AnjaVCL komentáře u knih

Měla jsem ohledně Skořicových krámů očekávání - čekala jsem více Haliče, více židovství a více kafkovin. Ale pak mi došlo, že je chyba snažit se nacpat Schulze do nějakých kategorií - je třeba nechat jej vyprávět. Nemá to děj, není to příliš konkrétní, je to rozostřené impresionisticko-expresionistickým způsobem, magický realismus všude... A pak začne člověk skoro cítit na jazyku příchuť těch dní a začnou se mi vybavovat zážitky z vlastního dětství. Celá ta kniha je velice smyslová. V jedné pasáži je cosi o rozdráždění poštěváčku času, coz

2 12.08.2018

Ačkoli jsem váhala, nakonec dávám pět hvězd - za to, že kniha má nehrdinského (a tedy uvěřitelného) hrdinu, který dělá celý život kompromisy, a pak se za ně kaje. A náhodou je to zrovna Šostakovič; autor znamenité hudby, kterého autor sympaticky nevykresluje jako dokonalého umělce kdesi na vrcholu Olympu, ale červa v bahně SSSR.

2 21.05.2018

Svěží směsice pastiše, parodie, mystifikace a eseje o literatuře. Průběh knihy je svou fragmentárností sympaticky iritující, Calvino přidává postřehy a epizodky, které jsou jaksi povědomé... Kdesi se vynoří vliv jiného autora - ale vlastně kdoví jestli...
Je potřeba se soustředit, leč osobně jsem se v knize úplně neztratila. Jako jednu z obzvláště povedených věcí bych vyzvedla zparodování univerzitního prostředí. Jak trefné.
Ačkoli ke konci už originalita knihy lehounce ztrácí tah, závěr (který mnohým připadá odbytý, divný) mi svou tupou schematičností vlastně zaimponoval - je to kopanec do tváře konvenčních příběhů. Stejně jako celá kniha.

2 13.01.2018

Chytrý a vtipný přelet nad naší kinematografií do konce 60. let. Škvorecký podává historii filmu s lehkostí a živě líčí historky, jejichž aktérem byl on nebo někdo z jeho okolí. Pochopitelně - jedná se o "osobní historii" - jsou někteří filmaři upozaděni a jiní vylíčeni detailněji, sám Škvorecký ovšem přiznává, že být vyčerpávající nebylo jeho ambicí. Ačkoli bych uvítala širší pojednání např. o Pavlu Juráčkovi, mile mne překvapilo duo Němec a Krumbachová (také hezké historky); i mnozí další se díky této knize více dostávají do mé přízně. Z knihy také jasně vylézá depresivní akcent cenzury (těch nezrealizovaných scénářů a dalších zásahů!), ale to už k té době patří... Étos opojných šedesátek je však jasně patrný a Škvoreckého sympatický spisek slouží jako výborný inspirační materiál pro poznávání české kinematografie. A Novotný ať si klidně leze po stropě.

2 12.01.2018

Troufám si říci, že knihu podobného ražení jsem ještě nečetla, a to čas od času zabrousím do laplatské literatury i něčeho šmrncnutého sci-fi. Borgesova pochvalná slova v předmluvě jsou oprávněná; jedná se o nesmírně originální záležitost. Kvůli povaze knihy zde nelze vylíčit, oč přesně jde. Ze začátku je čtenář dosti zmaten, pak mu to začne docházet... A všechny ty důsledky... Ač by člověk třeba čekal záblesk magična obvyklý u autorů Latinské Ameriky, tohle mi v určitých bodech vzdáleně připomnělo našeho Arbese. Opravdu, nevšední kousek.

2 21.12.2017

Konečně jsem se dostala k téhle kultovce. A stálo to za to - útlá knížečka, která ale (podle mého) vcelku přímočaře a břitce komentuje náboženství, politiku, vědu a lidský charakter. U Vonneguta oceňuji jeho vhled do přírodních věd, který se ale nenechává omezovat přílišnou exaktnosti a pohrává si s fakty, vytváří svou vlastní faktografii. A lepší kritiku zrovna toho náboženství by nevymyslel ani Richard Dawkins. Tolik pravdy v ironickém obalu v každém výroku týkajícím se bokononismu!

2 19.12.2017

Poněkud perverzní orgie Nezvalovy obrazivosti. Ne, že bych se místy nezasmála, ale ve výsledku mi to přišlo spíše jen jako schematická braková literatura ozvláštněná surrealistickými vizemi a chlípnými chlápky.

2 19.11.2017

Tak to bylo hodně silné. V některých momentech jsem Juráčka absolutně nenáviděla - nesnesitelný egoistický chlap s milionem špatných vlastností a odpudivých návyků. Pak přišla nějaká vtipná a příčetná pasáž, něco o současnících... Zábavné historky o Havlovi a spol., sem tam Kundera (jeden z hodně mála, kteří tam nejsou totálně zkritizováni)... Byla to fuška, ale stejně se nedalo přestat číst. A Juráčkovi vděčím za lepší zorientování se v nové vlně - a vůbec mě to více inspirovalo pustit si další šedesátkové filmy.

2 17.10.2017

Tohle pro mne bylo zklamání. Těšila jsem se na brněnské reálie a spřízněnost s Kunderou, o které jsem se kdesi dočetla. Ovšem nenaplňovalo mne to. Byla jsem spíše zhnusená, dočetla jsem rychle a bez požitku, jen aby to bylo za mnou. Bohužel, tohle asi není autor pro mne.

2 16.10.2017

Živelný cestopisně (nejen) laděný román s étosem bohémství a šedesátek. Absorbující čtení zvoucí do jiných krajů a jiné reality.

2 16.10.2017

Kniha, která mi Muchu představila - a učinila ze mne nadšenou čtenářku jeho dalších děl. Atmosféra uvolněných šedesátých let a okouzlujícího jihu se snoubí s děsem šedivé socialistické reality. Hlavní postava působí věrohodně - člověk z masa a kostí, omylný a hříšný, přesto hodný čtenářových sympatií. Nazvala bych to utajeným klenotem české literatury.

2 16.10.2017

Hlavní hrdina je tak nesnesitelný... Ale v tom je právě genialita díla pojednávajícího o vyrovnání účtů s "lyrickým věkem". S typickým kunderovským smyslem pro směšnost i filosofické hloubky.

2 15.10.2017

Hravý raný Kundera... Rozkošné povídky plné autorovy komiky v intenzivní formě. Nejpůsobivější je asi často zmiňovaný Falešný autostop. Osobně mám hodně ráda i Nikdo se nebude smát kvůli té absurditě a efektu sněhové koule (filmová verze mimochodem není špatnou adaptací) a Staré mrtvé, u kterých si nejsem úplně jista, čím na mne zapůsobili (možná tou atmosférou kontrastu pokoje vysoko v činžáku a ulice dole, ospalost maloměsta...).

2 15.10.2017

Srovnatelné s Tristramem Shandym od Sterna, ale možná trochu stravitelnější... Na svou dobu bezprostřední a vtipná kniha.

2 16.09.2017

Fascinující postřehy střídmého a originálního spisovatele. Kdykoli si knihu přečtu znova.

2 16.09.2017

Hluboká a drásavá kniha. Mne osobně možná zasáhla ještě více než Cizinec. Líbil se mi Bernard Rieux, netypický typ hrdiny, který není takový ten typ okatého supermana, který všechno zvládne a všechny zachrání. Vybudovala jsem si k němu v průběhu četby velký respekt.

2 16.09.2017

Hořkosladká výpověď, která o našich emigrantech řekne více než jakýkoli odborný výklad dějin. Někdy jsem se smála nahlas, jindy mne mrazilo.

2 16.09.2017

Snad má nejoblíbenější od Urbana... Mystifikace mystifikací, nesmírně originální nápad.

2 16.09.2017

Kniha mne oslnila svou grafikou, začátek mi připadal hodně slibný a svým nápadem zajímavý. Později ale má pozornost stále více otupovala, protože porozumění vyžadovalo znalost italských reálií a její popkultury, což logicky zahraničnímu čtenáři chybí... To asi není úplně Ecova chyba, každopádně mi i přesto připadá, že mezi jeho knihami jsou mnohé lepší.

2 16.09.2017

Při své délce má kniha silnější i slabší místa. Dojem je v zásadě dobrý, kniha čtivá. Některé pasáže trpí strojeností, jiné jsou ale zase poměrně životné a lidsky uvěřitelné. Silnější pro mne byla první půlka, druhou trochu kalí politicko-prezidentská linka (trochu křečovitá). V každém případě příjemné zjevení. A hlavně - kniha není intelektuálně plochá, aniž by se o to příliš okatě snažila.

1 19.01.2023