borsalino_csfd komentáře u knih

O českých konfidentech za druhé světové války se nikde mnoho nepíše, není se čím chlubit, přesto pan Tomášek na základě skutečných událostí velmi věrohodně sepsal příběhy několika našich "významných" konfidentů - Nestora Holejka, Franze Wernera Bobe, Jaroslava Fialy a dalších. Jak v doslovu pan Tomášek píše, konfidentem se, podobně jako zloděj, člověk nerodí, ale stává. Liší se však příčiny, pro které člověk vstoupí do této životní etapy. Některé mohou být snáze omluvitelné, jako strach, bolest, vydírání, smrt, až po ty neomluvitelné, tedy vlastní prospěch, peníze či postavení. V této druhé skupině se objevují lidé se slabým charakterem, kteří snadno podlehli lákavé příležitosti různě si polepšit, dalo jim to pocit důležitosti či nadřazenosti a určité moci nad ostatními lidmi, a bylo jim úplně jedno, že za toto své přilepšeníčko jiní platí zdravím nebo životem. Knížka rozhodně stojí za přečtení.

1 14.08.2016

Musím přiznat, že jsem knihu hodně dlouho odkládal a teď vidím, že jsem touto knihou měl začít, lépe bych pak pochopil Orwellova další díla. Orwellova osobní vojenská zkušenost s válkou ve Španělsku, kdy na jedné straně straně stály rozhádané různé politické a odborové frakce, komunisti, na druhé straně fašisté, k tomu tichá podpora Sovětského svazu, Mexika, Itálie a Německa, podporující své zájmy. A tomto nepřehledném guláši se potáceli Španělé, kteří platili účty. Mrazivý pak byl nástup komunistů k moci, tvrdá propaganda, noční zatýkání, smyšlená obvinění, falešné důkazy, popravy... které my dobře známe z padesátých let. Když Orwell chodil orodovat za svého velitele Koppa a všem vysvětloval, že jde o omyl, že se to určitě vysvětlí... bylo to, jako bych četl Doznání od Artura Londona. Pozdější Orwellova díla (Farma zvířat, 1984) pak už jdu tvrdě po krku komunistům a diktátorským režimům.

Naprosto mě rozebralo, do jaké úrovně až propaganda došla, což v kombinaci s represemi a permanentně budovanou atmosférou strachu, bylo ďábelské dílo. Jeden za všechny: "Ve Španělsku jsem poprvé uviděl novinové zprávy, jež neměly žádný vztah ke skutečnostem, ba ani vztah, jaký bývý komponentou běžné lži. Viděl jsem zprávy o velkých bitvách tam, kde žádné bitvy neproběhly, a naprosté mlčení tam, kde byly zabity stovky lidí..."

Bojím se sám sobě odpovědět, jak je tomu dnes?

10 06.08.2016

Příjemné letní počtení, kdy v horkém létě Maigret vyšetřuje vraždu o které není vůbec jasné, zda-li se stala. Postavy a prostředí jsou velmi plasticky popsány, že máte pocit, že to vlastně znáte. Užil jsem si to (a koupil další Maigretovky...).

1 06.08.2016

Dost netypická detektivka, ze začátku poměrně dost zmatečná a zašmodrchaná. Jenomže za chvíli začnete zjišťovat, že jde o předem promyšlený zločin a už se od knížky neodlepíte. Posledních asi třicet stran, kde se dozvíte motivaci zločince i oběti, to mě dostalo. Mohu jen doporučit!

4 06.08.2016

Velmi ucelený obraz o událostech, které předcházely Mnichovské dohodě, zejména pak mnoho silných slov z úst tehdejších vrcholných politiků v čele s E. Benešem, za kterými se však skrývalo jedno velké nic, naopak překypovalo bezradností, nerozhodností a nekončícími politickými tahanicemi. A ještě jednoho bylo dost - zamlčování skutečného stavu a obávám se, že záměrné překrucování informací. O nulové ochotě Francie plnit smlouvu všichni dobře věděli nejpozději od počátku léta, nicméně lidé byli stále utvrzováni, že nás západní mocnosti ve štychu nenechají. Anglie s námi žádnou takovou smlouvu uzavřenu neměla, ta ji měla s Francií a ochota nechat se vtáhnout se do války kvůli nějaké neznámé zemi kdesi uprosřed Evropy, to se Angličanům nechtělo. Temné stíny první války, politika apeacementu, nerozhodnost politiků, legionářů a vojenských špiček, otevřely Hitlerovi cestu k moci. Goebbles si do deníku napsal, že šlo o vítězství strachu, nátlaku a propagandy. Kniha podává skutečně zajímavý obraz, přestože je čtenářsky poněkud hutnější.

2 06.08.2016

Velmi dokumentárním způsobem pojatá kniha o našem třetím přezidentovi Emilu Háchovi, muži, který se nechal vmanipulovat bez jakýchkoli politických zkušeností na post státního prezidenta v jedné z nějtěžších etap českého národa. Přestože byl utvrzován, že nepřijde do situace, kdy by rozhodoval, šel Hácha od jednoho rozhodnutí ke druhému, až se za něj začala schovávat celá tehdejší politická elita, která jej používala jako štít. Z druhé strany na něj tlačili představitelé okupační moci jako Neurath, Frank, Daluege, Heydrich či Frick. Třetím mlýnským kolem byla exilová vláda v Anglii v čele s Benešem, který bez jakékoli reálné zkušenosti s obtížným životem v protektorátu a vynuceným balancováním mezi okupanty a běžnými lidmi, a ještě zpoza kanálu, vyzýval vládu a Háchu k odporu. Hácha fyzicky ani duševně tíhu úřadu, neustálé drcení mezi mlýnskými koly a pocit odpovědnosti neunesl. Z historického pohledu jde o smutnou postavu našich dějin, ale mnohem více příběh vypovídá o mizerných charakterech mnohých našich politiků, kteří Háchu v malérech nejdřív vykoupali a pak se po něm povozili.

5 17.04.2016

Vzpomínky na bratry Čapky očima bývalých spolužáků, divadelních herců z působení Karla a Josefa ve Vinohradském divadle, redaktorů Lidových novin, spisovatelů, Pátečníků i běžných lidí, kteří se s nimi setkali. Dost příběhů je podobných, ale vždy viděno jinýma očima. Zajímavé čtení.

1 17.03.2016

Zajímavě pojatá kniha - jde spíše o nadhled nad atentátem než-li o dokumentární doložení jednotlivých kousků příčin a následků. Rozhodně kniha stojí za přečtení, ale musíte o 27. květnu 1942 nejdřív něco vědět.

1 05.03.2016

Poetický cestopis Karla Čapka po anglickém venkově i městech, člověka, který si všímal úplně všedních věcí a dokázal je plasticky a současně humorně popsat. Právě díky této knize se v Anglii Karel Čapek hodně proslavil.

4 05.03.2016

Byť jsem zvyklý na literární jazyk Karla Čapka, tak mi kniha dala nejen zabrat, ale místy jsem měl dost honičku pochopit oč jde a kam autor míří ve svých úvahách. Mnoho povídek pochází z dvacátých let při vzestupu techniky a vědy, což je dnes dost obtížně představitelné.

1 31.01.2016

Kniha o zdánlivě blahobytném životě a současně vzrůstající samotě a odcizení lidí na západě v šedesátých letech, kteří se potkávají na německých dálnicích a do jisté míry na nich žijí. Myslím, že šlo dílem o určitou fascinaci úplně jiným způsobem života (v ČSSR byla po válce zastavena výstavba dálnic a fanaticky byla protěžována železnice, až soudruzi počátkem šedesátých let zjistili, že jsou úplně mimo a až rokem 1967 opět začali stavět na základech, které tady nechal Hitler - po mnoha mostech jezdíme do dneška) a určitou obavou z něčeho neznámého.
Naopak je v knize mnoho zajímavého pro srovnání s dneškem - již v roce 1965 jsme stavěli silnice špatně, dlouho a draze (bože, jak je to aktuální...), při nehodě se auta automaticky rozestoupila, aby středem mohly jezdit sanitky (to neumíme dodnes, a to je od zprovotnění dálnice už 45 let, od revoluce 27 let) a mnoho dalšího. Myslím, že knížka rozhodně stojí za přečtení.

3 13.01.2016

Krásně odpočinkové čtení s mnoha vtipnými poznámkami o soužití člověka s pejsky a kočkami. Ovšem nejvíce mě pobavilo "Máme německou zálibu v síle; kdybychom v kynologickém ohledu cítili slovansky, vypěstili bychom jakési pomenší a zavalité voříšky, kteří by leželi za pecí a hodně štěkali". Koho mi to jen připomíná?

8 04.01.2016

Poetické dílko o malém dobrodružství Karla Čapka při poznávání skandinávských zemí především z paluby malé lodi Hakon Adalstein, která jej dovezla až do Narviku. Čapkův popis skandinávských domů, krajiny, lesů, stromů, lidí... byl natolik barvitý, jako byste cestovali společně. A kdo má méně fantazie, může si prohlédnout hezké ilustrace. V závěru knihy Čapek konfrontuje své pozitivní naladění se střední Evropou, kde již Hitler hřímal a řinčel zbraněmi a poukazuje, že žádné nepřátelství, boje a války nikdy nic dobrého nepřinesly a nakonec po nich nic nezůstalo. Čapek mě nepřestane udivovat svou předtuchou budoucích událostí a vizí.

6 01.01.2016

Komunistickou propagandou zneužité dílo Karla Čapka, které nemělo společného nic s propagandou ani komunistickou ideologií. Jde o lidský příběh havířů, nasazujících svůj život pro záchranu svých kamarádů. A tato situace s sebou nese krásné chrarakterové vykreslení postav i děje, jak to uměl jen Karel Čapek. Knížku jsem přečetl jedním dechem, co dodat...

5 22.12.2015

Je s podivem, že kniha mohla vyjít, protože takto pregnantně popsat zločiny komunistů, to chtělo hodně odvahy. Fakt je, že některé reportáže (projektant se stejným jménem jaké má vymyšlená filmová postava nebo budování textilky, ze které možná bude slévárna) hraničí s absurdistánem. Horší a mrazivější je zatýkání mnohdy nevinných lidí na základě smyšlených obvinění, hotové rozsudky smrti ještě před procesem a ničení celých rodin - že prý když se kácí les, létají třísky...

7 10.12.2015

Přiznávám se hned na začátku, že knihu Jak chutná moc čtu asi potřetí a pořád obdivuji vypravující Mňačkův styl, popisující přerod svého přítele v mocného komunistu, třímajícího v rukou téměř neomezenou moc a jeho pád. Knihou se nese jisté temné zlo, strach, špehování i v tak osobním a pohnutém okamžiku, jakým je pohřeb. A přitom se ani nedozvíme, jak se hlavní hrdina jmenuje. Fantazie.

10 05.12.2015

Musím říci, jak moc mě Karel Čapek utvrdil ve svém humnismu i za doby těsně před a po Mnichovské dohodě, jak prorokoval sudeťákům jejich konec a jak teskno je mi, že jej politika ČSR v podstatě tahala za nos. Chápu nácky, že jej chtěli vidět v železech, jeho projevy strašně moc vedly k hlubokému zamyšlení, kterak nenávist vždy vyplodí zase jen nenávist, že válka nikdy nevede ke smysluplnému zavedení řádu a jak národ, který válku zahájí na ni šeredně doplatí. Co dodat?

2 11.10.2015

Důležitou informací je, že knihu vydala Společnost Edvarda Beneše, která staví Beneše do nekriticky pozitivního světla. První polovinu knihy tvoří v podstatě převyprávěné dopisy mezi EB a KČ, schůzky či hromadná setkání Pátečníků, ze kterých jsou vyvozované různé závěry, mnohdy dosti nepřesně.
Druhá polovina knihy je tvořena dopisy (doufám, že bez úprav).
Z knihy je cítit podobné chápání politiky jak ji vnímal EB - jako logickou disciplínu, kde zástupci národů něco slibují a také sliby plní, což by bylo opravdu parádní, ale realisticky je to úplně mimo. KČ si jako spisovatel mohl tuto "naivitu" dovolit a EB plně v jeho krocích podporoval, bohužel EB měl být státník. Z dopisů z roku 1938 je cítit velká sklíčenost. Celkově je tato kniha takovým stručným a zjednodušeným kukátkem do vztahu mezi EB a KČ, chtělo by to víc.

1 30.09.2015

Už v roce 1927 namířil Karel Čapek svou kritiku do řad redaktorů, kteří cíleně zneužívají a vymýšlí si informace za účelem manipulace s veřejným míněním. Zpravdila se za takovou manipulací skrývá něco docela jiného, než snaha pravdivě informovat (Skandální aféra Josefa Holouška).
Druhá povídka souvisí hodně s nacionalismem, který byl ve třicátých letech na vzestupu a nacionálně smýšlejícími redaktory, kteří jsou v každé zemi stejní (Podivuhodné sny redaktora Koubka).

3 20.09.2015

Poetické dílko Johna Steinbecka se sváráznými postavami, které měly v Monterey své živoucí předlohy. Od nekvalitního vína mě ještě teď pálí žáha :)

5 16.09.2015