ber-tram komentáře u knih

Roth vám pohotově a neomaleně vykecá díru do hlavy, a ještě mu za to poděkujete. Sice zůstanete trochu bezradně civět, o co mu vlastně šlo? Jestli sardonicky žaluje systém či se mu jen jedovatě posmívá...? Ta díra v hlavě vymletá vodopádem účelně pospojovaných jadrných slov každopádně hned tak nezaroste. 16/17

5 19.04.2017

Ani ne objevitelský jako právně-administrativní, výrobní, urbanistický, enviromentální, málem budovatelský, varovně protiněmecký, dílem válečný, každopádně vizionářský. Takový je syžet, kterému odpustíte zkratkovitě naivní styl líčení, uvědomíte-li si rok prvního vydání a pronikavost myšlenek. 47/16

Vypravěčsky ambicióznějších »vynálezů zkázy« vznikla od té doby kvanta, leč jedině tenhle si drží alarmující primát. Styl líčení a jádro kauzy jsou tuze naivní, avšak myšlenka extrémně silná a grafické řešení starého vydání - mládežnicky přitažlivého neb s ilustracemi, stránky pak rychleji utíkají - tradiční. 44/16

Moudrá a prozřetelná série myšlenek (ekonomicko/ekologicko/sociálních), notabene žijí-li čím dál palčivěji i po 40 letech. I věda se dá podat lidsky a srozumitelně, i badatelská práce může mít přirozená měřítka pochopitelná smrtelníkem. Schumacher počítá s člověkem.

5 17.08.2016

Dominik Dán na rozdíl od Zdeny Frýbové, kterou mi jeho sloh maně připomněl, nepotřeboval odborného konzultanta, jehož ona si obvykle přizvala, nedotčena moc tím, o čem píše, kdežto D. D. si vše evidentně odžil a odpracoval. Potom se ptám? Skutečně policajti takhle nasávají (Krauz)? Fakt se s úspěchem dostanou pod každou sukni (Chosé)? Budiž, i kdyby autor malinko nadsazoval, má na to literární licenci podloženou tvrdou profesní praxí.
Tři postřehy úhrnem:
- na to, že jde o prvotinu, klobouk dolů - ta občasná neohrabanost se nepochybně obrousila v dalších dílech, jak dříve či později zjistím,
- začal jsem číst magického 1. srpna - v den startu kontroverzní fúze policejních útvarů, o níž dnes ještě není zřejmé, ale čas věřme ukáže, jaké politicko-mafiánské sviňárny měla zamaskovat,
- charismatického Krauze jsem si vymaloval do fyziognomie Roberta Šlachty – tj. žádný seladon, ale charakter. 38/16

5 05.08.2016

Kterak český chasník kázal papežovi o vidinách, jejichž se nakonec stal sám zajatcem. První díl trilogie suverénně podané mistrem rozvitého slova. Kam se hrabe jeho synátor! 21/08

5 03.03.2016

Stephena Kinga si každoročně dopřávám za odměnu, třebas si zrovna říká Bachman. Králem vypravěčů je zaslouženě, zde např. posouvá děj kupředu samotnými názvy kapitol. Záměrně říkám králem vyprávěčů, ne hororu; ten u něj nebývá účelem, jen prostředkem k pronikavému vhledu do lidských životů (zasažených paranormálními jevy). 10/15

5 17.12.2015

Nečekané silná kniha, navzdory znalosti jí poplatného seriálu! Míním tím obsahem, protože pět set stran bylo viditelných napohled. Klasik Bass dává i s laskavým přihlédnutím k době, kdy a s jakým poselstvím kniha vznikla (1941), na frak všem současným pisálkům, kteří se nějakým omylem či z domýšlivosti troufají řadit mezi spisovatele. Kdo zná seriál, zná i knižní předlohu, kterou přesto zhltne, třebaže mu fenomén cirkusu může být ukradený. Není důležité, o čem, ale jak je to napsáno. U mě kniha vyvolala mimoběžné asociační vzpomínání, který herec hrál v seriálu jakou postavu? Tak schválně, třeba tenťáka Bureše...? 37/15

5 20.11.2015

Nakonec ten nápad stvoření světa není tak k zahození, třebaže se před zraky lidstva uděje za jedno odpoledne. Ale co mohlo tvorstvo tušit o vesmírné kinetice, když tu ještě nebylo (a nebude?). A. C. Clarke se sice již fyzicky odhmotnil, ale jeho literární odkaz žije dál, neboť v žánru poučené beletrie srozumitelně kloubí vědu a lidi. 6/23

4 23.03.2023

Kdo bloudil ve filmu, knihou se i otráví. Mitchell má pronikavý dar solidní slovní zásobu utopit v plochých blábolech. Každou užvaněnou, odnikud nikam vedoucí epizodu mu asi nakladatelé hodili na hlavu, tudíž je napůlil a tence posprejoval emblémem románu v domnění, že stoupnou na rafinovanosti a důvěryhodnosti. U mě ani omylem. Ano, mívám mimořádný talent nepochopit pointu, jen kdyby nějaká byla! Je hanba, když Atlasu mraků trochu prospívá jen doprovodná filmová hudba, kterou si teď očistně pouštím. 12/22

4 26.04.2022

Zásluhou sečtělosti v sérii prominentních katastrofických románů tandemu Scortia – Robinson se Vlna převalí impozantně, ale bleskově a moc ničivě (jedním slovem zase lehce rodokapsově jako Sicilský klan). Působivosti to neubližuje – kniha drží typické žánrové atributy, především souběh více dějových rovin v podobě různoběžných motivací jejich protagonistů, které spolehlivě eskalují napětí. Hromady nevratně spláchnutých životů ovšem devalvují touhu o zázračnou záchranu byť jediného. 25/20

4 10.12.2020

Posledních 50 stran jsem dočítal po noci až na 1 hodinu probděné. Nechápu, jak to Ralf vydržel dýl. Hlavně mi poněkud zanikalo v 660 stránkové tlačenici, proč tou nespavostí trpěl?!
Báječně rozehraná první polovina se zlomila v uplakanou duchařinu. King povoluje v kramflecích, jakmile svoje démony zhmotní. Pak Ralf lomcuje trpajzlíkem a je to spíš komické...
Viděli jste skvělého Dařbujána a Pandrholu? Se smrťákem se nekšeftuje, snažil se podobně, ale strašlivě loudavě objasnit King. 20/20

4 15.04.2020

King alias Bachman, co na tom sejde, hrabe oběma! Každý rok za odměnu!
Studnice námětů nevysychá, a je asi fuk, jestli začnete »Desperáty« nebo »Regulátory«. Bavím se lítým balistickým pogromem, tou odpolední municipální genocidou, co trvá dohromady půldruhé hodiny. Prodírám se anomáliemi grafické sazby (obzvlášť škrabopisným fontem deníku).
Literární vědec by nádavkem detekoval i alarm o civilizaci zfetované střílečkami z TV seriálů, videoher, lasergame ...a co všechno si lidé nevyfantazírují, zatímco v ulicích číhají echt vybíječi.
Jen knižní cenu by neudělil. Já ano. Bez váhání.
Zdejší průměrují na 73%. Ostuda! 12/20

4 06.03.2020

Poctivě střižený a šikovně promyšlený román (na mnohá pokračování...) se dožil takřka nesmrtelnosti, jen málokdo to dotáhne na 108 let! Tarzan ano. Bezpočtukrát rozpohyboval filmový pás, a kdo z mých vrstevníků by si na papír nepromítal podmračeného Christophera Lamberta a křehkoplachou Andie MacDowell (její filmová premiéra) z adaptace z r. 1984 importované i do našich kin! Dětské oči diváka si pamatují, dospělé oči čtenáře užívají. Protože např. citát „Islám byl, je a vždy bude skvrnou na kulturním vývoji...“ (s. 98) je natolik provokativní, nakolik pravdivý. Celým románem se ostatně vine znepokojivá indicie o obtížné slučitelnosti civilizace s divočinou.
Otevírák série mi stačí, stěží čekat vzestupnou tendenci. To si radši občerstvím dojem z filmu, který pokryl i Tarzanův návrat a hudbou jej vymódil John Scott. Ten nesmrtelný není, ale devadesátku letos, doufám, oslaví! 5/20

4 03.02.2020

Ke čtyřicátinám sotva už literární gratulační paměti vyjdou, kdo by se taky babral v epoše pobrichtovské, kudrnatě a neprůbojně mainstreamové. Dneska už je Arakain zaručeným Urbanismem. Ale ta první dvacka musela stát za oběť - třeba lukrativního Brichtova zaměstnání „...pohodlí a teplý místo jako smysl života mi nestačí...“. To je slogan!
Publikace rozšafně vypráví ústy samotných protagonistů i různých účinkujících kolem Arakainu se točících. A poplatně publicistickým limitům autorů, které nejsou bezbřehé, přičemž vlastního úsudku se loajálně straní. Eventuální kritiku přenechávají přímo zpovídaným; sami poctivě dokumentují.

4 27.08.2019

Brnkání na vlasteneckou strunu »co by kdyby?« nedoporučuji započít přílohovanými technicko-historickými reáliemi a autorovým přiznáním k vědomým přešlapům v dějinách. Znějí moc ambiciózně. Předchází jim zato děj pohříchu vlažný, zbavený převratnosti a přelidněný vojenskými figurkami s plochou dráhou životního letu. Svůdná alternativní historie tu vybudovala všehovšudy statické kulisy pro vyprávění docela krotké a seriózní. Kdejaký opravdový příběh leteckého esa z druhé světové či ad absurdum vypointovaná militantní sci-fi napumpují adrenalin do žil spolehlivěji. 4/19

4 22.01.2019

Kdo ví, zda by magicky pruhatá kódovka oslovila dnešní mládež? Dospělého zajisté. Civilností, s jakou líčí sžívání člověka s drsnou přírodou (kluka – ztroskotance a starce - odevzdance), a otevřeností, s jakou varuje před ekologickou hrozbou. 36/18

4 04.01.2019

Nápadnost s Forrest Gumpem se nedá popřít (i když zrovna tenhle prosťáček mi nijak k srdci nepřirostl - film jsem kdysi dokoukal ze setrvačnosti). Světohybnému Staříkovi zase nelze upřít obratnost, s jakou o něm autor stoicky vypráví a nepřipustí, že by sebevětší absurdita nemohla být logickou realitou. Kdo to nemá v plánu rozumově pitvat, bude si to nenuceně užívat, což stačí. 33/18

4 02.01.2019

Co nemusíte? Být pošuci hladově slídící po hudebních nosičích naštosovaných ať už kdesi ve škatulích (toho valem ubývá...) anebo rozesetých ve virtuální realitě internetu, abyste usoudili, že koncovce by víc slušel spíše intelektuální flegmatismus nežli emoční kinetika.
Co se hodí? Být pošuci hladově slídící po hudebních nosičích naštosovaných ať už kdesi ve škatulích (toho valem ubývá...) anebo rozesetých ve virtuální realitě internetu, abyste se do té posedlé honičky náramně vžili.
Co můžete? Pochutnávat si na kafi, i když je to břečka, a libovat si v jeho přípravě.
Co není třeba? Mít v oblibě kočky (čtyřnohé...).
Jsem postiženej vším a navíc razím názor, že poučená beletrie mísící realitu s fikcí má razanci účinnější nad tuny monografií (např. Vinyl - Umění výroby desek).
Pro názornost: Jerry Fielding i Russ Garcia fakt existovali, ale na labelu Hathor byste je hledali marně. To by totiž musel existovat samotný label. Ačkoliv, kdo ví...?! 28/18

4 02.11.2018

Rychlík Creasy by to zvládl za 170 stran, hloubavý King atakuje skoro 900. Zjevně se jedná o rozšířenou verzi, přičemž ta původní (pro porovnání) v překladu asi nevyšla.
Je to druh románu s velmi realistickým zázemím, vytrvale silnou akcelerací, paprskovitě přitahující osudy protagonistů do dvou ohnisek: dobro / zlo.
Je to druh románu se skvělým náběhem, a pohříchu zhavarovaným, skomírajícím finálem. Více uvěřitelným než literárně explodujícím. 27/18

4 24.10.2018