bookfan komentáře u knih

Hovězí kostky je „chlapská“ knížka. Postavy v povídkách jsou chlápci, co se tak trošku odnikud nikam plácají ve svém životě, který, objektivně i subjektivně vzato, poněkud promarnili. Vztahy se nepovedly, kariéra nic moc, dost pijí. Přesto jsou něčím sympatičtí, nejsou to žádní tupci nebo chudáci, co spadli na samé dno. Ani dílo celkově nepůsobí depresivně. Naopak, při četbě mě několikrát napadlo, že tak dobrou knížku jsem už dlouho neměla v ruce. Postřehy, kterými postavy ať už nahlas nebo v duchu s patřičnou skepsí komentují svoji situaci, nemají chybu. I když jsem tuto knížku označila za „chlapskou“, klidně ji doporučím i ženám, zvlášť pokud by si chtěly posílit svůj životní nadhled. A pokud by vám bylo poněkud nevolno po přečtení nějaké příliš sladké nebo „moudré“ knížečky, tak guláš z hovězích kostek je výborný vyprošťovák.

6 09.08.2018

Helenu Šmahelovou jsem znala z dětství jako autorku knížek pro mládež, že napsala i tuto rodinnou ságu jsem zjistila zcela náhodou. První díl se mi líbil, je to čtení tradičního formátu, bez experimentů, ale poctivě a poutavě napsané. Zároveň se čtenář dozví plno informací o hospodaření a zvycích v 17. a 18. století i celkově o tehdejší době a hlavních tématech, která lidi zajímala. Doba to byla pro nás těžko představitelná, nejistá, těžká. Upracovaní lidé umírali mladí a pohroma nebyla nikdy daleko. Přesto to není vůbec smutná kniha, spíš z ní vyzařuje nejen pokora, ale i odvaha se s těžkým životem co nejlépe vypořádat. Ze začátku je hrdinům věnováno více prostoru, později se začnou generace střídat rychleji. Chtěla bych si přečíst i další díly. Udržet si v paměti tolik postav se mi stěží podaří, ale doufám, že část informací o této době mi v hlavě zůstane.

5 02.09.2022

Kniha mě bohužel vůbec nezaujala. Témata jako vdavky, plesy, šaty apod. asi pro mě přebila všechny klady této četby. Tento styl knih není pro mě. Nejvíc mě bavila asi postava "otce", ale jinak mi děj z hlavy rychle vyšuměl.

5 27.08.2019

Hezká kniha, i když nezapadá zcela do okruhu knih, které vyhledávám, příjemně překvapila. Dalším překvapením bylo, že hlavní postavy sester mají svůj skutečný předobraz. Jsem ráda, že jsem se tuto skutečnost dozvěděla až na závěr, jinak by mě zřejmě dost rušila, nemám příliš ráda knihy o reálných postavách. Jinak mile a uvěřitelně popsaná sourozenecká náklonnost, autorka se nevyhýbá ani nehezkým nebo mírně nechutným aspektům života. V žádném případě se nejedná o "slaďák", i když konec je v rámci možností dobrý. Knížka inspiruje k tomu, začít se více zajímat o dílo Degase.

5 12.02.2019

To nebyla knížka pro mě. O životě, který se vleče a všechno trvá strááášně dlouho. Měla jsem velká očekávání, neboť se o knize mluvilo velmi pochvalně, ale zklamala mě. Důvody jsou hodně osobní. Kromě toho, že jsem dost netrpělivý člověk, nejsem ani gurmán a jídlo v mém životě nehraje příliš důležitou roli. Takže popisy všech těch tučných lahůdek pro mě byly utrpením a představa, že bych musela neustále tolik jíst a pít, mi působila silný stres. Pocit pohody nebyl navozen.

5 24.08.2018

Zahradníkova bible. K této knize jsem dospěla jakmile jsem začala sama zahradničit. Lze se k ní vracet nespočetněkrát.

5 23.08.2018

Sama sebe jsem se ptala, čím je kniha tak výjimečná? Zřejmě se ve své době vymykala svojí výsměšností a cynismem, stejně jako hovorovým jazykem. Žádní kladní hrdinové, žádný happy end, žádná velká láska, žádný sentiment. Hlavní hrdina se dostává z jedné mizérie do druhé a plive jedovaté poznámky k tomu i onomu. Nic mu není svaté, na nikoho se neváže, občas si dopřeje nezávazné tělesné rozkoše, ale většinu času se nachází v marasmu obklopen většími či menšími mizery. Více mě bavil začátek, období 1. světové války. Celkově mě ale toto dílo příliš nenadchlo, asi bylo až příliš ponuré a bezvýchodné i na mě. Ale i tak je doporučuji, přece jen je to klasika a velmi kvalitní text, jen je asi potřeba mít to správné rozpoložení nebo dávkovat postupně.

4 16.03.2023

Druhý díl se mi také líbil, stejně jako ten první. U prvního byly pro mě zajímavé pasáže o hospodaření, běžném životě v nevolnictví a také o náboženských sporech mezi katolíky a evangelíky, ale zhruba od druhé poloviny se postavy velmi rychle střídaly, takže jsem je všechny neudržela v paměti. V druhém dílu bylo "obsazení" stabilnější, ale o něco méně mě bavily pasáže o národním obrození. Myšlenky o panslovanství a důraz na národnost mě spíš rozčilovaly. Celkově se mi tato sága moc líbí a chci si přečíst i poslední díl. Je docela zajímavé přečíst si knihy odlišné od těch, jaké se píšou nyní. Tj. bez experimentů a vypjatých emocí. V knihách současných autorů se hrdinové zmítají v duševních mukách i v případě nepovedené dovolené, avšak zde téměř bez viditelného pohnutí a smířeni s osudem pohřbívají své blízké...

4 30.12.2022

Začátek pro mě krušný, nechápala jsem, neorientovala jsem se, nebavilo ... nicméně poučena z minulosti, že pro kvalitu je někdy ze začátku třeba trpět, jsem vytrvala ... (pro ilustraci, Hlavu XXII jsem zvládla až na třetí pokus, ale zato se potom zařadila mezi mé nejoblíbenější knihy). Dobře jsem udělala, protože kolem padesáté strany mi přece jen došlo, že jde o absurdní humor a začalo se mi to líbit. Dokonce jsem se poměrně často nahlas smála. Kniha nemá nijak zajímavý příběh, ale je to dobrý bizár a zajímavý pohled na americkou politickou scénu a židovskou komunitu. Místy mi připomínala mé oblíbené povídky Woodyho Allena ... Nicméně jednu hvězdičku ubírám, neboť Hlava XXII a Allenovy povídky mi seděly víc, a přece jen bych tuto knížku uvítala ve stručnější verzi, bylo toho pro mě najednou až moc.

4 14.08.2022

Knížka mě od začátku bavila. Chladné prostředí Švédska hezky ladilo se zimním obdobím, ve kterém jsem ji četla. Příběh se nedal brát sice příliš vážně, na to byl až moc nereálný, ale hlavní hrdinky (zvlášť jedna z nich) byly sympaticky trhlé, zápletka přiměřeně dobrodružná, konec nadějný. Hezké oddychové čtení, které se netváří, že by bylo třeba je brát smrtelně vážně.

4 04.01.2020

Je to už několikátá kniha od Bryndzy, kterou jsem četla (v blízkém okolí mám osobu, která si jeho knihy oblíbila a půjčuje mi je). Líbila se mi zatím nejvíc, i když zde vůbec nejde o to, přijít na to, kdo je vrah. SPOILER Pachatel(é) jsou velmi brzy zjevní. Přesto je kniha napínavá a dobře se čte, líbilo se mi také, že čtenář může nahlédnout do mysli pachatele. Uvítala bych, kdyby víc prostoru dostal i větší "pošuk" z obou zločinců. "Zajímavá persona" je i jeho matka. Krve je v příběhu spousty, ale o nic krutější než v jiných detektivkách to myslím není - oběti to mají celkem rychle za sebou a porcuje se až potom. Trošku mi vadí, že autor knihu nazval stejně, jako se jmenuje mnohem hodnotnější dílo od Trumana Capoteho. To se mi zdá být nevhodné. Ale jinak dobrá oddechovka na rychlé přečtení.

4 30.12.2019

Knížka se mi líbila celkem hodně. Třeba popisy krajiny a chovu ovcí mi přišly dobré a vlastně mě tu a tam zaujaly i víc než děj. Prostě si myslím, že se autorovi díky těmto popisům podařilo dobře vyjádřit atmosféru místa, kde se děj odehrává. Knížka je zařazená jako podobná "Pýše a předsudku", ale třeba pro mě stojí "Daleko od hlučícího davu" o mnoho stupňů výše. Není tam tolik planých rozhovorů, naštěstí také ani žádné plesy a šaty, dívčí štěbetání apod., které mě v "Pýše a předsudku" málem umořily. Romantiky taky naprosto přiměřeně, tj. spíš méně než více :-)

4 27.08.2019

Knížka není vysloveně nepovedená, ale s prvním dílem, který patří ke špičce v tomto žánru, se srovnat nedá. I když i zde se najdou náměty k zamyšlení (například způsob prožívání ztráty blízké osoby), chybí ona originalita, čtivost a vtipné postřehy z prvního dílu. Příběh Lily na mě působí jako z výchovné brožurky pro teenagery, postava Sama zase jako vrcholné klišé z kategorie "ženský idol" (citlivý, krásný, ušlechtilý, obětavý, urostlý, zručný a navíc ještě záchranář). Knihu jsem si pro sebe zařadila do škatulky "na ukrácení dlouhé cesty vlakem", neboť jsem nebyla schopná ji dočíst, a až pětihodinová nuda ve vlaku jedoucím setmělou krajinou ukončila moje trápení s tímto dílem…. Obecně však tento typ knih nevyhledávám, četbu prvního dílu jsem uskutečnila proto, abych zjistila, proč si získal takovou oblibu. Tehdy jsem byla příjemně překvapená a něco podobného jsem čekala od druhého dílu. "Život po tobě" však moje očekávání nenaplnil, a proto, bude-li ještě nějaké další pokračování, už jej číst nebudu.

4 25.01.2019

Na četbu této knihy jsem už "stará puška" a nevěděla bych o její existenci ani o existenci filmu, nebýt dcery mé kolegyně, která trilogii zbožňuje. Pro mě příjemné překvapení, rychle jsem se nechala vtáhnout do děje. Nejvíc se mi líbila asi první část. Co také oceňuji, je morální poselství a varování před totalitou, byť je toto varování v knize dost okaté. V kategorii YA to však dle mého názoru až tak nevadí a knihy jako tyto mohou být předstupněm třeba k Orwellovi. Oceňuji i to, že je kladen důraz na soudržnost mezi sourozenci a v rodině. Upozornění na to, čeho jsou zmanipulovaní lidé schopni a jaké potenciální zlo v nás dříme, také není vůbec na škodu. Ve věku teenage bych byla určitě nadšená a zřejmě i inspirovaná ke čtení dospělejší literatury na obdobné téma. Je to podobné jako s Harry Potterem, kterého si rádo přečte i mnoho dospělých, kteří zvládají i velmi náročnou literaturu. Nicméně však souhlasím s komentáři mužů zde: je to kniha pro holky. Všechny ty popisy kostýmů a účesů, uf. Tento dojem nezvrátí ani akční scény a zbraně. Ale on je to v literatuře obecný fenomén. Ačkoliv ženy píší také výborné knihy, ve valné většině tyto knihy osloví zase ženy - čtenářky. Stačí se podívat zde na databázi, kdo jaké knihy komentuje. Naopak u autorů mužů je dopad obvykle generální bez ohledu na pohlaví a věk. Výborná kniha od spisovatele, ať už je to třeba Malý princ, Anna Karenina, Mistr a Markétka nebo Na západní frontě klid, dostane do kolen jak muže, tak i ženy. Pro mě jako ženu to není potěšující konstatování, ale tento dojem mám snad odjakživa.

Možná bych dala i 4 hvězdičky za čtivost této knihy a také za působivé navození atmosféry středověké Anglie. Co mi však velmi vadilo a kvůli čemu mám potřebu se k této knize vyjádřit: zločiny páchané na dětech mi přišly neuvěřitelně odporné a hodně dlouho jsem se z četby této knihy vzpamatovávala. Už nikdy si od této autorky nechci nic přečíst, nemůžu vůbec pochopit, jak může jakožto žena (tj. potenciální nebo i skutečná matka) vymyslet takový způsob mučení a vraždění dětí a dát jej na papír (resp. do počítače). Nedovedu si představit, že bych něčeho takového byla schopná a děsí mě to. Jako autorka takové knihy bych se asi za sebe strašně styděla. A to celkem často čtu válečné romány, kde se samozřejmě smrt a násilí vyskytuje a nejsem žena typu "matka kvočna". Vím, že osobnost autora se nerovná tomu, co popisuje, ale toto bylo opravdu příliš. To, že mi postava vyšetřovatelky přijde absolutně nevěrohodná, toleruji, chápu, že potřebuje-li autor vytvořit napínavou knihu tohoto žánru, často stvoří hrdiny, jejichž životní osud se nedá považovat za reálný.

4 24.08.2018

Zajímavé dílo, které se vymyká tomu, co se běžně dostane ke koupi v knihkupectvích. Zčásti bizarní, zčásti sentimentální, zčásti bláznivé, v podtónech velmi melancholické a smutné, ale možná nakonec i absurdně vtipné. Jsou v něm úvahy a věty opravdu neotřelé a často trefné. Myslím, že je to ten druh knihy, jaký dokáže napsat jen Rus. Má to něco z Dostojevského, z Bulgakova, z Daniila Charmse, opravdu je těžké tuto knihu někam žánrově zařadit. Místy se tváří jako kniha obdivná k budování socialismu ve 30. letech, ale častěji budí dojem, jako že se tomu celému vysmívá. A ty postavy, které v knize vystupují! Naivní, velkodušné, poblouzněné, zamilované, rezignované, a všechny propojuje hlavní hrdinka jménem Moskva, nespoutaná mladá krásná žena.

3 26.12.2022

Kniha příjemně překvapila. Nečekala bych, že příběh padělatele může vyznít tak pozitivně, přeci jen se jedná o ilegální činnost. Pokud je však smyslem této ilegální činnosti nezištně pomáhat lidem v ohrožení života a pronásledovaným, jako je tomu v případě Adolfa Kaminského, potom si zaslouží velký obdiv. První část knihy o činnosti sítě, která zachraňovala Židy před koncentračními tábory je více napínavá, ale méně překvapivá, protože knih z období 2. světové války je hodně. Druhá část je zase cenná v tom smyslu, že přináší informace o snaze severoafrických zemí vymanit se z koloniální nadvlády a okolnostech vzniku státu Izrael. V této poválečné atmosféře podle mého názoru ještě víc vyniká pacifismus a nezištná humanita hlavního hrdiny, který pomáhá perzekvovaným bez ohledu na jejich náboženství nebo národnost. Za zmínku stojí i kritika západoevropských států, které se k občanům "svých" kolonií chovaly v poměrně nedávné době poměrně nevybíravě.
Po literární stránce není kniha žádný klenot, nicméně informační hodnota tento nedostatek vyvažuje.

3 22.08.2019

Je to napínavé, je to čtivé, ale do pěti hvězdiček knize dost chybí. Zřejmě to, že se podle mého názoru nejedná o klasickou detektivku s pečlivě vykonstruovanou zápletkou, ale o thriller. A jak se v poslední době stává pravidlem, s mnoha patologickými postavami, povětšinou nesympaticky vyšinutými. Kéž by se někdy objevila detektivka s jednou mrtvolou s obyčejným nožem zapíchnutým v zádech bez zástupu deviantů! Celkově dost nevěrohodné, včetně postav z policejního útvaru i vyšetřovatelky Eriky.

3 09.08.2018

Po prvních dvou dílech je tento třetí pro mě určitým zklamáním. Nicméně vytrvám a chystám se i na čtvrtý díl, své hrdinky neopustím. U prvních dvou dílů mě fascinovalo zejména prostředí Neapole, které bylo vykreslené naprosto perfektně včetně literárních postav. Třetí díl se odehrává převážně na "severu" a soustředí se hlavně na Elenu a její nepříliš podařené manželství. Škoda, že v knize není více informací o tehdejší politické situaci a situaci ve společnosti vůbec. Scény z manželského života mě příliš nebavily a také Elena mi začala lézt na nervy. I tak je tato sága počinem, který hodnotím velmi kladně.

3 09.08.2018

Kniha je prezentována jako největší německý válečný román od dob Güntera Grasse. Ačkoliv se mi toto tvrzení zdá jako velmi odvážné, jedná se skutečně o dobrý román. Spíš než jako válečný bych ho označila jako protiválečný. Scény z bitev v něm nenajdeme, jedná se v podstatě o popis ústupu německé armády probíhající na území dnešního Maďarska na jaře 1945. Místo bojových scén a hrdinství se dočkáme výmluvných momentek "ze života". Podle mého názoru kniha odhaluje žalostně pitomou tvář války a mnoha jejích účastníků. Literární styl je stručný, jednotlivé události se nijak nerozpitvávají a ani věty nejsou příliš košaté. Přesto kniha dobře vystihuje atmosféru deziluzí, skepse, rozkladu a chaosu. Brutální scény se najdou, ale není jich příliš mnoho. Možná mnohem víc než syrové popisy na mě zapůsobily pasáže, ve kterých násilí neprobíhá, ale povahová zvrhlost účastníků se projeví jiným způsobem. Například část, ve které důstojník poučuje hlavního hrdinu (povoláním dojiče), žádajícího o milost pro nejlepšího kamaráda, o gramatice, a zkouší jej ze slovesných pádů...

3 09.08.2018