Cusco komentáře u knih

Úryvek z knihy :)

Když babička pekla chléb, měly vnoučata posvícení. Po každé dostaly po plamenici a po malém bochánku, švestkami neb jablky plněném, což se jim dříve nestávalo. Musely ale zvykat dávat pozor na drobty.
"Drobty patří ohníčku," říkala babička, když smítala se stolu drobečky a do ohně je házela. Když ale některý z dětí udrobil chleba na zem a babička to zhlédla, hned mu kázala drobečky sebrat a říkala: "Po drobečkách se šlapat nesmí, to prý duše v očistci pláčou." Také se mrzela vidouc, že se chléb při krájení nerovná: "Kdo se nesrovnává s chlebem, nesrovnává se s lidmi," říkala.
Jednou prosil Jeník, aby mu babička zakrojila po straně do kůrky, že on to rád jí; babička to ale neudělala řkouc: "Neslyšel jsi, když se zakrojuje do chleba, že se ukrajujou Pánubohu paty? Nechť je jak je, ty se neuč vymýšlet v jídle," a pan Jeníček musel si nechat laskominky zajít.
Kde jaký kousek chleba ležet zůstal, i kůrky, co děti nedojedly, strčila babička do kapsáře; trefilo-li se jít okolo vody, hodila rybám, rozdrobila mravencům, když šla s dětmi, nebo ptákům v lese, zkrátka ona nezmařila jediného sousta a vždy napomínala: "Važte si božího daru, bez něho je zle, a kdo si ho neváží, toho Bůh těžce tresce." Jestli dítě chléb z ruky upustilo, muselo jej pak políbit, jako za odprošení; tak i kdyby kde zrnko hrachu bylo leželo, zvedla je babička a vyznamenaný na něm kalíšek s úctou políbila. Tomu všemu babička děti učila.
Jestli leželo na cestě husí peříčko, babička hned na ně ukázala řkouc: "Shýbni se, Barunko!" Barunka byla mnohdy líná a říkala: "Ale babičko, copak je o jedno pírko?" Z toho ji babička ale hned kárala: "Musíš si myslit, holka, sejde se jedno k druhému, bude jich více; a to si pamatuj přísloví: Dobrá hospodyňka má pro pírko přes plot skočit."

(poznámka: úryvek z knihy vydané roku 1955 - doslovný opis z textu)

Spisovatelka Božena Němcová byla ... opravdová. Děkujeme za Vaše česká díla. Byla jste statečná žena. :)

11 31.01.2015

Občas nebylo snadné dojímat se nad trpícími (dospělými) lidmi v Berlíně v posledních týdnech války. Většina jich stávala na přehlídkách a sjezdech a fanaticky hltala a opakovala každé slovo vůdce.
A teď? Litující se lidé, kteří popisovali své utrpení (často menší než u obětí
v koncentračním táboře) a nepřiznali si skutečnost kvůli komu vlastně válka vznikla.

7 03.10.2020

"Božena Němcová (*4. 2. 1820 Vídeň, rozená Barbora Panklová;
†21. 1. 1862 Praha), vynikající česká spisovatelka. Její kniha "Babička" se stala u nás nejznámější knihou. Vyšla po prvé v Praze r. 1855.

Na začátku svých knih uvádějí někdy spisovatelé heslo nebo myšlenku - říkáme jí moto - , která jim tanula na mysli, když knihu psali. Také Božena Němcová nadepsala své knize takovou myšlenku, výňatek z knihy německého spisovatele Gutzkowa, že nejsou chudí lidé tak ubozí, jak si myslíme, poněvadž i chudý život může býti rájem.
Božena Němcová uvedla tuto myšlenku tak (německy), jak ji napsal sám spisovatel Gutzkow.

Daraus siehst du, daß die Armen nicht
so ganz elend sind, wie wir uns denken,
sie haben wirklich mehr Paradies, als
wir uns einbilden und selbst besitzen!

(Gutzkow, Ritter vom Geiste)

---------------------------------
„Z toho vidíš, že chudí nejsou
tak docela ubozí, jak si myslíme;
jsou opravdu blaženější,
než si představujeme a než my sami jsme.“

Karl Ferdinand Gutzkow (1811–1878)"


(Úvod, kniha: B. Němcová: Babička, vydal: Státní nakladatelství v Praze [vydavatel oficiálně přetiskl název na: Školní nakladatelství v Praze], rok 1935)

Nic horšího jsem nikdy nečetla.

"Toto románové dílo Liona Feuchtwangera zavádí čtenáře do španělského středověku, do období křižáckých válek, do časů, kdy vrcholí veliké dějinné střetnutí dvou kultur a dvou náboženství a kdy se na Pyrenejském poloostrově rozhoduje odvěký boj mezi Araby a Španěly, mezi vyznáním muslimským a křesťanským. V tomto zápase uplatňuje se však silně i třetí kultura a třetí náboženství - židovské.
Přímým námětem k napsání "Židovky z Toleda" byl Lionu Feuchtwangerovi proslulý milostný příběh kastilského krále Alfonsa a židovské dívky Raquel, dcery králova ministra. S tímto vyprávěním seznámil se autor poprvé u Lope de Vegy a později též u Grillparzera. Díla obou těchto autorů jej podnítila k důkladnému studiu pramenů, a tak se jeho román nestal pouze záležitostí milostnou, nýbrž velkolepým obrazem raného španělského středověku, vylíčením veliké historické epochy, složitých společenských procesů. Zvlášť zdařile jsou tu vystiženy myšlenkové proudy tří světů, arabského, španělského a židovského, hluboká moudrost myslitelská, úsilí o nalezení životní pravdy.
I když zde znovu autor osvědčuje vypravěčské mistrovství, které má dokonalou přirozenost a plynulost, překvapuje tu velká, místy až strhující básnickost tohoto díla. Není to jen tím, že je v knize zcela organicky uvedena celá řada básní a písní, že mezi hrdiny románu se objevují i jiní umělci, nýbrž že především sám milostný příběh je vyprávěn s takovou jemností a zároveň horoucností citu, s jakou se málokdy setkáváme." (anotace na přebalu knihy, 1965) :)

7 18.05.2015

Na přebalu knihy anotace uvádí, že jde o strhující životní příběh zachránce 669 československých židovských dětí.

strana 62: "Závěrečné strany Nickyho sešitu tvoří několik zpráv, které celou operaci shrnují. Jsou v nich uvedeny počty dětí dopravovaných každým z osmi transportů, finanční náklady a záruky zaplacené ke dni vydání zprávy, počty chlapců a dívek, věk dětí a jejich náboženství. Rozdělení dětí podle náboženství je zajímavé z toho důvodu, že přestože u většiny byl uváděn judaismus, tak u více než stovky ne. V dokumentu se doslova uvádí: židovské 561, unitáři 52, římští katolíci 34, bez vyznání 17, celkem 664."

Jde jen o upřesnění informace, která nijak nesnižuje zásluhy, statečnost, morální sílu a obdivuhodnost tohoto hrdiny. Kniha, která stojí za přečtení a tichý obdiv, poděkování. :)

6 04.06.2015

"Labe, do kterého se právě u Brandýsa vlévá Jizera. Eduard Petiška rád chodí po břehu Labe, dívá se, jak se třpytí vlny a jak zrcadlí vysokánské topoly, a vymýšlí si nové příběhy. Hlavně veselé, protože je rád, když se děti smějí, ale také takové, nad kterými je dobře si trochu zapřemýšlet.
Jako je třeba vyprávění o tom, jak šel Martínek s dědečkem na kopec, jak se rozhlíželi po krajině a jak najednou zaslechli vzdálené hučení a tichou hudbu, ale nemohli rozeznat, jakou písničku ta hudba hraje.
Tady už jde o víc než o pouhý příběh a Eduard Petiška věří, že i malí čtenáři dokáží pochopit, přečtou-li si povídku ještě jednou a třeba i potřetí. Ale přečtou si podruhé a potřetí a ještě znovu i celou knížku; protože je napsána s citem, z lásky k dětem a s opravdovým uměním."

(doslov: Vladimír Kovářík, kniha: Eduard Petiška: Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek, rok 1977, 1. vydání v Albatros)

Je dobře, že našlo se tenkrát víc podobných hrdinů, jako byl Oskar Schindler.
Například Karl Plagge byl německý inženýr a vojenský důstojník Werhmachtu. V roce 2005 mu Yad Vashem (památník obětí a hrdinů holokaustu v Izraeli) udělil titul "Spravedlivý mezi národy" za to, že prokazatelně přispěl k záchraně Židů před šoa.

Naučilo nás to přemýšlet a neodsoudit celý německý národ jako celek.
Odpuštění pro historii nejde dát. Ale jde žít s novými německými generacemi bez nenávisti. A to je dobré. ... Úsměv.

"Květnové povstání českého lidu bylo ozbrojené povstání českého lidu proti německým okupantům během druhé světové války na území Česka, které proběhlo 1. - 11. květen 1945." (Wikipedie)

------------- Když tuto historickou skutečnost zjistil přítel, který se narodil v Jižní Americe, tak řekl: "Vy jste nebojovali od začátku války, jako Poláci? Bojovali jste nečestným způsobem jen posledních 8. dnů války?!"

Vzpomínala jsem na příslušníky československého letectva v jednotkách britské RAF, na československé výsadkáře (atentát na R. Heydricha), na všechny vojáky, partyzány a hrdiny bojující proti německému nacismu.
Cizinci to ale šlo těžko vysvětlit..

"Matka si kulku zasloužila, řekl při návštěvě Česka kluk, který utekl z tábora smrti v KLDR! ... ... „Na popravu své matky jsem se díval, aniž bych zavřel oči nebo odvrátil hlavu. Když ji zasáhly kulky, byl jsem rád. Byla pro mě člověk, kterého jsem na světě nejvíc nenáviděl,“ prozradil severokorejský uprchlík Sin Tong-hjok na konferenci v Praze. ..."

(zdroj: BLESK zprávy, 3. října 2014 ● 12:39)

------------------------------------------------------------------
"... Výjimku tvořily veřejné popravy, které sloužily jako výchovný a odstrašující prostředek pro ostatní. Sám Sin byl svědkem popravy své matky a bratra, kteří se pokusili o útěk. ..."

(zdroj: 18. SRPNA 2013 7:00 LIDOVKY.CZ, Zprávy, Kultura)

------------------------------------------------------------------
"... Sin Tong-hjuk, jemuž se podařilo uprchnout z pracovního tábora v KLDR, přiznal, že některé pasáže jeho knihy nejsou pravdivé. Údajně byly příliš bolestné, tak je raději upravil. Ukončí kvůli tomu své aktivity za prosazování lidských práv. ... ...

Dvaatřicetiletý uprchlík nyní na svém facebookovém účtu přiznal, že ne vše v knize je pravda. Odůvodnil to tím, že chtěl část své minulosti utajit sám před sebou. ... ...

Sin údajně vysvětlil, že některé zážitky z tábora „byly příliš bolestné“ na to, aby se k nim vracel. „Rozhodl jsem se proto učinit kompromis, změnil jsem některé detaily, o nichž jsem se domníval, že nejsou důležité. Nechtěl jsem říci přesně, jak to bylo, abych znovu neprobudil tu prožitou bolest,“ sdělil Hardenovi. ... ...

V knize se dále uvádí, že udal matku a bratra za přípravu útěku, aby pro sebe získal jídlo, a že pak musel přihlížet jejich popravě. Podle listu u ní ale nebyl. ..."

(zdroj: iDNES.cz, Zprávy, 18. ledna 2015 17:18)

------------------------------------------------------------------
Je jisté, že si tento člověk prožil obrovské utrpení, psychické i fyzické.
Věřím, že některé zážitky z tábora byly příliš bolestné na to,
aby se k nim pan Sin Tong-hjuk ve svém vyprávění vracel.
Přesto si myslím, že u těch nejtrýznivějších vzpomínek je lepší mlčet,
než lhát a upravovat je...

"... ... I takto čtená kniha splnila svůj účel - nutí k přemýšlení. Střetávání dvou názorů je vždy prospěšné, ať z něho vyjde vítězně kniha nebo čtenář. Můžeme zakončit slovy A. P. Kazanceva: "Vědeckofantastická literatura pomáhá lidem snít. A bez snů nemůže být pokroku, nemůže být pohybu vpřed..." " (doslov napsal František Jungwirth, 2. vydání, 1977) :)

5 19.05.2015

Ivan Klíma: Čapek - novinář (doslov):

"Někde Čapek o sobě vypravuje," vzpomíná MUDr. František Langer, "jak musel vyplnit daňové přiznání pro berní úřad a že v něm byla rubrika: PO KOM JSTE PŘEVZAL ŽIVNOST, KTEROU PROVOZUJETE? A Čapek že dotyčnou rubriku vyplnil: PO JANU NERUDOVI." .. ..

"Byl po většinu svého zralého věku především novinářem." .. .. "Už první větou zval čtenáře k rozpravě co nejdružnější, dbal přitom velmi, aby nepodlehl tak častému zlozvyku intelektuálů, aby nevystavoval svou moudrost a učenost - psal prostě a srozumitelně, .. .. "

Zajímavá kniha o obdivuhodném člověku, která určitě stojí za přečtení. :)

Výsadková a pozemní "Operace Market - Garden" (17. - 24. 9. 1944), vymyslel ji spojenecký velitel, britský polní maršál B. L. Montgomery.
Nejvyšší velitel spojeneckých vojsk, americký generál D. D. Eisenhower operaci schválil a podporoval.
Tito velitelé a jejich podřízení nevzali na vědomí varovné informace o umístění velkých německých vojenských sil v okupovaném Nizozemsku. A proto spojenci během několika dnů utrpěli větší ztráty (17 000 mužů) než během gigantické invaze v Normandii.
Proto je čtení knihy tak těžké...

4 03.10.2020

Jan Sokol:
"Vzniká-li filozofie z úžasu nad skutečností, nad nesamozřejmostí života i světa, dělá náboženský člověk ještě o krok víc: chápe svět i svůj život jako dar nebo dědictví a chce dát najevo, jak si jich váží."

9. dubna 1945 byl J. P. Mladský se spoluvězni přinucen opustit buchenwaldský tábor a účastnit se pochodu smrti, na kterém ho zastihlo osvobození, a na vlastní pěst se vydal na cestu domů.
Kolem 18. dubna roku 1945 se dostal zmučený, vyzáblý a psychicky otřesený J. P. Mladský do Prahy. Tedy v době, kdy u nás ještě vládl německý teror. Díky obětavosti mu někteří obyvatelé pomohli a starali se o něho až do konce války.
Jen, co měl trochu síly - hned začal psát a ještě v roce 1945 vyšla jeho kniha.

Babička říkala, že dědeček získal knihu (cca v roce 1960, kdy mu bylo 50 let) od kolegy, který věděl, že čeká na bratra Karla, který byl v Treblince. ... ... (zná někdo horší dar?) ... ...
Až po dědečkově smrti jsem knihu našla. Nikdy jsem ji nečetla, jen prolistovala. Je mi dnes tolik let, jako bylo tehdy mému dědečkovi. A najednou je tu věk, kdy už nemohu dál číst. Necítím nenávist, jen... už není tolik psychické síly na fakta, která znám.
Moje dcery tuto knihu číst nebudou. Nezajímá je to. ... Ach... Snad se v roce 2020 tato kniha dostane "jako štafeta" k někomu mladému, který bude mezi těmi lidmi, kteří nedovolí, aby se nenávist k jiným národům znova probudila. Nesmí se zapomenout. ... ... Toda raba.

Lion Feuchtwanger dokončil svůj první román "Žid Süss" v květnu roku 1922.
V Německu se však nenašel ani jediný nakladatel, který by byl ochoten knihu vydat. ... Jak autor sám později prozradil, pomohla k jeho prvnímu vydání v roce 1925 zvláštní shoda okolností.
Nakladatelství "Tři masky" (Drei Masken Verlag) nabídlo totiž Feuchtwangerovi, že vydá jeho román "Žid Süss", ustoupí-li od smlouvy, která mu jako lektoru francouzských a italských her pro toto nakladatelství zaručovala pevný a poměrně vysoký pravidelný honorář. Feuchtwanger souhlasil a román vyšel jako výkupné za likvidaci smlouvy, které se nakladatelství potřebovalo zbavit. ...
Po několika vydáních v Německu, okamžitě rozebraných, vyšel "Žid Süss" v Anglii,
v Americe, v Sovětském Svazu a dále v celé řadě zemí. ...
... film, který na Goebbelsův podnět a pod jeho dohledem natočil režisér Veit Harlan s předními německými herci, mimo jiné s Wernerem Krausem a Heinrichem Georgem. Na ně se s trpkou obžalobou obrátil Lion Feuchtwanger v otevřeném dopise, který byl uveřejněn v dubnu 1941 v Americe.
Goebbels využil popularity vynikajících německých herců a zneužil Feuchtwangerova románu k hanebnému a vskutku bezpříkladnému podvodu: obrátil v tomto filmu smysl a ideu humanistického, protifašistického literárního díla v opak, učinil z něho propagandistický nástroj zrůdné nacistické ideologie."

(doslov: Zrození romanopisce, autor doslovu: Valter Feldstein, Lion Feuchtwanger: Žid Süss, rok 1969, ISBN: 01-084-69)

"V Berlíně se potloukal osamělý Paclt (1813 - 1887) několik měsíců. Ale přece jen se i tam dočkal několika světlých chvilek. Ta radost, když se tam v roce 1869 setkal s panem J. V. Fričem (1829 - 1890; byl český spisovatel, novinář a politik, z Berlína stále vedl svůj boj proti Rakousku, "utlačovatelům" českého národa). Dva bojovníci, vyhnanci, dva upřímní Češi, oba bouřiváci." ... ... strana 47

"V Africe se Čeněk Paclt poznal s českým cestovatelem MUDr. Emilem Holubem (1847 - 1902)." ... ... strana 58

(D. Šajner: Zpívající digger, rok 1950, vydal: Práce, vydavatelství a nakladatelství ROH, v Praze).

Příběh cestovatele s velkou vlasteneckou duší, který se na svých cestách po celém světě setkal i s krajany. Čeněk Paclt. Je dobře, že se na něj nezapomnělo. :)

Část historie:

Když se Karel IV., „otec vlasti“ a podle velké televizní ankety z roku 2005 „Největší Čech“, stal v roce 1346 německým a také českým králem,
nastoupily klimatické změny vyznačující se dlouhou zimou a takřka žádným létem, během něhož se na polích prakticky nic neurodilo.
Oblohu začala zatemňovat až miliardová hejna kobylek známá dosud jen z biblických podobenství. Kam hmyz dorazil, ničil vše, co lidé vypěstovali.
Střední Evropu sužovaly povodně.
A v roce 1347, kdy byl Karlův titul stvrzen mimo jiné korunovací, do Evropy vstoupila další rána starozákonních rozměrů: „černá smrt“. Morová nákaza, kterou na starý kontinent podle historiků zavlekli námořníci z janovských flotil.

Za viníky byli brzy označeni Židé. Byli obviněni, že tráví studně křesťanů. Německá města zachvátila vlna pogromů. A tehdy nastává nejtemnější kapitola v kariéře „největšího Čecha“, o níž se v oslavných biografiích zpravidla nepíše.

A když Židy vybili o Velikonocích 1350 obyvatelé Chebu, král jejich vraždění oficiální listinou pardonoval.

("Temné stránky otce vlasti: Karel IV. a masakry Židů", Vladimír Ševela, Týdeník ECHO 31. 3. 2016)

V knížce jsou informace pro poučení i pousmání, například:

- achkať - slovensky, vzdychati
- Bar-Kochbá (Šim'on bar Kochba / Koziba) - syn hvězdy, vůdce židovského povstání 132 až 35 př. n. l.
- cinobr - rumělka, červená barva
- deshabillé (dezabijé) - francouzsky, spodní nebo noční ženský šat (negližé)
- email - francouzsky, smalt
- filoteknie - láska k dětem
- galgan - slovensky, hulvát
- hampejs - nevěstinec
- chamraď - uschlé haluzky po zemi v lese; nebo opovržlivý výrok o lidech
- Indočína - Zadní Indie (poloostrov v jihovýchodní Asii)
- Ječmínek - hrdina národní pověsti moravské, který prý osvobodí Moravu z nebezpečí
- karmín - barva jasně červená
- lučba - chemie
- mignon (miňon) - francouzsky, miláček, milostník
- náčinek - kompresa, kus měkké tkaniny, jež složená přikládá se buď mokrá a studená, nebo suchá a teplá na tělo
- porculán - pálený výrobek hrnčířský, sklovitý, průsvitný, z hmot křemenitých a kaolinu, vynález čínský
- rumělka - ruda rtuťnatá
- sobotáles - dříve plat, jejž v sobotu žáci kantorovi nosili
- šmejd - špatné zboží; dříve název drobného zboží, jako: tkaniček, knoflíků apod.
- trabant - tělesná stráž vojevůdce; průvodce
- vermillon (-jon) - červená barva; rumělka; ruměnec
- zora - ranní červánky
- žejdlík - stará míra, 0,34 litru

"V roce 2015 stanul před soudem v Německu 93letý bývalý nacista Oskar Gröning, známý jako osvětimský účetní, kvůli obvinění ze spoluúčasti na vraždě 300 000 maďarských Židů během druhé světové války. Ti, kdo přežili, byli předvoláni, aby vypověděli své příběhy. Holokaust je pronásleduje dodnes a tohle byla jejich poslední šance dosáhnout spravedlnosti.
Jedna žena, která přežila Osvětim, však všechny šokovala. Eva Korová u soudu Gröninga objala a činy, které spáchal, mu odpustila. V dubnu loňského roku jejich fotografie v objetí zaplavily média.
Dokument "Dívka, která odpustila nacistům" vypráví příběh o pozoruhodné skupině lidí, kteří přežili Osvětim a které rozdělil historický soudní proces, a také o pozoruhodné cestě, jež umožnila této dívence odpustit nacistům." (National Geographic)

(Dívka, která odpustila nacistům, TV dokumentární film, The Girl Who Forgave the Nazis, rok 2016, 48 min.)