ber-tram komentáře u knih

Co je horší, jedno workoholické pako nebo deset nemakačenek? A o čem je lepší si přečíst? Záměrně užívám střední rod, protože nejde o literaturu ani pro ženské ani pro chlapy. Ocení patrně každý, že povídání drží pohromadě lidé čitelní, byť nekriticky černobílí, a na to, že jsou tak mladí, s chováním zpomaleně staromódním. Což není fabulační zápor, jen hrubá neshoda s realitou. 6/21

2 12.04.2021

Třikrát a dost! Waltarimu, ne obsahově rozmanité nazelenalé detektivní edici. Palmu i jeho nohsledi mají sice nepopiratelnou osobitost, ale kriminální případy nijak hvězdně nezáří. Tento si hvězdy přímo bere za rukojmí, že prý to řeknou. A přitom nepoví nic extra zajímavého. Jako sám autor. 27/20

2 11.01.2021

S běháním to nemá pranic společného, ale blíží se cik-cak zmatenému pobíhání od tématu k tématu: nemajíc páru o začátku, začne se odprostředka, a nemajíc páru o pointě, skončí se do ztracena. Co by dnes sotva obstálo jako online rozcvička jazykové techniky, vydávalo se dřív ve vázané podobě. No potěš...!
Od Macháčka schraňuji ještě sbírku jakýchsi minidetektivek, a zvažuji, zdali nepoputuje do nádražní police. 23/20

2 30.10.2020

Detektivky mi skýtají rozhodně čilejší ruch nežli jiné Waltariho literární eskapády. Jsou útlé, dají se tedy s chutí dočíst, oproti např. obéznímu Sinuhetovi, a zároveň i pohyblivější, opět díky subtilnějším proporcím. Nevadí pak ani přelidněnost uměle vtěsnaná do jednoho zločinného domu. 21/20

2 23.09.2020

Rudá žeň
Více oldschool gangsterka nežli detektivka. Bezejmenný čmuchal rozeštve lokální intrikány z podsvětí, a dokud z mrtvol lhostejně nenavrší pyramidu, není ve městě pokoj. Chaotická, až chandlerovská atmosféra jalových dialogů nechybí, spánkový deficit bezejmenného čmuchala jakbysmet. 11/20

(Maltézský sokol
Četl jsem samostatně kdysi v r. 2012 s natěšeným očekáváním čehosi... Leč pomalost a zmatenost děje můj dojem spolehlivě pohřbila do suterénu paměti.)

Hubený muž
Karanténní březen vskutku měsícem knihy! Co den, to jedna přečtená. Čtenářstvu nouzový stav nehrozí!
Vypořádal jsem se tak konečně s Hammettem, jehož mnozí - obdobně jako Chandlera – dle mého neodůvodněně vyzdvihují a přeceňují. Dvorního pátrače nemá, čímž série »3x - Třikrát« poněkud vybočuje z konceptu, a každá kauza nese břímě jakési poctivé průměrnosti.
Hubený muž z celé “trilogie” vychází jako civilní, přehledně figurovaná detektivka, kombinující elementární motivy vraždy: vášeň + mamon. 18/20

2 26.03.2020

Chorobná doba znásobuje účin katastrofických scénářů přímo pandemicky! Po faktografii cíleně nepasu, takže mě překvapilo, že nejde o dějovou, leda tematickou, předlohu filmu Smrtící epidemie. Beletristický styl se blíží vzrušující románové šabloně, sevření věcnou dokumentární optikou však nezanáší do zorného pole bujnou spisovatelovu fantazii. Tím lépe – střízlivé pojednání činí látku o to údernější! 17/20

2 26.03.2020

Ne každému bývá dáno: před 14 dny jsem na Beatu vyslechl mluvený projev blackmetalového workoholica Ondřeje Klášterky alias Lorda Morbivoda (Umbrtka, Stíny plamenů, War For War, Trollech, Quercus) a komentoval ho na FB: “Když jsi v řečnické tísni, promlouvej raději písní... Morbivoda osobně neznám, ale kdovíproč jsem čekal zábavné, jiskrné, duchaplné povídání. A on dá horkotěžko dohromady kloudnou větu. Šeď v éteru.”
Co Bruno (ex-Krabathor, Hypnos)? Sympatický, upřímný chlapík, to ano, ne žádný myslitelský lumen. Proto pod ambiciozním titulem Revoltikon nehledejte převratné soudy, hluboká zevšeobecnění, na to by se ostatně mohl cítit podjatý branží, ve které zakotvil. Při rozsahu více jak 400 stran čekejte vyprávěcí převahu hmoty nad duchem, jakési sebrané spisy, postřehy, průhledné paměti bez extra kontroverzí.
Krabathoru jsem kdysi až nekriticky nadržoval, obzvlášť v konjunkturách Lies a Orthodox, ovšem rozhovor (viz Big Beng! č. 29/1998) se doslova přepsat nedal. Tedy dal, ovšem za cenu soptění editora Špuláka, že “píšu” hrozně, jak “jim” zobák narost. Naopak spatra pronášené teze Big Bosse šly z diktafonu opsat pohodlně, ba otrocky.
Když mi k četbě hraje to starší, zejména Cool Mortification, zjišťuji, jak poctivě mám tón od tónu naposloucháno, a jak to zní instrumentálně a zvukově šablonovitě a zastarale. Ono to tak, čertužel, znělo už v r. 1993, soudě podle referenčních světových zápisů např. Death, Pestilence, Cynic z téhož roku. Zato LP debut Krabathoru jakožto tuzemský deathmetalový průlom vyžaduje laskavé hájení.
Ale nerecenzuji zde desky. Bruno lidsky vzpomíná, dokumentuje, nefilozofuje, žánrově neporovnává. Kniha je pozoruhodná vůbec tím, že vyšla, než svým (místy pohříchu řídkým) obsahem. Nikdy jsem si nedělal iluze, z jakých vrstev se rekrutuje metalové publikum, a nedělám si je ani dnes. Čili Brunovi fanoušci jeho stylu porozumějí.

2 23.03.2020

Smazat Evropu z mapy světa! Pouhá utopie v románové grotesce z r. 1923 vstává z mrtvých a ožívá panikou současných vteřin. Pouhá utopie nebo pronikavá jasnozřivost? Tehdy také oběti netušili, že populační vyhlazení kdosi rafinovaně zplánoval...
Některé tituly se zhodnocují teprve konzumací v nemocné atmosféře. Nenechte se při čtení jakkoliv virusovat! Erenburg je koronovaný fabulátor! Či prognostik?! 14/20

2 19.03.2020

Ke knize mě přivedl Georges Delerue, skladatel hudby k filmu L'aîné des Ferchaux z r. 1963. Že by scénáristicky zde zainteresovaný Simeon nedržel vlastní knižní předlohu, která by navíc nebyla přeložena do češtiny? Ale ano, vše souhlasí, až na trapný »distribuční« rozbíhavý název.... Jako by jich nestačilo dost u filmů.
Čekejte Simeona jiného, více stísněného, pošmourně psychologického, ne maigretovsky žoviálního ba lehkovážného. O pointu kniha nemůže přijít, žádnou totiž nemá. 3/20

2 20.01.2020

Smrtelníkům už tak odcizený svět tajných agentů odcizil »expert« Carré ještě dovedněji. Pro samé duté tlachání mezi placatými figurami angažovanými do klišovitých scenérií vynechal kloudný příběh. Já navěky vynechávám Carrého, jehož jsem se před lety rozhodl prověřit, spolu s Ludlumem a Greenem. Každý dostal druhou šanci a všichni pohořeli. Mají právo být zapomenuti. 46/19

2 11.12.2019

Brzdím vstupní dychtivost, kterou navnadí prolog. Když vám kdokoliv cokoliv originálně vypráví, může to být sebezábavnější, leč pokradmu únavné. Postřehuji to ještě před polovičkou čtyř set stránkového monologu, kterému uznale přiznávám kus švejkoviny. A dočítám překotně, ne abych se dočkal, JAK to skončí, ale ŽE to skončí. 45/19

2 06.12.2019

Lehčí štafetová detektivka s hudební naukou, proč ne. Patnáct písmoběžců si předává psací kolík a každý zůstává natolik egoistou, aby do své kapitoly vcucnul další postavy, načež je pokračovatel efektně utopí v krvi, aby nebylo přelidněno. Kdo to má nejtěžší? Ten, co navazuje na čím dál více předchozích kapitol a má rozvinout a zároveň neopustit dějovou nit anebo primas Deaver, který začátek hochštaplersky rozjel a finále detonoval v komiksové zkratce? Ovšem štafetáři se přece potkávají v domluvených bodech čili jakási traťová osnova musela být předem kolektivně načrtnuta, ne? 44/19

2 18.11.2019

Simmelovy tituly se pyšní zdobnými slogany, leč pod slupkou zeje dutina. Prolog + epilog za ****, meziplyn za *** až **. Břímě vlastního grafomanství totiž Simmel alibisticky deleguje na zaláskovaného zoufalce, který leckoho asi přesvědčí, že prostoduché epizody smí aspirovat na bestsellery.
Všimněte si, že nesoudně hodnotí a komentují najmě ženský. 42/19

2 04.11.2019

Filmové Čelisti mě sevřely jen doslova, knižní také obrazně. Nadržený Spielberg se trikově vyřádil, dospělejší Benchley se krom hlubin oceánských ponořil i do psychologických a existenčních. Kradmý zálet paní »četníkové«, závislost přímořského letoviska na turismu, komunální čachrování. Leccos by sneslo hlubší ponor, včetně opomenutého shánění horentního žoldu pro chrabrého rybolovce.
Co u nás? K celosezónnímu zákazu vlézt do vody stačí jedovaté sinice. Jenže kdo by to lovil a čtenářsky adoroval? 38/19

2 30.09.2019

Kdyby Dán vyškrtal jalový dialogový balast, měl bych nutkání své hodnocení... a teď co?! Zvýšit nebo snížit?! Ve prospěch spádu událostí zvýšit, v neprospěch pravdivé mezilidské životnosti snížit. Je třeba praktikovi věřit, že takhle se fakt mezi profesí stmelenou cháskou klevetí, a u Dána jde o policajty...
Leccos tak ku prospěchu spádu událostí ořeže (kdo by stál o zdlouhavé právní disputace?), leccos v zájmu člověčenství vypolstruje dialogovou vatou (leckdo totiž možná radši sleduje plahočení »svých« detektivů než co momentálně řeší za kauzu). 30/19

2 08.08.2019

Druhá z novel dává název celé knize, a oprávněně - i z druhého místa hraje prvé housle. Dost temně a klaustrofobicky, vše totiž běží v ustavičné samomluvě ženského mozku. Pátrání po okolnostech úmrtí sice má gradaci a napětí, přesto se zahlcuje klišé příznačnými pro tehdejší časy: delikventní »parta«, otec, co »chtěl všechno a naplno žít«, chronická frustrace a škarohlídství. Slohová stavba však drží pohromadě. 28/19

2 11.07.2019

Líbilo se mi Ahoj z nebe od Laurie Frankelové a o něco víc i První telefonát. K Ahoj z nebe jsem tehdy pravil: »Nejdřív jsem větřil nějakou duchařinu, leč za veškerou komunikací se záhrobím stojí vynalézavý programátorský mozek.« Je to i kauza Prvního telefonátu, co myslíte? Ať ano či ne, pointu má důvtipnější. Životnější. 27/19

2 08.07.2019

Brožura je nepovinně rozšiřujícím grafickým dovětkem k monografii Sídliště Kladno - Rozdělov, kde se valná pozornost věnuje právě architektonickému a estetickému řešení šestice VĚHLASNÝCH kladenských věžáků, každého vyzdobeného dvojicí keramických kruhů se zvířátky (tzv. majolikami). Mám k tomu lokalizační vzpomínku z dětství: kdykoliv jsem se ocitl u neglazované hnědé ovečky či beránka (5. věžový dům), byl jsem už hooodně daleko od domova, takřka v cizích krajích! A propos děti: přílohou brožury jsou omalovánky motivů znamení.

2 17.05.2019

Mně je Standa sympatický. Bohatý neznamená zbohatlík. To platí i o jeho kosmopolitních kontaktních štacích. Vůbec mi nepřipadá, že by se vytahoval. Naopak si umí udělat srandu i ze sebe. Do svojí »airmovie« nadto šikovně zakuklil psychologickou studii a jakéhosi rádce lepšího bytí. O co se různé pseudovědecké rukověti cíleně (a tuze marně) snaží, to on podal podprahově (a lidsky sugestivněji). Co na tom, že všechno lakuje do pozitivních tónů. To je holt kouZLO peněz: vynášejí k obzorům a sférám, z nichž leckteré problémy jakoby neexistovaly. Spasit svět ale Standa určitě netoužil, spíše nakopnout sebe. A přimět k zamyšlení se nad svým životem i čtenáře. 20/19

2 24.04.2019

Nezaujalo mě nijak překotně putování Namiho. Ač krušné a nemilosrdné, nikam negradovalo a vyústilo filozoficky do prázdna. Měl jsem snad uhodnout, které jezero beznadějně vysychalo a kdo byl onen Státník? Jestli ano, dám se podat.
Pozornost udržovalo koncízní, až tělesně naléhavé vyjadřování (české!) autorky. Že přítomný čas urychluje i tuctové dění, na to ovšem přišli už mnozí před ní. 16/19

2 28.03.2019