Butterfly340 komentáře u knih

Rowlingová opět nezklamala, Neklidná krev byla úžasná, četla se sama a ještě dlouhou dobu na ni budu vzpomínat!

Je to sice bichle, ale mně tohle vůbec nevadilo, spíše naopak. Autorka nám ukazuje dva soukromé detektivy, kteří krůček po krůčku řeší složitý případ zmizení lékařky, přitom se však zabývají i jinými případy a soukromým životem.
Tohohle si cením, protože vpravdě moc nemusím takové ty rychlokvašky, kde detektivové případ rozlousknou nejpozději za týden a přitom se všechno zastaví. Nemají žádný další případy, starosti, nejsou nemocní a nepotřebují spát, nic. Vždyť mají případ! Tohle mě už unavuje.
Rowlingová se v tomhle ohledu nebojí vyjít z mainstreamu a poskytnout trochu realističtější popis vyšetřování. Což ne každému musí být po chuti, viz komentáře níže.

Osobně si myslím, že ani jedna stránka nepřebývá. Vše má své místo a opodstatnění, a kdyby to chybělo, příběh by to postrádal.

Jména postav jsem si pamatovala dobře, a to především díky rozpracovanosti charakterů. Každá postava je něčím jiná, má svůj vlastní příběh a díky tomu si i její jméno člověk snadno zapamatuje.
K jménům bych jen dodala to, že by mě zajímalo, jestli je náhoda, že se ragdollky Anny a Kim jmenují Cagney a Lacey. Docela mě to totiž zaujalo, protože když jsem to četla, hned jsem si vzpomněla na Brooklyn99 xd

Snad jediné, co mi vadilo na tak tlusté knize, bylo, že se špatně držela. Zvlášť ze začátku. Ta kniha je až nezvykle těžká a musela jsem ji mít buď položenou na kolenou, nebo opřenou o břicho, protože když jsem jí celou váhou držela v rukou, tak mě z toho bolelo za krkem. S tímhle jsem se u knihy setkala poprvý, fakt jsem ještě nikdy nečetla něco, co by bylo tak enormně těžký.

Přiznám se, že vraha jsem netušila. Ten je nehádatelný. A jak už někdo napsal přede mnou, každý, kdo říká, že tušil, tak lže xd Přestože pachatel ve výsledku dává smysl a náznaky se objevují pravidelně, tak si to čtenář nemá šanci poskládat. Což se mi líbí, protože napětí tak trvá a čtenář si knihu užije až do konce.
Avšak některé drobnosti mi došly mnohem dříve než Robin a Strikovi. A taky například to, čím vydírá Vyčůránek svého šéfa mi bylo jasné poměrně záhy (přesněji po návštěvě supermarketu xd).

Abych to nějak shrnula, tak ano, jsem knihou nadšená a mohla bych o ní vykládat pár hodin. Moc mě to bavilo a užívala jsem si ji od začátku až do konce.

22 26.02.2024

Třetí kniha od Kinga a rozhodně ne poslední. Fascinuje mě jeho styl psaní. Velké množství souvětí, květnatých vět a popisů, přesto všechno zůstává text nesmírně čtivý. Ani na moment jsem nezatoužila po tom knihu odložit. Když jsem mohla, tak jsem četla. Napětí se mě drželo do poslední stránky a to přestože jsem už viděla film...

15 28.07.2023

Poslední rok jsem si dávala pauzu od Agathy Christie. Abych taky četla jiné knihy, že :D Teď se k ní vracím a prvním příběhem, který jsem přečetla, byla právě Vražda Rogera Ackroayda.

Musím říct, že je to jedna z nejlepších knih, které autorka napsala (všechny její knihy jsou top, ale některé přeci jen ještě o fous lepší).
Je zajímavé sledovat všechny postavy a jejich počínání. Působí velmi realisticky. Třešnička na dortu je pak famózní detektiv Hercule Poirote, kterého prostě nejde nemilovat.

Přiznám se, že jsem tušila, kdo by mohl být vrahem. Přesto jsem většinu knihy hledala "ujištění", že to dotyčná postava být nemůže. A vlastně ani nevím proč. Až ke konci mi došlo, že mé tušení bylo správné.

13 16.02.2023

Tak tohle bylo hodně dobrý!

Knihu už jsem měla v knihovně vcelku dlouho a pořád jsem její přečtení odkládala. Důvodem bylo především to, že minulý díl (Mlha nad Shadow Sands) se mi zas tolik nelíbil. Měla jsem obavu, že u Propasti smrti zažiju zklamání. To se však rozhodně nekonalo.

Kniha se četla jedním dechem. Bavilo mě, jak Kate s Tristanem pomalu sbírali pomyslné dílky skládačky, přičemž nakonec vše zapadlo tam, kam mělo. Závěr byl uvěřitelný a ne příliš překombinovaný.
Zároveň je úžasné, že přestože se v knize objevují i kapitoly s pohledem vraha, tak nám jeho totožnost není prozrazena a napětí tedy při četbě zůstává.

Jmen se v knize vyskytuje požehnaně, ale nějak jsem neměla problém s jejich zapamatováním a odlišením postav.
Co se týče množství lgbt postav... Kniha je z tohoto prostředí, tudíž je zcela logické, že se v ní homosexualita bude vyskytovat ve větším než obvyklém množství. Moc nechápu komentáře, které tohle vytýkají...

Abych to však shrnula - Propast smrti doporučuji všemi deseti.

13 29.01.2023

Tohle bylo úžasný! Ostatně jako asi všechny knihy od Elle Kennedy. Demi i Hunter mi neskutečně sedli a bavili mě od začátku do konce. S Demi jsem se dokázala vcelku snadno ztotožnit a oceňovala jsem na ní to, jak k problémům přistupuje racionálně. Pro Huntera jsem tak nějak měla slabost už v předchozích dílech. Na něm se mi zase líbí to, jak zvládl během série dospět. Ze sebestřednýho floutka se vyklubal cílevědomý a rozumný chlap.

Co vytýkám jsou překlady názvů. A vytýkám to celou sérii, je z toho taková notorieta, nicméně pořád se s tím nedokážu smířit :D Prostě ne.
Ještě teda bych ubrala sexuálních scén. Větší polovina knihy neobsahuje žádnou takovou scénu, za to ke konci se s nimi vyloženě roztrhl pytel. Kdyby se něco ubralo, vůbec by mi to nevadilo.

Nicméně když knihu hodnotím jako celek, tak si nemůžu pomoct a musím dát těch pět hvězd. Bavilo mě to neskutečně a místy jsem se u příběhu i nahlas smála. Je tam hafo hlášek, které člověka dostanou do kolen, i když nechce.
Doporučuji všemi deseti!

11 25.12.2023

Tohle je jedna z těch knih, u které vysoké hodnocení vážně neznamená kvalitu.

Už po dvaceti stránkách jsem věděla, že tohle není čtení pro mě. Styl vyprávění mi přišel strašně naivní a dětský a hlavní hrdinka nesympatická. Přesto jsem však pokračovala ve čtení, protože jsem pořád doufala, že se to zlomí. Vždyť Kroniky prachu jsou tak vychvalované, přece nemůže jít o takovou slátaninu, jak se na první pohled zdá... Nebo snad ano?

Po přečtení neuvěřitelných 540 stran musím říct, že skutečně je to taková hrůza, jak se mi po prvních stránkách zdálo. Příběh se postupem rozhodně nezlepšuje, spíše naopak.

Kroniky prachu jsou napsány v první osobě a vypráví Animant, která je klasická pick me girl. 'I am not like other girls'. Tohle její chování a póza mi byly strašně nesympatické. Iritovala mě po celou dobu knihy.
Její vyprávění je nudné a jednotvárné. Permanentně analyzuje něčí chování, pořád někoho soudí za nezdvořilosti, přitom ona sama se taky nechová vždy tak, jak by etiketa vyžadovala.

Příběh je zbytečně natahován (Když jsem se na konci dozvěděla, že to byl původně Wattpad příběh, vůbec mě to nepřekvapilo), klidně by mohl mít o polovinu míň stránek. Docela dost často mi připadalo, že to, co právě čtu, jsem už minimálně jednou četla.

Co mě taky udivovalo bylo, jak se pořád řešilo, že je práce v knihovně těžká, atd. Přitom podle toho popisu to moc nevypadalo. A fakt, že nějakých dvacet předchozích asistentů pana Reeda dalo výpověď jen kvůli občasným rýpavým kecům svého nadřízeného... Well, pak že současná generace jsou sněhový vločky xd
Nejlepší na celý tý situaci s prací je, že všichni ti lidi před Animant ji nezvládali. Ale pak přišla naše hrdinka, která v životě nepracovala, a všem jim ukáže zač je toho loket.

Asi nemá smysl, abych si tu dál stěžovala na to, jak hrozná postava Animant byla. Už teď vím, že od autorky si žádnou další knihu nepřečtu a že se jí budu vyhýbat obloukem.
Na závěr jen dodám, že Pýchu a předsudek naprosto miluju a obecně klišé romantiku vyhledávám, ale tohle bylo naprosto příšerné a zmíněné knize od Austen nesahá ani po kotníky.

10 17.03.2024

Kniha, kterou je velmi těžké hodnotit...

Co musím ocenit je, že Hadrovému panákovi nescházela originalita a dávka napětí. Člověk od začátku tuší, jak by to cca mohlo skončit, ale i tak čte s chutí dál, aby si potvrdil své teorie, přičemž autor hází do děje přiměřené množství plot twistů, takže konec je ve výsledku jiný, než čtenář očekával.

Co mi nesedlo byly popisy. Obvykle s nimi nemám problém, nevadí mi ani delší a květnatější, avšak tady jsem si horko těžko pod slovy něco představovala... A je otázkou, jestli to bylo neobratností autora, překladatele, nebo obou.
Když mluvím o překladu, tak si nemůžu nechat ujít rýpnutí. Sloveso "zalitovat někoho" jsem viděla poprvé v životě. Taky potřeba z nějakého důvodu skloňovat název skotského Glasgow, je mírně otravná. A skloňování jména Finley se mi taky tak úplně nezdá...

Upřímně, knihu bych nejspíš hodnotila o hvězdu výše, kdyby se příběh zaměřil na detektiva Edmundse. Duo Bexterová&Wolf mi nesedlo. Oba tak trochu sociopati, kteří rádi šikanují druhé a vždy mají svou pravdu. Kniha by byla o polovinu tenčí, kdyby ti dva dělali svou práci pořádně...
V komentářích níže jsem četla kritiku na Andreu. Ta mi taktéž nebyla kdovíjak sympatická, ale aspoň přemýšlela nad tím, jestli to, co dělá, je morální. Ty dvě jelita jmenovaná výše nad ničím takovým nepřemýšlela. Navíc sorry not sorry, od policajtů očekávám vyšší morální kredit než od novinářky.

V autorovi však vidím potenciál. Tohle je jeho prvotina a kdoví, třeba se časem vypíše. Na mě teď čeká jeho druhá kniha, takže to i zanedlouho zjistím :D

10 17.08.2023

Wow. Nemám slov. Skvělá kniha.

Měla jsem teda pochybnosti, zda mi styl autorky sedne, ale tyhle obavy se rozplynuly po první kapitole. Na rozdíl od jiných romanťáren si Lov na nic nehraje. Je to expresivní, ale tím víc autentický. Protože takhle se vážně vysokoškoláci baví :D

Postavy jsem si oblíbila. Překvapivě mou nejoblíbenější postavou byla Summer. Obvykle se mi nestává, že si oblíbím hlavní ženskou hrdinku. Summer je ale prima holka a ani na minutu jsem si o ní nemyslela nic špatnýho.

Na začátku knihy mi dělalo krapet problém zorientovat se ve všech těch jménech. Ale za to si můžu sama, protože předcházející sérii jsem nečetla. Co jsem se dívala na anotace u dalších knih autorky, tak to vypadá, že série navazuje na tu předcházející a že se postavy z té série objevují i tady.

Cením hokejové znalosti autorky. Přesto mám nějaký výhrady :D Třeba mi přišlo vtipný to vychvalování univerzitní ligy. Nevím, no... Ještě tam byla nějaká zmínka o tom, jak nějaký hráč z po studiu podepsal s Bostonem a hned první sezónu se z něj stala hvězda Bruins... Sorry, ale nějak se mi tomu nechce věřit :D
Taky mě zaujalo, jak před rozbruslením hraje Fitzy na levým křídle, ale v zápase je už pravé křídlo. A když je tam popis jejich tréninku, tak je centr :D Celkem rotuje.
Poslední věc je překlad. Ten se povedl, nicméně ze slova "střední útočník" teda nemůžu. Proč se překladatelka tak moc bála slova centr? xd Ještě když u fotbalistů jejich pozice nepřekládala vůbec, takže je to docela kontrast, protože u hokejistů se snažila za každou cenu držet české alternativy.

Abych to nějak ukončila, moc se těším na další knihy od Kennedy. Věřím, že z nich budu stejně nadšená jako z Lovu.

10 12.07.2023

Přiznávám, že mě druhý díl nebavil tolik jako ten první. Navzdory tomu, že Brenna i Jake mi jako postavy sedli. Problém byl, že jsem mezi nimi necítila takovou chemii. Většinu knihy to mezi nima bylo jen o fyzické přitažlivosti, až ke konci se to zlomilo. Z tohoto důvodu ubírám hvězdu.

Nicméně, příběh mě bavil. Člověk se začte už na první stránce a autorka v tempu pokračuje celou knihu.
To, co jsem pozitivně hodnotila u Lovu, můžu zopakovat i nyní. Je to vtipné, někdy jsem při čtení doslova vyprskla smíchy, protože ty slovní výměny byly fakt neskutečný :D Ale je tam i nějaký přesah v podobě Brennina "tajemství", ale i snahy získat vysněnou stáž u HockeyNetu. (Kdybych mohla, tak Edu Mulderovi jednu vrazím xd)
Postavy byly úžasné. Brenna je drsňačka, která by se ale pro své kamarády rozkrájela. A ke všemu miluje hokej. Takovou holku bych chtěla poznat xd A Connelly... Myslím, že kluka jako on by chtěla každá.

Co mě při čtení iritovalo, ale co není vina autorky, je překlad názvů hokejových týmů. Jako proč? Jsou to názvy a ty se prostě nepřekládají. Nedělá se to. Ještě když je ta terminologie zažitá... Navíc si připočtěme, že ne všechny ty překlady zní kdovíjak. Jo, takový Bruins ještě jdou. Medvědi, beru. Ale třeba Oilers, o kterých se tam hojně mluvilo, v překladu tedy Olejáři, mi zní jako jazykolam. A chudáci Nashville Predators. V češtině Predátoři. To nezní jak hokejový klub, ale jak účinkující V síti.

Každopádně, těším se na další díl!

9 05.11.2023

Druhá kniha, kterou jsem od autora četla (ano, nějak se mi do rukou dostali nejdříve Rozbití andělé) a ani nyní nejsem spokojená.

Jak jsem se dočetla, tak autor psal dříve horory. A upřímně, u těch měl zůstat. Popisy brutálních činů mu vážně jdou, bohužel založit na tom detektivku, to fakt není to pravé ořechové.

Kdo je vrah jsem tušila takřka ihned po tom, co se daná postava objevila na scéně. Tolik k napětí a hádání pachatele, které si na detektivních příbězích nejvíce užívám.

Postavy se mi pletly. Hafo různých policajtů, mafiánů a dalších různých lidí, kteří se v příběhu jen sem tam mihnuli.
Hlavní postava v podobě Katie Maguirové mi přišla poměrně nesympatická. Každej v tom příběhu po ní jel. Jakože fakt každej. Stíhá ji jedno neštěstí za druhým. Až by člověk řekl, že policie by měla být hlavně od toho, aby chránila tady komisařku, protože ta se chová naivně a občas i dost debilně, takže těm průšvihům se sama vystavuje.
Vrchol asi je, když se nechce setkat s někým, kdo by jí mohl pomoct případ rozlousknout, protože dotyčný po ní pálí. Háček je v tom, že je ošklivý. Komisařka to vyřeší tím, že ho prostě ignoruje.

Celkově mi to policejní vyšetřování přijde dost podivný. Víceméně řeší jen tiskovky a co na nich říct, teprve pak vyvinou nějaký úsilí. Hlavní postava pořád opakuje, že vyšetřování je komplikované a chce to čas... Jako fajn, ale nebylo by od věci něco začít dělat. Přišlo mi, že Katie se tak nějak potlouká okolo, řeší především vlastní soukromé problémy. Donekonečna teda opakuje, jak je unavená a má toho moc. Asi nějaký únavový syndrom, protože v té práci se vážně nepředře :D

Některý věty v knize působí vyloženě pateticky. Mně třeba rozesmála jedna ze začátku. Autor píše o tom, jak je Katie otřesena z nálezu koster. A následně řekne, že komisařka sice už viděla leccos, například jmenuje zavražděné děti, ale nic se nevyrovná tomu pohledu na kostry, ten je příšerný... Jako vážně? Nepochybuju, že vidět stoletý kostry asi není kdovíjak příjemný pohled, ale kdybych si měla vybrat mezi němi a mrtvým dítětem, tak let's go kostry.

Část knihy měla takový mystický nádech, to jsem si užívala, abych se přiznala. Připomínalo mi to Kingovy romány. Kdyby taková byla celá kniha, tak jsem nadšená, ale bohužel.

Tímto se loučím s komisařkou Maguirovou. Už nikdy víc.

9 09.07.2023

(SPOILER) Kniha se zajímavým námětem. Bohužel to zpracování místy pokulhávalo.

Oceňuji, že se autor zaměřil při psaní o druhé světové válce na něco jiného než jsou koncentrační tábory. Díky tomu nám mohl přinést něco nového. Pohled dívky, která dospívá na pozadí války.

Také se mi velmi líbily postavy. Autor všechny dokázal skvěle a realisticky vykreslit.
A v neposlední řadě poetičnost.

To jsou tři aspekty, které knize pomáhají.

Ale abych byla fér, řeknu i to, co se mi nelíbilo. V první řadě jde o celou postavu Smrtky a její myšlenky. Místy to působí neskutečně infantilně. Ano, Smrtka má i nějaké zajímavé postřehy a myšlenky, které dokážou zasáhnout, ale asi tak z poloviny jde o žvásty, které slouží jako výplň knihy.
Druhá věc je, že by se mi líbilo, kdyby autor sdělil něco o dalších osudech postav. Je to utnuto s tím, že se teda dozvíme, že Liesel umře v pozdním věku v Sydney a že Max přežije koncentrák, ale to je vše. Vzhledem k povaze knihy by se hodily nějaký podrobnosti.

Zlodějka knih je dobrá kniha. Dobrá, ale ne skvělá. Čekala jsem nějaký "wow", ale bohužel se žádné nedostavilo.

9 03.03.2022

Po přečtení mám pocit, že nějaká Evelyn Hugo opravdu existuje a mám strašnou chuť podívat se na její filmy xd

Příběh je velmi realistický, ostatně, autorka je na to expert. Četla jsem od ní již Malibu v plamenech, které též působí velmi autenticky. A právě kvůli téhle knize zde nedávám plný počet hvězd. Protože když to porovnám s Malibu, to mě úplně uchvátilo. Sedm manželů Evelyn Hugo sice bylo skvělé, ale něco mi tam prostě chybělo. Možná atmosféra, možná pomalý začátek, nevím.

Přiznám se, že části s Monique mě nebavily a byly pro mě spíše utrpením. Monique byla taková typická třicítka, která se právě rozvádí a moc jí to nejde v práci. Do toho ten její komplex z toho, že jí umřel otec. Meh.
A vlastně ani to "překvapení" na konci můj dojem z téhle části knihy nevylepšilo, protože jsem to čekala.

Ale zbytek byl perfektní. Líbil se mi vývoj postavy Evelyn, která se z povrchní holky mění v ženu, která zná své hodnoty. Kromě ní je zajímavé sledovat i to, jak se mění doba.

Ano, knihu jsem si užila, ale vím, že dlouho mi v paměti nezůstane.

8 13.02.2024

Tak, tohle byla jízda.

Ze začátku jsem se absolutně nemohla začíst, dokonce jsem přemýšlela, že knihu odložím. Moc jsem nechápala, o co tam vlastně jde. Bylo to rozvleklé, nicneříkající. Do toho tuny jmen, který si prostě nešlo zapamatovat.

Pak se to ale začalo vyjasňovat a nějak to šlo. Určitý části byly skvělý, některý se musely přetrpět, nicméně, celkový dojem z knihy se značně vylepšil.

To je něco, co nesedne každýmu. Mám pocit, že je to taková ta knížka, jejíž plný význam chápe jen autor.

Místy se vyskytly části, věty, které jsem vůbec nechápala a nedávaly mi smysl. Působilo to, jak kdyby to nikdo po autorovi nečetl. Jako vážně, proč to nikdo nevyškrtl?

Ono, celkově kniha působí jaksi schizofreně. Na jednu stranu je to do jistý míry kouzlo knihy, na druhou stranu, občas toho je až moc a člověk se musí na chvíli ve čtení zastavit a rozdýchat to.

Jinak, zaujal mě místy kreativní překlad. Rychlodráha (=dálnice), marihuanové cigarety (=jointy) a další, na který si teď už nevzpomenu. Hlavně vulgarismy, kterých je v knize požehnaně, byly občas zvláštně přeloženy.

Dodatek, kvůli knize jsem už alergická na slovo "prsíčka". Fuj.

8 18.08.2022

První část knihy hezká, bavilo mě to číst, poté nicméně přišly halucinace hlavního hrdiny a to už tak zábavné nebylo. Spíše mi to přišlo otravné a na můj vkus tam toho bylo ažaž.
Byla jsem ráda, když jsem knihu dočetla.

8 25.05.2022

Smutný příběh, ale krásný. Bohužel jsem předtím viděla film, takže žádné překvapení se v průběhu knihy nekonalo, ale i tak jsem si ji užila.

Docela mi však vadil ten pohled na ženy alá "každá ženská je děvka". Chápu, že v téhle sociální vrstvě ten názor mohl mít určité zastání. O tom žádná. Ale přece jen, byl by problém přihodit aspoň jednu postavu, která si tohle nemyslí? Pro autora zřejmě ano. Obávám se, že tohle odráží tak trochu i jeho myšlení, minimálně v průběhu psaní této knihy.
Ne že bych byla nějaká radikální feministka, ale docela mi vadilo, jak se tam tady tohle dokola v různých podobách omílalo, přičemž to byl názor totálně všech postav.

8 10.04.2022

Průměrná detektivka. Děj poměrně ubíhá, čte se dobře, ale žádná "wow" kniha to opravdu není.

Asi největší problém jsem měla s postavami. Bylo pro mě těžké pochopit, proč se chovají tak, jak se chovají. Například Josie, tedy hlavní postava. Od začátku se plete do případu, přestože jí po tom vůbec nic není a přestože jí za to hrozí postih. Ten případ se jí absolutně netýká, jde "jen" o zmizení holky, kterou vůbec neznala. Tak proč se do toho míchá za každou cenu?

Taky je hezké, jak si Josie dokáže "propojit" souvislosti, které na první pohled spolu vůbec nesouvisí. Asi policejní intuice.

Dá se říct, že jde o klasickou americkou kriminálku, takže v ní najdeme spoustu střílení, mrtvol a zkorumpovaných policajtů. Vše na úkor vyšetřování a nějaké psychologie postav.

Mizející dívky jsou za mě jednou z nejpřeceňovanějších knih.
Po takové chvále, kterou jsem na ně četla, jsem čekala prostě víc.

8 01.01.2022

Venkovské sídlo není nic převratného, ale víceméně mě to bavilo. Měla jsem okamžiky, kdy jsem se do čtení musela vážně nutit, ale pak zase stránky ubíhaly jedna za druhou.

Docela mi vadilo, že příběh je vyprávěn z pohledu více žen, konkrétně tří. Zdálo se mi to takové matoucí. V příběhu se objevuje velké množství jmen a v kombinaci s tímhle to nebylo to pravé ořechové. Občas jsem zapomínala kdo je kdo a co se právě řeší.

Zároveň jsem si nedokázala oblíbit žádnou z hlavních hrdinek. Nejsympatičtější mi asi byla Francizska, ale té bylo po většinu knihy sedmdesát let a ne vždy jsem její styl uvažování chápala.
Ani s mladou Jenny jsem se nedokázala identifikovat. Jako někdo, kdo je stejně starý jako ona, jsem ji prostě nechápala a celou dobu jsem si musela říkat, že takhle se dvacetiletý člověk prostě nechová. Buď měla nápady jak dvanáctiletá puberťačka, anebo třicítka. Nic mezi tím. Místy mi dost připomínala Bridget Jonesovou.

Vyloženě nesympatická mi pak byla taková Elfriede. To, že se chovala jako spratek, když byla malá, to beru, ale fakt, že z toho nebyla schopná vyrůst...

Děj byl vcelku předvídatelný, nic neočekávaného se nestalo. Víceméně sledujeme rekonstrukci panského sídla a do toho "objevujeme" zapomenutou historii rodu von Dranitz.

Co se týče historie, tak byl dobře vylíčen konec války a následná poválečná léta, která pro Němce rozhodně nebyly snadné. Taky to řádění rusáků na jejich území a ty zvěrstva, co prováděli obyvatelům, rozhodně byly k uvěření.
Jen mi přijde s podivem, že v knize vlastně vůbec nezazní, že válku rozpoutali Němci... A o koncentračních táborech a rasové segregaci obyvatelstva je tam asi tak jeden odstavec...
Přijde mi, že autorka v knize omlouvá roli svého národa na hrůzách druhé světové války.

7 12.02.2023

Sérii čtu napřeskáčku, Hedvábník je tak mou čtvrtou knihou s Cormoranem a přiznám se, že z těch čtyř knih se mi líbil nejmíň.

Hlavní dvojka je sympatická, děj rychle ubíhá. Líbí se mi, že neřeší pouze tento případ, ale věnují se i běžným případům, dodává to tomu na realističnosti.

Nicméně posledních sto stran, kritických sto stran, se prostě nepovedlo. Tušila jsem, kdo by mohl být vrah, ale nevěděla jsem motiv. Doufala jsem, že mi ho autorka ozřejmí, že to vysvětlí tak, že si budu říkat, jak jsem mohla být tak hloupá a nevyčíst to z toho. No, tak bohužel...
Za mě to rozuzlení prostě nedává smysl a je odfláknuté. Autorka něco rozjela, ale pak z toho nedokázala vybruslit.

Jinak mě ale kniha velmi bavila, proto strhávám pouze jednu hvězdu.

7 26.10.2022

Krásná kniha, která stojí za přečtení.

Je to taková mozaika osudů, nikoliv klasický příběh se zápletkou. I přesto se však kniha čte velmi dobře. Člověk se od ní až nemůže odtrhnout.

Postavy jsou realistické, propracované, často s pohnutým až tragickým osudem.
Je jich dost, ale neměla jsem problém se v nich vyznat. Jména jsou dobře zapamatovatelná a odlišná, což při čtení pomáhá.

Jak už jsem psala, kniha jednoznačně stojí za přečtení. Je to takové "must read". Dojemný, inspirativní příběh nejen o Afghánistánu.

7 05.06.2022

Velmi inspirativní kniha, která by si rozhodně zasloužila větší pozornost!

Mladá veterinářka popisuje cestu za splněním svého snu. Cestu, která je místy dost trnitá, ale ona se nevzdává a stále kráčí vpřed. Plná optimismu a naděje.
Tohohle jsem si cenila. Že i když to měla místy těžké a většina lidí už by se z toho zhroutila, autorka se vůbec nelitovala. Ne, ani jednou. Díky tomuhle byla kniha nabita pozitivní energií, která se přenášela i na mě jako čtenáře.

Přesto jsem se místy neubránila slzám. To když autorka popisovala zraněná zvířata a bezohledné pytláky.

Co velmi oceňuji jsou různé zajímavosti o zvířecí říši. Jde vidět, že autorka tématu rozumí a dokáže své znalosti i předat. Ostatně jak se dozvíme na konci, Chloe Buitingová v současnosti mimo jiné pracuje na vzdělávacích programech.

Za mě je Veterinářka v džungli skvělá kniha pro všechny, které aspoň trochu zajímá příroda.

6 01.01.2024