Covenant komentáře u knih

Tady asi nemá cenu, se rozmýšlet nad hodnocením, když jsem u prvního dílu dal maximum a tento se mi líbil ještě víc. Ani nemá cenu hledat trhliny, nebo kritizovat příliš akční pasáže. Já si celou tu dobu, knihu užíval. Ke konci jsem obracel stránky, jako Johnny Pětka, dokud jsem nenarazil na poděkování. To svědčí o mnohém. Především o tom, že jde o zábavnou a dobře napsanou knihu, kterou bylo radost číst.... A Štěpáne! Prosím ještě aspoň jednu knihu na závěr!

33 22.09.2023

Štěpána Kopřivu, mám teď v hledáčku. Sice mě už dříve pobavil jako scénárista, překladatel, nebo autor komiksů, ale až po Asfaltu, jsem se na něj více zaměřil. Proto jsem si podle hodnocení, logicky vybral bezejmenného policistu. A musím říct, že jsem neprohloupil. Jde o knihu, která mě vážně bavila. Detektivka z českých luhů a hájů, začíná pozvolna a postupně nabírá spád, až do samotného konce. Vše se odvíjí jako na podzim, drak z cívky. Jelikož jde o vyprávění v první osobě, vrství se na sebe informace, dokud neutvoří celek. Myslím tím, že zde není více osob, které se dělí o informace a skládají posbírané indicie. Všechno tu zastává, až trochu moc důvtipný a vtipný pochůzkář. Kdyby, ale takový nebyl, těžko bychom se někam dostali, když je vše pouze na něm. Proto musí být také drsnější, než ostatní a leccos vydržet. A nemusí jít jen o rány. Např. mít špinavý, smrdutý a zasoplený nos v puse, nevydrží jen tak někdo. To chce dobrý žaludek. A to hlavní postava má. Dokonce i na věci, které jsou v rozporu s morálními kodexy. Ale dost už pitvání se v mrtvole. Musím si sehnat další palbu.

28 09.11.2022

Tak tohle byla trefa přímo do Kumánce! Byl jsem velmi příjemně překvapen skloubením akční složky na pozadí historické doby za vlády Václava IV. Hynek Tas, je něco jako Forrest Conan v Čechách. Naposledy jsem četl něco podobného spod Sapkowského pera v jeho husitské trilogii a konečně jsem se dočkal knihy, která se tomuto tématu věnuje (ono jich bude víc, ale jde mi o tento způsob) a musím dodat, že zde šlo o čistou zábavu, jelikož se tu nehraje tolik na dlouhosáhlé popisování historických faktů. Je to čistokrevná dobrodružná knížka, kde se zábavnou formou ještě dozvíte něco o naší historii a o tom, s čím nejraději Véna Čtvrtej "bojoval". Franta namíchal správný poměr složek tak, aby nikoho neznudil a zároveň, aby z něj nedělal blbce. Opravdu se těším na další díl a zajímá mě jestli si pokecá s velikým Prokopem, jednookým Honzou a jestli budou kamarádi, nebo se posekají... a nebo se ani nepotkají? Tak osedlat Flavia a vzhůru za dalším dobrodružstvím!

25 09.09.2019

Je úplně jedno, jestli povídky připomínají občas něco, s čím už jste se setkali. U Pavla Fritze mi přijde, že toho dokáže využít ve svůj prospěch a dá tomu punc svojí geniality, krerá předčí očekávané. Ačkoliv jsem zde četl pochvalné komentáře, nevěřil jsem tomu, že to bude opravdu tak dobré. Bylo. A abych to neprotahoval, udělám osobní, stručný výtah "worst to best" povídek. Ačkoliv nejsou ve sbírce vyloženě špatné povídky, hned první mě skoro odradila. Šlo o "PLÁŽ". Prostě mě nějak nechytla a nudila. Na stejnou úroveň se dostala i povídka "ZAHRADA SLEPCŮ" - u té se mi, ale líbil konec, takže to z těch dvou vyhrála. Potom už byly všechny povídky skvělé a nadprůměrné. Z těchto vybírám dvě, které dosáhli maximální hranice a jsou to "TO, CO MILOVALO ARTHURA BROOKSE" a "KAM PLUJÍ HARMY". Když už nic jiného, tohle bych s čistým svědomím doporučil každému... prostě každému, kdo rád čte. Pavel Fritz se stal tímto mým nejoblíbenějším, českým spisovatelem sci-fi a podívám se na zoubek, i ostatním jeho dílům. Jen se bojím, že už to nemůže být lepší.

18 23.09.2023

Normálně nemám na knihy moc času a prosvištím spíš komiksy, ale byl čas dovolené. A jelikož byla zavřená knihovna, sáhl jsem konečně také po knihách ze své poličky. Bylo to dlouhé rozhodování, ale na tuto knihu jsem se třásl déle, než na jiné. Ďuro opět nezklamal. Sice si už moc nevybavuji předchozí díl, ale mám pocit, že tenhle byl lepší. Asi to není čtení pro maminky, protože ta moje mi to vrátila kdysi s tím, že další díly o tom, jak furt někdo někoho rozpárává a něco mu usekává, není čtení na klid. Je spokojena se svým Vondruškou. Nic proti němu, ale my, odkojeni temnou fantasy a navyklí na Červeňákovi popisy hrůz v Roganovi, Bivojovi, apod. My už to bereme tak nějak samozřejmě. Tím hlavním, čím u mně autor vždy boduje, jsou charaktery postav a jejich dialogy. Každý má něco do sebe. Barbarič je prostě člověk, který je asi nejblíže mně čtenáři a mám ho prostě rád. Ale víc mně zajímá Jaroš, který sotvakdy promluví. Takže jsem byl rád, že v této knize dostal víc prostoru. Co se Steina týče, to je prostě zocelený přímý válečník, od kterého vlastně dostanete, co jste čekali. Proto se vždy těším na dialogy mezi ním a Barbaričem, jelikož v té chvíli úplně netuším, jak se situace vyvine a často jde o zábavnou konverzaci. Co se příběhu týče, zde bylo plusem i to, že se trio pohybuje ve známějším prostředí, než je pro mně Bánská Šťiavnica. Jelikož jde o detektivní zápletku, nechci se přímo vyjadřovat k ději. Jen bych chtěl podotknout, že...

17 06.09.2019

Toto dílo mě nadchlo a pohltilo. Právem je tak vysoce hodnoceno. Jen opravdu dobré knihy ve mně dokáží vyvolat tolik emocí, že přestanu vnímat okolí a v závěru, jako bych se sám loučil s dobrými přáteli, které už nikdy neuvidím. Na knize jde poznat, že to psal člověk, co to opravdu prožil a nevycucal si to z prstu. Atmosféra tábora je popsána tak dokonale, že má člověk pocit, jakoby byl uvnitř. Silný a opravdový příběh!

17 23.03.2018

Takže asi takhle. Zde se příčka opět zvedla a mě to neskutečně bavilo. Děj se posouvá a charaktery se prohlubují. Všechno mělo tak rychlý spád, že v této chvíli už hltám další díl, který v podstatě navazuje na tento. Chtěl bych toho napsat víc, ale všechno by byl spoiler. Co se týče obecného pohledu na děj, i když se zdá, že věci tohoto typu už jsme četli/viděli tisíckrát, Kotleta přidává prvky, které tento náhled zdatně maskuje a činí ho originálním. Především je tu, ale série Legie pro zábavu a ne pro hlubokomyslné filozofování.... i když o mimozemských "pankáčích", by se ještě dalo dlouho diskutovat. A ano. Sex a násilí, je tu opět v hojném množství. Nicméně, co se týče toho sexu, má zde své opodstatnění a není sem vpraven za každou cenu - což mi přišlo v předchozích dílech, občas jako laciné podbízení čtenáře, k udržení pozornosti. Chci tím říct, že i když to má všechny prvky béčkového braku, funguje to celé perfektně a tímto dílem jsem utvrzen, že s Legií budu až do konce, i přes slabší díly. PS: Červený trpaslík a Kouř. Laciné vykrádání hlášek, ale doprdele....prostě Kotleta ví, jak na mně

15 03.08.2022

Viktor Dyk píše jazykem, který jakoby plynul a ani jednou neklopýtnul, nekazil něčím nepatřičným. Jako by psal hudbu.......no dobrá, tomu se nejspíš říká próza, ale vysvětlete to člověku, který se takovým věcem vyhýbal, jelikož mu je škola nutila a tím v podstatě znechutila. Postavy příběhu jsou výborně vykresleny. Skvělá je např. postava Fausta, nad kterou se opravdu nejde nepozastavit. Je to takové druhé já Krysaře, resp. jeho druhý hlas nabádající ho, aby se nebránil moci, kterou má, atd....., ale třeba je všechno jinak. Dívejte se srdcem. A pak je tu postava opožděného Seppa Jörgena, o kterém jsem dosud vůbec nevěděl, že existuje. A ta krásná poita, spojená s jeho údělem. To, ale také není pouhá postava. Žádná postava z příběhu není obyčejná. Je v tom mnohem víc. Alespoň mě se zdá, že Dyk do postav promítá určité vlastnosti lidí, jako by obsazoval role. No, stojí to opravdu za to. Jinak je ještě zajímavé, že Viktor Dyk vlastně předělal legendu o Krysaři k obrazu svému. Hypotézy původního příběhu se zaobírají většinou tím, že byli odvedeni pouze děti. Jsou jim přisuzovány také rozdílné konce. Utonutí, pohřbeny pod sesuvem půdy, vlákány do jeskyně, nebo dokonce děti ani nezemřou, protože se stanou jakýmsi výkupným. Ale nejvíc mě zaujalo připodobnění Krysaře k smrti, kdy vlastně město Hameln postihla rozsáhlá epidemie. Píše se o rané formě Černé smrti. Toto vše je opravdu zajímavé, ale Dykova verze je prostě jedinečná!

15 07.11.2014

Moc se mi do toho nechtělo, ale.... tohle byl opravdu nářez! Moje první setkání s Kopřivou. Jsem nadšen! Jestli jde o brak? Jasně, že ano. Ale to bylo přeci jasné, hned od začátku. Výjev pekla, neskutečný. Napětí, akce, bezmoc, humor, strach, smutek... mělo to všechno. Kdybych chtěl hledat chyby, určitě bych jich našel spoustu v logice. Ale na to se tu nehraje, že? Tohle je fantasy. Tohle je horor. Ale především akce. Kopřiva dokáže navodit správnou rubací atmosféru. Ale i tu popisnou. V tom opravdu chodit umí. Také dokáže vytvořit charaktery postav, které umíte rozlišit a které v jednu chvíli milujete, abyste vzápětí zjistili, že je nesnášíte, abyste se opět vrátili k tomu, jak jsou skvělé. Autor si s postavami hraje, jak chce a vychází mu to. Přitom je vše tak plynulé a nezadrhává to. Vulgarismy nejsou prvoplánové, humor je nevtíravý a děj je stále zajímavý. Bráno samozřejmě subjektivně. Byla ovšem místa, která byla v brutalitě za hranou a klidně bych je vynechal. Jako například Chorozonův výslech malé bordelmamá. Ale co už teď. Vynahradila to místa, kde se brutalita hodila. Jako například ve vykydlování démonů. Když už jsme u toho, v ději se také objevovali popkulturní odkazy. Nejčastěji jsem si uvědomoval starý, dobrý DOOM. Ten se samozřejmě dost nabízel. Démon u brány: ,,HESLO!" Naše komando: ,,IDDQD" nebo takový "odšťavňovač" aneb BFG9000. Nádhera. Odkazy na filmy: ,, Kolektivní štronzo. Jako když pauznete film, abyste se přesvědčili, jestli Sharon Stone, ty kalhotky opravdu nemá." nebo ,,Jediný, co vidíme, jsou hadi. Pokrčí rameny Holofaust. Hadi? Zeptá se Ostranski. V letadle? Ne, na kolejích. To je rosa, vole." Kopřiva také dokáže vytvořit skvělá monstra jako již zmiňovaného Chorozona. Ale byla tam i taková druhotná monstra, jako PSI "zkonstruovaní" ze součástí, jejichž nohy byly vyrobené z noh slavných běžců, Zátopka nevyjímaje. No, abych to nějak stručně a zainteresovaně shrnul - vtáhlo mě to do potrubí a rozsekalo na sračku.

12 21.10.2022

Mysli na Vrabčáka ... Prostě lepší vrabec v hrsti... No asi takhle. Tenhle díl byl super, přesto se mi předchozí líbil víc. Zde byla skvělá aréna (vděčné téma, používané v mnoha příbězích) a ten mindfuck ke konci (i když šlo o takový ten trapný humor "amerického koláče" stejně to zabralo). Ale tím je v podstatě obsaženo vše. Předchozí díl je pro mně zatím nepřekonaný, ale bavil jsem se. Akční scény, skvěle napsané. Moravec non-stop hláškující, pobavil už jen tím, že věděl, že má držet hubu, ale nedalo mu to. Co se týče Agy, tak si nejsem jistý, jak na ní nahlížet. Přijde mi, že si trochu protiřečí a nevypadá, že by to dělala schválně. Ale copak já znám tenhle druh a vím jak smýšlejí? No, teď už vlastně docela jo. Ale když se muž pořádně nevyzná v ženách, jak se v nich má vyznat, když mají navíc šupiny, ocas a řadu ostrých zubů, že?

12 08.08.2022

Jak začít. V první řadě jsem si kladl otázku, co vůbec znamená označení "pro ženy"? Znamená to automaticky, že půjde o zamilovaný prostoduchý román, cílený na ženy, bažící po svalnatém, smyslném hrdinovi? Ženy nejsou tak jednoduché a čtou přeci stejné věci, co muži. Tak proč ta škatulka? Nejspíš proto, že jednoduší jsou muži a věc romantiky z pozice alfasamce, odsuzují. Já nic takového ještě nečetl a chtěl jsem si o tom udělat nějaký obrázek. Měl jsem k dispozici audioknihu a Jitka Ježková, má příjemný hlas, tak proč si to neposlechnout. Začátek mne zaujal. Hezké popisy, sympatická hrdinka a docela nenásilné cestování časem. I seznamování s dalšími postavami, bylo dobré. Pak to, ale vzalo jiný směr a najednou to začalo klopýtat. Nepochopil jsem jednání a reakce některých postav. Těžké situace zvládali s přehledem, z jednoduchých se pomalu pos...nevzpamatovali. Hlavní hrdinka byla na můj vkus, až přehnaně důležitá pro všechny okolo. Vzhledem k situaci a době, by někteří o ní nezavadili ani pohledem, nebo by naopak o ní zavadili tak, že by se z toho nevzpamatovala. Souhrn "důležitých" událostí se stal během krátké chvíle, zatímco ty "nedůležité" se táhly přes kapitoly. Co se mi líbilo, byla myšlenka okolo věštění, ale jinak tohle všechno bylo jen pozadí pro to hlavní, o co autorce šlo a tím bylo ono samotné milování. Tam konečně prokázala svůj talent. Jde vidět, že dobře umí popsat věci, co sama, jako žena zažila. I když teď mě napadá, jestli jí nekřivdím a přeci jenom umí popsat i věci vymyšlené. Popis soulože byl rozvleklý, často se opakující a nudný. Myslím, že už každý po dvacátém průniku pochopil, že ti dva se vážně milují a historky z dětství, jejich vztah ještě prohloubil. Ani mě pak nepřekvapilo, že (teď trochu spoiler) nejdůležitější dilema v knize nastalo, opět kvůli průniku. Do konce jsem vydržel jen kvůli uklidňujícímu hlasu Jitky Ježkové, protože knihou bych se stoprocentně neprokousal. Nejde si udělat názor na román "pro ženy" z jedné knihy, ale nemám už chuť zkoušet další.

12 04.06.2019

(SPOILER) K tomuto dílu, jsem přistupoval s přesvědčením, že půjde o nejslabší vůbec. Za prvé mě Kristýna doposud nepřesvědčila. Za druhé předchozí dva díly od Kotlety, nastavily vysokou laťku a za třetí, jde zde o nejhorší hodnocení vůbec. No a jak to vidím já? Z počátku jsem byl ovlivněn předsudky a říkal jsem si, jak už je to kopírování hlášek, scén a dokonce názvu trapné. Bratři uprchlíci? To jako parafráze na bratry zpátečníky? No, byl jsem otráven hned na začátku. Vtípky s Gugly, mi přišly vykonstruované, ale přesto jsem na svých bradavkách, začínal přelazovat na vstřícnou vlnu. A pak už to šlo ráz naráz. Vodička s Giuseppem prostě umí - Kristýna umí - a já to musím ocenit, jelikož jsem jí doteď spíše kritizoval. Postupně humor ustupoval, ale vůbec to nebylo na škodu. Až tedy na konci. Je jedno, že to čekáte, stejně vám to vadí a je vám to líto. Tenhle "trik" často vyjde, když si postavy oblíbíte.

11 12.08.2022

Dlouho jsem se tomuto kousku vyhýbal, ačkoliv jde o jednu z největších klasik. A to jen z jediného důvodu. Nebaví mě čarodějové. Když jde o humor, jako v Pratchettovi, apod., tak ano. Ale ti vážní, hloubaví a holí mávající postavy, vykřikující nesmyslná slova, mě prostě neberou. Občas se najde, ale vyjímka. Tak Šmajdalf je jasný, ale já si hodně oblíbil Puga, od Feista. Ten napsal svojí ságu, až o 14let po této knize později a klidně se mohl inspirovat, tímto dílem ( kde mi chvílemi přišlo, že čtu Starce a moře). Takže takhle. Nemůžu říct, že jde o klišé, když Ursula je určitě jeden z těch autorů, co v šedesátých letech zpopularizovali žánr fantasy. Objevují se tam prvky, které lze vidět skoro všude. Zdánlivě obyčejný kluk, velká moc, moudrý učitel, chyba, cesta, atd. Ale Ursula do díla vkládá víc, než jen povrchní děj. A dělá to s takovou lehkostí, jak to umí jen velmi dobří vypravěči.

11 10.03.2022

On: ,,Budu pryč celý víkend." Ona: ,,Není to skvělé?!"

10 10.08.2021

Zpracování této knihy, se mi velmi líbí. Svazek něco váží a je dobrý pocit, mít ho v ruce. Je rozdělen do tří částí, z nichž žádná není ukončena. Vlastně se ztotožňuji z komentářem Rawena616. Třikrát po sobě přerušovaná soulož, je více, než výstižné. Je docela naprd, přečíst tuhle bichli a zjistit, že jste si jenom k něčemu přičichli a teď co? Kdy bude pokračování, když tenhle mazlík vznikal od roku 2006? To už se dřív dočkám Stotřicítky od Nikkarina. Ha ha. Sice bych byl raději, kdybych četl jen jeden ukončený příběh, ale jak se ukázalo ke konci, budou propojovačky. Poslední byl opravdu nejslabší. Ale ne, že by byl špatný. Prostě v porovnání z předchozími... Také to nebylo dost originální a vybavil se mi Marv ze Sincity, kterému tedy nesahá ani po kotníky. Jak scénáristicky, tak výtvarně. A též mě "bil" do očí, červený laser ze zaměřovače a jiné krkolomnosti. Přesto mám špatný pocit z toho, že stále kritizuji. Otočme tedy list. Výsledek mě nadchl. První příběh, byl opravdu skvělý a chtěl bych vidět víc. V době pandemie, se člověk i jaksi víc, do něj ponoří. Mně osobně se, ale líbil i druhý, který, jak zmínil Norri, připomíná Skalpy, či muže hněvu od Aarona. A to já rád. Taky rád postapo a k tomu ten vizuál. Nádhera. Takže co tu máme. Skvělý rozjezd, ale já chci víc!

10 12.07.2021

No, tak tohle jsem opravdu prožíval. Politické a popisné části, byly pro mně naopak osvěžující a dosti zajímavé, oproti vztahu ústřední dvojice. Janis výbornej. Mandrase jsem měl rád a přišlo mi, že si s ním autor zahrává, jen kvůli výměně pozice. A dost se na něm tedy vyřádil. Nejcharismatičtější postava, pak pro mě byl Carl, který trpěl na všech frontách a ustál to, až do konce. Nicméně v té "druhé části" příběhu, už mě začal zajímat i osud těch dvou a byl jsem napnutý, jak struna na ..ehm.. prostě jsem trpěl za Pelagii a nemohl jsem pochopit proč může být někdo takový idiot, ale po krátkém zvážení, mi došlo, že vlastně může. Ten příběh má v sobě tolik ode všeho, že je to až neuvěřitelné. Přesto všechno si myslím, že kniha mohla být kratší. To je má jediná výtka.

10 28.06.2018

Dostalo se to ke mně náhodou, v podobě mluveného slova a byl jsem tím doslova uchvácen. Netušil jsem do té doby, že něco takového vůbec existuje. Trilogie je vážně úžasná. Dobrodružná a s inteligentním humorem. Petr je člověk, který vyniká především zdravým selským rozumem a jeho přesvědčení, stát vždy a za jakýchkoliv okolností za správnou věcí ho dostává často do potíží. Ale on rek nejrekovitější, se nezalekne, ani když mu vyhrožují smrtí. Takhle to zní možná, jak kdybych psal o Mirkovi Dušínovi, Petr Kukaň je , ale mnohem víc. Nejvíc pobaví dialogy, kdy často vtipně vyvrací zavedené "přežitky", o kterých jiní nepřemýšlejí a prostě je z vyšší moci akceptují. Když si přečtete knihu, dozvíte se nejen proč královny nemají nohy, ale budete překvapeni, nad čím vším se Petr pozastaví, než aby to jako ostatní přešel bez povšimnutí....... Když jsem po letech na tento skvost narazil v antikvariátu v perfektním stavu, musel jsem ho hned mít. Tedy všechny tři knihy. Těším se, že si je co nejdříve přečtu...tedy, až mi je vrátí mamka

10 29.08.2014

Anime si už ani nepamatuju. To jsem viděl tak před dvaceti lety. U mangy jsem si řekl, že jako dobře. Se na to podívám, když už mám možnost, si to půjčit. A teď varování. Než začnete číst, připravte si něco k pití, možná i k jídlu a ujistěte se, že vás nebude nikdo rušit. Protože tohle je jednostopá jízda na motorce s rozbitými brzdami. Na konci se dostavuje ono obvyklé - kde mám další díl?! Jediné, co mi přijde přehnané, co patnáctiletí (i když delikventi), všechno dovedou a jak se rychle vyrovnávají se smrtí ... kohokoliv. Jak spadnou bez helmy z motorky v rychlosti vyšší, než povolenou a skončí jen s obvazem na hlavě... Ale to je prostě drsná budoucnost .... moment 2019 ... no chvilku to trvalo, než si to u nás mohl někdo přečíst v překladu. Za to veliké díky týmu Crew! (poslouchal jsem rozhovor s Pavlovským, kde se zmiňoval o zdlouhavém vyjednávání práv). Tato manga mě prostě nadchla a trefila se mi do nádrže. Přiznám se, že když si zrekapituluju příběh, byl poměrně krátký (na tolik stran), ale ta atmosféra! A hlavně a především a koukám, že budu psát to co ostatní, ale ta dynamická kresba je parádní! Když se prohání gangy na motorkách, úplně cítím tu rychlost a drsnost dopadů. Otomo prostě umí a já si jedu pro další dávku.

9 13.02.2023

(SPOILER) Spoiler, protože detektivka, že jo.... Asi takhle. Po třetím díle jsem přeskočil na devátý (protože se mi naskytlo mluvené slovo) a nyní se vracím, abych si doplnil mezery. Byla to chyba, ale "Přízrak" mě chytl až k "Noži", protože to na sebe navazovalo, tak co jsem měl dělat. Kvůli znalostem z těchto dílů, byl pak problém se Sněhulákem. Už na začátku vyčníval jeden kandidát na vraha nade všemi. Říkal jsem si, ale ne přece. ---Bacha, menší spoiler na pozdější díly!--- Už zase? Zase v rodině? (i když to je vlastně obráceně). Navíc ta osoba byla tak vykonstruovaná, že to bilo do očí. A vůbec mě pak nerozhodilo obvinění někoho jiného (víte koho), protože jsem věděl, že ta obviněná osoba (moje chyba), vystupuje pak v dalších dílech. Bylo to jen takové odklánění se od hlavního podezřelého, co nejdál a ke konci s ním vyrukovat. Možná kdybych bral díly postupně, tak to bude lepší. No, ale i tak mě tento díl neuchvátil. Nudil jsem se jako při opravě automatů na slepičí polévku. Hodnocení nechám tudíž na jiných.

Chvílemi jsem si říkal, že mě to už nebaví - to když se Adams zasekl na jedné věci a tu popisoval, převracel, dokud nebylo o ní co víc říct a hned přešel na další, se kterou se po svém mazlil, až moc dlouho. Když, ale tohle člověk přelouskal, byl odměněn vtipnou částí, u které se opravdu smál nahlas. Pro příklad vybírám situaci, při níž se Dent probírá a autor nás úmorně dlouho uvádí do situace typu: ,,otevřel oči, nemohl uvěřit svým očím, tak je zase zavřel, aby je pak otevřel....apod." A pak přijde ta humorná část, kdy je nařčen "z vražd"... a nebudu prozrazovat koho. V té části jsem se opravdu hodně nasmál. A samozřejmě matrace a nikdy nezklamající Marvin alias oslík Ijáček. I když to byl shluk několika příhod, nakonec z toho byl opravdu celek a dávalo to jakože smysl....nebo něco takového. PS: někdy bych se rád netrefil při pádu do země

9 19.09.2022