Chmur komentáře u knih

Velmi solidní počtení. První část týkající se Horské stráže je lehce nadprůměrná fantasy. Příběh Yatecha je ovšem vynikající a tahá tak celkově knihu do vod vysoké kvality.

17.09.2016

Olsen si stále udržuje vysokou kvalitu. Jak už zmínili mnozí přede mnou, jediným velkým nešvarem dánského spisovatele je potřeba rvát do knih akční scény jak z nějaké americké limonády. To mi vadí, ale jinak vypravěčský talent a schopnost vnést do dramatu i humorné prvky jsou úžasné. Někdy mě moc nebaví dějové linky obětí či zločinců, tentokrát byl ale příběh Nete hodně silný a ke konci až dojemný. Stejně zábavné jako samotné vyšetřování případu je i sledování vyvíjejícího se vztahu Carla a Mony nebo postupné odkrývání tajemství Asada. Skvělá kniha.
"Ale Carle, já dělám přece smích." :-)

20.02.2016

Řekl bych, že se jedná o lehce nadprůměrnou knihu. Určitě je čtivá a rychle odsýpá. Děj mi připadal celkem jednoduchý, což není samo o sobě nic špatného, ale někdy prostě čekáte víc. Konec byl na jedné straně docela překvapivý, na druhé na můj vkus příliš heroický. Nicméně se jedná o celkem svižné a příjemné počtení, oddechovku, ale za pár měsíců už si z knihy asi moc pamatovat nebudu.

13.10.2015

Zatím moje první kniha od zřejmě masově oblíbeného autora. Zdá se mi, že dílo nijak nepřekračuje slušný průměr. Je to celkem čtivé, ale zároveň nic, co by mě nějak zvlášť upoutalo nebo zanechalo hlubší stopy.

09.10.2015

Esslemont píše v podstatě stejně jako Erikson. Ten je možná trochu vtipnější a celkově zábavnější, ale nějak velký kvalitativní rozdíl mezi nimi není. Pro fanoušky Malazu to je celkem příjemné počtení. Doporučuji. Ostatním to bude připadat zmatené, zdlouhavé a divné.

03.08.2015

Myslím, že autor si udržuje v třetím díle víceméně úroveň dílů předchozích. Méně v některých nudných dějových linkách. Ač nejsem žádný šovinista, tak nutno podotknout, že kapitoly Inevery se moc nepovedly. Ne že by byly nějak hloupě napsané, ale prostě jsou nudné. Naneštěstí má tahle postava opravdu hodně prostoru. Občas jsem měl z některých dialogů pocit, že čtu nějaký hloupý román ala červená knihovna. Vztahy mezi Rojerem, Leeshou a Krasijakmi potažmo Jardirem mi prostě přišly špatně a zdlouhavě napsané. Konec byl naopak strašně useknutý, ale to možná autor napraví v dalších dílech. Brett má dobré nápady, ale co se týká formy, tak za autory jako je Miéville, Martin nebo i Bakker prostě zaostává. Na druhou stranu některé postavy jsou napsané opravdu dobře. Oba hlavní hrdinové jsou sympaťáci a čtenář nemá problém se s nimi ztotožnit. Přitom to nejsou žádní Dušínové, mají své slabosti a špatné vlastnosti, což jim dodává lidský rozměr. To, že jsou v antagonistickém postavení dodává knize ty správné grády. Pohled na stejné události z různých pohledů, jak to píše např. Martin v Písni ledu a ohně je opravdu zajímavý a zatím neotřelý spisovatelský tah.
Takže zatím trilogii považuji za nadprůměrnou a relativně čtivou, ale o top fantasy se nejedná.

17.07.2014