aninaji
komentáře u knih
Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji
Barbara Demick
Smutek, bezmoc, beznaděj...To, co se děje v Severní Koreji, je pro mě ve 21. století nepochopitelné.
Holky z internátu - Příjezd
Enid Blyton
Jako malá jsem dvojčata Pat a Isabelu milovala! Vrátit se k nim skoro po 30 letech bylo moc fajn. Pořád je to milé a poutavé čtení.
Jako dospělá vidím, že pointa jednotlivých příběhů je vždy dostatečně poučná a prvoplánová a dvojčata se svými kamarádkami působí trochu jako Rychlé šípy v sukni, ale vůbec mi to nevadilo. A jako malé holce už vůbec ne.
Jestli zůstanu
Gayle Forman
Příběh o tom, zda být, či nebýt. Moc mě bavila retrospektiva, ve které Mia vypráví o svých velkých láskách - hudbě a Adamovi, a hlavně o své rodině. To, jak se měli všichni rádi a jakým způsobem jejich život změnilo pár vteřin, mi nejednou vehnalo slzy do očí.
Dějová linka ze současnosti mě ale neoslovila. Možná je to tím, že jsem podle anotace čekala něco jiného...Překvapuje mě, že existuje film. Až tak výjimečný příběh to opravdu není.
Letní světlo, a pak přijde noc
Jón Kalman Stefánsson
Mozaika příběhů obyvatel jedné malé islandské vesničky, kde se všichni znají a jejichž osudy se vzájemně ovlivňují a proplétají. Vyprávění o obyčejných lidech a jejich neobyčejně obyčejných životech, ve kterých prožívají zdánlivě obyčejné a nezajímavé věci. Když si odmyslíme pár severských specifik, mohly by to být příběhy o komkoli z nás. A právě to dělá knihu, spolu s autorovým stylem, tak poutavou a jedinečnou.
Vyprávění je proloženo spoustou zajímavých úvah a životních mouder, které Vás občas donutí zpomalit a zamyslet se. Možná vás překvapí věty se spoustou odboček. Tady ale pravdu platí, že odbočky jsou jako sluníčko a vy si ta klikatá souvětí zamilujete.
Knihu jsem si vychutnávala, protože je mi jasné, že na podobnou hned tak nenarazím. Často jsem se v textu vracela k tomu, co mě zaujalo a užívala si autorovu životní moudrost a nadhled. Chvilkama mi bylo hrdinů opravdu líto, pak mě štvali, vzápětí na to rozesmáli....čtenář s nimi zažívá celou škálu různorodých pocitů. Jen ten smutný a hořký konec mě překvapil. Po dočtení mě přepadla taková zvláštní melancholie. Ale to je život.
Záhada na zámku Styles
Agatha Christie
První případ Hercula Poirota mě moc mile překvapil! Čekala bych, že ve své prvotině se i taková autorka jako Agatha Christie bude ještě trochu hledat, ale chyba lávky. Má to všechno, na co jsme v jejích knihách zvyklí - promyšlenou zápletku, atraktivní prostředí a hlavně detektiva se specifickým vzhledem, způsobem vyšetřování i móresy.
Přestože byla kniha napsána před více než 100 lety, vůbec to není znát. Chytne vás a nepustí, dokud nezjistíte jak se to všechno seběhlo. Agatha Christie byla opravdu mistr svého řemesla.
Pacient
Sebastian Fitzek
Moje první kniha od Sebastiana Fitzka. Očekávání jsem měla opravdu veliké. Na základě recenzí jeho knih jsem byla připravena na akci, na překvapivé zvraty, na promyšlenou zápletku, která mě posadí na zadek, na příběh, od kterého se nebudu moci odtrhnout, dokud knihu nezaklapnu na poslední stránce. Nic z toho se ale nekonalo.
Jak to nakonec dopadne, mě napadlo docela brzy. Tedy zhruba, samozřejmě. Není už to u příběhů z blázince trochu klišé? Jen tady to bylo opravdu málo uvěřitelné...nereálné.
Maminka
Jaroslav Seifert
Poezii běžně nečtu a ani tato sbírka nebyla zrovna můj šálek čaje. Ale na báseň o tatínkově dýmce nezapomenu...
Anglické listí aneb Coolturní šok
Alena Damijo
Krátké příběhy o tom, jaké je zvykat si na život v jiné zemi. Neurazí, ale ani nenadchnou. Jestli jsem se u knihy měla bavit, nějak mě to minulo. Autorka se sice snaží být vtipná, ale právě ta snaha je až moc zřejmá. Hvězdičku navíc dávám za posledních několik kapitol, u kterých jsem se konečně zasmála, ale i dojala. Líbilo by se mi víc, kdyby kniha popisovala kratší časový úsek. Takto to bylo takové letem světem, kdy autorka na 160 stránkách obsáhne období od svého příjezdu do Británie jako aupair až do doby, kdy je vdaná, má děti a pracuje jako učitelka.
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Smutná a dojemná knížečka, plná moudrých myšlenek. Pohladí Vás po duši.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Bože, to byla nádhera! Příběh slečinky Kyi Clarkové ve mně bude rezonovat ještě dlouho. První část knihy jsem četla docela dlouho, ale bylo to tím, že jsem se na stránkách často vracela, abych si znovu přečetla a vychutnala všechny ty dechberoucí popisy a představila si každičké místo v Kyině bažině.
Druhá část ve mně vyvolala takovou vlnu emocí, jakou jsem u knihy asi ještě nezažila. Chvilkama jsem se smála, pak zas brečela...někdy oboje najednou. Několikrát jsem musela knihu odložit a brečela jsem a brečela a nemohla jsem přestat.
Celá kniha má jedinečnou atmosféru, která vás pohltí a nepustí ještě nějakou dobu po dočtení poslední stránky.
Podivuhodný případ Benjamina Buttona / The Curious Case of Benjamin Button (dvojjazyčná kniha)
Francis Scott Fitzgerald
Krásně se to četlo, brzo to skončilo. Ale takové povídky jsou. Tahle byla navíc docela smutná...Jen mě trochu mrzí, že autor skoro ignoroval ženské postavy. Matka je zmíněna párkrát, o Hildegardě jsme se mohli také dozvědět víc.
Karibské tajemství
Agatha Christie
(SPOILER) Od Agathy Christie jsem už dlouho nic nečetla, a proto jsem zase po jedné Jane Marplové sáhla. Případy, které vyšetřuje slečna Marplová, mám ostatně nejraději.
Prostředím a atmosférou mi tento příběh připomínal Zlo pod sluncem. Autorka čtenáře celou dobu udržuje v napětí a navádí k tomu, aby chvilku podezříval jednu postavu, později zase jinou.
Jediné, co mě možná trochu zklamalo, bylo nakonec vcelku jednoduché rozuzlení. Na to nejsem u Agathy Christie zvyklá.
Opravdové zločiny
Lucie Bechynková
Na tuhle knihu jsem byla moc zvědavá. O podcastu jsem několikrát slyšela i četla, ale jsem spíš divák a čtenář než posluchač. O téma se zajímám už dlouho a myslím si, že mám docela načteno.
Je mi to líto, ale kniha moje očekávání nesplnila. V prvé řadě by si zasloužila pořádnou korekturu. Je v ní dost chyb, některé věty a souvětí jsem si musela přečíst víckrát, abych pochopila, co vlastně čtu. Zvláštní byla také návaznost v pár kapitolách. I když se jednalo třeba jen o dvě stránky textu, v příběhu jsem se ztratila. Nelíbila se mi grafická úprava, kdy některé odstavce byly tučným velkým písmem. Nepochopila jsem proč. Snad jen, aby příběhy vypadaly delší? Celá kniha na mě působí dojmem, že byla šitá horkou jehlou. Je to takové halabala neuspořádané, nesystematické. Netuším, proč si autorka vybrala zrovna tyto příběhy. Spousta z nich mi vyšuměla z paměti chvilku po dočtení kapitoly. Pro mě nebyly ničím zajímavé ani výjimečné.
Kapitoly nejsou řazeny chronologicky, abecedně, ani podle zemí, ve kterých k případům došlo. V některých kapitolách je fotografie, v jiných ne. Některé kapitoly jsou třeba na 8 stran, jiné sotva na dvě. Proč jsou tedy takové příběhy, o kterých má autorka jen základní informace (možná více informací ani dohledat nejde), vůbec zařazeny do knihy? Kdyby jich byla polovina, ale podrobněji rozepsaná, doplněná fotografiemi, byla by pro mě kniha mnohem poutavější a případy zapamatovatelnější.
Takhle jsem ji prosvištěla a jediné kauzy, které mi utkvěly v paměti byly ty o bratrech Menendezových a o vyloupení argentinské banky. Je to opravdu škoda a naprosto nevyužitý potenciál.
Matka v krizi
Simona Monyová (p)
Knihy Simony Monyové jsou pro mě zvláštní a musím říct, že je zrovna nevyhledávám. I tuto jsem si přečetla hlavně proto, že splňovala jedno z témat čtenářské výzvy a měla jsem ji doma, protože jsem si ji koupila už k výzvě v roce 2020 a nepřečetla ji.
Na rozdíl od tří jejích předešlých knih, které jsem četla a vůbec nevím o čem vlastně byly, si tuto budu pamatovat. Možná je to tím, že jako máma tří malých kluků zažívám podobné situace jako hlavní hrdinka a byla mi tím blízká....nevím. Každopádně mi tato kniha v tuto chvíli sedla a já jsem se opravdu bavila. Kromě jiného obdivuji, kolik trefných a vtipných přirovnání autorka dokázala vymyslet a zakomponovat do tak útlé knížečky.
Po dočtení si jen říkám, že jestli se jedná o autobiografický román, brala paní spisovatelka svůj život s neobyčejným nadhledem.
Přišel jsi, když venku pršelo
Sandra Rokosová
(SPOILER) Kniha se mi četla dobře, stránky rychle ubíhaly. Ale zdejší nadšení bohužel úplně nesdílím. Celé mi to přišlo takové nedotažené, zevrubné, málo do hloubky. Např. hlavní hrdince se narodí syn. Těhotenství od jeho zjištění do porodu zabere sotva dvě strany a narození miminka jeden odstavec o třech řádcích. V románu o lásce, navíc psaném ich-formou, je to pro mě docela málo. Důležité mezníky v životech hrdinů jsou jen krátce a nezúčastněně zmíněny pár slovy a jede se dál. Spoustu informací se čtenář vůbec nedozví. Kolik je hrdinům let? Jak vypadají, jak se oblékají, chodí do školy, pracují/už nepracují? Tohle všechno bych se ráda dozvěděla co nejdřív. Když nic z toho nevím, je těžké si hrdiny představit a nějakým způsobem se s nimi ztotožnit. U některých postav to není zmíněno za celou knihu. Věřím, že se najdou čtenáři, kterým vyhovuje skutečnost, že si hlavní hrdiny mohou představit jakkoli. Mně to bohužel brání v hlubším prožitku z příběhu. Děj je popsán jednoduchým jazykem a dialogy občas tahají za uši. Copak dnes se někdo oslovuje "moje milovaná" nebo "drahý"? Příběh sám o sobě je mile obyčejný a uvěřitelný, ale z výše popsaných důvodů ve mně nevyvolal skoro žádné emoce.
River Wild
Samantha Towle
Tak náročná témata, jako je zneužívání dětí a domácí násilí, by si zasloužila trochu lepší zpracování. Na to, čím si hlavní hrdinové prošli, jsou dost v pohodě. Zápletka je předvídatelná, některé věci se dějí z předem jasných důvodů. Konec je uspěchaný, jakoby autorka na poslední stránce zjistila, že zapomněla dořešit jednu z dějových linek.
Jediné pravé lásky
Taylor Jenkins Reid
Krásný příběh o lásce, pochopení, odpuštění...Autorka mi umožnila vidět některé životní události a zkušenosti zase z jiného úhlu.
Dívky z Montmartru
Cathy Marie Buchanan
Moc děkuji tomu, kdo zmínil tuto knihu v diskuzi k čtenářské výzvě. Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, ale dalších 300 stránek jsem se nemohla odtrhnout. Autorka odvedla skvělý kus práce! Kdyby to šlo, četla bych pořád dál a dál...Nádhera.
Mlha nad Shadow Sands
Robert Bryndza
Tohle bylo zatím to nejlepší, co jsem od Bryndzy četla. V Kanibalovi tlačil, na můj vkus, moc na pilu. Říkala jsem si, že série s Kate asi nebude nic pro mě. A ono ne :-) Jsem ráda, že jsem knize dala šanci, protože tentokrát to byla jízda bez jediného zaškobrtnutí. Díky!
Netvor
Alex Flinn
Na film jsem natrefila náhodou a tak jsem si řekla, že bych si mohla přečíst i knižní předlohu. Bylo to jiné, ale docela fajn. Paradoxně mě víc bavila část příběhu bez Lindy. Konec mohl být lepší - lépe vymyšlený, více rozvinutý.