antragus komentáře u knih

Nooo. Dee Deemu se musí nechat, že si až obdivuhodně pamatuje co všechno fetil, kolik toho tu a tam a onde vychlastal, co to vlastně chlastal a s čím to míchal, kolikrát se z toho snažil dostat, jak se z toho snažil dostat a kde... Na to jak by tím vším měl mít vypláchnutej mozek je v paměti na takový hovadiny opravdu machr. Jinak se dočkáte sondy do dětství a tu a tam (ale opravdu tu a tam) nějakého hudebního zákulisí. Opravdu slušnou a logickou kontinuitu příběhu mají vlastně jen závislosti hlavního protagonisty, jinak jsou některé zápletky, období i epizodky často psané přinejmenším zmatečně, spousty věcí zůstává nedořešených nebo se Dee Deemu během vyprávění prostě vypařily... Prostě jsem čekal přeci jenom trochu víc a trochu jinak...

3 28.08.2017

Jedním slovem úžasné. Sbírku jsem četl už kdysi dávno, ale po objevení v jednom antikvariátu (a okamžitém znárodnění za bratru 10 Kč i s dépéháčkem) jsem se k ní s radostí vrátil. Vzhledem k době vydání opravdu platí, že si tehdejší editoři dali skutečně záležet, aby k nám propašovali to nejlepší, co se ve sci-fi dalo najít. Všechny povídky jsou kouzelné, z některých už jsou dávno legendy a občas mi při pohledu kolem sebe připadá, že některé - byť bizarní - vize v nich popsané se už v našem neméně bizarním světě začínají naplňovat. Spisovatelský koncert, nádhera. Pokud chce někdo se sci-fi začínat, vždy mu doporučuju tohle. Povídky jsou příjemně přístupné a přitom se zde člověk seznámí se skutečnými skvosty oboru. Jo, a u Algernon brečím taky... ;-)

3 11.09.2013

Pro mě velice příjemná záležitost na dva víkendy (během jednoho prostě 450 stránek nedám a během týdne nějak nestíhám). Nic proti některým kolegům zde, ale mně přišlo, že kniha měla na svůj objem relativně dost minizápletek, u nichž jsem celkem s napětím čekal jak se vyvinou, respektive jestli se vyvrbí tak, jak jsem to očekával. Proto za sebe nemůžu říct, že by mě Praga Piccola bavila jenom zčásti. Opravdu to na mě působilo velice dobře jako celek. Na atmosféru a její vytváření má Urban talent, takže jsem si první republiku poměrně užíval, zatímco závěr mi přišel cizí, tak nějak odloučený....ale to je asi taky právě ta atmosféra. Je prtavda, že Urban tentokrát šel úplně mimo svůj běžný žánr, na druhou stranu tímhle udělal definitivní krok do českých čítanek, kam podle mě jako zástupce současné první ligy už beztak dávno patří.

3 02.07.2013

OK, dávám za 4, protože mě to celkem bavilo i když na poli téhle literatury to asi není nic až tak převratného a nového pod sluncem a to i co se týče důvěryhodnosti. Proto doporučuji zdravý odstup, než Docovi sežerete všechno i s navijákem. Pokud budeme aplikovat klasický vzorec, že všichni ve vězení jsou podle vlastních slov nevinní, je jasné, že se otázka, čemu všemu věřit, a čemu ne, více než nabízí. A nedělám si iluze, že lidi z jiných klubů by některé Docovy vize nahlíželi úplně jinak. Na druhou stranu - motorky jsou o snech, a sny jsou o tom, čemu chcete věřit. (A Doc argumentuje vždy zatraceně logicky což na důvěryhodnosti přidává.) Takže užívejte. Co si ale ještě neodpustím je rýpnutí do šílené jazykové úrovně české verze. Nevím, jestli hanit překladatelku nebo nakladatelství, že to snad ani nenechalo někoho zkontrolovat, ale ve finále je to jedno. Přiznejme si, že už první věta ze zadní části přebalu "Když se Ruben Cavazos za úsvitu převlékl, už to nebyl technikem...atd." je díky své části za čárkou absolutně mimo češtinářskou mísu. Pokud takovouhle perlu najdete minimálně jednou na každé stránce, tak už to celkem otravuje. Z vlastní zkušenosti vím, že se to při překladu, pokud věty neustále upravujete, může stát, ale pustit to i do finální verze textu? No...

3 27.03.2013

OK, není mi třináct a nejsem holka... A nevím jestli je to výhoda nebo nevýhoda... Na druhou stranu - vzato mým pohledem a nadhledem - nesliboval jsem si od toho nic jiného než oddechovku kvalitativně odpovídající asi legendární sérii Stopy hrůzy. A v tomhle ranku to opravdu plní svou funkci. Oddechovka, kterou zbufnete za 2 - 3 dny, zaměřením něco mezi hororem, detektivkou a romantikou. Nehraje si to na žádnou hoch literaturu, a pokud by ji v tom snad někdo chtěl hledat a potom mrčet, je problém spíš někde jinde, než v knize. Detektivní část zápletky je přece jen trochu prvoplánová, na druhou stranu se nedá říct, že od první stránky víte, kdo to podělal (ovšem připouštím, že u poslední stovky je vám to už jasné) a vzhledem k víceméně konstantnímu rozsahu všech knih série autorka taky logicky potřebovala trochu prostoru na její rozjezd. Hvězdu ubírám především za občasný skřípot na poli překladatelském (jo, mimo jiné by kolegyně překladatelka mohla hodit čumec do slovníku cizích slov na slovo vigilie než jím s přehledem označí všechny smuteční slavnosti, hostiny, případně pohřební slavnosti a hostiny, které se v knize vyskytují) a za jistou rozkolísanost a místy i nelogičnost projevující se zvláště na začátku knihy. Upřímně mi přišlo, jakoby se do toho autorka musela na nějakých prvních 100 stranách teprve dostat než se její úroveň stabilizovala. A poslední čistě kosmetická poznámka - ať jsem dělal co jsem chtěl, nepochopil jsem doteď autorčin systém předělů - používá vynechávky, tři hvezdičky i členění na kapitoly, ale nějak jsem nepobral její logiku v rozhodování kam co z toho vlastně kydne. Ale jak říkám, to je jen kosmetika...;-)

3 27.12.2012

Připravte se že i přes těch 125 stran dvou novel v této knížce ji budete číst zatraceně dlouho. Alespoň mně to dlouho trvalo. U mě je to dáno především psaním autora, jeho popisy, stylem. Upřímně jsem ještě nečetl tak procítěnou a chytlavou lyriku, která by měla hlavu a patu a mohla tolik nabídnout. Tak jako autor a jeho hrdinové hledají v dospělosti ztracená šťastná dětská léta na venokově, tak se i vy můžete ponořit do úplně jiného světa někde daleko a slušnou dobu v něm přebývat. Bude to možná trvat, ale pokud budete vnímat Akuratersovy úžasné slovní obrazy, nemělo by vám to vadit. (Ale pochopitelně záleží na nátuře.)

3 16.04.2012

Moje první srážka s fantastikou vůbec. Říkal jsem si že je to takové malé, že to nebude přinejhorším bolet ani v peněžence, ani při čtení. Nebolelo! A Žamboch mi společně s Koniášem na těch sto a něco stránečkách dostatečně vysvětlili jaký smysl má fantastika a přesvědčili mě o ní...

3 22.06.2011

Na to, že Hašek vystupuje jako guru českého satirického a sarkastického humoru, se tady při vší úctě moc nepochlapil.

3 31.01.2011

Kdyby pan Gottwald ještě žil, rád bych se jej zeptal, jestli těmhle kecům věřil aspoň on sám, protože tohle už není agitace, ale místy až tragikomedie. Jenomže kdyby pan Gottwald ještě žil, asi bych už někde stejně těžil uran, takže bych se to zase nedozvěděl. No přinejhorším mě nemůže nikdo obvinit z toho, že kecám o něčem, co jsem nezažil. Nemusíte zažít, stačí si přečíst autentické "dokumetny", které tehdy nečetli ani ti, co je číst měli, a hned je vám jasné, že s tímhle matrošem ten režim na hubu jednou padnout prostě musel...

Velice příjemná záležitost, kterou hravě přečtete za jeden den. Pro ty co k životu nepotřebují nutně kostel doporučuji neděli, raději chladného ročního období, ideálně se sněhem za oknem. Pocity spojené se čtením nabydou ještě trochu intenzivnější dimenzi. Je to možná trochu netradiční pohled na smrt a netradiční postup při setkání s ní, ale je otázka, zda bychom si všichni neměli své mrtvé chvilku uchovávat, případně si s nimi "vyříkat" vše, co by ještě mělo zaznít. I když už je to tak trochu polovičaté, na druhou stranu v komunikaci s některými lidmi jediné možné řešení. Každopádně novela, na níž se nezapomíná a o posledních pár větách to platí dvojnásob...

2 04.10.2013

Už dlouho jsem nezažil, aby mi po dočtení knížky přebíhal mráz po zádech. Úžasné, přesné. Občas jsem slyšel lidi srovnávat tuhle novelku se Steinbeckovými Myšičkami, ale je to podle mě trochu složitější. Zatímco u Steinbecka je celkem jasný nevyhnutelný (a poněkud ufňukaný) konec, tady to zdaleka tak samozřejmé není. Do poslední chvíle moc netušíte co se odehraje na posledních pár stránkách. Ale McCoy dokonale vystihl tu jednoduchost myšlení ve stavu totálního vyčerpání. Ve stavu kdy se vám nechce ani přemýšlet a maximum, které ze sebe dostanete je jednoduchý výběr mezi ano a ne. A je vám vlastně i jedno jak to dopadne. Hlavně, že výsledek bude jednoduchý a rychlý. Brilantní.

2 23.05.2013

Přiznávám, že fejetony obecně asi nebudou zrovna mým šálkem čaje. A nedá se říct, že by mě chytly ani tyto. Přesto dávám za 4 hvězdy, hlavně kvůli autorčině citu, vnímavosti, smyslu pro pozorování a detail promítajícím se v obrazech krajiny a přírody, které do fejetonů tak mistrně vnáší.

2 02.04.2013

Vážení, za mě se tohle opravdu dost nepovedlo...
Kde začít? Po stránce jazykové - občas se stane, že se jazyk spisovatele, respektive možná někdy spíše i překladatele míjí s tím Vaším. Znáte ten pocit? Prostě se ne a ne začíst, zažrat (a autorka by vymyslela ještě dalších 50 synonym). Tohle jsem měl u téhle knížky (což je můj subjektivní problém - beru), ale autorka mi to opravdu nijak zvlášť neulehčovala - zcela objektivně.
Členění na odstavce je spíše úsporné, na málokteré stránce narazíte na více, než dva. Nejpozději ale v každém druhém najdete minimálně čtyři řádky synonym nebo v lepším případě jakýsi seznam slov spjatých s aktuálním tématem. Proboha NE! V tomhle se autorka vážně vyžívá. Kde nestačily tři čtyři řádky, tam nahodila rovnou odrážkový seznam, např. pocity, které Vás dokopu vydat se na pouť, případně rozhodující podnět, který Vás na cestu pošle - tam mi fakt v seznamu mezi písmeny SPZ neznámého auta a graffiti chybělo už jen to, že Vás pokálel pták... Ale třeba bude i další vydání.
Další věcí jsou citáty. Autorka jich používá hodně, většina se týká i problematiky a je k věci a většinou jsou čtivější než okolní text. Ovšem čím blíže závěru knihy, tím častěji je autorka použila jako oddělovače odstavců. Pardon, ale je toho moc a vážně to ruší od souvislého čtení.
Ohledně chůze jako takové se z fyzického či fyzikálního hlediska nedozvíte prakticky nic nového, ohledně putování - pro ty, kterým není jasné, že to nebude sranda, měli by si něco nachodit předem, vyzkoušet a rozchodit věci, které berou s sebou, měli by mít jistou duševní motivaci, občas si přemáchnout fusekle, počítat s puchýři a na konci si koupit suvenýr (z jmenovaných asi spíše duchovního charakteru), tak pro takové kniha skýtá řadu dobrých rad. Pro normálně uvažující lidi, kteří aspoň jednou za čas absolvují nějaký delší výšlap, byť jednodenní, někdy byli na čundru a dovedou si představit, jak by to na takové cestě vypadalo pár měsíců vkuse je to i při cca 150 stranách takové dosti chudé, řekl bych.
A teď už beze srandy - na to, že autorka údajně není vyznavačkou žádného konkrétního náboženství se to v knize svatýma jen hemží (nemám jí to za zlé, poutnictví s duchovním nádechem v naší kultuře nutně bude vycházet z křesťanství). Na to, že údajně proťápala tisíce kilometrů bych čekal více rad na cestu samotnou, třeba i s prožitými příklady, a méně duchovního koučinku před i po pasáži o samotném putování. A ubrat synonym, proboha, tohle není slovník!
Za mě tedy rada jasná - za prvé si sežeňte knihu Pěší turistika od Františka Mosera, která vám poradí jak správně chodit, co vzít s sebou, jak přenocovat, jak se chovat při nepřízni počasí, dokonce vám kromě inspirující myšlenky na zlámané končetiny narozdíl od knihy Jíst, spát atd. i poradí, jak se v případě takových a jiných zranění provizorně ošetřit, trochu si něco cestou uklohnit a možná dojde i na to přemáchnutí fuseklí. A to všechno, světe div se, na 120 stranách i s obrázky. Za druhé - a na to se asi Hallová chtěla soustředit více - si sami se sebou ujasněte jestli opravdu něco hledáte, čemu věříte, chcete si pročistit hlavu a máte fyzicky, psychicky, duševně i duchovně na to, abyste pouť svedli. Ale opravdu si nejsem jistý, jestli vám i v téhle části kniha Jíst, spát atd. s něčím pomůže, nebo Vás v lepším případě aspoň nakopne...

1 04.07.2018

Jednička téhle série mě celkem bavila, dvojku jsem zatím vynechával a trojka mi prostě padla do ruky, tak jsem do ní šel. Upřímně doufám, že ta dvojka bude lepší. Ruku na srdce, Tajemná historie 3 se dala shrnout do cca dvacetistránkového seznamu míst (rozuměj válek), kde se zjevilo UFO nebo nějací vesmírní emzáci s tím, že v podbodu každého místa by byl doplněný údaj o tom, kolik lidí zmizelo či nezmizelo. Protože takhle to přesně funguje. Hausdorf tentokrát jen neustále opakuje otázky, na které si ne vždy přesvědčivě na základě svých teorií odpovídá a kašíruje a kašíruje... Posledních 25 stran byl opravdu můj osobní Kampf, Herr Hausdorf...

1 20.02.2017

Vážení, co si budeme... Je to především autentický "historický" dokument a jako takovému mu dávám zlatý střed. Svoji funkci - informovat, poučit, uvést některé věci na pravou míru, oživit vzpomínky - splňuje, na druhou stranu (celkem pochopitelně) nečekejte nějakou zásadní zábavu, pokud tedy nejste fanatický fanoušek zrovna tohoto historického období.

1 20.01.2016

Rozhodně se to nedá číst jako červené knihovna, knihu nemůžete projet na autopilota. Tedy můžete, ale nic vám z ní nezůstane. Jak slova a činy zmíněného mystika, tak autorčin doslov vyžadují, aby se člověk alespoň trochu soustředil. Nejedná se o popis radikálních postupů a názorů islámu, jedná se o náboženský "fanatismus" v intencích toho, co známe i od křesťanských světců. Tedy nějaké zázraky, nějaká moudrost a hlavně totální odevzdanost Bohu (a nic jinýho v palici). Nakonec - ne nadarmo asi máme Boha společnýho, žejo...;-)
Z hlediska nových poznatků vám to o islámu či o súfismu, pokud nejste v náboženstvích totální analfabeti, zase až tak moc nedá; poznáte trochu více život islámského "světce", který se ale zase tak moc neliší od některých křesťanských, všimnete si pár myšlenek potvrzujících, že islám není jen středověká tupost (aspoň někdy teda...), ale vyloženě hluboký nebo odborný vhled do súfismu od toho nečekejte.

1 09.11.2015

Co si budeme, pánové autoři. Jsou dvě zásadní pravidla ve světě literatury. 1) Něco, co má úroveň časopisu Maxim, si nezaslouží pevnou vazbu, byť je to myšleno jako vtip. 2) Něco, co má úroveň časopisu Maxim, si nezaslouží víc než jednu hvězdu, byť je to myšleno jako vtip. Jelikož někdo to první pravidlo už stihl porušit, já aspoň dodržím to druhé...

1 09.11.2015

Oproti např. Ptačím zpěvům ze stejné edice téhle knize poněkud neprospívá, že je vše v ní uvedené od jednoho a toho samého autora, potažmo tedy z toho samého historického období. Co si budeme povídat, v 16. století mohla být takováto snůška povídek či průpovídek o tom, kdo kdy kde s kým a za kolik možná vzrušující, možná i šprýmovní, z dnešního pohledu to ovšem v ničem moc nepřekonává Blesk či ještě obskurnější bulvární plátky...

1 12.06.2015

Jak si můžete všimnout, tahle záležitost mi trvala opravdu hooooodně dlouho. Někde v půlce jsem se totiž kousl a nějak se nemohl dokopat k pokračování. A proč? Těžko se mi to vysvětluje, celá sbírka je pro mě takové jo i ne. Povídky jako takové nejsou špatné a protože si autor evidentně neklade za cíl vstoupit do čítanek, dá se říci, že i plní svou oddychovou funkci. Samy o sobě představují takový slabší průměr, jak je vidno v mém hodnocení.
Ale...
Minimálně v prvních několika povídkách má autor trochu problém s opakováním slov. Vzhledem k rozsahu sbírky a tomu, že jsem ani ve slušných knihovnických vyhledávacích udělátkách nenašel žádnou další knihu, kde by autor vystupoval jako původce příběhů (pouze jako ilustrátor), krade se mi na mysl neodbytně myšlenka jistého výplachu šuplíků, tedy modelu: někdo to chce vydat, tak tam narveme všechno co najdeme. Proto jsou některé povídky spíše nic moc, a hlavně minimálně za tou půlkou vám dojde, že je to všechno na jedno brdo. Stylistikou, nádechem, výrazovými prostředky, celkově přístupem k textu. I když se místy autor snaží, víceméně vždycky máte pocit, že za tím vidíte jednoho a toho samého kluka, který prostě jenom zkouší, co to udělá když... Prostě si myslím, že míň by tu bylo víc.
Obecně moc netuším, jakou tohle vastně mělo úspěšnost, sám jsem to koupil za kilo v trafice, ale zajímalo by mě, jestli celá sbírka prošla přes nějakého redaktora, či nikoli (případně bych jej celkem rád poznal, možná mu nabídl i některé texty k vydání), podobně jako by mě zajímalo, jestli je vydavatelství Naše vojsko, které se (zdá se) od převratu plácá v lehce bludném kruhu, opravdu tak masochistické nebo v něm prostě jen nemůžou najít, kde se vypíná sebedestrukční režim.
Není to pro mě úplnej shit, to v žádném případě. Jen mi přijde, že kdyby autora (i případného redaktora) někdo včas chytil za flígr a trochu je usměrnil, pár povídek vyškrtl s tím, že se to třeba může nechat na příště, kvalitativně by to sbírce rozhodně neuškodilo.

PS: Fakt se mi líbí autorovy ilustrace....Ale k tomu se neodvažuju cokoli víc říkat, k tomuhle nemám ani náznak nějakého vzdělání.

1 22.05.2015

Když se podívám na průměr bodů, které jsem dal jednotlivým povídkám, asi by to na ty čtyři hvězdy i dosáhlo, celkovým dojmem se ale stejně pořád nemůžu ubránit spíše třem. Takže moje hodnocení berte jako někde mezi. Pro mne se jedná o třetí knihou z této edice, ale trochu se neubráním dojmu, že některé stálice edice píší vlastně pořád dokola to samé, pouze přizpůsobují prostředí. Někdy to vyjde líp, někdy hůř. Hlavní dojmy z jednotlivin? Netradiční Urban neurazil ani nenadchnul; Soukupová v první povídce přesně to o čem mluvím, tematikou se nezabývala poprvé; zato poslední povídka mile překvapila a byla velmi příjemná - měla koule podobně jako její hlavní hrdinka...;-) ; Nellis se trochu pohrabala v psychice a rozhodně to nebylo až tak marné, Rudiš s Pilátovou tentokrát moc nepřesvědčili a to je mám celkem rád; Moník nám ukázal jak vypadá dovolená tak trochu z jiné strany; Hejdová poměrně mile popsala život a moudření takové, jaké je - není všechno zlato; a poměrně odrovnala Stárková svým překvapivým pohledem na věc, na který jí navíc stačila poměrně malá plocha příběhu.

1 18.05.2015