AnjaVCL komentáře u knih

Daňa, Pavel a 36 čtverečných metrů v Mnichově. Vracející se refrén, který spíše vyjadřuje klaustrofobii v abstraktní rovině než ve fyzické.
Než jsem knihu vzala do ruky, říkala jsem si, že dost možná mi bude připadat zbytečná - že byl Juráček v soukromí poměrně nesnesitelný a kromě fascinujícího uměleckého ducha měl pár zásadních špatných vlastností, jsem poměrně snadno vyrozuměla i z Deníku. Proč tedy číst o tom, že se skutečně často choval jako kretén (nejde-li nám jen o detaily bulvárního duchu)? Zkrátka proto, že kniha je výborně napsaná a zdaleka není jen o Horákové životě s P. J.; kdo by také zvládl přečíst přes 400 stran jen o tom, jak se Juráček hádá a kterak si dokazuje existenci svého nadprůměrného pinďoura. Naopak - v knize se setkáme s miniportréty řady dalších více i méně známých osobností, což je nesmírně cenné, neboť disent a spol. nebyl jednolitou masou. Setkáme se s echt intelektuály, hédonisty i burany. Občas zazní feministická struna, což je také dobře - ne proto, že je to nějaká ideologie, ale zkrátka proto, že ženy disidentů mohly být srovnatelně fascinující jako jejich protějšky, často charakterově vyzrálejší, a snad až na Olgu Havlovou poněkud opomíjené.
Horáková jde kromě toho i do minulosti a hledá paralely; někomu to může připadat šroubované a přespříliš intelektuální, leč mně to připadalo zdařilé - autorka rozhodně svou erudici nepředstírá, má výborný kulturně historický přehled. Pokud ji někdo kritizuje za toto, připadá mi to jako banální kritika vzdělání a aplikace humanitního myšlení. (K tomu bych řekla, že sama vyšší humanitní vzdělání nemám, jsem přírodovědec. Na filosofování pro filosofování jsem alergická a zde jsem s tím problém rozhodně neměla.)
Poměrně mě zaujal koncept Černého myslivce - asi nejsem typ ženy, který by na něco takového slyšel, ovšem po prvotním úšklebku jsem zjistila, že jako určitý sociologický typ to je vlastně zajímavá kategorie. Jakkoli nemusím Němcovou, v Horákové úvahách mne nerušila.
Místy by samozřejmě šlo mírně škrtat, kniha však měla spád a v nadšení jsem ji přečetla za nějaké tři dny.
V neposlední řadě jsem neviděla zajímavější a ucelenější reflexi analogie Juráček-Kafka. Většinou je pojata banálně, ovšem zde je téma pojato konstruktivně a nesmírně čtivě.
Nenechte se předem znechutit negativními komentáři - kniha není jednoznačná ani stoprocentně objektivní (což autorka říká hned v úvodu a je nesmysl jí to tedy vyčítat). Černobílá je jen Sylva. Dejte Daně Horákové šanci.

4 02.08.2020

Zhruba první polovina knihy mne velmi bavila a měla jsem dojem, že je to na recentní poměry docela zjevení. Z recenzí jsem získala dojem, že je tam hodně nechutností, ovšem očekávání bylo asi přehnané. Jestli někoho irituje pár poznámek o těle a o Bristolu, tak já to nejsem. Druhá půle mne přinutila s hodnocením klesnout - mohou za to fantasmagorické prvky (nevadily by při ústrojném zakomponování), jistá banalizace děje a menší množství zajímavých postřehů. Dobrá knížka se zkrátka v průběhu rozplizla.
Jinak pro čtenáře mého typu to žádná nálož není - přečteno za dva dny, trávení textu bez problémů. Lehká nesympatičnost vypravěčky je prostě spisovatelská strategie, která aspoň ze začátku fungovala solidně.

4 15.07.2020

"Tam se určitě smilní!"
"V neděli!"
Aneb hrůznost náboženského fanatismu, která je z odstupu hořce komická. Geniální kniha psaná s lehkostí, vtipná i se závažnou výpovědí.

4 17.10.2017

Bonboniéra neskutečných povídkových klenotů. Po jiných latinskoamerických spisovatelích jsem měla velká očekávání, ovšem Cortázar je ještě překonal. Nevím, která povídka mne zaujala nejvíce, protože jsou odlišné a přece se doplňující. Krásný poeticko-filosofický styl.

4 17.10.2017

Jednoznačně životopisná kniha s nejlepším potenciálem vtáhnout čtenáře, co jsem kdy četla. Nemohla jsem se od toho odtrhnout. Smála jsem se na celé kolo, vrtěla hlavou, trnula hrůzou. Mucha byl úžasný spisovatel, jehož vypravěčský um předkládá nesmírně čtivý záznam života jedné generace našich umělců v pohnuté době. Nikdo mi nevymluví, že to byla pořádná jízda. A docela by mne zajímalo, jaké neodolatelné feromony kolem sebe šířila femme fatale Vitka - protože je to vše naprosto neuvěřitelné...

4 16.10.2017

Můj nejoblíbenější Kundera. Esence jeho tvorby vybroušená do dokonalosti. Nevím, zda by mne jinak bavilo číst o Goethovi, se kterým spíše válčím - ale tady se královsky bavím. Ve všech liniích a vrstvách, k nimž se musím někdy znova vrátit.

4 15.10.2017

Velice mne to bavilo, nevím přesně proč. Bylo to ponuře hravé, ty repetitivně banální promluvy, netradiční jména... Fuksovský svět, u kterého nevíme, jestli je náš - a pokud ano, není to dobrá zpráva.

4 16.09.2017

Jedna z knih, která nemá obdoby. Přebujelé obrazy, klikatá souvětí, surrealistické představy, Praha na hranici mezi realitou a fantas(magor)ií... Na toto musí mít člověk asi specifické duševní naladění. Mne tato kniha dovedla k tomu, že jsem si Ajvazovy knihy zamilovala. Čas od času si představuji, že podobně jako hlavní hrdina projíždím na lyžařském vleku temnými zákoutími pražských bytů...

4 16.09.2017

Skvělá mystifikační záležitost. Dotýká se spousty otázek a zároveň je přiměřeným způsobem ironizuje. 10/10 za deus ex machina Patrika Ouředníka a s tím spojené kunderování.

3 28.01.2023

V podstatě je to z podstatné části také Ouředníkovo dílo, protože toto opravdu není klasický překlad...

3 08.06.2018

Kniha se mi velmi líbila po stránce imaginativní - bylo fascinující představovat si ty výjevy... Nemůžu ale souhlasit s těmi, kteří vyzvedávají ústřední pár coby ukázku "pravé lásky" - naopak mi ten vztah připadal poněkud povrchní. Ale asi to patří k Vianovu světu. Nicméně četby nelituji, pro ty estetické kvality to stálo za to.

3 17.10.2017

Tak tohoto bych si dala i větší dávku. Autorův černý, sarkastický humor mi naprosto sedl. A trik hlavního hrdiny s "citacemi bible" si říká o zavedení do praxe!

3 16.10.2017

Kniha plná komicko-děsivých hlášek a myšlenek. Mám ráda knihy, kde není hrdina stoprocentním klaďasem - Proteus je živoucím člověkem a Vonnegutova kniha geniálním dílem.

3 16.10.2017

Tento tip z Lidovek se ukázal být strhujícím čtením. Chvála každému dílu strhávajícímu básníky z piedestalu/Parnasu.

3 15.10.2017

Borgese lze číst znova a znova; žasnout nad komplexitou jeho světů. Díky němu jsem objevila kouzlo argentinských autorů. Povídky v Zrcadle a masce jsou podle mého názoru ukázkou toho nejlepšího.

3 16.09.2017

Velice čtivá kniha, kde Eco slevil z filosofické tíže textu, která mně osobně nevadí, ale tato kniha díky tomu patří mezi ty, které jsou nejspíše přístupnější širšímu publiku než slavné Jméno růže. Hravé proplétání historie s fikcí, uličnicky sympatický hlavní hrdina, zábavné epizodky... Někdy jsem se i smála, zvláště u čachrů s relikviemi (které možná nejsou tak vzdálené od reality).

3 16.09.2017

Tohle pro mě byla pecka. Hutný příběh, který strhává nevinnou masku dětství - tady se nehraje na žádnou roztomilost. Fantaskní, ale hrozivě výstižné. Inteligentní vypravěč, který není klasický pozitivní hrdina, ale něco na něm je. A negativní hodnocení Malého prince, se kterým souzním, protože mě ta knížka odjakživa irituje.

2 14.02.2021

“To zas skončí hajlováním.”
“Bělohradský, to je Bohdalová český filosofie.”
“Morava jako průser.”
Tahle kniha plná spíše nesympatických lidí, binge souložení a hektolitrů chlastu je vlastně něčím poměrně sympatická. Z hlubin se ozývají zlověstné podtóny, ale zároveň je vše, jak má být.

2 04.09.2020

Co říci... Plynoucí útržky všeho možného s občasným vynořením pana Jorge a postsocialistických reálií v kulisách omamně tekoucího času. Neumím říci, o čem to bylo, ale je to perfektní. Navození specifické nálady par excellence.

2 20.01.2020

Esejisticko-magicko-pitoreskně-(ne)akademická cesta po prolukách, uličkách, hospodách Prahy a Brna (mohlo být věnováno o něco více prostoru Brnu). Krajina v hlavní roli, lidé ustupují do pozadí k ostatním přírodním činitelům typu počasí a geologické podloží. Závany dvorků a průjezdu, ale také ambivalentních exkrementů.
Absorbující čtení přiznávající vlivy magické (magicko-realistické) tvorby o Praze. Něco Meyrinka, něco Ajvaze, něco surrealismu a experimentování a úvah příroda-kultura. Ne se vším lze zcela souhlasit, ale styl nevyvolává touhu hádat se, neboť svým plynutím uspokojuje čtenářskou lačnost.
A už na začátku odzbrojí Brnem-Teheránem, branou Orientu.

2 27.06.2019