ber-tram komentáře u knih

Mám zrovna kliku na prvotiny! Touhle prý Zola v r. 1867 (bylo mu 27 let) začal budovat svůj naturalistický literární koncept. Proč ne, v době vydání mohlo takové obscénní, málem psychohororové čtení způsobit poprask. Dnes by se dalo klidně naklonovat – v moderních kulisách, oplzlejším jazykem. Ale skandál by nevyvolalo ani náhodou, leda stálo za povšimnutí. 31/17

10.08.2017

Podruhý a dost, jako u leckterejch jinejch spisovatelů. Ragtime byl divnej, ale tak nějak úchylně působivej, tohle je jenom divný, vyloženě nezvládnutý. Ne tematicky, ale zpracováním. Roztěkaný, poslepovaný z všedního pozorování, planýho rozumbradování a chaotický akce. Jak mě westerny málokdy bavěj ve filmech (tohle zfilmovaný prej bylo), pak na papíře pohořely. 27/17

09.06.2017

Dokud se autor drží u nás, působí jeho líčení autenticky, jakmile vyrazí do zámoří, působí taky autenticky, ale už nepatřičně. Jakoby chtěl semlít a dopovědět všechny možné důsledky 2 sv. války včetně objevu... Ale to už je ona závěrečná bomba, která ovšem měla explodovat v jiném románu. Tady sotva pšoukne.
Nejvíc se mu daří, když svoje obyčejné hrdiny vláčí tragickými momenty našeho národa: Mnichov, Lidice, Jan Masaryk. Dá se i skousnout, že podle autora Heydricha sejmuli 25. května (?!). Ono se sice traduje jiné datum, ale tady to dramatickému ději kór neubližuje. 26/17

05.06.2017

Z textově hubené anekdoty duní hlasitá předtucha, zesilující každým rokem od vydání. Čím jiným než mediálním tlakem se zlato potopí a hovno vyplave? Jen rozeznat, kdo je kdo! Co takový Peter Sellers? 24/17

22.05.2017

Starej pardál Bondy to natřel leckterejm cyberpunkovejm snaživcům z generace husákovejch dětí! Jeho stanovisko k údělu civilizace se dá číst jako série filozofickejch kázání (srozumitelnejch hloubavejm intošům) nebo thriller o hackerským slídění (srozumitelnej ajťáckejm brejlovcům) anebo světoběžněj cestopis-chorobopis (srozumitelnej každýmu, kdo nedřepí doma na zadku s klapkama na očích). Mně se fest zkorigoval zkreslenej pohled na Bondyho (= filozofa + básníka). Ne že by teda stvořil kdovíjakej světadiv písemnictví, ale že byl obstojnej romanopisec sci-fi, to zase jo! 23/17

12.05.2017

Pro pořádek: Živno = Kladno, Syslí údolí = čtvrť Podprůhon. Kdo tam byl, hned to pozná, kdo ne, ať přijede 2. - 4. června na open air festival Kladenské dvorky, kdy v uličkách opravdu není mrtvo. Ani Stavinoha nedopustí liduprázdno. Na Kladně léta žil, jeho identitu terénem přiznává, byť pseudonymem zapírá. Zkazky o tamějších postavičkách řetězí stylisticky dovedně a s humoristickým cynismem. Jenže jaksi malometrážně, bez valnějšího přesahu. 20/17

26.04.2017

Rešerše: Existuje zábavnější český film Kam pánové, kam jdete. Je to hořká komedie, která se samoúčelnými, jednotvárnými Kingovými jatky rozhodně neinspirovala.
Část teoretická: Kingův vyprávěcí sloh je známý čili nepřekvapí. Proto se čeká na motivaci, která příběh rozjíždí, a úder, jímž se završí. Neudálo se ani jedno ani druhé.
Část praktická: Nejlíp na pásu ve fitku si zkusmo nastavte konstantní rychlost o fous víc než 4 míle. Znamená to mašírovat skoro 6,5 km/h, žádné loudání tedy.
Konkluze: Už v půlce dlouhého pochodu (smrti) je jasné, že nebude-li vykoupen pointou odhalující pohnutky budoucích obětí, nemá šanci na vyšší hodnocení. 13/17

28.03.2017

Odeonská edice dělá čest svému záhlaví, nadto mi sedí v oku hlavní font písma. Takhle si maluju invenční, pulsující, mladou prózu: burcující jazykem, dějem, strukturou, obsahem. Chorobopis jednoho dívčího metabolismu se prolíná s kronikou jalových politicko-hospodářských vztahů mezi kapitalismem a socialismem. Šílený hlad a bída se v klipových střizích tluče s rozmarnou přežraností a konzumem. 10/17

13.03.2017

Já dočista zapomněl, že ji mám rozečtenou... O čem to vypovídá? O mé chabé paměti nebo o nezáživnosti knížky? Asi o tom, že opravdu těm, kdož si umí pamatovat, nijak samospasitelné rady dohromady nedává. Zajímavé, to ano, otřepané, to ještě víc. Hlavně si protagonistka místy až moc patentuje nic než tu svou pravdu.

03.03.2017

Někdo neví, kdy přestat, jiný, kde začít. Beletrizovaná etnografie klidně mohla vypuknout až stranou 120, odkdy se začíná cosi dramatického dít. Avšak rozplyne se to vniveč. Co na knize upoutá, se paradoxně týká grafického exteriéru a poznámkového aparátu svědčícího o sečtělosti autora. Do Thajska se nechystám, nicméně kontrast obrazu pozlátkově turistického s nuzně domorodým si dokážu představit. 8/17

27.02.2017

Pro letošek poprvé a naposled. Jsem už tím bájeslovným místopisem věru přesycen, byť se odehrává zase jen pár km za barákem. Chyba nebude v knížce, ale v husté čtecí frekvenci titulů dané sorty. Revolučním zjištěním je, že duchovní mátí konceptu je fotografka Holečková, ne pisatel Dvořák.

14.02.2017

Ten nadhled, suverenita, splavnost a ironie, s jakou autorka líčí další epizodu z bezděčné detektivní kariéry, respektive koníčka lorda Petra, jsou atributy, pro které po ní sáhnu minimálně ještě jednou! Asi do dob, když už bude mylord pod pantoflem (zdejší námluvy ještě neklaply). 4/17

26.01.2017

Kniha stojí 341 Kč, ale jestli stojí ZA 341 Kč, toť otázka. Spíš ne. Šmídův tematický rozptyl dosavadní tvorby, aniž bych zpochybňoval jeho pisatelské schopnosti, zkrátka se zbrusu novým námětem - hudební skladatel, vydavatelsky načasovaným zrovna před jeho loňským koncertem, nejde dohromady.
Fanoušek-reportér Jan Šmíd, dlouholetý zpravodaj Českého rozhlasu, »je také autorem několika knih, především o Francii. Knížky jako Obrázky z Provence, Obrázky z Normandie nebo Obrázky z Bretaně si našly početnou řadu fanoušků«, píše se v nějakém jeho medailonku. Budiž, zkušený publicista a novinář možná, ale více na mapě geografické nežli hudební. Nepůsobí důvěryhodně, spíše účelově, když se svezl na vlně popularity skladatele opětovně zvýšené jeho očekávanou přítomností v ČR a svou fascinaci jeho tvorbou pohotově přetavil do honosně vypravené, obsahově poněkud plytké obrázkové knížky. A ta vyšla zrovínka měsíc před vystoupením, to je vzácná shoda okolností!
Původně jsem publikaci ani nechtěl, ale pak jsem se k ní přínosem »ježíšků« zasvěcených do mého zaujetí filmovou hudbou dostal a dočetl - no, spíše doprohlížel, protože je opravdu nastavovaná tunou fotek, z nichž jen pár má jakousi dokumentační hodnotu - zrovínka měsíc před další mistrovou přítomností v ČR. A ejhle, co se hned na str. 39 nedozvídám! Ennio Morricone se narodil v roce 1938. Je vidět, že ho autor skutečně bezmezně obdivuje, že se s ním osobně setkal, přičemž maestro vypadá tak dobře a srší takovou vitalitou, že mu rázem hádal o deset let míň. A jak moc jsou teprve přibarvené ty ostatní zkazky ze života, které tak snadno verifikovat nelze....? Inu, »zuřivý« reportér Šmíd, seznamte se.

09.01.2017

Sotva kumpáni sejmuli mamutí navaronská děla, ani si nestihli odfrknout, a navzdory vyčerpání jsou opět povoláni do akce. Tentokráte sice ne tak dechberoucí a eskamotérské, zato zeměpisně dostupnější: jugoslávská řeka Neretva teče blíže, a na rozdíl od vybájeného ostrova Navarone opravdu existuje. I drama graduje o něco střízlivěji, což v osobitém aranžmá beztak značí vteřinami odtikávané tempo nabité tolika zvraty a ironickými poznámkami, jaké u jiných autorů stěží najdete. 1/17

06.01.2017

Mám tu příležitost (o cti bych nemluvil) hodnotit i komentovat jako první, tudíž toho využiji nadoraz: zbožňujete-li autora (nejspíše jako svérázného písničkáře), dáte nekritických *****, nesnášíte-li ho, ani po knize nesáhnete, protože byste apriori dali *. Připadá-li vám jako pozoruhodný exot, pak si jeho roztržitý názorový mišmaš přečtete, abyste zjistili, že by mu slušel maximálně formát pomíjivého internetového blogu, třebaže i papír snese všechno. Jenže tím je do světa vypuštěn zbytečně vulgární a konfrontační knižní šotek, jenž má s oficiální seriózní anotací pramálo společného.

03.01.2017

Načas si dám od Dvořáka oraz, dočítal jsem jen pod tlakem uplynutí knihovní půjčovní doby. Formát jako neskladný čtverec, množství textových oken / popisků křížem propojovaných s fotkami, přespříliš báchorek a spekulativních souvztažností, nadto úsek Dolní Berounka již přečten. Nepotkalo mě to jako předešlé, obsahem i grafikou.

21.12.2016

Prostě turistické vádemekum postavené na stručných, abecedně uspořádaných místopisných heslech o kraji, který byl donedávna takřka za oponou. Díky skladnému formátu, semknutější a věcnější informační základně si před souběžně čteným (upovídaným a rozháraným) almanachech Střední Brdy – hory uprostřed Čech drží zřetelný náskok.

15.12.2016

V atypickém grafickém vyvedení nabobtnává tato studie o kvantum zbytečných stran; vlastní pojednání činí slabou polovičku. Inu, kreativita začíná, když máte v rozpočtu o nulu méně, abych ocitoval z přebalu. Nejužitečnější bude text asi těm, kteří všechna demografická ohniska, resp. města, na nichž jsou demonstrována protikladná urbanistická paradigmata, blíže poznávali.

14.12.2016

Francouzské studentské oči nahlížejí do americké mentality poměrně všímavě, mohu-li soudit ze zprostředkovaných dojmů (za oceánem jsem totiž nebyl). Vročení děje do bouřlivého nástupu rokenrolu s sebou ovšem nese trpký následek, že soundtrack k filmové verzi je sice popisný, leč hrubě nekonzistentní, proto knihu do zdejšího seznamu »Knihy, jejichž filmové verze mají poslechuhodný soundtrack« nezařadím. 54/16

12.12.2016

Přepis TV dokumentárního cyklu, který jsem souvisle nesledoval, do knižní podoby otevírá i pohled do oficiální obrazovkou zamaskovaného zákulisí hektického natáčení, kde si jednotliví zpovídaní počínali... inu různě. Autor si proto občas neodpustí rýpnutí do některých rádoby primadon, ale v zásadě zachovává neutrální průzor na danou scénu, jehož objektiv závisí na okruhu uměleckých respondentů. Je to skládanka fotek, citací, vzpomínek, faktů – dozvuk televizního seriálu, druhotná surovina, která u příznivců žánru vyvolá veskrze příjemné reminiscence, oživí souvislosti, zprostředkuje tipy pro sběrače knížek a desek.

09.11.2016