chomic_pisek
komentáře u knih
Magořina
Carlton Mellick III
Chtěl jsem to zkusit. Úchylárny mi nevadí, nevkus mě netrápí. Naopak, rád si hlavu nějakou dobrou volovinou propláchnu. Při čtení jsem se párkrát pobavil, ale kdyby na mě nevykoukl záznam, že mám přečteno, ale nehodnoceno, stěží bych si na knížku sám od sebe teď po pár měsících od přečtení vzpomněl.
Ohnivá brána
Steven Pressfield
Bratrstvo neohrožených po spartsku. Psát něco víc nemá cenu. Snad jen, že hudbou podbarvená verze od Audiotéky tomu dala další rozměr a zasloužila by vlastní bonusovou *.
Čas rytířů
Zdeněk Žemlička
Parádní soubor povídek na oddychové čtení. Inspirace historickými reáliemi a slovanskou mytologií, divoká příroda, řinčení kovu a válečný ryk. Co víc si přát?
Hustej nářez
František Kotleta (p)
Nebaví mě "moderní" upíři. Nebaví mě emzáci. Baví mě Kotleta. Z toho plyne moje rozpolcenost při čtení a hodnocení. Celou dobu se ve mně mlelo to, že ten rozstřílenej upír přežije snad všechno (bože!). Ale to, jak je to napsaný, mě nutilo číst (poslouchat) dál. Navíc se musí nechat, že ten nápad původu upírů je fakt dobrej a neotřelej. Další plus za to, že fyzicky dokonalou Veroniku a Kateřinu doplnila oplácaná Petra. Nemůžu říct, že mě to nebavilo, ale nedokázalo mě to vtáhnout, tak abych Bezzemkovi opravdu fandil. Na druhou stranu, dalším dílům určitě dám šanci. 3.5*
Krvavé pohraničí
Vladimír Šlechta
Knížka je napasná čtivě a zábavně, ale Floyd Bartlett a vlastně ani jeho příběh mě nijak zvlášť nezaujali. Ale doslova mi učaroval svět Pohraničí včetně encyklopedických vsuvek z jeho historie. Ještě než jsem se dostal na konec a zjistil jsem, jak je to s tím baronem Lecterem nakonec bylo a bude, mi bylo jasné, že se do Pohraničí ještě vrátím. Při každé příležitosti a budu se na to moc těšit!
Rekvalifikační kurz
Ondřej Neff
Zajímavý nápad, bylo zábava sledovat, jak se účastníci postupně odhalují, vybarvují (a mizí). Ale přišlo mi to zbytečně zdlouhavé. Zahuštěnější by to mělo větší říz.
Psohlavci
Alois Jirásek
Knihu jsem poslechl, abych smyl hříchy mládí, kdy jsem povinné četbě moc nedal. Dnes už legendární příběh o povstání Chodů byl zajímavý a nepřísluší mi hodnotit, jestli byl 100% věrně zrekonstruovaný. Ono o to vlastně ani tolik nejde. Ale kamarád historik mi jednou říkal, že Jirásek provedl české historii medvědí službu, protože styl, jakým psal, mnoho lidí odradí. Musím mu dát za pravdu, bude to chtít spoustu přemáhání, abych se pustil do něčeho dalšího. A ne, není to tím, že bych "nerozuměl" dobové češtině, takový Klostermann nebo Baar dokázali psát normálně (stylisticky jednoduše) a přitom krásně a barvitě.
Myslivcův rok - Zima
Jan Vrba
Myslivcův rok jsem četl v průběhu roku s tím, jak roční doby opravdu postupovaly. Pokud také plánujete číst, určitě doporučuju postupovat podobně. Člověk si pak na procházkách občas všimne něčeho navíc nebo naopak cíleně vyhledává projevy, podle toho, co se dočetl. Pan Vrba byl opravdu básník - milovník přírody a jeho láska ke všemu živému čiší z každého odstavce a čtení bylo nejen milé, ale i poučné. Až jsem mu chvílmi záviděl nejen povolání, ale hlavně nadšení a nepohodlnou náturu, díky kterým mohl celý život sbírat zážitky, o které se s námi tak hezky uměl podělit.
Co mi ale příjemný dojem neustále kalilo bylo věčné útočení na nepřesnosti "přírodopisů" a nedsotatečnou erudovanost přírodovědců. Ano, věřím, že ve všech výtkách měl pravdu, ale kazit atomsféru knihy tím, že na každé druhé stránce zaútočím na přírodovědce, že něco předhlédli nebo zamlčeli a já to vím mnohem líp než oni, mi přišlo zbytečné. Od toho je vědecká literatura a časopisy... Proto jen 4*.
Myslivcův rok - Jaro
Jan Vrba
Myslivcův rok jsem četl v průběhu roku s tím, jak roční doby opravdu postupovaly. Pokud také plánujete číst, určitě doporučuju postupovat podobně. Člověk si pak na procházkách občas všimne něčeho navíc nebo naopak cíleně vyhledává projevy, podle toho, co se dočetl. Pan Vrba byl opravdu básník - milovník přírody a jeho láska ke všemu živému čiší z každého odstavce a čtení bylo nejen milé, ale i poučné. Až jsem mu chvílmi záviděl nejen povolání, ale hlavně nadšení a nepohodlnou náturu, díky kterým mohl celý život sbírat zážitky, o které se s námi tak hezky uměl podělit.
Co mi ale příjemný dojem neustále kalilo bylo věčné útočení na nepřesnosti "přírodopisů" a nedsotatečnou erudovanost přírodovědců. Ano, věřím, že ve všech výtkách měl pravdu, ale kazit atomsféru knihy tím, že na každé druhé stránce zaútočím na přírodovědce, že něco předhlédli nebo zamlčeli a já to vím mnohem líp než oni, mi přišlo zbytečné. Od toho je vědecká literatura a časopisy... Proto jen 4*.
Likario
Vladimír Šlechta
Moje třetí zastávka v Pohraničí a líbí se mi tu čím dál víc. Svět, kde nic není černobílé. Klaďas Thompson nepředstavuje zrovna ztělesnění rytířských ctností a záporák Wolferin taky není úplný prototyp zhmotnění zla, v mnohém by si mohli podat ruce. Oproti Nejlepšímu roku Thompsonův cynismus ochabl, takže působil sympatičtěji, zatímco dědeček si poletoval ve svém světě, až to chvíli vypadalo, že nebude mít žádnou roli. Nejvíc se mi líbil Čolek, od posledního dílu vyrostl. Stačilo zahlédnout nahatou elfku a hned se z něj stal hlavní hrdina příběhu... :-) A taky mě bavili Atröd s Reigiasem, doufám, že se s nimi ještě potkám.
Nejlepší den pro umírání: (Thompsonův rok)
Vladimír Šlechta
Po přečtení (vlastně poslechu) Krvavého pohraničí, které se ke mně dostalo jako první, jsem se vydal na chronologický začátek příběhů z Pohraničí. Příběhy Thompsonovy rodiny mě bavily mnohem víc než ten o Floydovi, nejvíc pak osnování pomsty v Thonnierice. Ale přiznám se, že jsem Thompsonovi fandil jen kvůli zbytku jeho rodiny. Přestože se jeho životní postoj dá pochopit, ten jeho arogantní cynismus (jak říkáme my vzdělanci) byl chvílemi tak přehnaný, až mi bylo jeho blízkých líto. Parádní knížka, těším se na další kousek z Pohraničí.
Bitva trpaslíků
Hendrik Lambertus
Přečteno, ale chvilku mi to trvalo, nějak jsem se nazačetl, děj mě nevtáhl. Hlavní záporák, Řetězový kníže, se mi líbil asi ze všeho nejvíc. Jeho příběh se v průběhu knihy hezky poodkrýval a to jak dopadl a v jakém stavu je vlastně v "současnosti" je hodně nápaditý. Fantasy mám rád, vlastně asi nejradši ze všech žánrů, ale elf běhající ve vzduchu, létající užovky a veležížala, která se skálou prokousává jako cukrovou vatou na mě byli moc. A pak taky moje fantazie nestačila na to, když Vylami kopla užovku do slabin. U všech bohů, kde má užovka slabiny? :-) Dalšímu dílu šanci dám, přece jen to do sebe něco mělo (proto jsem se přiklonil spíš ke 3*), ale nedočkavost se konat nebude.
Zaklínač (poviedka 1)
Andrzej Sapkowski
Tahle povídka patří mezi moje nejoblíbenější části příběhu o Geraltovi, ale v tomhle vydání jde spíš o ilustrace než o samotný příběh. Ty jsou povedené a perfektně dotvářejí atmosféru, jak se člověk pročítá povídkou. Hodně mě to bavilo, i když jsem ji předtím četl nebo slyšel zdramatizovanou nesčetněkrát. Jen škoda, že se autor na můj vkus až moc inspiroval detaily ze hry. Ale chápu, že si to nejspíš žádal byznys.
Dovolená s moderním fotrem
Dominik Landsman
Rodina Landsmanových nikdy nezklame, ať už vypráví Jindřich nebo Nataša, i když méně obvyklý pohled Nataši mi přijde vtipnější. Asi protože z něj občas slyším vlastní ženu. Příběhy z dovolené pobavily, ale nebylo to tak, že bych se celou dobu popadal za břicho. Asi je to tím, že jsem úplně všem zážitků z dovolené v Bulharsku neporozuměl. My dovolenou u moře nepotřebujeme a jezdíme každý rok k (mým) rodičům na chalupu.
Emil Boček - Strach jsem si nepřipouštěl
Jiří Plachý
Příběh pana Bočka je zajímavý a rád jsem si ho poslechl. Faktické vsuvky byly vítaným doplněním. Škoda, že se informace v nich obsažené často opakovaly. Poslouchal jsem jako audioknihu, takže jsem neviděl obrazový materiál, který je podstatnou součástí podobných knih. Proto není 100% fér hodnotit knihu jako celek. Ale co se týče textu, tak jen 3*. Přišlo mi, že by šlo ze vzpomínek p. Bočka vytěžit více a dát jim větší prostor.
Myslivcův rok - Podzim
Jan Vrba
Myslivcův rok jsem četl v průběhu roku s tím, jak roční doby opravdu postupovaly. Pokud také plánujete číst, určitě doporučuju postupovat podobně. Člověk si pak na procházkách občas všimne něčeho navíc nebo naopak cíleně vyhledává projevy, podle toho, co se dočetl. Pan Vrba byl opravdu básník - milovník přírody a jeho láska ke všemu živému čiší z každého odstavce a čtení bylo nejen milé, ale i poučné. Až jsem mu chvílmi záviděl nejen povolání, ale hlavně nadšení a nepohodlnou náturu, díky kterým mohl celý život sbírat zážitky, o které se s námi tak hezky uměl podělit.
Co mi ale příjemný dojem neustále kalilo bylo věčné útočení na nepřesnosti "přírodopisů" a nedsotatečnou erudovanost přírodovědců. Ano, věřím, že ve všech výtkách měl pravdu, ale kazit atomsféru knihy tím, že na každé druhé stránce zaútočím na přírodovědce, že něco předhlédli nebo zamlčeli a já to vím mnohem líp než oni, mi přišlo zbytečné. Od toho je vědecká literatura a časopisy... Proto jen 4*.
Myslivcův rok - Léto
Jan Vrba
Myslivcův rok jsem četl v průběhu roku s tím, jak roční doby opravdu postupovaly. Pokud také plánujete číst, určitě doporučuju postupovat podobně. Člověk si pak na procházkách občas všimne něčeho navíc nebo naopak cíleně vyhledává projevy, podle toho, co se dočetl. Pan Vrba byl opravdu básník - milovník přírody a jeho láska ke všemu živému čiší z každého odstavce a čtení bylo nejen milé, ale i poučné. Až jsem mu chvílmi záviděl nejen povolání, ale hlavně nadšení a nepohodlnou náturu, díky kterým mohl celý život sbírat zážitky, o které se s námi tak hezky uměl podělit.
Co mi ale příjemný dojem neustále kalilo bylo věčné útočení na nepřesnosti "přírodopisů" a nedsotatečnou erudovanost přírodovědců. Ano, věřím, že ve všech výtkách měl pravdu, ale kazit atomsféru knihy tím, že na každé druhé stránce zaútočím na přírodovědce, že něco předhlédli nebo zamlčeli a já to vím mnohem líp než oni, mi přišlo zbytečné. Od toho je vědecká literatura a časopisy... Proto jen 4*.