ber-tram komentáře u knih

Proč se nevyplácí podomácku montovat atomovku a dopalovat s ní studenou válkou infikované politiky. Tohle heslo mi utkvělo, jinak si z knihy po sedmi letech nepamatuji nic. Není to výzva ke snížení hodnocení?! 18/08

26.02.2016

I pro zapřísáhlého ateistu s kladným vztahem k hudbě podává autor podnětný chronologický obraz o odvěkém provokativním napětí mezi rokenrolem a náboženstvím či naopak o překvapivé synergii, pokud hudebníci drzými tóny jen nerevoltovali, nýbrž hlásali všelijaká duchovní poselství a věrouky.

24.02.2016

Jardo, ty naše poslechové hodnotící nocovky v ul. Mrkvičkova byly bezva, snad právě pro notně odlišný hudební vkus, s jakým jsme redaktorsky častovali interprety a jen občas se vzácně shodli na počtu paciček. Na poli literárním se také rozcházíme. Já totiž sebekriticky nic beletristického nepíšu, protože kdybych měl sám sebe svým dílem zaujmout tak, jako to tvé zaujalo mne, považoval bych to za ztrátu času. Ale úspěch ti přeji! 35/07

12.02.2016

Jardo, cením si, žes mi svůj debut věnoval osobně, tehdy jako můj šéf a kolega. Nedomnívám se však, že bys jako renomovaný hudební publicista měl (či dosud máš?) ambice prorazit v beletrii. Spíše ses potřeboval odreagovat od stereotypu recenzí, rozhovorů, reportáží apod.

11.02.2016

Podání sice vědecké, s kvantem odkazů na jiné prameny, nicméně přístupné. Tedy minimálně každému, kdo není beznadějně tupý konzument (všežravec) a umí si přikázat spotřebitelskou sebekázeň (aneb zaktivovat samozásobitelství ekosystémových lidí) s vědomím, že zdroje nejsou bezbřehé a trvalý ekonomický růst v environmentálním kontextu představuje holý protimluv. Pěkně tyhle kontrasty znázorňuje kapitola o tragédii občin.

09.02.2016

Za prvé: Mluvěj jak jim zobák narost, slang, slang, slang! Popadněte Ouředníkův Šmírbuch jazyka českého a najdete v něm obří nálož citací právě z téhle knížky.
Za druhé: Kde je Velinský zašmodrchaný a Pelc primitivní, tam Kutík válí: děj pádí elegantně, uvěřitelně a bez zaškobrtnutí.
Za třetí: Namísto obvyklých návěští »Tento příběh je fiktivní bla, bla, bla … podobnost postav se skutečnými čistě náhodná bla, bla, bla...« se píše toto:
»Zeptal se: „To se fakt stalo? A fakticky se to stalo tak, jak vypravuješ?“ Povídám mu: „Jo i ne. Ale jestli ten příběh tebe nebo jednoho z tisíce, co se dostali na skluzavku, v posledním momentě strhne zpátky, je dobře, že jsem ho vypravoval, ne? I když je to hrůza“«
Za čtvrté: Ano, je dobře, že to vypravoval. Bílou vydru nechávám spát dětskými sny. 4/16

01.02.2016

Musí ten kraj člověk aspoň povšechně znát, aby si uvědomil, že nakolik by mu mohl zevšednět, přesto zůstává nesmírně přitažlivý a neobyčejný. Knížka na to upozorňuje přívětivě, proti proudu řeky, ne přísně systematicky, spíše namátkovým místopisným výběrem z dějepisu, přírodovědy a pochopitelně také pověstí a bájí.

20.01.2016

Nejvýživnější je vstupní teoretizující, leč i laikovi přístupná kapitola o hudbě jako takové. Výsledky výzkumu se pak potkávají s hypotézou, že majoritním hudebním stylem české populace skutečně není jazz, metal nebo hip hop.
Mně jako fanouška filmové hudby, která zde není zvláště akcentována, kniha inspirovala k vlastnímu výzkumu, a to jak je na tom se vztahem k tomuto subžánru hrstka lidí, co znám?! Anketu teprve chystám.

18.01.2016

Zaujaly mě všechny rozhovory, i s lidmi, které moc nemusím (Tříska, Polívka, Vaculík, Schwarzenberg). Pozastavil jsem se nad uspořádáním knihy jdoucím v jakýchsi vlnách herci – režiséři – výtvarníci – šlechtici... Byl to záměr nebo náhoda? Pestřejší profesní sled by mi nevadil.

15.01.2016

Líbí se mi na této příručce, že se netváří nijak vědátorsky a elitářsky, styl je otcovsky polopatický a založený na příkladech ze života. Že bych jí však bezmezně propadl, to ne, spíše se hodí pro ověření toho, co už člověk při svém věku zná, případně doplnění o to, co by znát ještě mohl.

14.01.2016

Díky téhle a žádné jiné knize jsem se dal počínaje podzimem 2012 na běhání! Důrazný kopanec mi uštědřila strhující část o výcviku hrstky ztroskotanců v elitní vojenskou jednotku. Ne že bych byl ztroskotanec a ne že bych se stal ultramaratoncem, ale půlmaraton už jsem párkrát dal. Mimo jiné díky Fabianovi, který o to nijak neusiloval, ne díky motivačním příručkám všelijakých běhavých pošahanců a lá Scott Jurek. 31/12

11.01.2016

Robinson to měl po smrti parťáka Scortii definitivně zapíchnout a nerozmělňovat dřívější literární talent uplatněný v pětici nadprůměrných katastrofických románů touhle báchorkou o neodvratitelné hegemonii »nových bytostí«. 2/15

07.01.2016

Krátká a záživná sbírka informací a zkušeností pro všechny, které fascinuje filmová hudba, ale nemají hudební vzdělání. V některých pasážích o kompozičních postupech jsem sice a pochopitelně tápal, zato mě bavily k dané profesi neodbytně patřící zákulisní výměny názorů vyplývající z porozumění, resp. nedorozumění mezi skladatelem, režisérem i dirigentem. Všichni jsou tam pěkně jmenováni, nic obecně anonymního, takže se místy jedná docela o pikanterie.
Autor také svérázně přistupuje k dělení skladatelů pro film na pomyslné přímce: napravo vážnohudební, nalevo poprockeři, a uprostřed ti, kteří vyšli od jazzu, mají stejně daleko k hudbě vážné i populární, tudíž se řadí mezi úspěšné filmové skladatele (něco na tom bude!).
Dále mezi řečí přiznává, že několik tónů z legendárního Modrého sametu nahrávaného v Praze patří jemu, a párkrát padne i jméno Philippe Sarde, můj velký favorit!

06.01.2016

Prolog před založením »agentury«, což obnáší cca prvních 60 stran, o rodinných a vztahových peripetiích čtveřice, se ukáže jako dějově podružný, ba zbytečný. Stejně tak nemístně, snad horlivostí překladu, se do venkoncem kultivovaného textu vloudilo hodně sprosté slovo (str. 47). A tím výtky končí, poněvadž Drvenkar konstruuje technicky promyšleně a slovosledem vemlouvavě, byť svoji konstrukci staví na sice ohavném, leč vděčném motivu pederastie, a kašírované existenci agentury na omluvy. 44/15

29.12.2015

Morrell to myslí upřímně, má k tomu i jakési zkušenosti, ale literárně to podat neumí. Rozhodně ne tak, aby to připoutalo a dojalo. Prostě ze mě ten drasťak valem odpadával už během čtení a spisovatel svoji druhou šanci, kterou si vysloužil strhujícím Rambem – jedničkou, neproměnil. 7/15

22.12.2015

Kuriozita: knížka z r. 1955 hlavního záporáka charakterizuje, že vypadá jako Lonsdale … a ve filmu z r. 1979 ho hraje Michael Lonsdale. Náhoda? Potměšilý gag? Kromě tohoto fíglu registruji u třetí mise 007 - o fous lepší než předchozí Žít a nechat zemřít, a o dva horší než úplně první Casino Royale -, že nebýt některých filmových verzí, neznamenají bondovky už pranic světoborného. 8/15

21.12.2015

Odstrašující sonda do jednoho víru dálkového seznamování je sesumírovaným cyklem internetových blogů, tudíž působí bezprostředně, až neuměle; tím spíše když pochází z pera ne-literáta. Ale prostá forma nijak nedeklasuje obsah, naopak posiluje jeho autenticitu. Včetně ověření pravidla, že k lecčemu jsou potřeba minimálně dva – chytrej a blbej. 9/15

18.12.2015

Pestrobarevností jazyka úctyhodné chaotické blábolení (sem tam vtipné, sem tam mrazivé, ale hlavně trapné a rozvláčné), kterému by slušelo tak 150 stran povídek pospojovaných společným námětem, a ne románové nespojité „pětikilo“. Jak tohle se mohlo propracovat mezi klasiku a povinnou četbu, Bůh ví (to ostatně taky napsal tenhle grafoman). 11/15

16.12.2015

Popperovy školácké slohy mě dojímají leda tím, že se odehrávají v krajích poberounském a kladenském, kde to znám, a také tím, jak některé příhody do filmů vytěžil a hodnotově povýšil Kachyňa. Jinak skoro ničím - Pavel je kdovíproč vyzdvihovaným autorem. K poznání, jak udělat z nouze ctnost, si přečtěte desetistránkový (!) Svozilův doslov. 43/15

14.12.2015

Kdysi šťavnatý a obrazotvorný slovník rozřeďuje stárnoucí satyr lacinými vulgarismy. Řekl bych, že puritánská totalita ho nutila psát vynalézavěji, načež úplná svoboda projevu mu škodí. Přesto umí vystihnout život s jeho zákrutami jako málokdo jiný, tentokráte skrze okna nevěstince. 15/15

09.12.2015