ber-tram komentáře u knih

Na své si přijdou obdivovatelé košatého, originálního jazyka, nonkonformních obratů a přirovnání (mezi které patřím), méně si užijí konzumenti zápletek a gradujícího děje (mezi které patřím taky). Zatímco cyklóny extravagantních příměrů a frků kulminují bez přestání, samotný příběh zdrhá kamsi do ztracena (zatracena). Skončí docela nejapně, jako kultovní »nástrahy velkoměsta«. 26/19

01.07.2019

Hele, železitá voda se kvapem hrne na můj zahálející metalovej mlejn! Stačila zmínka autora hostujícího v hard´n´heavy na Beatu a následující víkend jsem se nořil do minulosti... Pravda, líčené trochu fanzinově, ale kdo by z metalu dělal intelektuální vědu, že!
Propírané odnože žánru mi padnou na míru (black / death / thrash), což značí, že už brousím po e-shopech a vyzobávám ty směrodatné chuťovky, o kterých se v knize tvrdí, že chuťovkami na tuzemské (potažmo i zahraniční!) scéně jsou. Pouštím právě žilou do českého undergroundu! A pak pročtu druhý díl. A taky třetí. Ale utratím už asi míň...

11.06.2019

Dobrovolně jsem na to nečučel, ale jakmile už TV z vůle druhého běží, po očku přihlížíte, děj se co děj. A jako v každé konfrontační reality show i ve Výměně manželek objevíte střep sociologického zrcadla i útržky životní moudrosti. Střep proto, že to zrcadlo bývá rozbito napadrť, a útržky proto, že moudrost bývá sobecky osobitá, individuální. Proto jsem po sociologické beletrii motivované manželskou rošádou sáhl. Dobrovolně. 22/19

09.05.2019

Utahaného Sinuheta jsem nikdy nedočetl, na název druhé Waltariho (přečtené!) historie si nevzpomenu.
Čili do třetice šance zabodovat detektivkou. Žel jen natřikrát, více se totiž komisař Palmu neangažoval. Edice 3x, kterou čtu, ač komentuji samostatné vydání, se tak 100% vyprázdní. Snad se ve dvou kauzách lehce vyprázdní i školácky okoukaná, ovšem na hranu člověčí důstojnosti polarizovaná koalice bohorovného Holmese s brzdou Watsonem. Takového hňupa z něj dělat! 17/19

02.04.2019

Šikovná velikost a tloušťka do vlaku (tvarem než náplní). A pak tu žiletku opřít do police v čekárně, aby si kdokoliv na pouhých 100 stranách ověřil, že leccos zkratkovitě anekdotické nezanechá hlubší dojem, přestože námět zní osudově. 11/19

26.02.2019

Vida, uprostřed kariéry přesedlal Verne z vědecké fantastiky na politický místopis. Tolik kulturně antropologických postřehů o rusko-tatarských vztazích jistě neopsal z Wikipedie, ale přesto kdoví, zdali je dílo skutečně jeho výhradním autorským počinem.
Prkennost děje a naivita dialogů jím nicméně cloumá více, než kdybych jej četl před čtvrt stoletím. Nepatřím už prostě do pravé cílové skupiny a ke knize mě ostatně přivedla hudba z filmových adaptací. 9/19

21.02.2019

První světová válka v jediné probdělé noci tří zkrušených pěšáků: protivná, hladová, jadrně slangová, bez špetky humoru. 38/18

08.01.2019

Držím tuhle výbornou příručku neustále v Právě čtených, protože se k ní čas od času vracím, ale aby byla nadobro Přečtená ve smyslu vstřebaná a osvojená, na to jen tak nedojde!

17.08.2018

Nevím, jestli tenhle námět zfilmovali, ale kdyby ano, excelovali by v něm Chuck Norris, Michael Dudikoff, Steven Berkoff, Michael Ironside či jiné hvězdy béčkového žánru.
Rozjezd působí seriózně, načež zjistíte, že kvůli pár bedničkám zlata padouch zinscenuje div ne třetí světovou a hrstka odvážných amatérů mu zatne tipec.
Konzumuje se to bezvadně a shovívavě, jako skoro každé béčko, a rádo se vzpomíná na vydařenější Blockův Mayday. 18/18

28.06.2018

Ohyzdné vyvražďování klidně vnímejte jen jako napájecí trolej pro souboj ochrnutého detektiva mezi životem a smrtí, náhle přibarvený milostným plamínkem ku prima šikovné pochůzkářce.
Kriminalistické dedukce totiž poklonkují starosvětskému holmesovskému všeználkovství, které přeci jen už patří jiným dobám než Americe na prahu 21. století. A dosah technických metod vyšetřování také jistě není tak spolehlivý, jak je sugerováno.
Vše se nicméně ve finále pozoruhodně protne a vykostí, čímž dílko získává trvanlivou jakost (až na kost).
PS.: Film byl plytký, soundtrack Craiga Armstronga ujde. 17/18

19.06.2018

Mozaikoví spisovatelé - povídkáři mě extra neberou. Raději se nechám pevně vést za ruku příběhem, jehož spád má autor plně pod kontrolou. Tenhle to není. »Každý zde může dojít v interpretaci tak daleko, jak sám uzná za vhodné...« No právě... Jakmile opěvný doslov končí touhle všetečnou kličkou, jakoby úkoloval, aby si to skladiště ingrediencí už každý dovařil sám k osobité spojité chuti. A mám nepříjemný dojem, že obzvláště polotovarové knihy mívají superlativní doslovy, snad aby čtenáře chytrolínsky pokáraly, jak omezený je ve fabulační součinnosti. 14/18

23.04.2018

Prý už pro čtenáře od 12 let... No nevím, je mi o dost víc, ale že bych se otravoval míň a měl v tom jasněji, kdybych se začetl už jako -náctiletý...? Radši si znovu občerstvím svižný Mannův spektákl (naštěstí jen volně) inspirovaný prózou.
Některé knížky doporučenou věkovou hranici nepotřebují, obzvlášť ty zmatené a nudné pro jakoukoliv generaci. Po navnazujícím Lovci jelenů tak sériově navazující Poslední Mohykán vyčernil za Cooperem drtivou tečku. 13/18

05.04.2018

Mám výsadu udělit první komentář a teprve čtvrté hodnocení knize vydané před 10 lety spisovateli vcelku ostřílenému. Už samo o sobě trochu divné.
Nadsazených 100% každopádně srážím na rozumnější mez. Naoko přitažlivá forma (starobylý jazyk, dobové fotografie, satirický tón) se moc nepotkává s obsahem. Ten je rozmělněn do spousty jemně nadpřirozených různoběžných epizodek, leč motivace osůbek zůstává mlhavá a průsečík celé té historie nanicovatý.
Slušně osvojené řemeslo prostě ne a ne vykřesat umělecký esprit. 11/18

22.03.2018

Mazec na plný ceres! Hřiště, kde Kopřiva válí. Za pouliční Rychlopalbu jsem ho nerad sepsul, před meziplanetárními Pb./Hg. kovy uctivě smekám. Jako před Asfaltem. Explozivně akční, senzačně nápadité, komiksově obrazotvorné, a přitom mistrně zosnované, promyšlené a vypointované. A hlavně monstrózně nadsazené, elegantně srandovní a inteligentní. Leč autor umí lehce podat i seriózní myšlenky, což dokazuje hned tzv. předmluva.
Z obchodně-tržního hlediska Kovy klidně mohly velkopansky vyjít separé s důstojným odstupem: Pb. jako suma hektických šlehů internetových, Hg. jako suma hektických šlehů emočně tónovaných. Na pultech by se v témže čili dvojnásobném nákladu určitě neohřívaly déle než tato zbytečně skromně souborná edice.
Jelikož Kopřivu nepodezírám, že by měl zapotřebí lacině opisovat odkudkoliv z domova či ciziny, narovinu se ptám: existuje cokoliv přibližně srovnatelného, a to nejen u nás (řekněme Kulhánek), ale najmě v zahraničí? Pokud ano, vyslal tam už někdo Kopřivu v prima překladu do konkurenčního boje? Případně - pokud ne, tak aby opanoval slepá místa na tamější literární mapě?
Mám totiž dojem, že má-li mít čtenářův rok punc a břink kdekoliv a kdykoliv, měl by startovat či finišovat peckou tohoto kalibru. Ona i v prvním čtecím kvartálu nadělá solidní randál. 7/18

08.03.2018

Kdo bere na milost píseň Déšť, vůz a pláč v podání Daniela Hůlky, vezme na milost i Stevensonův Únos, poněvadž ví, že hudbu k počeštělé písni složil Vladimir Cosma primárně jako melodii k televizním Dobrodružstvím Davida Balfoura natočeným na motivy Stevensonova Únosu. Tak, spojitost historie dávné (literární) s nedávnou (hudebně-obrazovou) je sice zpečetěna, ačkoliv pro mládež už bude čtivo hodně odumřelé a pro starší nedospělé, takže radši upřednostní filmové adaptace. Já Únos s potěšením vsouvám mezi „Knihy, jejichž filmové verze mají poslechuhodný soundtrack“. 6/18

01.03.2018

Noticka na zadní barvotiskové obálce klamavě inscenuje parodickou střílečku v sukních, a přitom jde o vážný mezigenerační svár, v němž ženské jsou spíše trpnými oběťmi mužských manipulací nežli suverénními mstitelkami.
Čili rozsáhlá mafiánská sága je notně užvaněná v každodenních babských nepodstatnostech (zde by slušelo škrtat), a naopak nejistě střídmá v osudových momentech režírovaných muži (zde by slušelo přitlačit).
Váhání mezi *** a **** se díky psychologické klášterní mystifikaci Luka-Moreno nesměle přiklání k vyšší metě, leč uslintaný policajtský loudil slibnou stoupavou tendenci zbrzdí seč mu chtíč káže. 4/18

20.02.2018

Dokumentačně-beletristické pozorování v šikovném kapesním formátu má šmrnc, důvtip, nadhled. Je nahony cítit, že autor-muzikant si v této branži své odžil, odehrál, odpil. Přesto zaostřuje střízlivým, ironickým a zábavným objektivem. Čím pak to, že když slyšíte jeho písňové texty, váháte, jestli jsou produktem naivity či senility...?

06.10.2017

Což o to, pedagogické podání je lidské a sdílné; že tenhle učitel – aktivní hudebník zná a umí srozumitelně předat dál, je mimo diskuzi (vím z jeho terénních škol »kytarovek«). Avšak odfláknutá korektura otřásá jistotou o pravdivosti obsahu. V textech se totiž vyskytuje dost překlepů na to, aby čtenář – pravého vědění chtivý žák zapochyboval, jestli se taky nevloudily do hudební nauky samotné?! Notabene když autor rád proklamuje, že »tahle« je teprve ta konečně pořádně napsaná.

03.10.2017

Objemný multiautorský souhrn textů a fotografií sluší spíše knihovnám veřejným nežli soukromým. Z celého sborníku jsem nakonec útrpně poslechl jen přiložené undergroundové cédéčko a čile přečetl Vlčkovu stať o alternativních hudebních proudech (Vlček píše lidově, přístupně, nijak samoúčelně nevědátoruje, a jakoby věděl všechno o všem, resp. jakoby si myslel, že to všechno ví). Ostatní pasáže jsem nakousl či jen přelétl, takový tematický rozptyl (film, divadlo, fotografie, literatura...) bych sotva utáhl, aby mi připadal záživný. Může být pro ty, kteří se oblastmi zabývají hlouběji.

30.08.2017

Root & Master´s Hammer. Jen tyhle dvě veličiny mě trkly, abych nakouk do celýho sborníku. Je macatej, poskládanej hlavně z fotek. Každej, kdo sem psal texty, musel bejt nějak sjetej, za každou cenu originální a nesrozumitelnej. Drahá a zbytečná sranda... Jedna hvězda za publicitu pro Root + druhá za Master´s Hammer.

16.08.2017