alweryon komentáře u knih

Hlavním tématem je čas. To, že je to hlavní téma, ale odráží se to i v náhlých změnách tempa knihy je geniální.
Dalšími tématy jsou změna/stálost, smrt, víra v Boha - tedy základní filosofická témata historie, kterým se nelze vyhnout.

Pro mě bylo nakonec asi nejvíc téma smrti v plicním sanatoriu - jak se lékaři musí stále tvářit pozitivně a jak si lidé zařídí všechno tak, aby nezešíleli. Chvíle, kdy se hlavní hrdina a doktor střetnou v nevysloveném rozsudku smrti u jedné z hlavních postav je zdrcující.
Kniha mi i po měsíci pořád leze do myšlenek a já se těším, až ji budu číst za deset, dvacet, třicet let (pokud budu žít) a budu ji prožívat jinak, protože nakonec banální pravda - čím víc budu mít odžito a odpřemýšleno, tím víc tady získám.

P.S. Nejvíc jsem se těšil na dogmatického jezuitu a dostal málem komunistu:-) Ale i tak je ta dvojice "protivníků" to, co jsem si nejvíc užíval

9 04.02.2019

Homeopatikum z Exupéryho a Bible.

7 03.08.2016

já ani nevím, jak ji zhodnotit tak, aby to neznělo jako přehánění.

Přečtu víc než sto knih za rok - ale poprvé od "K jádru křesťanství" jsem si řekl, že ji musím koupit desetkrát a rozdávat.

"Ale zkus to bez kondicionálu."

P. Smolen si mě definitivně získal.

5 09.10.2018

Tak jsem si připomněl jaké to je, když knížku prostě musím dočíst ten den, kdy jsem ji dostal. Je potřeba mít alespoň malý přehled o událostech kolem pontifikátu Benedikta XVI - tento rozhovor už navazuje na další a neutrácí čas vysvětlováním.
Utvrzující ve víře.
Jsem tak nějak hrdý na to, že jsem se obrátil právě za tohoto pontifikátu - a Benedikt je tak součástí mého života:-)

5 30.12.2017

Díky této knize (samozřejmě Milostí Boží:-) ) jsem křesťan a díky Chestertonově Ortodoxii katolík. Miluji to jak myslí.

5 02.08.2016

Jako katolík oceňuji skvělého lefébvristu, který je mojí nejoblíbenější postavou této knihy. Občas je humor až příliš nahuštěn a působí jako americká hysterická komedie. Ale proč vyčítat, když jsem se párkrát rozesmál nahlas (zabíjačka jako za protektorátu) a když jsem si u ní vážně odpočinul. Pár výborných postřehů, české reálie, vtipy o mládežnické schole a svižné tempo přebíjejí výše zmíněné a trochu zvláštní konec.

5 01.08.2016

Na Slovensku Tiso a u nás Hácha. Oba katolíci, oba nenáviděni exilovou vládou i komunisty v Moskvě.
A přitom rozdíl jako mezi J. Flaviem a Jeremiášem. Rozdíl mezi peklem a světcem.
To co zažil Hácha je pro citlivého člověka asi to nejhorší možné. Pětiletá Kalvárie

Jsem moc rád, že tahle kniha vyšla. Je to pečlivé hledání spravedlnosti. Díky

4 24.06.2020

Doporučuji: pár let číst dialogy, Aristotelovu Metafyziku a ničemu moc nerozumět.
Pak si teprve přečíst tohle a další výklady. Pak se vrátit zpět a číst znovu autory samé...

Člověk si toho pak víc váží a fakt ví, že Real je génius

4 18.05.2020

Až u této knihy mi došlo, jak strašný je český idiom "roznesli je na kopytech".

Výborná kniha. Zejména oceňuji hledání starozákonních motivů v Žižkových motivacích.

Autor si dovolil psát i s lehkou ironií k době minulé i té naší - a snad i pro tuto schopnost je ta kniha nakonec obdařena nadhledem autora, který by mohl napsat knihu desetkrát delší, ale nepotřebuje machrovat se vším co ví.

4 10.05.2020

Jsem rád, že branou k Demlovi byla pro mě právě tato kniha. Je mi jasné, že knihy korespondence z této skvěle připravené Demlovské edice přečtu časem všechny a může za to právě tento velmi milý start. P. Ševčík je postava projevující se téměř svatě a vedle do Floriana (a Bílka a Březiny) zfanatizovaného P. Demla vypadá jako čirý rozum a umírněnost. Ale to jak cítí v Demlovi génia a jak jej proto všemožně podporuje je ctnost pokorných lidí - radovat se z nadání druhých.

4 30.12.2017

+Klidně bych si myslel, že tu knihu napsal můj současník - dnešní historik. Pestré prolínání "velkých" i "malých osobních" dějin, napínavých projevů kdy jde řečníkovi často o život, drobné postřehy (...vnikl požár třením suchých větví stromů) vytváří plastický obraz té doby.
Jsou pasáže, které mrazí (např. snaha Sparťanů dostat se v noci z města plného nepřátel).Tato kniha je pro mě krásná sonda do duše lidí a politiky, varování před přímou demokracií atd..
- Některá místa zdlouhavá, mapky pro mě nepřehledné a málo záložek

A dostal jsem u toho velkou chuť si zahrát AoE2 a poslat výsadkovou flotilu na nějaký ostrov.

4 19.12.2017

Jak je tu napsáno v jiných komentářích - kniha je i pro mě zdlouhavá. Poprvé jsem byl velice zklamaný, ale při dalším a dalším čtení to zmizelo a teď ji mám opravdu rád. Myslím, že právě Mertonova poctivost vede k tomu ,že opravdu důkladně sleduje svůj život až po vstup do kláštera a díky tomu je pro mě tento proces uvěřitelný. Několik pasáží patří mezi duchovně nejvýživnější v celém mém čtenářském životě.

4 02.08.2016

(SPOILER) ...takhle tlustý stránky jsem doteď znal jen z leporela.

Sociální encyklika Fratelli tutti se dotýká řady témat a je zde pro každého, kdo chce znát stanovisko současného papeže (se vší závažností z toho vyplývající) k tématům jako jsou migrace, trest smrti, válka, kapitalismus nebo dialog.

Nejsem samozřejmě schopen podat vyčerpávající a objektivní shrnutí encykliky, o které si myslím, že je z Františkem podepsaných nejvíc blízká tomu, kým náš papež je. Pokud již několik let dobře sleduji jeho texty, ve Frattelli tutti jsou všechny hlavní tóny jeho pontifikátu.

Když zde například píše o migraci, zmiňuje negativní jevy, které ji provázejí (zneužívání situace pašeráky, devastace zemí odlivem mladých, nereálná očekávání a následná frustrace některých migrantů), ale ve výsledku je zcela zásadně proti uzavření se cílových zemí. Lidská důstojnost podle papeže opravňuje k cestě každého, komu prostředí, ve kterém žije, neumožňuje důstojný život. Ano, pomáhat v těchto zemích je zásadní a je to povinností bohatých zemí. Pokud ty ve spolupráci s místními vládami nezajistí možnost důstojného života v zemích poškozených válkou, přírodními katastrofami nebo důsledky globální změny klimatu, nemohou očekávat, že lidé bez vyhlídek zůstanou, kde jsou.


A teď přijde něco, co se mi zdá v této encyklice opakovaným motivem. Po probrání náročného tématu následuje prosba, aby čtenář šel za své první obavy z cizího, protože „je tu nějaká potíž, jestliže pochybnosti a strach podmiňují náš způsob myšlení a jednání do té míry, že nás činí netolerantními, uzavřenými, ba dokonce snad i – aniž si to uvědomuje – rasisty.“

Proč zmiňuji to, že papež čtenáře prosí? Pro mě osobně se tato encyklika stala tím, jak nazval jeden z oddílů – naléhavou prosbou cizince (84. - 86.).

Vím, je zvláštní to takto napsat, jsem katolík. Ale přece se přiznám, je to právě tak. V mnohých tématech jsem se jako konvertita těžce propracovával k pochopení učení Církve. Spravedlivá válka? Ještě teď slyším, jak se tomuto slovnímu spojení směje můj nevěřící kamarád a já obhajuji, že je to možné. A ve Fratelli tutti se píše: „Každá válka zanechává náš svět horším, než byl před tím. Válka je selháním politiky a lidství, ostudnou kapitulací, palčivou porážkou od sil zla. Přestaňme s teoretickými debatami, ale dotkněme se zraněného těla obětí. Pohleďme na civilisty, jejichž zabití je považováno za „vedlejší škodu“."

Ne, svatý otec tady nemění věrouku. Ale neobrací se na teoretiky spravedlivé války, aby ještě lépe a detailně propracovali toto učení, a na mocné světa, aby se tím řídili. „Přestaňme s teoretickými debatami, ale dotkněme se zraněného těla obětí.“ To je zcela proti tomu, jak se k tématu vztahuji já. A mám nejednou pocit, že mě o změnu pohledu prosí někdo, jehož pohled na svět nechápu a neznám. Cizinec. Naléhavě vyzývá k zahození vyváženosti, která podle něj často maskuje pravé motivy a touhu si preventivní úder, válku, obhájit. Ale naopak (241.), když píše o legitimitě boje proti tomu, kdo na člověku působí bezpráví, učí, že ti, kdo trpí nespravedlností, „musejí usilovně bránit práva svá i své rodiny, protože si musejí zachovat důstojnost, kterou dostali od milujícího Boha.“

A já nechci oponovat a dohledávat si, jak přesně situaci boje proti tyranovi posuzuje třeba sv. Tomáš Akvinský v Summě. Chci jen ukázat, že Františkovi nejde o vyváženost. Píše za utiskované, za civilisty v zemích, které jdou proti zájmům silných států, za ty, co pro svou rodinu hledají vysvobození v jiné zemi, a právě jejich bída pro něj převáží téměř vše. Jako se každému z nás může stát, že ve sporu jsou pro nás silnější argumenty, které nám můžou pomoci a omluvit naše jednání, chce se František ztotožnit s těmi nejposlednějšími a jejich argumenty zesílit.

„Je nepřijatelné, když jediné hlasy, které je slyšet ve veřejné diskuzi, jsou hlasy mocných a odborníků.“ (275.)



A tak je to se vším. Když vyzývá (173.) k posílení globální autority (což mě děsí), nedělá to proto, že si přeje tyranii toho, co je v naší zemi posměšně nazýváno pravdoláskou, ale proto, že slabé země nemají ve volné soutěži naději dostat se z bídy, která často vyhovuje silným.



●●●



Po letech, kdy jsem četl encykliky, které mě hladily po srsti, čtu text, který mi často nesedí. Ne, nemám z toho radost. Nejsem šťastný z toho, že mě to ruší, že mám obavy, že naplnění některých papežových představ by mohlo ohrozit mou kulturu a nakonec i mě. Tahle radost z rušení a nejistoty je pro mě navždy spojena s těmi, kteří chtějí zakrýt touhu po rychlých změnách podle svých představ. Ale jsem katolík a Svatý otec mi napsal dopis. A prosí mě, abych u oblastí, kde ve mně všechny mé zkušenosti a názory stavějí zeď, ještě jednou zvážil, zda je opravdu nutná. A je mojí povinností to udělat. I proto, že jako chci, aby byly čteny dokumenty jako Veritatis splendor nebo Humanae vitae, stejným způsobem musím číst i já tuto encykliku.



„Učiň, ať jsou naše srce otevřená
Pro všechny lidi a národy na zemi,
Abychom poznávali dobrotu a krásu,
Kterou jsi zasel do každého z nás,
A tak nás pojily užší vztahy
Založené na jedné naději a společných cílech.

Amen.“

3 02.02.2021

výborné. Tématem i zpracováním. Navíc bod pro Cestu - kniha je to krásná a vkusná.

A jeden postřeh - jak důležité je mít dobrého zpovědníka!

3 23.06.2020

Kromě Vyznání jsem byl zatím patristikou téměř nepolíbený.
A hned zásah!
Autor je ironický, kousavý, krásně zbožný a chytrý.
Propast téměř dvou tisíciletí? Neexistuje
Je to překladem nebo autorem?
Pasáž, kdy kousavě rozebírá nechuť k tělu u Marcióna je geniální.
Jo, neměli to tenkrát katolíci vůbec jednoduché - novoplatonici tělo nenáviděli a ti ostatní si ho hýčkali.
Najít ten střed, to je katolictví:-)

3 04.02.2019

Nikodém je svým ostychem nesmírně sympatická postava.
A popis narození Krista - přenádherné

3 07.12.2016

Četl jsem ji několikrát. Zatímco v dějové lince je někdy autor až příliš průhledný a někdy těžko uvěřitelný (kdo příště zemře, hlavní hrdina je slepenec tak sto osudů), tak linka - řekněme duchovní - je skvělá.

3 18.07.2016

Mimo Nadaci jediná sci-fi, ke které jsem se vrátil v dospělosti.

Tertillián píše někomu koho si váží? Mimořádné a snad i proto tak krátké:-)
Ne vážně.. je to tak krásné, až se člověk stydí.

2 27.01.2020