DádazPrahy komentáře u knih

Tento "humoristický románek" je nestárnoucí klasika - kdo byl neznal půvabný příběh s několika málo svéráznými postavami, který se odehrává v červnu v lázeňském městečku Krokovy Vary! Je určitě dobře, že i v pozdějších vydáních byla zachována Vančurova dnes už zastaralá čeština, bez které by vyprávění ztratilo část svého kouzla.
Originální uvažování a promluvy postav jsou mnohdy k pousmání, líbí se mi například výrok kanovníka "jsme v létech, kdy se již nekřičí z plných plic a kdy můžeme minouti plot sousedův bez pokušení, abychom jej přeskočili."
Co se týká knížky samotné, jsem ráda, že mám sedmé vydání (Čs. spisovatel 1981 v edici Slunovrat) s krásnými původními barevnými ilustracemi Josefa Čapka - tohleto miniaturní vydání Rozmarného léta považuji asi za nejpovedenější.
Rozmarné léto asi znáte všichni, ale pokud Vám přesto tato knížka unikla během školní povinné četby, určitě byste to měli dohnat.

9 05.06.2020

Krásné verše, vzpomínky na dětství a na maminku, laskavé odhlédnutí za chvílemi, které už odvál čas. Některé básničky známe ze školních čítanek, např. "Maminčino zrcadlo".
Všechny básničky jsou půvabné, mne se nejvíce líbily tyto: "U okna" "Pavučina"
"Cukrářský krám" "Růže pro slečnu učitelku"
"Dědečkův pohřeb".
Knížku stojí zato mít v knihovničce i díky krásným obrázkům Jiřího Trnky (mám 1. vydání z r. 1954). Určitě doporučuji.

9 01.05.2020

Tato učebnice počtů (jak se tenkrát říkalo matematice) pro prvňáčky je moc hezká - krásné ilustrace dokázaly i ne moc oblíbené počítání zpříjemnit. Pokud vím, používala se až do začátku osmdesátých let, kdy přišly "množiny". Dnes si v ní ráda listuji a vidím, že ani po letech neztratila nic ze svého půvabu - ba právě naopak, tenkrát v první třídě jsme jí moc rádi neměli - vždyť jsme z ní museli počítat úlohy!
"Babička má 3 kuřata černá, 4 kuřata bílá a 3 kropenatá. Kolik kuřat má celkem?" Ano, takhle jsme se učili v první třídě počítat.

Půvabná vánoční klasika, kterou známe v různých upravených verzích (muzikál, zjednodušená četba v angličtině atd.), je hezké si ji přečíst celou v nezkrácené podobě, jak ji nabízí tato kniha.
I když je to příběh z poloviny 19. století, myslím si, že dodnes neztratil nic ze svého kouzla ani poselství.
Velmi oceňuji podařený český překlad (myslím, že i přejmenování hlavního hrdiny ze \"Scrooge\" na \"Vydřigroš\" tu má své opodstatnění) a moc se mi líbí také krásné ilustrace, kterými příběh opatřil italský ilustrátor Roberto Innocenti.

8 03.02.2020

Milá knížka, která potěší všechny, kdo mají rádi Karla Čapka i fotografii. Knížka nám dává možnost vidět staré Čapkovy fotografie přátel, květin, fotografie z jeho cesty na Slovensko i několik zátiší.
Zajímavá je Čapkova úvaha o fotografování "Člověk a kamera." Nechybí ani jeho nepříliš zdařilé fotografie, s komentářem s typickým Čapkovým humorem, např."Spisovatel František Langer trochu utekl z obrazu." Knížka lahodí oku i duši.

8 18.03.2018

Kniha malého formátu, šikovná "do kabelky", jako společnice při cestách městskou dopravou se mi docela líbila. Knížka mne přitáhla i svým neobvyklým názvem - stejnojmenná kapitola záhadu "dobře utajených houslí" s vtipnou nadsázkou objasňuje.
Nejvíce mne zaujala asi kapitola "O malém přehledném nepořádku". Dovolte mi zde ocitovat:" Malým přehledným nepořádkem nazývám onen stav věcí v bytě, kdy ještě můžete říci, kde která z nich leží, kdy jedna dosud nekryje druhou a nesplývá s třetí, kdy pouhým okem, bez přesunování nábytku můžete kdykoliv přehlédnout situaci, kdy ještě bezpečně vnímáte věci o sobě i celkovou jejich konstelaci, kdy žádná z věcí ještě nepozbyla svého vzhledu, kdy tedy není pokryta rzí, prachem, mechem, plísněmi nebo částmi vašeho šatstva natolik, aby bylo nutno ji odkrývat, dolovat, oškrabávat či odtrhávat. Budiž pochválen malý přehledný nepořádek! Dá se udržet po řadu dnů, zatímco pořádek nelze udržet ani několik hodin." S tímto si dovolím souhlasit.

7 31.12.2020

Tato knížka je sestavena z dopisů, které ze svých cest psal Karel Gott pro časopis Československý voják na konci šedesátých let.
Čte se to velmi dobře - jako přirozený proud vyprávění: vzpomínky na školní léta, učňovské roky v Chebu, první lásky, práce v továrně, studium zpěvu (krásná slova vděku profesoru Kareninovi), první úspěšná i neúspěšná pěvecká vystoupení, zahraniční cesty, pobyt v Las Vegas a setkání s tamními hudebními osobnostmi, úspěch na festivalu MIDEM 1968 v Cannes.
Vidíme, že Karel Gott nic nedostal zadarmo, ale ke všem úspěchům vedla kromě jeho talentu také velikánská píle, ctižádost a pracovitost. Je určitě krásné, že poznal, že jeho posláním je zpívat a dovedl si tuto životní cestu prosadit navzdoru tomu, že v této snaze neměl podporu od svého otce.
Velmi se mi líbí tón vyprávění - Karel Gott ze sebe nedělá žádnou hvězdu, čtenáři přiznává i své pochyby a nezdary. Celé vyprávění vyznívá velmi srdečně a upřímně, je z toho cítit láska ke zpěvu i k lidem.
Knížka je doplněna černobílými fotografiemi, které nás vrací zpět do doby šedesátých let. Určitě doporučuji.

7 24.03.2020

Dojemné vyprávění o tom, že štěstí někdy můžeme najít tam, kde bychom to asi nečekali, a že někdy nejlépe porozumíme sami sobě, když opustíme bezpečí domova.
Dovolte mi zde ocitovat dvě myšlenky, které mne v knížce zaujaly:
"Dokud člověk žije a jeho dny nejsou sečteny, není žádný den obyčejný."
"I když všechno skončí, vždycky něco zbývá."

6 20.02.2020

Ačkoliv nejsem "horalem" a na horské vrcholy se ráda dívám z údolí, knížku jsem si se zájmem přečetla a líbila se mi. Příběh o síle přátelství, o vztahu k milovaným horám i o tom, co si po celý život neseme ze svého dětství a kam vlastně patříme, určitě stojí za přečtení.
Dovolte mi zde ocitovat, co mne nejvíce oslovilo:
"Jak to, že jste si tak jistí tím, že víte, co je pro život druhého člověka dobré?
Jak to, že vás nepřepadnou pochybnosti, že on to možná ví líp?"
"V dospělosti se vám místo, které jste jako malí milovali, taky může jevit úplně odlišné a přinést vám zklamání, anebo vám může připomenout to, čím už nejste, a zavalit vám velikým smutkem."
"Člověk najde své místo na světě méně nepředvídatelnými způsoby, než si myslí."
"Už jen se postarat sám o sebe je fuška. Člověk je stvořenej k tomu, aby to vždycky nějak zvládnul, když je šikovnej, jenže když si věří až moc, nakonec už všechno krachne."
"Člověk má dělat to, co ho naučil život. Možná když je hodně mladej, kdoví, to se třeba ještě může rozhodnout, že se vydá jinudy. Ale v jistý chvíli by se měl zastavit a říct: fajn, tohle dokážu udělat, tohle ale ne."
"... v jistých životech jsou hory, kam se není možné vrátit."
Knížku doporučuji a těším se na film, který byl podle této knihy natočen.

5 03.02.2023

Kniha nemusí mít strhujicí děj, na to, aby zaujala. Naopak, zde se "skoro nic neděje" jde především o vyjádření pocitů, náladu okamžiku a přesto jsem se od této knížky nemohla odtrhnout.
Skvěle hodnotím také překlad a především krásnou obálku, kvůli které jsem si vlastně knížku koupila.

5 23.06.2019

Krásné verše k potěše duše i k zamyšlení. Doporučuji.
Na ukázku si dovolím ocitovat: "Plynoucí mrak
Celý život si vede naprosto bez zábran,
nikdy po ničem netouží, všude je spokojený.
Toulá se po celém světě, stopy však nezanechává.
I dnes jako obvykle spočívá v zelenavých horách."

5 09.04.2018

Útlá knížečka, šikovné čtení "do kabelky".
Autor bezcílně- jak tak kvůli zážitku- jede po německé dálnici v polovině šedesátých let a dělí se se čtenáři o své dojmy, postřehy, pocity, úvahy, zážitky a náhodná setkání. Je docela zajímavé si přečíst tuto knížku a "prožít" si spolu s autorem požitek z jízdy a obdiv k dálnici, v dnešní době, o 55 let později, kdy je pro nás dálnice samozřejmostí, a jízda pro ní už není "zážitkem" ale obvyklou, mnohdy spíše stresující než příjemnou, realitou.

4 20.01.2021

Zajímavá a poučná četba - seznámení s finským životním postojem sisu. Dozvěděla jsem se mnoho užitečných tipů, které se budu snažit uplatnit i ve svém životě. Určitě doporučuji.
Jediná výhrada: rozsah knihy je snad až příliš rozsáhlý, text je rozvláčný, hodně zbytečné "omáčky". (Udělala jsem si výpisky na čtyři stránky, pokud by měl někdo zájem, ráda pošlu e-mailem.)
Pokud jde o knihu jako produkt: překlad hodnotím jako zdařilý, zajímavá grafická úprava, hezké barevné fotografie, srozumitelné řazení do kapitol. Bohužel věta: " Nosit ve tmě bezpečnostní odrazky přikazuje ve odrazku zákon." nesvědčí o perfektně odvedené práci odpovědné redaktorky či korektorky.

4 26.09.2020

Kniha se mi moc líbila. Četba mě úplně vtáhla do děje, měla jsem pocit, že jsem prostřednictvím příběhu strávila v Chilbury neklidné válečné jaro a léto roku 1940 a seznámila se se všemi zdejšími obyvateli.
Dovolím si zde ocitovat pár myšlenek, které mne zaujaly:
" Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém."
"Vědomí, že zemřete, ve skutečnosti život zlepšuje, protože teprve tehdy se člověk rozhodne žít tak, jak doopravdy chce, ne tak, jak to po něm chtějí ostatní. A dokonale si vychutnávat každou minutu."
"Musíš zjistit, kam v tomhle světě patříš, kde jsi nejšťastnější, kde něco zmůžeš. A neboj se změny."
Kladně hodnotím také zdařilý překlad z angličtiny. Určitě doporučuji.
(Pokud ovládáte angličtinu, mohlo by být zajímavé také shlédnout krátký rozhovor s autorkou Jennifer Ryan na Youtube).

4 13.07.2020

Vyprávění v knize se odehrává ve dvou rovinách - přítomnost, kde se setkáváme s hlavní hrdinkou Doris, s ženou na sklonku života, která tráví své osamělé dny v bytě ve Stockholmu s občasnými návštěvami pečovatelek, po úraze potom v nemocnici, kam za ní přijíždí její nejmilovanější příbuzná, praneteř Jenny.
Druhá dějová rovina ožívá zápisky Doris v jejím červeném adresáři. Tento adresář Doris dostala dávno v dětství od svého otce k desátým narozeninám - byl to pro ni ten nejkrásnější dárek. Celý život si do něj zapisovala vzpomínky na lidi, kteří během let významným způsobem ovlivnili její život. Setkáváme se s jejími rodiči a sestrou, dvěma osudovými muži jejího života - Gostou a Allanem, přítelkyní Eleonorou, dále s lidmi, kteří se nečekaně objevili v různých nelehkých chvílích v životě Doris a podali jí pomocnou ruku - s Elaine, s Carlem a s Paulem, či naopak s Mikem, který jí velmi ublížil, a některými dalšími, kteří v různých okamžicích vstoupili Doris do života. Zápisky v adresáři
s námi cestují zpět v čase, prožíváme šťastné i méně šťastné dny s Doris v rodném Švédsku, v Paříži, New Yorku i na anglickém venkově.
Červený adresář, který je "jako mapa jejího života", věnuje Doris své milované praneteři Jenny: "Daruji Ti svoje vzpomínky. Jsou to nejhezčí, co mám."
Knížka se mi velmi líbila, právě svou netradiční formou vyprávění - děj v přítomnosti, prokládaný četnými "flashbacky" do minulosti.
Překlad do češtiny je velmi zdařilý. Knížku doporučuji.
Dovolte mi zde ocitovat pár myšlenek, které mne zaujaly:
"Nikdy nevíme, co máme, dokud o to nepřijdeme. Potom nám to chybí."
"Na každého čekají v životě rány, které člověka mění. Někdy si toho všimneme, jindy se to děje bez našeho vědomí. Ale bolest, ta vždycky zůstává nahromaděná hluboko v srdci, jako zaťaté pěsti připravené probít se ven. V slzách a zlosti. Nebo, v horším případě, v citovém chladu a odcizení."
"Podobně jako ztracené lásky získá všechno, co existuje jenom v našich vzpomínkách a snech, nakonec tu nejfantastičtější podobu."

4 14.03.2020

Malebná knížka kapesního formátu s hezkými ilustracemi. Do běžného života na japonském venkově zasahují démoni, prokletí a různě nevysvětlitelné jevy.
Místy snad i trochu nesrozumitelné čtení, ale jako seznámení s japonskou literaturou určitě zajímavé.
Nejvíce se mi líbila "Disputace o bídě a bohatství", která knížku uzavírá. Dovolte mi zde ocitovat pár myšlenek:
"Nuže - bohatnout a nezpychnout, to je cesta velkého mudrce."
" Bez stálého živobytí není ani srdce stálé.
Sedlák ze všech sil pěstuje obilí, řemeslník mu pilně pomáhá, obchodník mezi nimi co nejlépe prostředkuje. Tak každý koná svou práci, obohacuje svůj dům, ctí předky a myslí na potomstvo. Co jiného by měl dělat?"

4 08.06.2019

Životní úklid - něco na tom asi bude, pár užitečných rad v knížce najdeme. Rozsah knížky - 144 stran - však považuji za zcela neodpovídající pojednávanému tématu. Jsou zde zcela zbytečné, rozvleklé pasáže (např. o autorčiných sousedech, příbuzných, psovi, dovolené atd.) které jen odvádějí pozornost od tématu. Některé rady nepovažuji za přínosné nebo k věci, např: "také si budete muset vyčlenit čas na návštěvy optika, zubaře a pravidelné kontroly u praktického lékaře. Ani tomu se nevyhnete."
Snad autorku omlouvá, že je jí, jak sama uvádí "něco mezi osmdesáti a stovkou" a má snad nárok na to psát poněkud rozvláčným stylem.
Lepší než autorčin styl psaní se mi líbí její vtipné ilustrace, které knížku vhodně doprovázejí.

Z knížky jsem si pořídila výpisky, které vyšly na dvě stránky A4, pokud by snad měl někdo zájem, ráda pošlu jako přílohu e-mailu.

4 01.05.2019

Zajímavé a poučné setkání s realitou dnešního multikulturního Londýna. Krátké příběhy na základě bohatých osobních zkušenosti autorky jsou psány čtivou formou. Autorka nabízí svůj pohled z praxe londýnské taxikářky a nevyhýbá se žádným tématům, ale nikomu svůj názor nevnucuje. Na obyvatele Londýna, z nichž většina přišla z různých koutů světa, se máme možnost podívat "bez růžových brýlí" a dozvídáme se i to, o čem se v turistických průvodcích raději nepíše. Knížka určitě stojí za přečtení.

4 15.11.2017

Poutavě napsaná kniha, čtenář má dojem, jako by byl přímo účastníkem soudního procesu, který je zdlouhavý a plný různých právnických kliček. Případ má překvapivé rozuzlení. Nevím, jestli je tento příběh fikce nebo je založen na skutečném případu, ale kniha určitě stojí za přečtení.
K zamyšlení jsou tato slova mladé advokátky: "Tak nějak to bývá. Učíš se pravidlům, jenom aby sis spočítal, jakými cestami je obejdeš. Objevuješ pravdu, jenom abys zabránil tomu, aby byla vyslovena. Většinou čím bezohlednější prostředky volíš, tím z toho vycházíš jako větší hrdina. Jenže tak jedná každý."... "To je jen takové uspávání svědomí. Nová americká morálka. Nová norma hodnot a ctnosti. Nic, co děláme, není špatné, pokud to můžeme srovnávat s něčím stejně tak špatným, co dělá někdo jiný."

3 19.08.2023

Přehledně zpracovaná knížka (oceňuji shrnutí na závěr každé kapitoly), dobře vysvětlený problém prokrastinace a užitečné rady. Kladně hodnotím také seznam zdrojů - oceňuji, jaký rozsah odborné literatury autor k dané problematice přečetl. Líbí se mi i poděkování na konci knihy všem, díky kterým kniha vznikla - toto nebývá u většiny českých autorů dobrým zvykem. Snad jediná výhrada - v seriózně pojaté knize bych nečekala autorem vytvořené výrazy jako "cíloví feťáci" nebo "buzer-lístek". Doporučuji.

3 25.07.2021