bod komentáře u knih
Knížka se mi líbila a neřeknu asi nic nového, když konstatuji , že ne všechny knihy o dětech jsou pro děti...
Napřed jsem si myslela, že knihu odložím, bylo to takové "suché" ,ale pak jsem v tom našla kouzlo a kniha se mi líbila, úplně něco jiného...
Tedy nic moc, vědomě jsem si vybrala lehčí žánr, ale i tak jsem byla dost rozčarovaná...jediný klad této knihy byl styl humoru, sebereflexe...
Jediná nevýhoda této knihy je, že po jejím přečtení si člověk připadá líný a méněcenný...
Když jsem dočetla , nechtěla jsem si pustit radio, televizi, s nikým mluvit....abych si uchovala co nejdéle ten zvláštní pocit.
Přečteno podruhé a opět jsem nadšená, tolik podnětů k zamyšlení a její způsob psaní...prostě nádhera.
Četlo se to až příliš lehce...skoro se až se za tu jednoduchost až stydím.....
Plný počet hvězdiček dávám za schopnost knihy upoutat a nepustit a to i po dočtení knihy.
Cením si toho, že jsem mohla nahlédnou do prostředí a problému o kterém nic nevím. Ale vadilo mi, podle mne,přehnané cestování v čase, prostředí, osobách. Nemyslím, že by to mělo být povídáno jako pohádka ale co je moc, to je moc.
Knížka se dobře četla i když Anděla mi sympatická nebyla vůbec, ale soudit si netroufám.Co bych si asi vyslechla já, kdybych poslouchala za dveřmi rozhovor svých dětí a vnoučat? I kdyby knížka splnila jen tento účel - sebereflexi , tak mělo význam ji číst.
Milé čtení, zprvu jsem trochu nechápala jakousi nesourodost jednotlivých částí a "rychlý" konec, ale doslov mi to vysvětlil...
Jsem ráda, že mám dočteno...na můj vkus příliš kudrdlinek, ale uznávám, že i to vyjadřuje francouzskou mentalitu a vystihuje fakt, že dějiny vznikají ze zdánlivých maličkostí a banalit...
Jsem z knihy taková rozladěná, nedokáži posoudit jestli je to bolavým tématem a nebo formou psaní....prostě toho bylo tak nějak moc a k sobě to neladilo....
Nedočteno. Mrzí mne to, fakt jsem se na tuto knihu těšila, ale přišlo mi to nějaké "odbyté".....
Hezky se to četlo, ale na můj vkus příliš černobílé......
Kniha se dobře čte, ale s odstupem musím říct, že se mi z Backmanových knih líbila nejméně.
Nikdy bych nevěřila, že dokáži přečíst asi 1600 stran o tak nesympatických osobách...můj vztah k nim se nezměnil až do poslední stránky a přesto jsem četla a četla a četla...
Druhý díl se mi líbil víc než první,pořád se nemohu rozhodnout jak moc je tato kniha hodnotná, ale jisté je, že se dobře čte....
Podlehla jsem modní vlně..., z knihy má takový neutrální pocit, ani nadšení ani zatracení.
Chtěla jsem si odpočinout po depresivní Houbařce,ale ne, na 52 stránce jsem to vzdala, ještě se podívala na konec a ujistila se , že o nic nepřicházím...