Anna 13 komentáře u knih

Nejmilejší básně mého nejmilejšího básníka...
I když ne všechny, tak převážná většina mě naprosto okouzlila.

Klanět se před básníky
- mistry, kouzelníky.
To by měl svět.
Na světě je najednou krásně,
když si čteme básně.
Duše rozkvete jako květ.

Tatínku, děkuji, že jsi mě přivedl k poezii...

6 02.03.2021

(SPOILER) Nejraději bych spala s touto knihou pod polštářem...
Alespoň do té doby, dokud se nebudu opájet druhým dílem.
Mé srdce teď bude dva měsíce doufat v dobrý konec... nebo spíše v dobrý začátek dalšího dílu. Netrpělivě očekávám další stránky příběhu Hailee a Chase.

Do STRMÉHO PÁDU jsem se zamilovala na první pohled. Ta obálka je prostě překrásná. A pak ta tloušťka, která slibuje, že pokud se zamilujete, nebudete se té knihy muset rychle vzdát. No a nakonec doporučení, že se příběh bude líbit čtenářkám Mony Kasten... a já knihu koupila. A rozhodně toho nelituju. Prožila jsem něco nádherného...

Knihám, které mi rozbuší srdce, neustále mě do sebe vtahují a člověk by se nejraději na všechno vykašlal a věnoval se jen jim, dávám pět hvězd, i když nejsou po stylistické či překladové stránce dokonalé. A to je i případ této knihy.
Ale já si nebudu pamatovat její negativa...
Budu si pamatovat magické léto ve Fairwoodu.
Budu si pamatovat čekání na déšť.
Budu vzpomínat na mrňavý pokojík nad bistrem, na levandulovou farmu, na kukuřičné bludiště, na koupání v jezeře...
Uchovám si v srdci odvážnou Hailee a usměvavého Chase. Ty dva na nejkrásnějším místě na světě...

Miluju ten příběh jako mladá, zasněná a naivní dívka. A toužím po tom, abych ho nezapomněla... A aby, až ho budu číst podruhé, pro mě byl stejně tak kouzelný jako poprvé.

Bojím se první stránky knihy PRUDKÝ VZLET. Zároveň už se do ní ale chci ponořit. A zjistit, zda to Chase stihl...

Děkuju za zážitek, za slzy a léto v duši, Bianco Iosivoni.

5 28.02.2021

Moci si tak tuto knihu číst stále dokola,
a vytahovat z veršů svého idola.

Nepustit se literárního deště,
ani emocionální smrště.
Žít na těchto stránkách s básníky věčně...
To bych chtěla.

5 23.02.2021

Složitá...
Komplikovaná...
Náročná...
Výborná!

Když jsem knihu četla, chtěla jsem být už u konce a mít ji za sebou.
Když jsem ji teď dočetla, už se mi po ní stýská.

Je to přesně ten typ knihy, která vás ovlivní natolik, že s ní budete všechny další příběhy s podobným tématem srovnávat. A pokaždé, co toto téma přijde na přetřes, si na ni vzpomenete. Na knihu, jejíž čtení bolí. Na knihu, která vám ale už pár hodin po dočtení chybí.

Za celou dobu čtení se toho ve mně přemlelo tolik, že jsem knihu zaklapla a uvědomila si, že nemám názor. Že tomu prostě nerozumím. Cítila jsem se zmatená...
Pak jsem ale knihou začínala znovu listovat, vypisovat si její části a najednou to pochopila. Jako by mě všechny ty citace, které mě v průběhu knihy zaujaly, dovedly k tomu, jak příběh pojmout.

I přes všechen zmatek a zhnusení jsem z knihy vlastně nadšená. Protože se na téma zneužití a znásilnění díváme jinak, než jak je "zvykem". Protože něco jako jednoznačnost neexistuje. Nebo přeci jen existuje?

Autorka bravurně píše a psychologii postav má zmáknutou tak, jako nikdo jiný.
Také se mi líbilo, že do příběhu zakomponovala Lolitu. Román, který měl na všechno možná mnohem větší vliv, než by se zdálo uvěřitelné.

Jedna z nejpozoruhodnějších a nejtěžších knih mého života.
Myslím, že se na ni nedá zapomenout. Zvlášť ne v této době.

Vanesso - jsi ta nejkomplikovanější literární postava, kterou znám. Asi si tě budu muset přečíst ještě jednou. I když myslím, že vím, možná nevím nic... Co já vím? A co víš ty?

SPOILER: "Musí to být milostný příběh, chápejte, musí." - Vanessa.

11 19.02.2021

Jeden z nejkrásnějších příběhů o lásce, jaký znám.

Nemohu uvěřit, že jsem na tuto knihu zírala skoro tři měsíce, co byla v mé knihovničce, aniž bych tušila, že se jí prohání zničující hurikán emocí... A že je to jedna z těch knih, co mě bude utvářet.

Tady ze sebe Colleen Hooverová ukázala to nejlepší, co v ní je.
Příběh Quinn a Grahama strašně bolí. Ale je to ten nejsilnější příběh lásky, který bych si dokázala teď vybavit. Nečetla jsem zatím knihu, která by zvládla tak dobře vykreslit manželskou krizi, napěchovat ji emocemi, zvraty.
Čtete příběh lidí, na kterých vám strašně moc záleží. Vžíváte se do jejich minulosti - plné zamilovanosti a vášně. Dokonalosti. A pak s nimi procházíte po letech manželstvím, ze kterého bolí u srdce a které pro ně toužíte zachránit.
Tahle kniha je naprosto brilantní!
Jedna z těch úplně nejlepších od Colleen. Nemám slov.

Dala jsem té knize čtyři dny.
Dala jsem jí své srdce i slzy.
Dám jí čestné místo v polici s knihami.
A vím, že tato kniha je stejně tak důležitá jako NÁMI TO KONČÍ. Kdo z nás ví, kde se v životě ocitne? Já ale věřím, a to velmi silně, že tyto knihy nás mohou třeba někdy zachránit. Pomoct najít cestu a směr. Něco v nás probudit, něco nás naučit.

Miluji Colleen Hooverovou a děkuji jí, že tuhle literaturu tvoří. Její příběhy dotvářejí mé srdce. A k tomu prostě nemám, co bych více dodala...

14 11.02.2021

Raději jednu papírovou od Žáčka než pugét opravdových...


Nádherná sbírka, která se čte jedním dechem. Která hladí, vyzývá, baví.
Pomalu ale jistě ochočuje čtenáře, nastavuje laťku vysoko.

Poezie od Žáčka je radost, která radostí zůstane...

8 07.02.2021

(SPOILER) Na knihu jsem se strašně těšila a oddalovala jsem chvíli, kdy se do ní pustím. Miluju ten pocit, kdy vím, že mě nějaká úžasná kniha teprve čeká.

Monu Kasten jsem objevila minulý rok a její sérii jsem si ihned zamilovala. Pokud někdo umí psát romantické příběhy, tak je to ona. Její postavy jsou jako živé. Vypořádávají se s originální minulostí a čtenář nemůže jinak, než se do nich zamilovat.
To, jak nádherně se v těchto knihách rodí láska - to jen tak někde nezažijete.
Z Woodshillské univerzity se rázem stává váš domov. Z Allie, Kadena, Dawn, Spencera, Sawyer, Isaaca, Everly, Blakea a Nolana vaše rodina.

Bohužel, i když DOUFAT ZNOVU bylo krásné, nedokážu ji ohodnotit pěti hvězdami.
Mona Kasten se opakuje. Nevadí mi její dlouhé začátky - ty slouží k tomu, abychom poznali novou hlavní hrdinku, ale její utahané (a bohužel již očekávané) konce jsou něco, co už mi pomalu začíná mírně vadit. Vždy to tak nekonečně dlouho trvá, než se zamilovaný pár, kterému fandíte, zase políbí. A přitom víte, že se to stane. Ono by možná někdy nevadilo, kdyby byla Kastenová drsnější a každý díl nekončil happy endem. I když by to rvalo srdce.

Občas mi přijde, že kopíruje tu samou šablonu. V každé knize - jen s jinými hrdiny.
To, o čem Nolan s Everly diskutovaly v univerzitní kavárně - to sedí na její knihy jak vyšité.

Také jsem měla poprvé problém zamilovat si hlavní hrdinku. A to jsem se těšila, až vnitřní svět Everly poznám. Myslela jsem, že největší problém mi bude dělat Sawyer, ale byla to tahle holka, která se mi nedostala pod kůži.
Nolan byl boží. Asi jako každý kluk, kterého Mona Kasten přivede k životu.

V předešlých knihách se jí dařilo čtenáře překvapovat, v tomto díle byla až zvláštně předvídatelná. Čtenář celkem brzy poznal i to, co mají hrdinové za sebou a proč reagují, jak reagují.

O první místo u mě soupeří první a druhý díl. Trojka na ně neměla, ale byla velmi dobrá. Čtyřka už za nimi pokulhává. I když je to pořád velmi romantický a krásný příběh zakázané lásky - profesora a studentky.
Jsem zvědavá, co přinese pětka. Už se na ni těším. Tak snad zase za měsíc...

4 06.02.2021

"Nelitujte mě. Já každý den děkuju Bohu, že jsem mohla v Osvětimi být."
- Stanisława Leszczyńská

Jak... ? Nemůžeme to pochopit, ale můžeme se alespoň pokusit... Věnovat jí svůj čas - přečíst si její příběh. Poznat ženu, která znamenala pro Osvětim víc než jsme tušili.

Není jedno, že má tady tato kniha tak nízké hodnocení. Jak ostudné. Nestačím se tomu divit.
Protože mě kniha oslovila tak silně, jako žádná jejího žánru dlouho ne. Emoce mnou proudily, přetékaly, množily se, předbíhaly... Bylo jich moc.
Kniha je o nepředstavitelných krutostech, které by nás měly zraňovat. Čtěme o tom a nedopusťme, aby se to dělo znovu, protože "svět je v každém okamžiku připraven se znovu zhroutit a lidé zase zapomenout, že byli katy, oběťmi nebo něčím mezi tím".
Kniha mi rozdrásala srdce a já vím, že na ni NIKDY nezapomenu.

Nekončí osvobozením. Protože to nikdy nepřišlo. Ne zcela.
To, co se dělo v baráku plném nemocných a těhotných žen, v baráku matek se nedá slovy popsat. Ale Magda Knedler to dokázala. Vypráví příběh těch nejbezbrannějších a nejsilnějších... Příběh, kterému se těžko věří, ale věřit se mu musí. I když je neskutečné si jen představit, že má tohle svět za sebou.
A Stanisława Leszczyńská? Doufám, že tuto ženu pozná prostřednictvím této knihy, co nejvíce lidí. Nebyl to náhodou Anděl? Nemohu uvěřit...

Všem, co ji ještě nečetli: musíte si ji přečíst. Vykašlete se na kritiky od čtenářů neschopných číst text, který neplyne chronologicky, neschopných číst mezi řádky, neschopných snést trochu té záhady, kdo příběh vlastně vypráví.
Je to brilantní kniha! Nesmírně důležitá kniha.
Kniha, která přináší pravdu, kterou musíme znát, kterou se musíme nechat prostoupit.

Z celého srdce věřím, že zdejší procenta nebudou mít vliv na její čtivost.
A doufám, že lidi změní, uvede v pokoru a vděčnost.

"Tady žijeme pro tu chvíli. Když rodí jedna, je to, jako bychom rodily všechny."

6 31.01.2021

Sen...

Kdo by neměl vysoká očekávání, vzhledem k tomu, jak je kniha všude propagovaná a vychvalovaná? Kdo by po ní netoužil?
Tahle kniha je tak krásná, že je to až nerozdýchatelné. Má v sobě hlubokou moudrost. Je něžná, nespoutaná i divoká. Stejně jako její hrdinka, stejně jako prostředí, ve kterém žije. Stane se vaším domovem. Milujete ji. Téměř každá stránka vás nutí si něco vypsat nebo poznamenat.


"Každé nové slovo začíná vyjeknutím, každá věta je závod."


Příběh osamělé dívky vám otevře srdce. Naplní vás krásou přírody.
Delia Owensová do vás vloží tak ohromující obrazy, které prostě nejde popsat. To musíte zažít a nechat se ovládnout vlastní fantazií. Spatříte tolik barev...


"Jestli někdo rozumí samotě, pak je to měsíc."


Kya si mě získala už jako malá šestiletá holčička, která svolávala racky nad svou hlavou k hromadné hostině. Která zdrhala úřadům do mokřadů. Která neustále sledovala písčitou cestu a doufala v návrat své rodiny. Tahle postava je tak živá a tak krásná. Nezapomenutelná. V životě vám ji bude asociovat kdeco. Já už ji nacházím v písních i na obloze.

Kdybych uměla malovat, jsem po dočtení této knihy tak plná inspirace, že bych se hned pustila do míchání barev...


"Správný muž se pozná tak, že pláče beze studu, čte poezii srdcem, v duši mu zní opera a udělá všechno, co může, aby ochránil ženu."


Knize bych vytkla jen nudný soudní proces, který narušil atmosféru. A celkové rozuzlení asi také není úplně takové, jaké jsem si představovala.
Přesto to miluji.
Je to opravdu jedinečné a výstižné. Bolestné. Někdy si ani nevšimnete, že brečíte. Až takové to je.

Nevím, jak bych poděkovala za laguny, za racky, za bažiny, za světlušky, za ptačí pera, za polibky, za naději, za barvy, které jsem touto knihou dostala. Opravdu nevím.
Bylo to vážně neskutečné.
A bude se mi stýskat.


"Oceán zpíval bas a racci soprán."

21 28.01.2021

Nejlepší Aňa Geislerová!
Sekundují jí Mornštajnová a Epstein.

Zbytek? Opravdu nevím. Převážně nuda. Neslanost nemastnost. Nic, co ulpí v paměti. Jakoby bez nápadu. S odpudivými hrdiny.
Ještě snad trochu zaujme Koucká, zvláštní je Šabach.
Přesto tato edice vyprodukovala zajímavější sbírky.

Aňu Geislerovou jsem si nechala na konec, jako třešničku na dortu. Překvapila mě velmi. I když jí věřím a jako spisovatelku ji mám ráda, tohle byl další level. Nádherně odvyprávěný příběh. Měl hlavu a patu. A čtenář zůstal na konci opravdu zamyšlený. Konečná scéna, která jakoby vypadla z filmového plátna, ve mně bude plápolat dlouho.
Mornštajnová nezklamala, ale ani nijak zvlášť nenadchla. Povídka s aktuálním tíživým tématem.
Epstein zaválel - velmi bavil. U mě již tento autor začíná být tím, kdo vždy dodá kvalitní počtení.

Jinak ale nic zapamatovatelného...
Ale ta Geislerová vážně stojí za to!

5 23.01.2021

Je tohle thriller?
Myslím, že ne... Myslím, že je to především brilantně odvyprávěný příběh, který toho může nabídnout tolik ze života, až vám rozdrásá staré rány a zajede velmi hluboko do nitra čtenáře.
Četla jsem a četla. Neschopná se zastavit. V té knize jsem čelila životu tak opravdovému, až to vyvolávalo strach a bolest.

Kolísavý příběh ženy, která má všechno a pak najednou nic. Ženy, která trpí tak, že si to jen málokdo umí představit.
Román o potřebě lásky a následcích z jejího nedostatku.
O trýzni, o žalu. O ranách, které schytáváme od života.

Jsem z té knihy hotová. Rozložená. Zasela do mě protichůdné pocity, kterým se nešlo ubránit. Hlavní hrdinka si se mnou hrála. Šikovně. Opovrhovala jsem jí a přesto ve mně dokázala vzbudit silné vlny soucitu.

O nemilovaných a zrazených dětech.
O lásce - té, která vždy vítězí nad přátelstvím.
O přátelství - co kulhá za láskou.
O nenávisti a odpuštění.
O žalu a bolesti.
O posedlosti a šílenství.

O ženě, ke které můžeme mít blíž než si myslíme. Můžeme ji odsoudit? Jak, když se nám tak dokonale vsákne pod kůži? Jak, když se jí jen tak nezbavíme?

Elizabeth Kay mě překvapila a já budu netrpělivě čekat, co dalšího napíše.
SEDM LŽÍ je nezapomenutelná, uvěřitelná a živoucí kniha. Už vidím, že bude patřit k těm, ke kterým se vrací. K těm, které když přečtete, tak je nezapomenete.
Bude vás provázet životem a budete na ni myslet, i když ji nebudete číst.

Úchvatně strávený čas... Děkuji.

3 21.01.2021

Na českého autora? Překvapivě velmi dobré… Jsem skoro nadšená!

Mám pocit, že se k Chatě 1879 vrátím. A to i přes nevkusné vulgárnosti a určitý pocit zmatku, který čtenář blížící se ke konci zažívá. Protože to prostě bylo dobré.

Nejvíce oceňuji literární zpracování. To je ještě víc než samotný děj. Josef König je rozhodně spisovatel, na kterého se hodlám zaměřit, protože takhle v Čechách píše málokdo. Měla jsem pocit, že to byl překlad nějakého cizího autora. Fakt krásné počtení – místy mi to atmosférou nebo tím, co prožíval hrdina, připomnělo až příběhy Stephena Kinga.

Celkové vyznění bylo tak lidské a zarmucující, že mi bylo až úzko. Úzko z toho, že hlavní hrdina mohl být velmi dobrým člověkem, kdyby nepropadl démonu alkoholu. Moc se mi líbilo, jak autor tento problém pojal, jak nám ho prostřednictvím hrdiny přiblížil.


Českou literaturu moc ráda nemám a jsem většinou skeptická, když mám nějakou „naši“ knihu otevřít. Ale Chata má nádhernou obálku – teď ji oceňuji ještě víc, když znám děj, a také mi byla darována.
A upřímně? Už první stránka vypovídá o tom, že Josef König vás nepustí a že na naše poměry držíte v rukou něco výjimečného.

3 13.01.2021

(SPOILER) Colleen Hooverovou miluju...
Ale musím říci, že tato kniha je zatím její nejslabší.

Začnu ale pozitivy:
Příběh Clary a Morgan je neuvěřitelně čtivý. Autorka je zkrátka paní spisovatelka a její knihy se čtou nádherně.
Dále musím pochválit a vyzdvihnout romantické scény a především budování vztahu Clary a Millera. Nádherné, nádherné, nádherné... Prostě Hooverová. Nemám co dodat. Dostala jsem v tomto směru to, co jsem očekávala a co jsem od Colleen chtěla.
Ale... romantické dějové linky se rozjíždí na povrchu ohromné tragédie. A v tom je ta potíž. I když se Hooverová velmi snažila, ta hrůza, která se stala, mnou neprostoupila. Zkrátka jsem nepociťovala tu tíhu, tu prázdnotu, tu otupělost. Po pár měsících byly pozůstalé zamilované. Nechci to soudit, nebyla jsem v té situaci. Je možné, že by to bylo reálné. Ale možná bych oželela i tu romantiku, kdyby příběh prostoupil žal a zármutek. Ale ty nahradila láska. Nevím, zkrátka mi to nesedlo...
Děj byl také poměrně dost předvídatelný, což u Colleen nebývá. A občas mi to přišlo tak vyhrocené, že mi to přípomínalo lacinou telenovelu.
Také mi chvíli trvalo, než jsem se napojila na postavy. A to jak na ženské, tak i na mužské hrdiny. U této autorky opět zvláštní. Do Morgan jsem dlouho nemohla proniknout. S Clarou to bylo snazší...

Jde o to, že jsem minulý rok četla PRAVDU, NEBO LEŽ. A ta je na samém vrcholu spisovatelčiných děl. Možná je nepřekonatelná.
A také jsem četla všechny ty její knihy, které mě emočně úplně vyždímaly, a na které prostě nezapomenu.
Ale na tuhle možná zapomenu. Nezasáhla mé srdce. Ani slzné kanálky.

Přesto dávám čtyři. Protože kdyby to byla má první kniha od Colleen, možná bych nebyla tak přísná. Protože i přes veškeré výtky mě její čtení bavilo a pohlcovalo. Protože je hezká, i když se místy blíží až kýči. Protože je to má oblíbená Collen Hooverová.
A protože četby této knihy rozhodně NELITUJI...

7 12.01.2021

C. J. Tudor... ta, která mě každou svou knihou někam unese. Na pár hodin. Na pár dní.
Pak se vrátím, čtu jiné knihy, ale její stopy ve mně neblednou. Naopak. Nosím si ji stále s sebou. Tuhle neuvěřitelnou spisovatelku, která se mi přichytila k mozkovým zakončením jako klíště, které nemá dost.
A zase mě vysála.


KŘÍĎÁK byla kniha, u které jsem pochopila, že se zrodila nová hvězda thrilleru a hororu.
JÁMA byla kniha, u které jsem oželela všechno, co jsem měla ráda, všechno, co jsem potřebovala (a měla) dělat a věnovala se jen jí. Stahovala mě hloubš a hloubš a já ji milovala tolik, že jsem si nebyla jistá, že ještě budu nějakou knihu milovat tolik, jako právě ji. Samozřejmě, že mé srdce neobsadila celé...
A teď přišli TI DRUZÍ. A já byla v pozoru. Nechápala jsem, jak autorka dokáže to klubko tragédií rozmotat. Samozřejmě, že se jí to povedlo. S tou největší možnou elegancí. S nádechem tajemna, a s příslibem pokračování... i kdyby se mělo rozjet jen ve vaší hlavě.
TI DRUZÍ jsou rozhodně jedna z nejúžasnějších knih žánru thrilleru a hororu.

Stephen King je král.
C. J. Tudor je jeho královna. Jeho následovnice.
Vůbec si nemyslím, že to jsou silná slova. Oba dva jsou dobří stejně, ale zároveň jinak. Oba dva vytvářejí napětí, snoubí svět lidí s tím druhým světem a uvádějí čtenáře v úžas. Způsobují strach i potěšení a nenechávají své obdivovatele vydechnout. Vždycky překvapí. Vždycky mají v rukávu něco dalšího, pořád přicházejí s něčím novým.
Jejich příběhy miluju, žiju v nich, čerpám z nich. Jejich příběhy potřebuju.

TI DRUZÍ mě nesmírně bavily.
Ten noční život na dálnici.
To probouzení se s oblázky v dlaních.
Ten dark web.
Ten strach.
Ten Samaritán. Bože, ten mě dostal.
Ta bledá dívka v bílém pokoji.
Ta bolest.
Ta ztráta.
Ta lidská nelidskost.
To autorčino filozofování o krutostech našeho světa, o smrti a tragédiích.

Všichni bychom si měli přečíst příběh o těch druhých. Protože jsou mezi námi. Protože nemohou být sami.
Protože... prostě nedokážu naleznout jeden jediný důvod, proč byste po téhle knize neměli sáhnout.
Odmítnout tuto knihu je jako odmítnout něco, co vás dělá šťastným a co milujete.
Neváhejte... Ti druzí nepočkají.

Já se do knihy vrhám znovu - právě teď. Pár hodin po jejím dočtení...

6 02.01.2021

Když jsem knihu našla pod stromečkem, rozbrečela jsem se. Dojetím...

K seriálu Ulice jsem se dostala před zhruba sedmi lety, a to díky mé nejmilovanější babičce, která je největší fanynkou tohoto pořadu, jakou znám. Jen díky ní a jejímu nadšení, jen díky jejím podvečerům strávených u televize jsem se do Ulice mohla také zamilovat. A zamilovaná jsem dodnes. Nevynechám jediný díl a večery s Ulicí jsou chvíle, které ve svém životě opravdu miluji.

Vždycky budu patřit k lidem, co se tohoto seriálu zastávají a nedají na něj dopustit. Myslím si, že je to neskutečně dobře odvedená práce. Příběhy jsou uvěřitelné, postavy opravdové - život v Ulici plyne jako život u vás. Všechny ty postavy jsou jako živé, jsou vaše a vy s nimi prožíváte úplně vše. Tolikrát jsem nad jejich osudy plakala, tolikrát jsem se vytáčela nebo radovala...
Kéž by byla Ulice nesmrtelná. Kéž by tento fenomén, na který jsem neskutečně hrdá, z našich životů nikdy nevymizel.

Knížku jsem si nesmírně užívala. Hltala jsem informace o dějových linkách, které jsem neměla možnost vidět a které jsem znala jen z vyprávění babičky. Vzpomínala jsem na postavy, které již seriál opustily a na jejich příběhy, které jsem prožívala naplno. Dojímala jsem se nad láskou k postavám a nadšeně jsem si prohlížela fotografie. Kniha pro mě má nesmírnou cenu... i když není dokonalá.
Mohla by být hutnější, vymazlenější. Na to, čím je Ulice a co vše obsahuje - na to by možná nestačilo ani pět set stran. Určitě by to nestačilo. Více bych vše rozepsala, vytvořila časové osy, přizvala k vyjádření více herců, vytvořila propojenosti postav, jejich profily, přidala ty nejzásadnější momenty seriálu,... Mohlo by toho být opravdu víc. Ale možná jsem neukojitelná - jak jde o Ulici, tak určitě.
Chci vědět víc, zajímá mě úplně všechno. Kéž by třetí kapitola neměla konec...
V druhé části jsem zase nostalgicky vzpomínala na to, že stát v ateliérech pro mě bylo, jako ocitnout se ve snu.

Nemám to srdce dát čtyři hvězdy, i když by to bylo spravedlivější. Tato kniha pro mě bude jednou nádhernou vzpomínkou na to, co jsem tolik milovala.

Děkuji za ni. A děkuji za seriál, který mi každý den rozsvítí duši a rozbuší srdce.

2 29.12.2020

Když jsem si tuto knihu rozbalila o letošních Vánocích pod stromečkem, nebyla jsem z ní zrovna nadšená... Autorčina první kniha VŠECHNO, CO MÁME mě vůbec nezaujala a přišla mi příliš překombinovaná...

Ale protože tato knížka byla dárek, tak jsem k ní přistupovala s otevřeným srdcem a nechala jsem se hrdinkami a prostředím unášet...
Musím říci, že již první kapitola navnadí a zaujme. A druhá nabídne silný emotivní zážitek...

Trochu mě vyděsilo, že se tu budu muset zabývat předtuchami, vidinami, aurami, telepatií a dalšími nadpozemskými záležitostmi, ze kterých mám respekt... Ale k těmto ženám to sedělo... A protože by bez jejich darů nebyl tento příběh úplný a ztratil by kouzlo - přijala jsem ho úplně celý tak, jak byl napsán a vymyšlen. A vsákl se mi do srdce...

Je to příběh jedné rodinné tragédie...
Příběh čtyř nadaných a moudrých žen, které si zamilujete...
Příběh lásky. Opravdu hodně velké lásky. Lásky tak nesmírné, že si nevzpomínám, kdy naposledy jsem si nějakým vztahem fiktivních postav byla tak neochvějně jistá.
Příběh matky a dcery, které nikdy nic nerozdělí.
Příběh oceánu... Jeho pokladů...
Příběh slz mořských víl...

Nemusíte být k této knize skeptičtí. Mně se opravdu moc líbila. I slzy jsem uronila.
Nádherné, hřejivé, a plné krás i hrůz života.

Ráda se ke knize jednou vrátím. Až ji zapomenu. Pokud ji zapomenu...

10 27.12.2020

"Kdo vlastně jsi?"
"Prostě holka."


Pustina je ponurá. Mrazí, pohlcuje, znepokojuje, ale místy i uspává. Ono se v ní někdy totiž skoro nic neděje. Jen se tam přežívá. A to je na ní kouzelné i nudné zároveň.
První stránky mě lapily. Tetelila jsem se z toho ušpiněného světa lidské spodiny. Jak odporný ten svět byl, tak byl zároveň krásný. Nešlo tomu odolat, já obracela stránky, vychutnávala si všechna ta ranní kafe na zápraží, ten mrazivý vzduch severských lesů, tu ospalost. Navození atmosféry proběhlo na jedničku... ale ono se to nehýbalo dál.

Anotace této knihy v podstatě vyzrazuje děj až do její poloviny. Což je strašná škoda, protože čtenář není v napětí. Jen usrkává výborně popsaný svět severského thrilleru... Nic ho však nesvírá a neškrtí - nic ho nenutí zběsile obracet stránky. Což nemusí být nutně špatně...

Začátek skvostný, prostředek zdlouhavý, konec nečekaný (alespoň z mé strany)...
Zbyde pachuť hniloby... Věřím, že mě to celé bude v mozku svědit ještě dlouho.

Na pět hvězd to není. Na tři hvězdy také ne. Není to průměrná kniha. Autorka velmi dobře píše a její vesnice na konci světa byla vážně skvostná. Tak nezdravě útulná. Čtenář to v ní nemůže vydržet, ale nedokáže ji ani opustit. Asi jako Liv... ta, která vám na otázku KDO JSI? odpoví: "Prostě holka."

7 26.12.2020

Prostě jsem ji nechtěla odložit, když má jen devadesát stran. Proto jsem ji dočetla. Ale zdolat je, bylo dost náročné a krkolomné...

Tento příběh si s sebou do života neberu. Knížka mi nic nedala. Vlastně se sama sebe ptám, proč jsem jí vůbec věnovala čas a chtěla si ji přečíst.
Českým autorům vždy jednou za čas šanci dám. Ale pokud mě budou takto neustále zklamávat, tak s nimi možná jednoho dne skončím úplně...

O čem tohle jako mělo být?
A komu je vůbec kniha určená? Patnáctkám, šestnáctkám? To mají v hlavní hrdince tedy opravdu skvělý vzor, o klučičích postavách ani nemluvím...
Kniha postrádá cit, je plytká, užvaněná, okecaná... Nezaujalo mě na ní nic - jak říkám, jen nerada odkládám knihy a tak jsem ji dočetla. Ale nepřála jsem si nic jiného, než abych už to měla za sebou.

Nechci dávat odpad. Nechci být ke knihám a jejich autorům krutá. Ale pokud milujeme literaturu, tak se nesnažme už tak dost přehlcený knižní trh zavalovat dalšími nepotřebnými a nicneříkajícími knihami...

5 22.12.2020

Já vůbec nevím, co říct...

Ona je tak... talentovaná.
Odvážná.
Nebojácná.
Srdečná.
Moudrá.
Opravdová.
Ohromující.

A já si proti ní připadám tak malinká. Jsem naplněná jejími slovy, jejím světem, všechnou tou láskou, kterou rozesela na těchto tři sta stranách...

Nejsem dobrodružka. Nebaví mě cestovat. Chybí mi odvaha a jsem plná strachu. Ale přesto s Terezou Rambou souzním. A nesmírně jí děkuji za tuto knihu. Děkuji jí za to, že ji dala světu a nenechala si to všechno jen pro sebe. I když mohla.


Bylo dobrodružstvím ji číst. Byla to krystalická radost. A má knihovnička se bez ní určitě neobejde. Tuto knihu potřebuju do života.

Děkuji, Terezo. Tvá kniha je láska.

6 21.12.2020

Znovu...
Znovu mě Mona Kasten totálně vtáhla do děje, drtila mi srdce, nutila mě plakat, ale především mě těšila svou další překrásně napsanou knihou o vztahu dvou úžasných postav.

Jsem tak ráda, že jsem na tuto autorku tento rok konečně narazila a přečetla její tři úchvatné romány o lásce, kterou ona umí rozpitvat na pěti stech stranách vždy až na dřeň. A to mě na poličce čeká již čtvrtý díl této neodbytné série.

CÍTIT ZNOVU je o hledání domova... O tom, co se stane, když se potkají dva lidi s obrovskými srdci a pohltí svou láskou všechno kolem a změní sebe navzájem.
Příběh je to nesmírně laskavý, vášnivý i teskný. Nabízí velký emocionální zážitek...
Postavy na těch 450 stranách prodělají opravdu velký vývoj a na konci knihy jsou někým úplně jiným než na jejím začátku.

Isaac je kluk, jež vám srdce naplní láskou...
Sawyer je holka, která vás překvapí. A ne jednou.
A vy je potřebujete mít pospolu, jinak se asi zblázníte.

Konec byl trochu natahovaný, ale to jsem pociťovala i u předchozích dílů.
Jinak je to kniha, která v new adult žánru boduje právem.

6 19.12.2020