bararich8 komentáře u knih
Skutečně mistrná detektivka! Má první kniha od A. Christie a musím říct “Klobouk dolů!”
Stejně jako první díl mě i tento pohltil a nepustil až do posledního písmenka. Autorce se podařilo skvěle uchopit silné příběhy za pohnuté doby. Tyhle 2 knihy budu doporučovat, kudy budu chodit.
Jednodenní a moc příjemná záležitost. Alena Mornštajnová prostě umí psát tak lidsky a zpracovat takové příběhy, které nemohou čtenáře nechat chladného. Kniha Hana pro mě byla silnější, ale i Tiché roky obsahují zajímavé dějové linky, na jejichž rozuzlení musí být čtenář zákonitě zvědavý.
Silný příběh, tohle téma můžu. Styl psaní mi vyhovoval, čtivost parádní. Na tuhle knihu jen tak nezapomenu.
Velká síla a zároveň velmi dobré čtení. Konečně jsem si přečetla něco od Kateřiny Tučkové a jsem ráda, že takovou autorku máme. Není to oddechové čtení, ale u těchto knih jsem vždy ráda, že se tak nějak 'bezbolestně' dozvím něco o historii. Protože tyhle kapitoly našich dějin se musí pořád uchovávat v paměti, aby se nemohly opakovat.
Neskutečně zábavné čtení o životě, který se s autorkou nemazlí. Běžně od jednoho autora víc knih nečtu, ale od Betty musím, už teď mi její smysl pro humor a břitké poznámky chybí.
Jedno z nejhorších počtení. Nenechte se ale mýlit, nemyslím um spisovatele, ten je naprosto v pořádku, ale ta fakta, vědomí, že tohle se opravdu dělo, z toho mrazí a na konci se do očí derou slzy. Je to fakt síla a autor se s tím výborně popasoval.
Po dovolené v Řecku byla tahle kniha, kterou už jsem měla delší dobu v hledáčku, jasnou volbou. A volba to byla skvělá. Zajímavě vystavěný příběh několika vzájemně propletených postav a historické reálie, o které by mě jinak nenapadlo se zajímat. Prostě vše, co má správná kniha na toto téma mít.
Knížka, do které se mi vůbec nechtělo, ale byla mi opakovaně doporučována. Tak jsem si ji teda otevřela (abych jako už měla pokoj) a hle, ono to bylo vážně dobré čtení! Nikdy bych neřekla, že mě rozhovor s pilotem tam chytne a dozvím se tolik zajímavosti ze sféry letectví. Navíc Martina Moravce mám jako autora moc ráda a rozhovor vedl opravdu skvěle.
Nevěděla jsem, co čekat a nakonec knížka mile překvapila. Vlastně to není žádný strhující příběh, ale tak nějak jsem pořád cítila, že potřebuju číst dál a dozvědět se, jak se Štěpánovi vede. Takže nakonec se z toho vyklubalo poutavé čtení o nečekaně silném mladém klukovi, kterého si prostě oblíbíte.
Uf tak tohle bylo velký sousto. Asi to není úplně typ čtení pro mě. Tolik zla, špatnosti, nechutností a úzkosti, až se mi při čtení svíraly vnitřnosti a pořád jsem si říkala, proč to vlastně čtu. Nemůžu si pomoct, ale Euchrid mi byl naposled sympatický jako nemluvně v krabici, pak už to s ním šlo z kopce. Jediný, co nemůžu popřít, je spisovatelova obří fantazie...až mě děsí pomyslet, kde se v něm takové věci berou. Možná tedy nejsem cílová skupina, možná jsem to nepochopila, ale jedno je jisté-jsem ráda, že mám dočteno a už nikdy nic takové číst nechci.
Můj asi první skandinávský autor a zrovna mě moc zaujal. O Paasilinnovi se píše jako o humoristovi a já pořád čekala, kdy ten humor přijde. Až mi došlo, že ten humor tam je! Takový jemný, něžný a příjemný, byl tam celou dobu. A to prostředí finské pustiny...úplně jsem cítila tu mrazivou krásu, ve které si ti tři žili. Moc pěkné počtení, možná ještě sáhnu po nějaké knížce tohoto autora.
Klobouk dolů, takhle skvěle čtivá kniha se jen tak nevidí. Kdyby byl čas, přečetla bych ji snad v kuse. S Robertem jsem i dýchala, jak jsem se s jeho postavou ztotožnila. Doporučuji!!
Jsem ráda, že jsem se konečně dostala k této klasice. Výborně čtení, krásné košaté popisy, které cvičí představivost, aniž by překážely příběhu a nudily. Příběh má spád, místy čtenář ani nedýchá, jak s hrdinkou prožívá její radosti a soužení. Mezi klasiky se řadí zcela oprávněně.
Paráda, nevěřila bych, že mě sci-fi tak chytne. Moc dobré:-)
Příběhy ze života. Psané stručně, jasně, výstižně. Autorka přesně ví, jak v člověku rozeznít citlivé struny, její příběhy to dokážou.
Asi kvůli Pulitzerově ceně a ohromné reklamní kampani jsem podvědomě od knihy očekávala opravdu mnoho a nakonec mi bohužel zas tak úžasná nepřišla. Už jsem četla mnohem poutavější knihy z války. Moc chvály prostě škodí. Jak už tu někdo zmiňoval, pořád jsem čekala na nějaký wow moment, kdy se fakt dají věci do pohybu a něco se tam začne dít. Víc mě chytnul jen ten konec. Takže bohužel, ale všeobecné nadšení nesdílím.
Tahle kniha je poklad, na který jsem náhodou narazila v domácí knihovně. Naštěstí! Bylo by škoda nepoznat Daniela, Juliána a hlavně Fermína, ten mi vážně přirostl k srdci. Příběh je naprosto pohlcující, poslední třetinu jsem zhltala během jednoho dne, nešlo přestat číst. V knížce je přesně ten správný poměr dobrá, zla, lásky, napětí i strachu. Určitě doporučuji, je to skutečně neobyčejný román.