bílárůže komentáře u knih

Každý čas od času toužíme po proměně, ale asi ne takové, které se dostalo Gregoru Samsovi. Místo četby jsem v tomto případě využila audioknihy a rozhodně nelituji. Jelikož se jedná o dílo krátké, nebylo problém udržet pozornost při poslechu. Toto bylo mé první setkání s panem Kafkou a již teď vím, že nebylo poslední. Výběr slov, precizní vykreslení změny charakteru za příčinou Proměny a mnoho dalšího je, myslím si, pro pana autora výbornou vizitkou. Slovní zásoba a rychlý spád děje též přispěly k mé spokojenosti. Vzhledem k neurčitému zasazení děje je tato novela využitelná a aktuální v každé době. Konec poslechu mě dohnal k slzám, byť jsem věděla, jak příběh skončí. Franz Kafka si svůj věhlas zaslouží už jen kvůli mistrné Proměně. Po delším váhání hodnotím 4/5.

7 04.05.2021

Šťastný princ a jiné pohádky byly mým prvním setkáním s panem Wildem. Musím říci, že od dob svého útlého dětství jsem lepší pohádky nečetla. Velmi se mi líbilo, jak přirozeně a realisticky autor popisoval situace, prostředí a postavy. Každá pohádka ve mně zanechala nějaký pocit, ale nejvíce si pamatuji pohádku Sobecký obr, jež mne zasáhla nejvíce. Konce pohádek, které byly ze života, se mi k Wildovu stylu psaní hodily a dotvářely celou atmosféru. Nejedna pohádka mne dohnala k slzám svou tragičností a pravdivostí. Jistě bych tuto útlou knížečku doporučila všem, jež se nebojí upřímnosti a pravdy v literatuře.

7 30.12.2020

Tato kniha pro mne byla celkem překvapení. Podle mě se jedná o něco mezi detektivkou a hororem. Při četbě jsem si vzpomněla na Janu Eyrovou, která je dle mého názoru velmi podobna Větrné hůrce. Možná je to způsobeno vztahem mezi oběma spisovatelkami. Celkově se mi kniha velmi líbila, byla napínavá a těšila jsem se, jak dopadne. Použitý jazyk se mi též velmi zamlouval a ke knižnímu vydání nemám co dodat. Filmové zpracování jsem ještě neshlédla, ale mám to v plánu, nemám s ním však dobrou zkušenost. Když jsem se dívala, kolikrát byla Větrná hůrka natočena, tak mám pramalou víru v úspěšnost filmu. Román Na větrné hůrce bych ráda doporučila dál, zvlášť kdo váhá ve výběru povinné četby, tak doporučuji, jelikož se nejedná o nijak složitou četbu a myslím, že 350 stránek (tolik jich mělo mé vydání) není nijak moc, když jde o celistvý příběh.

7 15.08.2019

Pro mne se jedná zatím o jednu z nejlepších divadelních her, co jsem četla. Verši, kterými autor promlouval ke čtenáři, byly úchvatné. Nejznámější pasáž i ve mě zanechala velmi příjemné emoce. Jelikož jsem knihu četla během hodin ve škole, byla pro mne částečně i dobrodružstvím, přímo jsem se zamilovala do vydání z roku 1972. Stránky rychle ubíhaly a bylo mi až smutno, když jsem si uvědomila, že kniha brzy skončí. Ráda bych někdy shlédla i divadelní zpracování.

7 05.08.2019

Krátké eseje plné moudrých myšlenek a otázek pro každého z nás. Myslím, že víc už by se do tohoto krátkého, ale poutavého díla nevešlo. Jak již bylo napsáno v jiných komentářích, nejedná se o krkolomné a zdlouhavé eseje, což jen přidává přitažlivosti tohoto díla. Jistě doporučuji dalším čtenářům. Je o co stát.

6 30.12.2020

Můj dojem z této knihy je poněkud zmatený. Hned po přečtení poslední stránky se mi dílo spíše nelíbilo, ale čím déle to je, tím více s Wertherem soucítím, je mi ho líto a více se mi tato kniha líbí. I tak ale doteď nechápu, jak mohl říct, že dobrovolně se zabít je hrdinství. Je pravda, že na jednu stranu potřebujete dost odvahy k tomu, abyste na sebe vztáhli ruku, ale na stranu druhou je to zbabělost. Obálka od Odeonu je jako vždy velmi vkusná a vydání velmi dobře zpracované v dělení na odstavce, kapitoly atd. Co se týče jazyka, je běžný, spisovný a jednoduše se četl. Je možné, že mé hodnocení knihy je dosti ovlivněné i náladou, kterou jsem měla při četbě, a která nebyla moc dobrá, ale pokud budu číst knihu ještě někdy v budoucnu, třeba ve mě zanechá lepší dojem. V každém případě pro mne zůstává nejlepším dílem pana Goetha Faust, ke kterému mám silný citový vztah i díky jeho recitaci Markétčiny světnice. I tak je Utrpení mladého Werthera velmi vydařený psychologický román. Tak snad někdy příště pane Werthere...

6 26.04.2020

Jedná se o velmi čtivé dílo a vlastně pohádku, kterou jsem měla přečtenou za ani ne půl hodinky. I když je kniha veršovaná, chápu vše i díky tomu, že autor nepopisuje pocity postav moc do hloubky. Použitý jazyk mi vyhovoval a styl verše, použitý zde, jsem snad nikdy dříve nikdy neviděla, ale to je možná způsobeno tím, že básně moc nečtu. I přestože Karla Havlíčka Borovského moc nemusím, toto dílo je velmi hezké a jistě stojí za přečtení. Kresbami doplněné vydání z roku 2006 je velmi hezké a přitažlivé i pro oko. Určitě doporučuji.

6 12.01.2020

Od této knihy jsem nic nečekala, a tak jsem byla překvapena, o jak poutavé dílo se jedná. Již teď jsem zvědavá na zbylé dva díly. Fantasy a sci-fi skoro nečtu, proto jsem byla ohromena, že mne Návštěvníci z Mlčící planety vůbec bavili. Přesah tohoto díla se dal vzhledem k jeho autorovi očekávat, ale i tak jsem provětrala své mozkové závity přemýšlením nad pravým jménem Mlčící planety. Z vědeckého hlediska se dnes jedná o hloupost, ale literárně má kniha spád a udržuje čtenáře v napětí, co přijde dál i po tolika letech.

5 30.12.2020

K této knize bych se nikdy nedostala, nebýt mého nejlepšího kamaráda, od kterého jsem ji dostala a jsem za to ráda. Historické romány jsou mým oblíbeným žánrem a Lásky královské mne velmi zaujaly. Nejedná se o nijak hluboce historicky zpracované, ale spíše jednoduše a velmi mile vyprávěné příběhy tří královen doplněné autorovými myšlenkami, jak to asi tehdy mohlo vypadat a jak se postavy cítily. Přečíst tuto krátkou knihu mi netrvalo zas tak dlouho, ale abych pravdu řekla, na konci mi bylo líto, že je tak krátká. I když se příběh Elišky Přemyslovny a Elišky Rejčky dosti kryl a pan autor se musel opakovat, povedlo se mu udržet mou pozornost až do konce. Použitý jazyk mi vyhovoval, pokud jsem se setkala s nějakými archaismy, ani jsem to nepostřehla. Obálka knihy se mi též velmi líbí, jen pro někoho může být zavádějící, vzhledem k použité barvě. Doporučuji všem milovníkům historie, byť je kniha určena spíše pro ženy, mně osobně více upevnila kousek tohoto historického období.

5 26.04.2020

Ke knize mě přivedl snad její název, ale možná to byla jen náhoda, že jsem na ni narazila doma. Sice jsem od některých lidí slyšela, že Psohlavci nejsou až tak zábavní a vydání z roku 1936 není dobrý nápad, ale na to mne kniha až moc lákala, abych vzala varování v potaz. Četba to sice nebyla nijak moc zábavná, ale v každém případě jsem ráda, že jsem to nevzdala. Starší jazyk mi vyhovoval a občasně vysvětlivky doplňovaly nedostatky ve znalostech chodského nářečí a staršího jazyka. Po obsahové stránce je kniha velmi jednoduchá a vykresluje starosti i strasti na Chodsku. Z historického hlediska bych ději zcela nevěřila, ale knihu jsem nečetla jako historik, takže nemám co vytknout. Použitý jazyk se mi líbil a vyhovoval mi. Dýchl z něho na mě čas, kdy tutéž knihu četl můj děd nebo praděd. Jistě bych knihu doporučila dalším čtenářům, je však nutné počítat se zastaralostí textu a výrazů a obtížnější četbou, jelikož mnohým je tato kniha trnem v oku právě za onu archaičnost.

5 24.04.2020

Smekám. Za mě velmi krásné drama napsané tak trochu v hádankách. Je mi líto, že díla pana Čechova nemáme v seznamu povinné četby, ale i tak jsem ráda, že jsem si ze svého vlastního zájmu knihu přečetla. Nemám moc v oblibě e-knihy, ale i když jsem Racka četla v elektronické verzi, moc se mi líbil. Ruská literatura má v sobě něco mystického, už jen kvůli častému motivu sebevražd. Doufám, že se mi v nejbližší době podaří shlédnout divadelní hru Višňový sad a Tři sestry, aby můj dojem z pana Čechova byl úplný, ale již teď mohu tvrdit, že mne minimálně zaujal stylem svého psaní. Mimo jiné mne zaujala jména postav, která byla jednou z věcí, kvůli kterým jsem si Racka chtěla přečíst. Obálka je jako vždy velmi vkusná. Zajisté doporučuji dalším čtenářům.

5 12.04.2020

Možná je to mou částečnou averzí ke knihám, které jsou mi roky vychvalované ve škole, ale mně Strakonický dudák opravdu nepřišel jako nic extra. Možná by se dal vykládat dětem jako pohádka, ale to je tak vše, co by se s ním dalo dělat. Podařilo se mi celou divadelní hru přečíst, ale že by mě nějak bavila, to se říct nedá, a i proto dávám tak nízké hodnocení. Jde o nadčasový text, ale pan Tyl není typ spisovatele, který by dokázal psát tak, aby přilákal většinu národa, je mi líto. Je jistě důležité znát tuto knihu a i její hrubý děj, o tom žádná, ale jinak jde o dosti triviální četbu. Vydání od nakladatelství Artur opět nezklamalo, design je povedený a úprava textu je příjemná pro oči a i proto hodnotím dvěma hvězdami.

5 09.03.2020

Gazdina roba mi velmi připomínala Její pastorkyni, což bylo hlavně stejnou autorkou a námětem. Jinak se mi kniha velmi líbila jen možná o kousek méně než již zmiňovaná Její pastorkyně. Byla čtivá a nářečí, tak charakteristické pro Gabrielu Preissovou, bylo též velmi hezké a zpříjemňovalo mi četbu. Divadelní hry jsem si v poslední době dost oblíbila, jelikož jsou často plné mouder a přesto krátké a rychle přečtené. Ještě před četbou knihy jsem viděla Gazdinu robu natočenou jako divadelní inscenaci, která se mi opravdu líbila, i když šlo o moderně upravenou verzi, které často nesplňují mé požadavky a moc se mi nelíbí. Jak již jsem psala, tak použitý jazyk mi vyhovoval, ale přiznávám, že občas jsem některým slovním tvarům nerozuměla, jejich význam jsem si často buď domyslela, nebo nebyl tak důležitý, proto jsem jej neřešila. Obálka knihy je nenápadná a neurazí, písmo a použitý font je příjemný a dobře se čte. Gabrielu Preissovou mám v poslední době velmi ráda a těší mne, že jsem si mohla přečíst obě její nejznámější díla. Pro mě byla kniha hezkou ukázkou toho, jak to může dopadnout, když člověk věří nesprávným lidem a daruje jim sebe sama i přes varování druhých. Určitě doporučuji dalším čtenářům k přečtení a zamyšlení.

5 22.01.2020

Křest svatého Vladimíra, rychlé a svižné dílo, které jsem měla přečteno tak za půl hodinky. Příběh jako takový je docela srozumitelný, verše se mi četly jednoduše. Po stránce jazykové si nestěžuji, všemu jsem rozuměla. Jediné, co jsem na knize nepochopila, je název. Myslím, že jsem četla pozorně, ale nejsem si vědoma toho, že by k nějakému křtu došlo a vlastně ani konec není dořešen. To je asi jediná vada, kterou bych na knize našla, avšak přijde mi jako celkem stěžejní. I přes to přese všechno se mi Křest svatého Vladimíra líbil a doporučuji. Vzhledem k délce díla nejde o nic složitého a zas tak náročného, tak jen do toho!

5 19.01.2020

Maryša je prostě klasika. Již v dětství jsem ji viděla ztvárněnou Divadlem Járy Cimrmana a zanechala ve mně silnou stopu. Z jazykového hlediska jsem byla nadšena. Knihu psanou nářečím, které je mi velmi blízké, jen tak nenajdu a jsem proto za toto dílo velmi ráda. Obálka knihy mě již na první pohled upoutala díky svému vtipnému nápadu s jedním z hlavních témat hry. S hlavní hrdinkou jsem během knihy soucítila a kdybych byla na jejím místě, asi bych se zachovala stejně, vzhledem k okolnostem. Maryšu by dle mého názoru měl znát každý, protože jde o klenot české literatury. Dávám tedy této knize nejvyšší hodnocení, které je možné a vřele doporučuji všem milovníkům nářečí, dramat a také Cimrmana.

5 02.01.2020

Tato kniha si jistě zaslouží být čtena i dalšími generacemi, já však jsem z ní zas tak moc, jako jiní, uchvácena nebyla. Na základní škole jsme se, jako na jiných školách, neučili nazpaměť Vodníka, Polednici, či samotnou Kytici, avšak tyto básně zná snad každý Čech, aniž by to věděl. Básně jako takové se čtou rychle, jen na to musí být alespoň trochu klidu, aby se čtenář neztratil, třeba v ději Zlatého kolovratu. Celkově můj dojem z tohoto vydání a sbírky je dobrý a asi se ke knize ještě někdy vrátím, ale vzhledem k depresi, která prostupuje všemi básněmi a je znakem romantismu, po ní zase sáhnu až bude chuť a hlavně ta správná nálada. Na závěr však nemohu nenapsat, že nedávno jsem narazila na skvělé přepracování Polednice do školního prostředí. Toto přepracování je snad ještě lepší než samotný originál, jelikož je plno humoru, ale tím rozhodně neshazuji dílo pana Erbena. Kdyby jej nebylo, nebylo by ani přepracovaných parodií.

5 21.12.2019

Její pastorkyňa mne úplně pohltila. Jedná se o dílo velmi krátké, ale naplněné nic nenalhávajícím obrazem českého venkova. Po četbě Romea a Julie jsem neměla nejmenší chuť číst v nejbližší době nějakou divadelní hru, ale jsem ráda, že jsem tak neučinila. Kniha protkaná tak specifickým nářečím, jako je použito zde, je krásná sama o sobě, z hlediska jazykového. Tento svazek je však i z hlediska obsahového naprostým skvostem. Kdybych jho četla celý v kuse, měla bych ho přečtený za hodinku; dvě, ale myslím, že je dobré, když se nakouskuje, jelikož každé dějství nese nějakou myšlenku, nad kterou je dobré se chvíli zamyslet. Jsem velmi ráda, že jsem si Její pastorkyni mohla přečíst a už teď doufám, že se mi podaří dostat se na její divadelní ztvárnění v Divadle na Vinohradech. Už jen z ukázky, ze zmiňovaného divadla, jsem byla nadšena. Z jazykového hlediska jsem tedy byla nadšena, byť se mi asi třikrát během četby stalo, že jsem ani neodhadla, co by měl daný výraz v nářečí znamenat. Silně pohnuté příběhy všech postav mi vzdáleně připomínají povídkovou knihu Želary od paní Legátové. Tuto divadelní hru už jen zbývá doporučit, jelikož již nemám, co bych dodala.

5 29.08.2019

Jsem uchvácena! Tento žánr jsem nikdy moc nevyhledávala a zpočátku se mi do četby moc nechtělo a chvíli mi trvalo, než jsem se dostala přes prvních padesát stránek, ale i tak jsem byla úplně pohlcena příběhem a knihou celou. Hltala jsem každý řádek a byla jsem napjata již od začátku, jak bude příběh pokračovat. Konec měl rychlý spád, což velmi oceňuji. Četla jsem verzi z roku 1981, aniž bych měla na výběr (knihovna kterou navštěvuji, neměla jiného vydání), ale sama bych si toto vydání zřejmě vybrala. Čeština, v knize použitá, je překrásná a zvučná. Mám mnohem raději starou češtinu, než dnešní novodobé patvary, používané celou společností. Po všech stránkách jsem byla s knihou spokojena, proto ji mohu vřele doporučit dalším čtenářům. Je to po dlouhé době kniha, která mne velmi bavila. Děkuji, pane Scotte, bylo mi ctí.

5 03.08.2019

Další kniha ze ságy Zaklínač mne opět pohltila. Není úplně komfortní číst ságu s takovým časovým rozestupem, jako to dělám já, ale i tak se mi další díl líbil. Opět jsem velmi napjatá, jak bude příběh pokračovat a jak vše nakonec dopadne, protože u pana Sapkowského si čtenář nemůže být ničím jist, což je vskutku vzrušující. V mnoha recenzích jsem četla, že ostatní čtenáře četba ze začátku tolik nebavila. Vzhledem k tomu, že fantasy žánru se příliš nevěnuji, nepostřehla jsem, že by tomu tak bylo i u mne. Stejně jako u jiných činností, i u četby udělá mnoho, když se čtenář na knihu těší a má na ni tu správnou náladu, což se ne vždy poštěstí, ale mně se to povedlo. Již teď se těším na své opětovné setkání s Ciri a Geraltem, bez kterého by pro mne kniha nebyla celá. Brzy na shledanou, Geralte...

4 11.03.2021

Z tohoto díla jsem poněkud zmatená...nemohu říci, že se mi líbilo, ani že se mi nelíbilo. Divím se, že jsem byla schopna přečíst všechny čtyři díly, jelikož čtení to nebylo až tak záživné a mnoho lidí v mém okolí Švejka nedočetlo, nebo ho raději ani nechtěli číst. Samotná osoba Josefa Švejka je možná milá a komická, ale v kontextu války je vskutku absurdní. Většinu díla jsem jím byla znechucená, byť byl místy vtipný, spíše mi byl nesympatický. Myslím, že pan Hašek splnil na jedničku žánr, ve kterém je Švejk psán, ale nejedná se bohužel o žánr, který bych vyhledávala. Proč jsem tedy Švejka četla? Asi to bude hlavně tím, abych si na něj udělala vlastní názor a mohla hrdě říci, že toto dílo znám a četla jsem jej. Jakožto milovník jazyka německého si velmi cením germanismů a německých vět. Bohužel někdy jich bylo až příliš. Ze čtyř dílů se mi nejvíce líbil první, kde se vyskytuje postava feldkuráta Katze. Možná i protože znám filmovou adaptaci, ve které je scéna jeho kázání zahraná velmi humorným způsobem. Během četby jsem byla místy velmi zoufalá, jelikož najít většího idiota než je Švejk, by bylo velmi těžké. Myslím si, že k této knize se jen tak nevrátím, ale kdyby náhodou ano, jistě by to bylo hlavně k prvnímu dílu. Myslím, že by bylo nasnadě komentář zakončit citací snad nejznámější věty ze Švejka: "Tak nám zabili Ferdinanda." Paní Müllerová to hold vystihla.

4 04.11.2020