brodequin komentáře u knih

S tímto dílem jsem trochu bojoval. Dobře se to čte, vše je ok...ale prostě jen ok. Dobře si pamatuji, jak jsem začínal relativně nedávno číst sérii o Drizztovi a věděl jsem, že abych dodržel analogii, musím začít Domovinou. Nechtělo se mi, nedovedl jsem si představit, že mě bude bavit číst tři knihy o tom, jak je někdo v podzemí. První pokus jsem kdysi dokonce i vzdal. Ale vrátil jsem se k tomu a řekl jsem si, abych si mohl přečíst Planinu ledového větru, která mě hodně lákala, musím dát první trilogii. Sakra... jak jsem se mýlil! Příběh z Menzoberranzanu mě hrozně bavil a hrozně rád jsem po večerech prožíval dobrodružství Drizzta v ponurém podzemí plném nástrah. Dostal jsem se tedy nakonec až sem a musím říct, že jsem se prokousával příběhem ztěžka. Příběh není příliš originální a již leckde viděný. Je to tedy spíš určené pro ty, kterým se zalíbil Pán prstenů a chtějí něco podobného. Vše je poměrně rychle odvyprávěno a člověk nemá šanci se moc zakousnout. Já jsem po sérii "Temný elf" mírně zklamán, ale věřím, že se to zase postupně zlepší. Navíc, Drizzt už tu nehrál hlavní roli a byl trochu odsunut na druhou kolej. Wulfgar je sice fajn, i Bruenor...ale po tom dobrodružství z podzemí s Drizztem... člověk si prostě k němu vytvoří určitý vztah. :-)

2 17.03.2021

To se jen tak nevidí, abych četl 3 knihy z nějaké série a chtěl jít hned do další. Výhoda je, že knihy mají standardní délku, žádných tisíce stran, jsou čtivé a hlavně, stále se něco děje! Což je prostě úplně ideální kombinace. S "tlustými" knihami mám problém vždy ten, že příběh často spadává do jakéhosi IDLE módu, kde se dlouho nic neděje a začíná to být nuda. Zde se na nudu nedostane a už se těším na další dobrodružství na Planinách ledového větru!

2 15.01.2021

Opět drsný svět, stejně jako v prvním zákoně. Příběh poměrně jednoduchý a dobře stravitelný. Co musím vyzdvihnout, tak to je prostě ten um, napsat ty postavy tak, že je ještě dlouho po přečtení máte v hlavě a vzpomínáte na ně. Víte, jak vypadají, jak se chovají, jakou mají povahu, jaké slabiny a v čem naopak vynikají. Tohle umí Joe bravurně a nesetkal jsem se jinde s tak kvalitním podáním postav. Rozhodně nemíním přestat a časem se vrhnu na další knihu v pořadí. Málokdy se mi stane, že bych v sériích pokračoval dál a dál. :-) Jen potřebuji nějaký strom postav. Časem se začínám ztrácet v tom, jaké kdo má mezi sebou vazby. Obzvláště co se týče požíračů, učňů, proroků atd. :-)

2 22.10.2020

Jako nakonec dobrý (čtu poprvé ve 40ti letech)...ale smůla byla, že jsem před tím dočetl Lži Lockeho Lamori, což bylo co se týče spisovatelského umu o pár řádů výše. Nakonec mě to ale bavilo - ve knize se stále něco děje, nejsou tam hluchá místa, což moc oceňuji.

2 20.01.2020

Bylo to...ok. Už se ani nedivím, že nejsem tak nadšen, jako ostatní. Evidentně si musím vždy ubrat tak 10-20 procent z každého hodnocení. S detektivkami nemám úplně takové zkušenosti, takže nemám s čím srovnávat. Skálu jsem si chtěl přečíst především proto, že jsem na vnějších Hebridách byl. Docela mě zklamalo to, že to není čistokrevná detektivka, ale že se děj odehrává povětšinou ve vzpomínkách. Tím spíš mi přišel trochu ujetý ten závěr, kde se na jednu vzpomínku nějak záhadně zapomnělo. :-D Příběh má pomalejší tempo a vyšetřuje se jen hodně málo. Spíš se příběh točí okolo mládí detektiva Fina a jeho vzpomínky se začnou prolínat do přítomnosti a dokážou tak vrhnout více světla na to, kdo vraždu spáchal. Moc dobře odvyprávěné, člověka to po přečtení určitě nutí nad tím popřemýšlet...ale svým způsobem to byla celkem nuda. Naštěstí jsem větší část knihy odposlouchal a dávám spešl palec nahoru za kvalitu čtení.

2 14.08.2019

Spoilery možné! Prvně chci říct, že se mi málokdy stane, že bych dočetl trilogii takto hned za sebou. Prostě mi to nedalo. Napsané je to výborně a pořád mě to nutí se dozvědět víc a víc. Samozřejmě si to Joe nechává všechno na konec. A tím spíš jsem tak trochu roztrpčen z toho, jak to celé dopadlo. Trošku mi to připomnělo seriál Hra o trůny, kde konec zazdil spoustu věcí, které se odehrávaly dříve. Stejně zde, postavy, které se nějak vyvíjí, tak všechny mají takový neúplný finish. Nic vlastně není řádně ukončeno a všichni si jdou po svým. Skupinky se rozpadají a proč vlastně? No vlastně ani neví - všechno dle jejich slov bylo zbytečné a stejný pocit mám z celé série. Ten konec mi vlastně řekl, že vše, co jsem s postavami prožíval, bylo tedy - zbytečné. Ovšem napsané je to parádně a určitě si od autora ještě někdy něco přečtu. Fakt pro mě škoda toho závěru, na který jsem čekal 2,5 knihy a který mě nechal v takovém podivném stavu, že nevím, co si o tom všem mám vlastně myslet. :-D Ale myslet na tuto sérii bude určitě dlouho. Nějak se mi zaryla pod kůži...

2 05.08.2019

Že si knihu přečtu, bylo na základě zdejšího hodnocení. První dvě stránky mě navíc dost "uhranuly", protože jsou napsané tak, že jsem si to musel číst asi 3x. Hrozně mi to připomnělo vyprávění Julese Verna. Stejně tak začátek knihy byl podobný a líbilo se mi, že se nejedná o klasickou verzi příběhu z prostředí Pána prstenů. Začíná se totiž úplně někde jinde a to na jihu - pro nás spíše pro představu místo středního východu. Alespoň tak jsem si to určil já. :-) Celý příběh je vlastně vyprávění o osudu chlápka Bajúka, který se díky jedné nešťastné příhodě dostal na místa, o kterých neměl dříve ani ponětí. Je už známo, že se setkal se skřety, s kterými nakonec strávil několik let. Stále jde o vyprávění Bajúka a tak kniha nemá nějaký spletitý příběh. Nečekejte ani oddělené příběhové linky, které se sem tam v knihách objeví. První dvě třetiny knihy tak jeli ve stejném duchu a vyprávění mě po chvilce začalo nudit. Ačkoliv to svádím na to, že jsem si četl vždy večer a dal jsem max 5 stránek a pak jsem začal usínat. Pak jsem se rozhodl, že knížku pořádně dočtu a možná to bylo i tím, že zrovna začínala poslední třetina, která nabrala spád, díky čemuž jsem knihu za další dva dny dokončil. A zároveň jsem zatoužil po pokračování. Četlo se to velmi dobře a z knížek, které jsem v poslední době přečetl, je tahle napsané rozhodně nejlépe. Líbil se mi styl, jakým autor píše a budu doufat, že se opravdu nějakého pokračování dočkám. Kniha má jak kreslené ilustrace, tak fotografie, což je fajn, protože nás fantazie při pohledu na reálnou fotku vytrhne zpět do "reality" a tak si můžeme lépe představit, jak by to asi mohlo vypadat ve skutečnosti.

2 27.03.2019

Já nevím...mě to zas tolik nezaujalo. Příběh přesně jak pro béčkový film, z kterého by dobrý režisér dokázal udělat přinejmenším kvalitní béčko. Ale nějak mi to celkem nesedlo. A ani nedokážu vysvětlit proč. :-) Možná styl psaní...? Přitom mám tyhle dobrodružné příběhy rád! Události jsou zajímavé, pořád se vlastně něco děje a celou knihu se čeká na rozuzlení a vysvětlení. Asi je to opravdu stylem psaní. Takový Verne by podobný příběh odvyprávěl mnohem lépe, ale je to samozřejmě věc názoru. Také mi vadilo všudypřítomné slovní spojení - "Ach bože". Tak a teď se na to obzvlášť budete soustředit. :-D Takže suma sumárum, dobrá knížka, budu si ji určitě pamatovat, konec byl zajímavý i celá ta myšlenka, ale stejně mě to nedokázalo zas tak zabavit.

2 23.01.2019

Snažil jsem se, ale v půlce jsem se rozhodl knihu odložit. Zvláštní je, že jsem se vždy na čtení knihy těšil, ale po pár stránkách jsem začal přemýšlet, co budu číst jako další. Jak tu někdo vychvaluje dobrý příběh...prosím vás...vždyť to nemá vůbec žádný příběh. Nejprve však musím podotknout, že jde o mé první setkání s litRPG a že s RPG mám v herním světě hodně zkušeností, takže všechny pojmy mi byly známy. Námět je to zajímavý, ale absolutně nevyužitý. Ten začátek tam ani být vlastně nemusel, protože prolínání herního světa a toho reálného je hodně odfláknuté a je tak potlačena pro mě jediná věc, která mohla dělat knihu zajímavější. Protože v této knize se především jenom leveluje. Za půlkou, kdy hráč popisuje, jak si začne skillovat alchemii a bylinkářství, odevzdaně jsem knihu odložil. Skillovat profese mě nebavilo ani ve wowku, natož abych si o tom četl několik stránek. Zároveň se ale kniha čte velmi dobře. Nikde nic nedrhne a hezky to odsýpá. Myslím teď po slohové stránce. Ale jaký to má význam to všechno, když víte, že v tom příběhu nikdo nemůže umřít? Stále jenom čtu, jak jde tam a tam a že tam napulluje 3 moby a že z nich spadne náramek a že už jich má 20 a že je pak prodá a pak jde znovu expit a náhodou mu padají ty nejvzácnější věci....a pak přijde na to, jak si udělat postavu tak, jak jí vlastně nikdo nemá. Nevadí, že už je ve hře tisíce hráčů, ale on přijde na něco úplně nového... Škoda, potenciál to má, ale není využit. Měl jsem před očima wowko a tak nějak jsem si říkal, proč si o tom číst, když to můžu hrát...

2 26.09.2018

V rámci doplňování si nějakých restů známých knížek, jsem si po Lovcích mamutů vybral Foglara a Chatu v Jezerní kotlině. Zatímco číst Lovce mamutů v 38 letech mi pořád přišlo zábavné a napínavé, Chata v jezerní kotlině už na mě byla dost dětinská. Občas mě čtení bavilo, občas ne. Tajuplné pasáže se mi líbily a v tu chvíli jsem si říkal, že snad ještě později sáhnu po Záhadě hlavolamu. Příběh je to jednoduchý, celkem čtivý, ale měl jsem problém s několika věcmi. Tady bude asi spojler. Za prvé, přátelství Ludvy a Pavla mi po čase připomnělo film Zkrocená hora. Ehm. Ke konci jsem měl zase vztek na Ludvu, protože mi připomněl chování některých mých bejvalek. Často mi i vadily pasáže, kde se mě, jako čtenáře, snažil spisovatel něčím poučit. Tedy časté poukazování na cvičení prostných, škodlivost cigaret atd. Je to sice vše pravda, ale mohlo by to být psané jinak - ne tak nuceně. A na konci knihy mě ta otrava nikotinem opravdu rozesmála. :D A tak se začal příběh stáčet trochu někam jinam - začal poučovat čtenáře o cigaretách a o dopadu na zdraví při jejich užívání. A příběh se ztrácel. Takže asi tak. Líbily se mi popisky krajin a chvíle, co byli kluci v kotlině. A také ty tajuplné pasáže byly pěkně napsané. Jen mi tam chybělo ještě více napětí a akce. Jako dítě bych to ale určitě hltal mnohem více. A možná bych i díky knize nezačal později s kouřením...

2 03.08.2018

Jak jsem se na to těšil. Další kniha, kterou jsem odkládal a říkal jsem si - "Až mě jednou začne bavit zase číst, Den trifidů nesmím vynechat!". Bohužel, byl jsem celkově zklamán, asi jako jeden z mála. Při každé četbě jsem měl pocit, že vlastně vůbec nevím, kde jsem skončil. Nevěnoval jsem příběhu moc pozornosti. Den trifidů totiž nebyl ani tak o trifidech, jako o událostech, které následovaly po meteorickém (?) roji. A trifidi tam byli jako něco navíc. Některé věci nebyly dovysvětleny a kniha měla na můj vkus až moc přemýšlecích a uvažujících pasáží. Bavil mě začátek a poslední kapitola, která mě utvrdila v tom, jak to mohlo být dobré, kdyby takto byla vedena celá kniha. Strach o život, vlastní, či blízkých, strach z trifidů apod. Nic z toho jsem nepociťoval. Knihu jsem se snažil pak dočíst co nejrychleji, abych se už přesunul k další knize.

2 14.05.2018

Pro mě zatím nejlepší díl. Líbilo se mi, že je každá kapitola věnována jedné z dvojicí - Halt/Horác a Eanlyn/Will. Po každé kapitole jsem se těšil, až se k ní opět vrátím a takhle to bylo vlastně až do konce. Oproti předchozímu dílu jsem byl konečně začtený a budu doufat, že si udrží zbytek série podobnou kvalitu.

2 16.04.2018

Přistupoval jsem ke knize tak, že je populární a dobře hodnocená. Já jsem měl ale za začátku dost problémy. Přišlo mi, že příběh je trochu v pozadí a zbytečně se autor rozepisuje o věcech, které mě nebavily, namísto toho, aby se konečně začalo něco dít. Styl psaní mi taky moc nesedl. Vždycky mě bavily akorát ty části, které se týkaly hledání klíče a brány... takže až tak nějak v půlce knížky jsem se konečně naplno chytil a začalo mě to bavit. Zajímavý příběh s trochou nostalgie jsem nakonec dočetl rychle a to hlavně kvůli tomu, abych na to mohl zítra do kina. :-)

2 29.03.2018

....Pozor, komentář může obsahovat spoilery....
Tak další Verneovka za mnou a tentokrát nemohu pjet chválu. Předem jsem si pochopitelně přečetl Arthura Pyma, abych byl v obraze, ale musím říct, že mě tentokrát Jules zklamal. Do první půle, možná i trochu dál, mě napínal. Už jsem si zvykl na jeho rozsáhle popisky, jako historické, tak přírodopisné. S tím jsem problém neměl. Pořád jsem byl napnutý a čekal jsem na něco...těšil jsem se na něco, co se má teprve stát. Ale jak příběh plynul, tak se vlastně stále a stále nic nedělo a upadlo to do obyčejné cesty k jižnímu pólu, při které jen tak mimochodem hledají ztracenou posádku z knihy E.A.Poea. Ten, na rozdíl od Ledové sfingy dokázal do své knihy vměstnat strach, napětí, hrůzu a po dočtení i chvilku ticha a přemýšlení nad tím, co se vše odehrálo. Už dříve jsem zjistil, že Verne nedokáže psát hororovým stylem, který mi zde oproti první části příběhu chyběl. Je to škoda..kniha mě zaujala a chytla, ale pak sklouzla do průměru. Z daného tématu se rozhodně dalo vykřesat mnohem více a věřím, že právě Verne na to určitě měl. Tentokrát se mu to však moc nepovedlo. Konec knihy už byl hodně přitažený za vlasy. Neznámý tvar Antarktické pevniny ještě chápu, ale "scénka" s magnetem už bylo opravdu hodně velké fantasy. :-)

2 09.01.2018

Jedna z prvních knih, co jsem četl v mládí. A rodiče se divily, že čtu horory. A nevěděli, že mě takové věci budou bavit i v dospělosti. :-) Líbilo se mi to, ale samozřejmě už si knihu moc nepamatuji. Jen pár scén, které mi utkvěly v hlavě.

2 11.10.2017

Knihu jsem četl jenom jednou, ale rád bych někdy znovu. Nejvíce mám naposlouchanou audio verzi, kterou jsem poslouchal stále dokola (Lukáš Hlavica).

2 11.10.2017

Verneovka, kterou jsem vždycky chtěl mít hrozně rád, ale nikdy se mi to úplně nepodařilo. Hlavně proto, protože jsem vždycky snil o tom, letěl balónem nad krajinou, kde všude číhá nebezpečí. Ten pocit mám pořád zakořeněný v sobě a proto jsem si tuto knihu tak vysnil. Není to sice takové, jak bych si přál, ale i tak moc dobré dobrodružství.

2 11.10.2017

Přiznám se, že nejsem klasický čtenář. To, že jsem napsal více povídek, než jsem si přečetl knih vypovídá o tom, že jsem ke čtení nikdy netíhl. Vím ale jistě, že Verneovky mě vždycky dokázali uchvátit a doslova jsem je "žral". Tak jsem si říkal, proč nepřečíst od Julese co nejvíce knih. Na tuto jsem se opravdu těšil a ve výsledku se mi líbila. Ne však tolik, jako ty předchozí. Líbí se mi styl jeho psaní, jeho chrabré a čestné postavy, jasné a srozumitelné psaní a usazení příběhů do exotických a vzdálených krajin. Prostě dobrodružství, jak má být. Tento román při přišel však více zeměpisný, než vyloženě příběhový. Půlka knihy je dá se říct o ničem, ale i tak se to hezky čte. Ve výsledku jsem měl nakonec dobrý dojem, ale kniha je příběhově prostě slabší.

2 09.08.2017

Knihu jsem koupil ženě, kvůli hodnocení. Byla úplně nadšená (přečetla jedním dechem prý). A tak jsem se po dlouhé době rozhodl, že si taky něco přečtu. A jelikož mám doporučení na tuto knihu ze všech stran, tak jsem začal číst. Překvapivě však vůbec nesdílím (zatím) podobné, či stejné nadšení. Upozorňuji, že jsem teprve přečetl první knihu (která je rozdělená). S čím mám problém? Asi to hlavní je, že občas nerozumím větě, nebo odstavci - nedává mi to smysl a tak si musím číst některé věty a odstavce dvakrát, či třikrát, abych to pochopil. Někdy je to pěkně čtivé, ale někdy se dost zasekávám a snažím se pochopit, proč to píše tak divně. Další věc - měny a rozdělení týdnů a měsíců má vlastní pojmenování a tak - a nikde není nic vysvětleno. Takže sice píše "kácen", ale já vím prd, jak dlouho trvá. Obecně, co se týče první knihy (první půlky), tak se tam ani nic moc neděje a občas se nudím. Žádné napětí, zvraty apod. Tak jsem si říkal, že to po dočtení zabalím a nechám si popsat zbytek od manželky. Druhá kniha (Den druhý) má přeci jenom 1000 stránek a do toho se mi moc nechce. Ale jak si čtu recenze a tak, mělo by se to rozjet. Tak to zkusím a přečtu i druhou část. A uvidíme. První půlka zatím tedy pro mě nic moc a těch 400 stránek by se myslím dalo shrnout do stovky, aniž bych o něco přišel.

2 03.08.2017

Hezky napsané vyprávění o hradech a krásné dobové ilustrace. U každého hradu je nejdříve popis o jeho vzniku a historii a poté jedna či více pověstí. Moc pěkná knížka. Mám vydání z r.1995.

1 24.12.2020