burg komentáře u knih
Tak si říkám, že největší a nejepičtější bitva v dějinách záchrany fantasy zemí je asi za mnou - Tolkien se svojí Bitvou o Minas Tirith jistě promine :) Cestování v čase a prostoru, popis bitvy u Starých Zadků (pardon, u Brenny)... Zakončení celé ságy tak, jak si ho může fanoušek Sapkowského a Zaklínače přát. Jediné, co mi na tom konci vlastně vadilo, byl ten "Deus ex machina" aneb "Geralt vleze do díry zabít bestii, dojde někam, zjistí něco naprosto ohromujícího atd." To prosím ne. Ale zajímavé je, že pro mě byly daleko důležitější konce všech vedlejších postav, než jen těch ze zaklínačské bandy - Iola, Shani, Rusty atd. Slza ukápla nejen jedna a nejen při tom posledním přečtení, ale snad pokaždé, když tuhle sérii dočtu.
Zkrátka a jednoduše: sešij bílé s bílým, žluté se žlutým, červené s červeným a určitě to bude dobře.
Tahle naprosto švihlá kniha odpovídající na naprosto švihlá témata vám dokonale dokáže, že středoškolské hodiny matematiky a fyziky (a ve spoustě případů i matematiky a fyziky základoškolské) bylo fajn brát vážně a poslouchat. Nejlepší pasáže jsem předčítal kolegům v práci (odpolední se občas svinsky vleče...) přičemž jsme si po různých představách připadali jako parta imbecilních puberťáků naprosto neschopných se přestat smát.
Kdyby Randal Munroe učil mě osobně, budu chodit do hodin s chutí a nadšením!
PS: ještě se mi nestalo, abych nějakou knihu četl jinak, než od začátku do konce. Tady to nejde! :)
Čtenářská výzva 2019 - namlsán spoustou kladných ohlasů jsem si knihu vybral jako jednu z možných okruhů. A asi jsem si neměl o knize zjišťovat vůbec žádné informace, protože mě neskutečně nebavila, napsáno takovou formou a stylistikou, kdy jsem se v ději neskutečně ztrácel (občas jsem jeden odstavec musel číst čtyřikrát, než jsem pochopil, co se tam vlastně stalo...) Zkrátka: do čtení jsem se musel nutit a jak to dopadne, to mi začalo být od půlky knihy naprosto buřt.
Dokonalé. A pak, že to bez těch arogantních zelených zmetků nepůjde! Ač je to knížka velmi útlá, tak na ni dokonce života nezapomenu!
Čtenářská výzva 2019: Teda přiznám se - čekal jsem od toho daleko, daleko víc. Jelikož je post-apo můj oblíbený žánr, ve zcela jasných a zářivých barvách (teda pardon, spíš ve zcela zašlých a oprýskaných barvách s kapkou rzi navrch) jsem si představoval tu hutnou atmosféru říznutou Glukhovského Metrem a mým oblíbeným světem Falloutu (Vaulty místo Sila hmm...) a tak nějak jsem nebyl sto se s touhle knihou srovnat. Celé mi to přišlo mdlé, nemastné a neslané jako polívka z pětkrát vyvařené brahmíní kosti. Teda pardon, to už jsem zase někde jinde...
Příběh celkově neuvěřitelný a nepravděpodobný, děj takový žádný a ten konec vlastně taky ani nebyl. Nebýt výzvy a žánru, tak to popravdě řečeno nemám vůbec chuť a touhu dočítat. Další knihy fakt číst nehodlám.
Holt už jsem asi dost zmlsanej, zablešenej a lehce ozářenej radioaktivní kocour.
Mistr pera Arthur C. Clarke opět dokázal všem sci-fi spisovatelům ať už jeho generace, nebo jeho následovníkům, že k velkému příběhu není vůbec potřeba nepochopitelná technika a technologie, že není třeba se zaobírat technickou stránkou "udělátek" (které po pár desetiletích vypadají spíš směšně) a že důležitý je jen a pouze silný příběh okořeněný pořádným závěrem.
Jsem rád, že zůstalo jen u jednoho dílu. Např. na rozdíl od série Rámy, kdy mi další díly připadaly ještě rozbředlejší, než ten předchozí - i když tady si ani nedovedu pokračování nějak představit.
Čenářská výzva 2019.
jo jo, zpočátku jsem byl nadšený - naprosto fantasticky hutná atmosféra s prvky mysteriózního thrilleru nepodobná Stephenu Kingovi (a srovnání je tu na místě - střídání historie se současností, děti vs. jejich dospělé verze, děj odehrávající se na americkém maloměstě atd.), ale v prostředku naprostá změna stylu psaní, ze které se vyklubala průměrná detektivka s naprosto podprůměrným závěrem. Čekal jsem od těch mystery prvků něco krapet významnějšího, nedočkal jsem se. Škoda...
Hmm.. tak co vlastně napsat. Pár momentů bylo fakt výborných, celkově oddechové čtení někam na pláž, nebo nudnou odpolední ve fabrice. Vlastně jsem se při čtení bavil a to i přesto, že vím, že za měsíc si ani nevzpomenu, že jsem něco takovýho vůbec četl - natož abych si vzpomněl o čem že to vlastně bylo.
V rámci čtenářské výzvy 2019.
Vlastně ani netuším, proč cestopisy nečtu daleko víc - tenhle je vtipný, krásně napsaný a skvěle se čte. Člověk má hned chuť hodit si sbalenou krosnu na záda a podniknout něco podobně šilenýho.
Ale protože i já už mám taky něco na tomhle světě našlapáno (většinou ve vysokých horách), tak na druhou stranu vím, že víc než častěji si říkám "Proč já sem vlastně lezu..."
Přesto: perfektní počtení!
V rámci čtenářské výzvy 2019... Deníky jsem zaznamenal samozřejmě už v době vydání. V té době jsem je i přečetl, ale dneska se k nim rád vrátil. A pořád je to i po těch deseti, (téměř patnácti??) letech stejná sranda.
Výzva 2024 - kniha jejíž hlavní postava je milovníkem koček.
Tak jsem se po dlouhé době opět dostal k Pratchettovi a co si budeme povídat: Smrť je rozhodně moje nejoblíbenější zeměplošská postava. A když už si tady tak pročítám komentáře, tak mi to nedá, abych naprosto souhlasil s vlkodlaqem - také si občas ze čtečky vyfotím stránku, abych se k danému citátu (zamyšlení, chcete-li) opět vrátil, ale u Pratchetta to jednoduše nelze. Totiž: co citát, to perla. Ze Sekáče mám fotek tak padesát. Myšlenkek s hloubkou Mariánského příkopu nenásilně směřující čtenáře k zamyšlení se. Nad čímkoliv. Nad životem, nad Smrtí.
Děkuji sire Pratchette. Z celého srdce děkuji!
A také je samozřejmě třeba poděkovat panu Kantůrkovi za jeho překlad a hru s jazykem. Bez něj se obávám, že by byla Zeměplocha poloviční...
Výzva 2023 - kniha od Stephena Kinga / Jane Austenové.
Asi takhle: nikdy jsem neměl žádné tendence napsat ani román, ani nic delšího, než firemní mail a tyhle tendence nemám dodnes. Ale je krásné sledovat mistra pera, když vám vysvětluje (a vy tím přijdete na to, kde je zakopaný pes) proč se vám některé knížky vážně líbí a naopak proč něco nemůžete ani při nejlepší vůli přečíst, protože nedáte ani dva odstavce, aniž by vám neskákaly řádky před očima. Případně jak se jedna situace dá popsat různými styly a tím buď a) příběh povznést do naprosto neuvěřitelných výšin, nebo b) příběh jednou, či dvěma větami naprosto zabít.
Děkuji za osvětlení, byla to úžasná zábava! Ostatně jako vždy, když se jedná o mistra pera :)
Výzva 2023 - kniha, která má více jak 5 cz/sk vydání. Co napsat - měla to snad být povídková kniha podivně slepená dohromady jedním nosným příběhem? Bavila mě tak polovina vyprávění (jak vidno nejsem jediný, koho trosečník zaujal) a částečně i ten nosný příběh ze San Quentinu. Zbytek byla pro mě naprostá snůška blábolů a nudy (zejména příběh z Kristových let a z Koreje.
Výzva 2023 - kniha od začínajícího autora. Teda, čekal jsem asi krapet propracovanější dílko. Ne, že by to bylo vysloveně špatně napsané - tedy když pominu tu základní premisu a to, že odsouhlasení kanibalismu by OFICIÁLNĚ neposvětila ŽÁDNÁ vláda na světě (natožpak dané "zprůmyslnění" výroby), tak děj byl ještě v pořádku. Jen ten závěr vyšuměl totálně do ztracena. Točilo se mi v hlavě snad deset různých konců (od zabití hlavní osoby, přes "Fuck the system", až po dnes oblíbené "všechno se to řídí shora, někdo tahá za nitky a žádná nákaza neexistuje". Škoda.
Navíc netuším, jestli je autorka veganka, nebo kýho výra co, případně jaké jiné poselství měla kniha mít, než "netrapte zvířata", ale od omezení a konzumace živočišných bílkovin mě fakt knížka neodradí. Když už, tak začnu protože chci, ne proto, že jsem se to dočetl někde...
PS: původně jsem chtěl dát jen tři hvězdy, ale obálka mě donutila přitlačit :)
Výzva 2021 - jedna z knih, které jsem jako malý kluk vážně žral. Z nostalgie (a za stáří knihy) za 4*, i když vím že dnes se dá sehnat kvalitnější četba. Navíc - až naše mládě chytne jednu ze známých dětských nemocí jako je čurbesajda nebo hubatida, tak alespoň víme po jaké medicíně sáhnout...:-)
A zajímavost: vždy jsem si myslel, že paní MacDonaldová je jak dle jména, tak dle stylu vyprávění britka jak poleno, ale to se s její US národností docela vylučuje, že?
Výzva 2021. Miluji svět zaklínače a až u téhle knížky jsem si uvědomil tu ohromnou spoustu obyčejné moudrosti napěchovanou v krásném příběhu. Mnozí tvrdí, že kniha nemusela vůbec vyjít, ale já jsem naprosto opačného názoru: kdyby vycházely příběhy z tohoto světa co půlrok, byl bych ten nejspokojenější čtenář. A navíc ty bombastické ilustrace!!
Snad jen pár malých výtek: člověk může těžko očekávat, že bude zdejší svět napěchován latinskými výrazy a hlavně za ono deus ex machina vyřešení situace ohledně mečů. Prostě mi tam cosi na konci chybělo...
Parádní četba, která sice vyčnívá nad všechny katastrofické scénáře, ale i tak tomu spousta věcí chybí. Přišlo mi hodně nepravděpodobné, že bude osud světa záviset na jednání a konání čtyř vědců, stejně tak mě nebral ten velmi zrychlený konec. Jinak já to fajn čtení na deštivý víkend!
Povedzte mi Kefalín, čo si představujete pod takým výrazom absurdní?
Čtenářská výzva 2020. Na pomezí 3-4*. Čtivý, fajnově se rozvíjející a napínavý příběh o jednom nevinném drbu.. Na druhou stranu těch náhodiček (hlavně ve finále) bylo na mě už moc a taky jsem měl z příběhu pocit, že program na ochranu svědků je dobrý tak na to, aby svou oběť (či pachatele) našel každý zainteresovaný v dané kauze. Škoda.
Výzva 2020, aneb kdo by nechtěl mít Smrt jako povolání...
Možná že byl příběh určen především pro puberťáky, ale to neznamená, že si ho nemůže dospělý užít. Bavila mě čeká ta myšlenka cechu smrtek, ačkoliv na zeměplošského Smrtě tomu ještě malinko chybelo. Přečteno za dva dny, zato jedním dechem :-)