Ctv komentáře u knih

Uf, tak tato kniha pro mě byla nálož. Nedoporučuji ji ke čtení nikomu, kdo prožívá nějakou životní krizi, má náběh na depresi nebo něco podobného, protože tahle knížka vás srazí ještě hloub. V podstatě nic v životě nemá smysl, kromě sexu, který vám přinese (možná) chvilkové potěšení a to jen proto, abyste si pak uvědomili ještě víc, jak váš život stojí za houby.
Příběh dvou nevlastních bratrů, Bruna a Michela. Oba jsou oběti svých rodičů, oba jsou životní looseři a o tom čtete celých 293 stran. Vlastně ne 293 stran, protože velká část knihy jsou texty tohoto typu:
"Aby mohlo dojít k reprodukci, obě vlákna tvořící molekulu DNA se rozdělí a navážou na sebe, každé zvlášť, komplementární nukleotidy. ..... K dosažení plnohodnotného opakování neomezeného sledu buněčných generací je pravděpodobně nutné, aby struktura nesoucí genetickou informaci měla kompaktní topologii - například Moebiovy pásky nebo toru."
Po dočteční této knihy mě asi napadá jediný pocit, který z ní mám - pocit marnosti.

15 01.01.2021

Příběh rodiny, která je poznamenaná problémy matky, jejíž psychická porucha má (zřejmě) kořeny v hlubší historii rodiny. Každý člen rodiny se se svérázností Lorelei vyrovnává po svém a každý jí je nějakým způsobem poznamenaný. Lorelei na jednu stranu litujete, protože v jádru je to krásná a milá bytost, na druhou stranu jí zákonitě musíte dávat za vinu to, co kvůli její jinakosti a neochotě s psychickou poruchou něco dělat vychovala z vlastních dětí.
Knížka se četla dobře, musíte číst dál protože jste zvědaví, co shnilého zase z rodinné historie vyplave na povrch. Trochu mi začalo časem lézt na nervy, že objasňování důvodů "proč" jsou věci, tak jak jsou, trvalo tak dlouho a zabralo tak velkou část knihy a na druhou stranu některé věci (jako ta mezi Meg a Beth) byla najednou odpuštěna tak rychle, jako mávnutím kouzelného proutku.

4 26.12.2020

Za mě po delší době zase jedna kniha, které bych ráda dala více, než povolených 5 hvězdiček.
Kniha je psaná formou krátkých kapitol, které vypadají, jako byste četli v deníkovém záznamu jednotlivých postav. Matka Věra, která má problém s alkoholem. Babička Eva, syn Honza a dcera Jarka - ti všichni mají problém s Věřiným alkoholem.
Neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně působivá kniha. Hrubý, syrový, děsivý příběh rodiny. Vlastně to není ani tak příběh rodiny, jako jednotlivé příběhy jejích členů. Každý z nich se na stejnou věc dívá svým pohledem, každý ji vnímá po svém.
Každý člen rodiny je poznamenaný - a každý z nich do takové míry, jakou jim určuje jejich charakter. Je řada věcí, za které je litujete, ale také řada věcí, za které byste jim jednu vrazili. Citové vydírání, závislost nejen na alkoholu, ale i na pozornosti a ostatních, neschopnost vymanit se z vlivu rodiny .... prostě je to opravdu síla. Pokud se vám líbily Úsměvy smutných mužů od Formánka a měli jste pocit, že jste četli opravdu silnou knihu o alkoholismu, tak tohle vás dostane ještě mnohem víc.

4 24.12.2020

V rámci tohoto žánru asi opravdu fajn kniha. Jsem ve čtení detektivních a krimi příběhů nováčkem, dosud jsem se jim úspěšně vyhýbala.
Jediný problém mám trošku v tom, že Kim Stoneová mi přijde nereálná. Drsná, přímá, upřímná, úspěšná v zaměstnání ve kterém válcuje chlapy a ti jí to nemají za zlé. Kolegové ji nekriticky respektují. Trochu lidskosti jí má dodat těžké dětství a s tím související psychické bloky, které si nese celý život. U mě to málem prohrála, když nohou odstrkovala psa, ale vzala jsem ji na milost ve chvíli, kdy si ho vzala k sobě.
A příběh? Ten měl grády, bylo napínavé v tom smyslu, že chcete číst jak to dopadne, i když je to už velmi brzy zřejmé. Mám raději příběhy, ve kterých přijde nějaký překvapivý a šokující zvrat. Kde celou dobu nevíte, na čem jste. Tady to víte, ale to nemění nic na tom, že příběh a zápletka je fajn.

4 20.12.2020

(SPOILER) Krásná ukázka krize středního věku u chlapa. I když hlavní hrdina má ve svých 36 letech podle mého na takovou krizi ještě dost času. Podobné zblbnutí bych čekala mezi 45 a 50. To ale zřejmě bude dobou, kdy byla kniha psána.
Příjemně napsaný příběh muže, na kterém se podepsala matka nedostatečnými projevy lásky. Stal se z něj suchar a myslel si, že tak to má být. Pak ale potká holku, která nějakým záhadným a nepochopitelným způsobem škrtne pod tím suchým roštím sirkou. Hořící suché roští jen tak neuhasíte. David se chová jako jelen v říji - jako blbec. I když ví, že z toho nic dobrého nebude.

Četlo se to hezky. Začátek fajn - ten příběh se rozjížděl, nebylo jasné jestli si s ní začne nebo ne. Konec také fajn - bylo zřejmé, že někam to musí vygradovat a čtenáře zajímá kam. Ale to mezi tím bylo v podstatě dokolečka o tom samém. Iva je jednoznačně psychopatický cvok a vytírá s ním podlahu. On si to nechává líbit a v myšlenkách se neustále sebemrskačsky týrá otázkami zda ho miluje - nemiluje - miluje - nemiluje a jaký je on sám prevít, že takhle podvádí svou ženu.

Ivu nesnášíte celou knihu. Davida chvílemi snesete, chvílemi ne - záleží jestli jste čtenář nebo čtenářka. Litujete jeho ženu. Ta má při zaměstnání jako jediná na starosti domácnost, dvě děti a jeho - pánaboha který si večer přitáhne z práce , má hlad a je znechucen, že jeho žena není upravená, má mastné vlasy a nadváhu.

3 23.11.2020

Kniha plná zklamaných nadějí, nesplněných přání a lítosti. Na jejím konci sice lehce prosvítá malé světýlko, ale je na čtenáři, jestli tam nějaký šťastný konec vidí nebo ne. Vzhledem k náladě celé knihy by to bylo záhodno, ale ne moc pravděpodobné.
Štěpka je žena, která je silná a svá. Nemá v životě to klasické štěstí, o kterém si všichni myslí, že je tím pravým štěstím. Nenajde lásku, nestane se matkou. Vzhledem k tomu, že ona sama po lásce i dítěti tolik touží, je její příběh smutný. Nicméně je to příběh krásně napsaný a chápete v něm souvislosti. Je vám jasné, že vzhledem k dětství, které Štěpka prožila, to s jejím charakterem dopadlo ještě poměrně dobře. Je to fajn holka, která se narodila ve špatné době a není to žádná krasavice. Je obdivuhodná v tom, jak si v každé, i té sebeblbější situaci, dovede poradit. Máte ji rádi protože víte, že vy byste toho tyrana nechali zemřít promrzlého na kopci, ale ona ne. Velmi zranitelná a zároveň velmi silná žena. Je to její příběh, proto ani nemá smysl psát o jejím muži. Snad jen tolik, že popsat člověka tak, že se vám zhnusí i obrázek představitele jeho filmové role na obálce knihy, to je majstrštyk.
Je to úžasná kniha a doporučuji přečíst. Pokud máte štěstí jako já a neviděli jste film, tak se na něj ani nedívejte. Po přečtení knihy jsem si ho šla pustit a po chvíli jsem to vypnula. Povrchní hrůza, která vám nedá ani v nejmenším nahlédnout do tajů Štěpčiny duše. Krom toho když víte z knihy, jak má Štěpka vypadat, tak v Ivě Janžurové ji prostě nemůžete, nemůžete najít.

16 21.11.2020

Malá a útlá knížečka skrývající v sobě úžasný příběh. Přirovnala bych to k poupěti, které nestihne vykvést a zvadne. Příběh Josefa Marana by rozhodně stál za pořádné zpracování už vzhledem k tomu, že skutečných informací o domě a osudu jeho obyvatel zřejmě mnoho známo není a autor si většinu příběhu domyslel. Škoda, že to nedokázal nebo nechtěl zpracovat více a že měl potřebu tolik to prokládat svými myšlenkami a filosofováním. Styl psaní pana Formánka se mi líbí, mám ráda jeho knihy, ale tady už té jeho osobní rozháranosti bylo moc. Chtěla jsem číst více Maranův příběh, příběh domu.

5 10.11.2020

Kniha to byla velice zajímavá a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Vzpomínky osobního tajemníka T.G.M. mají svou hodnotu a jsou velice zajímavé. Za sebe bych knihu rozdělila do tří částí. První pojednávala o životě v Lánech, o Masarykově rodině, o lidech na zámku. Druhá část se hodně věnovala popisu politických souvislostí, jednotlivým politickým představitelům a stranám a spíš jen lehce se dotýkala osobnosti T.G.M. Třetí část pak popisovala konec prezidentova života, jeho postupné odcházení a život s nemocí. Vzhledem k tomu, že já osobně jsem od knihy čekala seriózní pohled na Masaryka jako na člověka, na jeho život jako na život muže z masa a kostí, mě samozřejmě ta prostřední část knihy moc neuchvátila. Vytkla bych knize dvě věci. První je název, který podle mě vyznívá levně, trošku jako titulek v bulvárních novinách. Teprve po přečetní knihy vám dojde, že uvozovky jsou tam záměrně, protože jde o Masarykův výrok pronesený v souvislosti s informováním veřejnosti o jeho nemoci. Pak už to dává zcela jiný smyl. Druhou mojí výtkou je nedostatek fotografií. Nějaké tam jsou, ale na knihu podobného charakteru by jich tam mělo být více. Dr. Schenk několikrát i zmiňuje nějaké fotografie a ty by čtenář jistě rád i viděl. Stejně tak popis Masarykova bytu na konci či soupis jeho věcí. Je u něj pouze jedna fotografie prezidentovy ložnice a myslím, že Masarykův byt by si jich zasloužil mnohem více.

4 01.11.2020

Kniha záživná nejen co se týče počtu stran, ale i obsahu. Jedna z těch, u kterých se těším, až večer sednu do křesla a budu pokračovat ve čtení. Celou knihou mě provázel úžas. Ne obdivný nebo fascinovaný, ale vyděšený. Mám o tomto období už trošku načteno. Stejně mě ale pokaždé překvapí ruská mentalita i zvrácenost stalinismu. Jak píše v jednom z komentářů níže Broskev28 - člověk neznamená vůbec nic. Morální a rodinné hodnoty jsou zašlapány pod staré hnusné lino. Systém ničil nejen ekonomiku a hospodářství SSSR, ale především charaktery. Když už po někom hrábli, tak jim nestačil jeden. Ničili celé rodiny. Autorka skvěle popisuje bláhovou naději způsobenou nevědomostí a vírou, že "tohle nám přece nemůžou udělat". Skvěle popisuje ten neustálý strach, ve kterém lidé žili. Nikdy nevíš, kdo je donašeč, kdo tě vidí, kdo tě slyší. A tak raději ty něco řekneš na někoho jiného, o kom máš podezření. Protože kdo střílí první, ten přežije. Je tam bláhová naděje, že zrovna já nějak propluju. Sice mě chytili do sítě, ale já je obalamutím ... něco málo jim řeknu, ale ty hlavní věci utajím. Jak naivní.
Prostě - knížka je to skvělá, poučná, k zamyšlení, zajímavá, čtivá a za pět hvězdiček.

8 01.11.2020

To kladné, co bych o knize řekla, už bylo napsáno v předchozích příspěvccíh. Ostatní čtenáři chválí útlost knihy a schopnost autora vystihnout charaktery .... ano, to je pravda. Já bych osobně ráda četla trošku víc o některých příhodách či situacích, byla bych ráda kdyby mohly být rozvedeny. Na druhou stranu ale vnímám, že naznačit stačí a čtenář ví, případně si domyslí.
Nejsem fanoušek dlouhých vět. Souvětí na dvanáct řádků už je na mě moc, ztrácím se v tom. Nebýt toho, četla by se mi kniha lépe, ale i tak asi zkusím i Ostrov.

3 15.08.2020

Příjemně odsejpající kniha. Autorka nepochybně prožila (prožívá) zajímavý život. Celou knihou se vine obviňování rodičů za to, jaká byla nebo jaká je. Chápu, že přístup rodičů byl v mnohém určující, ale asi bych je neodsuzovala za vše špatné, co se mi v životě stalo. Na jednu stranu je autorka k sobě kritická, ale hned na druhé nadechnutí sděluje, že za její životní laxnost a tedy i neúspěchy mohou rodiče. To mi ke konci knihy už trochu vadilo.

3 10.08.2020

Knihu jsem si koupila navzdory jejímu názvu ze dvou důvodů: Jedním z nich byl pan Kosatík jako jeden z autorů a druhým byla skutečnost, že jsem o Janu Masarykovi nevěděla skoro nic. Píšu navzdory proto, že podtitul "pravdivý příběh" mi zavání naopak bulvárním pojetím a nebudí ve mě důvěru.
Po přečtení máte dojem, že Jana Masaryka prostě znáte - jako člověka. Je to dáno tím, že autoři nesklouzli po povrchu tématu jen prostým popisem jeho charakteru, ale dávají vývoj osobnosti J.M. do souvislostí. Nejprve s jeho rodinou a rodinnou anamnézou, poté (a vlastně po celou dobu) s historickými událostmi. Tam, kde to bylo třeba, rozvádějí širší spojitosti činů J.M. a vy máte pocit, že vidíte pod povrch. Velmi oceňuji, že Jan Masaryk není vylíčen jen jako kladná postava. Vidíme i jeho negativní stránky a protože už jsme byli seznámeni s řadou detailů z jeho života, tak Jana chápeme, chvíli mu rozumíme, chvíli nad ním kroutíme hlavou, chvíli ho litujeme, chvíli bychom ho praštili. Krom toho se jako bonus dozvíte spoustu věcí, které by měly být součástí hodin dějepisu ... a možná byly, ale už jste je zapomněli. Báječná, báječná kniha.

7 01.08.2020

Kniha na mě čekala v knihovně hodně dlouho. Kdysi po vyjití jsem si ji koupila proto, že slibovala spoustu humoru, vtipu a zajímavé téma. Toho humoru a vtipu jsem tam zase tak moc nenašla, řekla bych že knížka je spíš zábavná než vtipná. Nesmějete se, ale občas se pousmějete.
Řada věcí se jistě s časem nezměnila, ale celkově bych řekla, že nevýhodou této knihy je její stáří. Vyšla v roce 2010 a já ji poprvé čtu o 10 let později. Některé věci tedy ztratily na aktuálnosti a pravdivosti. Bylo by možná zajímavé pár kapitol porovnat s dneškem. Ale čtení této knihy bylo něco jako cestování s deset let starým turistickým průvodcem. Spousta věcí je tam stále pravda, ale ten průvodce už vás prostě nebaví, protože mnoho tipů z něj už není aktuálních. To ale není vina autora, takže za to hvězdičky neubírám.

6 14.05.2020

Myslím, že to, co bych knize vytkla už napsala v předešlém hodnocení jana14. Nedělám si iluze o tom, že pro mnoho lidí byl polistopadový vývoj zklamáním zejména v tom, že řada lumpů prostě jen sundala odznáček se srpem a kladivem a připnula placku OF a fungovalo jim do dál. To je myslím v knize popsáno na řadě příkladů dost dobře. Paní Frýbová pro mne byla vždy čtivou autorkou, ale v této knize mi umělé, šroubované, vysvětlující a nereálné diskuze o politice mezi dvěma mladými holkami už ke konci vadily. Nicméně rozčarování autorky nad tím, jak peníze vládnou světem chápu a kdo ví, co by napsala o dnešní politice, kdyby mohla.
Možná kdyby v knize zaznělo i pár pozitivních příběhů a bylo popsáno pár kladných postav, že by jí to prospělo. Takhle opravdu čtenář neznalý poměrů může dojít k názoru, že v této zemi žijí jen podvodníci a gauneři, vysokoškolačky běžně prostituují aby nezemřely hlady, v devadesátých letech tři čtvrtiny národa umíraly bez léků a jedly kořínky a není z toho východisko.

10 23.02.2020

Knihu určitě doporučuji k přečtení raději, než film, jehož recenze nejsou moc příznivé. Čte se dobře a vtáhne vás do děje, prostě chcete vědět co dalšího osud (autor) postavám chystá. Ponechme stranou některé těžko uvěřitelné náhody, které svedly osudy lidí dohromady. Líbí se mi zasazení děje do vily Tugendhat a to, že zvídavého čtenáře kniha donutí dohledat si nějaké informace o skutečných obyvatelích vily a o domu samotném. Líbí se mi, že zahraniční autor udělal hezkou propagaci vile a tím i Brnu. Možná na mě bylo trochu moc prostoru věnováno vztahům či erotice. Také mě mrzelo, že jsme se nedozvěděli nic o osudu Katy, ačkoliv nás její existence provázela velkou část knihy. Ale jinak pěkné beletristické čtení.

16 15.02.2020

Na vydání mé knihy v brožované vazbě není žádná anotace. Mohu tedy jen srovnat knihu s popisem zde na databázi. U řady knih anotace člověka navnadí a obsah potom zklame, tady to je obráceně.
Autorka popisuje praktiky různých šmejdů a šmelinářů v době od padesátých do osmdesátých let. Ona je nazývá mafií. Servíruje nám je většinou v podobě vzpomínek jednoho z nich - Bohuslava řečeného Barry. Stejně tak ale čteme vzpomínky jeho rodičů a později už jen matky Aninky (zde zabrousíme v minulosti do doby před a během druhé světové války), jeho syna Kryštofa, bratra Karla (Karryho) a řady dalších. Líbí se mi, jak některé věci nějak podané Barrym jsou potom ve vzpomínkách jiných lidí postaveny do jiného světla. Stále je zajímavé přečíst si o tom, jak dříve fungovalo socialistické hospodářství a zákon "Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu" v praxi. Pointa knihy na závěr mě překvapila a líbila se mi. Jsem ráda, že tahle doba je pryč i když si nedělám iluze, že Barryové a Karryové té doby nefungují i dnes, jen trošku jinak. Varování z knihy cítím také v tom smyslu, že by si rodiče měli dát pozor na to, co vychovávají ze svých dětí. Příklady táhnou.

9 08.02.2020

Krásné téma - život a duše Františka Drtikola zpracované do románu. Kniha si nedává za ambice prezentovat se jako životopis, je to prostě román na motivy. Autor krásně pracuje se slovy, jeho fantazie a slovník musí být bezbřehé. Je to pro mě velmi inspirativní příběh slavného fotografa. Text je rozdělen do kapitol a ačkoliv je kniha poměrně tlustá, je tam velmi málo (téměř nic) věnováno posledním 30 letům jeho života a je škoda, že autor nerozpracoval skutečnost Drtikolova členství v KSČ. Mnohem méně stránek mohlo být věnováno různým duchovním prožitkům a popisům představ, které jsem zejména v VI kapitole už přeskakovala. Mohla by to být tak krásná a pětihvězdičková kniha - kdyby ji autor totálně nezabil absencí přímé řeči. Čtení to ztěžuje, žádný smysl a význam to nemá, staví to překážky do myšlenek čtenáře. Musíte přemýšlet, zda text někdo říká a kdo, nebo zda si to někdo jen myslí. Mně to hrubě kazí čtenářský zážitek a považuji takové dílo z hlediska zpracování textu za odfláknuté . Škoda.

6 03.02.2020

Za mě zatím nejlepší kniha tohoto žánru - sepsané vzpomínky člověka, jež přežil holokaust. Kniha Dity Krausové obsahuje nejen vzpomínky na dobu války a její zážitky z Terezína, Osvětimi a Bergen-Belsenu. Popisuje vzpomínky i z doby před válkou a hlavně z období po válce. To pro mě bylo zřejmě nejobjevnější, čímž vůbec nechci umenšovat její vzpomínky na samotný holokaust. Popis života v kibucu pro mě byl velice zajímavý a spolu s obdivem k vůli autorky (podpořené ohromnou dávkou štěstí) která jí pomohla přežít koncentráky cítím také velký obdiv k tomu, že dokázala žít sedm let v zřízení jménem kibuc. I když mně se to jevilo jako strašný život a bylo cítit že i pro ni to nebylo to pravé ořechové, dokázala své vzpomínky popsat maximálně objektivně. Pro mě impuls si přečíst o těchto institucích něco víc, protože nyní se mi jeví, že žít zde musí být pro člověka s vlastním rozumem a vůlí něco příšerného. Paní Dita neměla lehký život nejen ve válce, ale ani po ní. Z mého pohledu příliš dominantní manžel, život v Izraeli, ztráta dvou dětí .... klobouk dolů nejen za knihu samotnou, ale i za vůli předávat své zkušenosti dál.

10 30.01.2020

Dle anotace se jedná o románové vzpomínky. Já bych knihu popsala spíš jako sepsané střípky vzpomínek na dobu nedávno minulou. Všechny hlavní postavy (Eva - Zdeňkova maminka, Zdeněk a jeho kamarád Jirka) knihou tak elegantně proplouvají, ale vlastně je za celou tu dobu moc nepoznáme. Prožíváme s nimi různé příhody jak ze soukromého, tak z pracovního (to především) života, ale tak nějak na povrchu. Zdeněk i Jirka strašně rychle a nečekaně v knize dospějí, založí rodiny a nic z toho s nimi neprožíváme jako příběh. Nehodnotím to zákonitě negativně, jen mi ty postavy prostě nepřirostly k srdci.
Zážitky z předrevolučních dob jsou jistě zajímavé. Mohou být i dost překvapivé pro někoho, kdo o té době ještě mnoho knih nepřečetl.
Kniha se četla dobře, jen přímé řeči a rozhovory mezi hrdiny byly občas trošku šroubované.

1 26.01.2020

Obsahově a tématem silný příběh. O umírání nepíše kdekdo a pan Palán ten proces popisuje uvěřitelně. O části knihy popisující podnikání otce Emy se nechci moc rozepisovat, ta z příběhu trčela jako kukačka z kosího hnízda. Nepatřičně.
Ovšem když už se mi líbí téma a příběh, tak bych ráda plynule četla aniž by mě rušila nebo zdržovala forma psaní. Tady se to bohužel stalo. Pořádně jsem se vlastně nezačetla celou knihu. Na vyprávění v druhé osobě bych si snad zvykla, ale absence uvozovek v přímé řeči mi vadí tak moc, že se takovým knihám zcela cíleně vyhýbám. Chci číst příběh, ne uvažovat jestli je čtený text vyřčenou větou hrdinky, vyřčenou větou někoho jiného, myšlenkou hrdinky nebo komentářem vypravěče.

3 23.01.2020