alekis komentáře u knih

Námět a začátek jsou docela zajímavé. Dva lidé, kteří si spolu dlouhodobě dopisují a přes své dopisy se už velmi dobře znají, se nikdy osobně nesetkali.
Když se to nakonec stane... je to nebetyčná nuda!
Autorka mohla z námětu vytěžit mnohem víc - i když jde "jen o harlekýnku". Toto její dílko bohužel opravdu za mnoho nestojí...

2 19.08.2019

Čtenář, který se dostal až k tomuto dílu, se musí smířit s tím, že je konec. Kroniky Fey se uzavírají, nekonečně zajímavý, zábavný, dramatický a dobrodružný příběh končí.
Vše se definitivně vysvětlilo. Zatímco Feyové, kdysi obyčejní pasáci koz, získali obrovské možnosti díky magii, jíž oplývalo místo Moci v Ecrassianských horách, a maximálně jich využívali k porobení jiných národů, muž později nazývaný Roca - Spasitel, který nalezl stejné místo v Krvavých útesech na Modrém ostrově, si uvědomil obrovské nebezpečí, které magie lidem přináší. Rozhodl se ji odvrhnout, zakázat, vymýtit dokonce i za cenu lidských životů, a navždy skrýt do zapomnění. Po padesáti generacích se ale ty přetrvávající pozůstatky ostrovní magie objevily a díky jim... příběh dopadl tak, jak dopadl...
Kroniky Fey je mimořádně vynikající sága. Ačkoliv zdánlivě velká rozsahem, na konci se čtenář může jen s povzdechem otázat: proč už je konec? Jak je to dál?

2 13.07.2019

Velmi čtivé, děj klouže jak po másle, docela zábavné, s hlavním hrdinou, jehož popis rozechvěje srdéčko každé romantičky. Prostě zábavička. Zápletka nic moc, drama vlastně žádné, velké vzrůšo se nekoná, ale - autorka umí pracovat s literárním jazykem, píše docela vtipně, takže pro pobavení a zpestření mezi čtením jiných žánrů to není zase tak úplně špatné...
Když mě něco nebaví, a může to být nevím jak hodnocená a dokonce tzv. hodnotná literatura, tak prostě knihu nedočtu. Tohle jsem dočetla, i když konec s drobnými přeskáčkami. Už jenom úžasný Henry stál za tu představu...

2 11.06.2019

Příběh má, podle vysokého hodnocení, spoustu nadšených čtenářů, či spíše čtenářek. Je to totiž ve skutečnosti romance, jenom trochu ozvláštněná kulisami fantasy. Takže každý, kdo se dá do čtení, by s tím měl počítat.
Navíc - maličkost ke stylu vyprávění. Někteří autoři píší tak, že člověk cítí každé slovo, každý obrat, všechno to spolu hraje, zvučí, zní... Tohle si jenom tak pomalu kráčí, žádná velká sláva.
Hlavní hrdina je sice urostlý, svalnatý a krásný, a hlavní hrdinka - diabolik - je neobyčejný mix geneticky stvořeného zabijáka a dívky toužící po lásce, ale něco tomu chybí... I když dramatický závěr tomu přidá jednu *.
Budiž. Nelámejme nad Diabolikem hůl. Věřím, že mladé a mladší čtenářky si čtení naplno užijí :).

2 27.05.2019

Kniha, která neomráčí, ale rozhodně zaujme. Barvitý příběh o životních a milostných eskapádách jedné anglické dívky v Londýně na konci 19. století. Mladá Nancy je stále jako na houpačce: je zrazována a zrazuje, žije si dobře a žije si bídně, je šťastná a je zoufalá...
Tohle je velice decentně erotický, nikterak pohoršlivý román, ačkoliv v něm jde výhradně o lásku mezi ženami. Podstata této knihy je v tom, že Nancy hledá a pokaždé nachází východiska ze svých, občas složitých životních situací, a že v závěru najde (doufejme) svou poslední a opravdovou lásku.

2 24.05.2019

Ketterdam 2. část

Já žila (nejen) v Ketterdamu po několik dní
se Šesti vranami... S Kazem a s Inej, s Ninou,
a byli tam i ostatní...
Někdo to nepřežil a někdo stále žije.
Daleko na severu jeden vlk teskně vyje...

Na závěr vtírá se otázka:
Kdo to ví, zda příběhy, co (prý) se líhnou autorům v hlavě
na jiném místě, v jiném čase, nedějí se právě?

Některé příběhy jsou totiž napsané tak, jako by je autor sám prožil, nebo že by mu z místa děje přiletěly telepaticky do hlavy (?). Poprvé jsem tento pocit měla u Pána prstenů. Podobně to cítím tady. Příběh je to velmi složitý, jak 1., tak 2. díl, spousta docela spletitých událostí a dějů. Přesto je všechno dokonale srozumitelné, jasné, napínavé, čtivé, má to fakt grády! A to, že autorkou je mladá žena, a že tam podstrčila i špetku lásky a citů? Přidávám další bod navíc! Život je barevný, naštěstí :-).

2 26.01.2019

Bez rozdílu, že autorka mohla z tématu vytěžit mnohem, mnohem víc, a bez rozdílu, že jeden z dílů, mám pocit, je úplně příšerně přeložený, to byla jedna z mých nejmilovanějších sérií. Milovala jsem (a pravá láska v srdci, alespoň ozvěnou, přetrvává navždy) Morgain a Vanyeho a celé to jejich putování. Nestojí to za 5*, vím, a přesto je dám všem čtyřem dílům, protože hodnotím jako čtenářka pocity, které ve mně kniha zanechává. První díl, když jsem se do něj dala, mě naprosto uchvátil, už jen představa, že Morgain vyjela Branou a vzápětí se vrátila, a mezi tím na planetě uplynulo sto let, a lidi, které znala, byli mrtví, stal se z nich prach, a jejich domy a hospodářství se rozpadly... Bude potřeba si to zopakovat, zjistit, zda pocity zůstaly a láska vydržela :-).

2 17.12.2018

Anotace je jako z červené knihovny. Omyl. Jde o zdařilý, velmi čtivý historický román, kde jsou dějiny oživeny příběhy fiktivních postav. Kdysi jsem viděla dokument o křižáckých pevnostech na Blízkém Východě, kde mj. bylo zmíněno, že se mezi populací stále ještě vyskytují světlovlasé děti s šedýma očima, prapotomci dávných křižáků.... Tehdy mi to připadalo absurdní, křesťané připutovavší ze západu přece na těch teritoriích bojovali pod znamením kříže a nic víc! Nebo... že by snad měli "styky" s původním obyvatelstvem? A také, že by tam žili život se vším, co k němu patří, a nebyli mezi nimi jen vojáci, ale i kněží, obchodníci, úředníci, zemědělci, dvořané, že by s nimi přicestovaly i ženy...? Protože nejsem chtivá studentka historie, dál jsem se nijak nezajímala a povědomí o výpravách je v mojí mysli velice ohraničené. Až tento román mi dokázal přiblížit skutečný život v oněch časech. Autorka použila historické události - osobnosti a bitvy, a přidala lásku a dobrodružství. Kniha se dobře čte a může přilákat k hlubšímu studiu popisovaných událostí (docela dost informací je na Wiki). Nebo také ne - a jako zajímavé zábavné čtivo dokonale splnit svůj účel.
Ty dávné časy jsou pryč. Padlí - padli. Jména, kromě králů a ostatních nejdůležitějších postav, jsou zapomenuta... A bohužel, bojím se, že na východě nejspíš není hora, která by ukrývala oddíl statečných mužů v bílých pláštích s červeným křížem, v drátěných košilích, se štíty a meči... kteří by se probudili a vyjeli na pomoc, až nám bude nejhůře...

2 13.12.2018

Název této knížky Bohyně v domácnosti mě vždycky mírně řečeno odpuzoval, odrazoval mě od prozkoumání, co se za ním skrývá. Až po přečtení roztomilé Lásky na zavolanou jsem se rozhodla, že to s ní zkusím. A chyba to každopádně nebyla. Přečteno za jeden den, prostě se nešlo odtrhnout :-). Opět skvělá zábavička, opět pravá romance a stejně jako v Lásce, i zde je menší - snad by se dalo říct kriminální - zápletka. Takže, mohu jenom doporučit, pokud v tom člověk nehledá nic víc než příjemný, možná trochu moc ideální příběh. P. S.: sex v romancích je popisován různě. Někdy dost puritánsky. Kdo dostal jednou do ruky prvorepublikovou červenou knihovnu, ví, že... a již nevěděla o ničem.. (!). Současné autorky tomu často dávají hodně stran a hodně barvitých popisů, vášeň z řádků tryská. Málokterá se erotické vsuvce vyhne :-). V této romanci sexu moc není, ale myslím, že jsem ještě nečetla tak hezky popsané milování na zahradě v maliní, i když tuším, že ve skutečnosti by to mohlo být docela náročné... Hlína, kamínky, hmyz, trny... V mužné náruči úžasného hrdiny Nathaniela by to však žádné z nás žen - romantiček - nakonec až tolik nemuselo vadit... :-).

2 01.11.2018

Hezké!! :-).

2 25.08.2018

Druhá část série o bratřích Slaterových je věnována asi z 50% pouze popisům milostných styků dvou hlavních hrdinů, kteří jsou samozřejmě opět... dokonalí. Pokud existuje někde ve vesmíru prostor, kde se postavy a děje z knih zhmotňují, tak tam to v sekci milostných románů musí být pohled pro bohy. Nádherní lidé... Na krásnou dívku se podívám s potěšením, byť jsem postaru - hetero - zaměřená žena, ovšem, ti muži... nevím, zda by moje srdce vydrželo všechnu tu mužnost, sílu, krásu, ten sexepíl... a ty skvělé charaktery... Kdepak jenom jste, skvělí kluci z romancí?

1 16.12.2019

Překladač mi potvrzuje, že Dark Stranger je Temný cizinec, jaký teda Tajemný ochránce? Vášeň přejmenovávat v českém překladu názvy knih a filmů mám zmapovanou po léta...
Autorka se dost často vrací k období u nás známému jako válka Severu proti Jihu, počítám, že velmi těžké a dosud ani zdaleka zapomenuté části dějin USA. Např. zde v této sérii, a také v trilogii Sága o Cameronech. A řekla bych, že to dělá dobře. Čtenář(ka) se přece jen o čemsi poučí. Získala jsem další širší představu.
Muselo to být strašné. Neexistovala žádná pevná linie: tady je Jih a tady je Sever, tohle jsou přátelé a toto nepřátelé. A navíc bezvládí, které dovolilo bandám bezectných členů společnosti dělat si, co chtějí. Zkáza a zmar, masakry civilistů, loupení a pálení... Hrůza jim šla v patách, zatímco pravidelné jednotky se střetávaly na bitevních polích a synové Severu i Jihu umírali... kvůli čemu? Podle všeho zde bylo více příčin, ne jenom bohulibé osvobození otroků.
Bylo by žádoucí si o tom něco historického načíst, ale zatím asi vezmu zavděk této odlehčené literatuře. K romantické linii: mohu jen konstatovat, že je to obvyklá klasika, přes překážky ke štěstí :-).

1 13.12.2019

Smutný příběh o brutálně zavražděné čtrnáctileté dívce... Film jsem neviděla a nebudu ani chtít spatřit v reálu (byť filmovou) vraždu Susie. To bych nezvládla s klidným srdcem. Ale o co tady vůbec šlo? Podle mého byl ohavný skutek šíleného úchyla autorce hlavně prostředkem k popsání doby "po tom".
Tak jako tomu bývá ve skutečnosti, tak i v knize, smrt Susie nesmírně zasáhne její rodiče, babičku a sourozence, její spolužáky, sousedy, celou velkou komunitu lidí. To je ten skutečný dopad, to zničení. Nebyl zničen jenom mladý a krásný život. Tady je ta největší hrůza toho skutku.
Susie je v nebi a sleduje ubíhající čas na zemi. Já to nevím, a myslím, že nikdo na Zemi neví bezpečně, zda je nějaké nebe a zda duše našich blízkých se k nám občas vracejí, že nad námi bdí a pokud je to jen trochu v jejich silách, snaží se nám být ku pomoci. To si netroufám řešit... i když doufat, že nebe je, a že se v něm setkáme s drahými, jako se Susie setkala s dědečkem, snad můžu.
Protože se domnívám, pocitově, bez důkazů, že Bůh vševědoucí, všemohoucí a milosrdný někde opravdu přebývá, tak možná mohu uvěřit i v nebe. Ale v peklo nevěřím, právě pro tu všemohoucnost Boží. Tudíž se asi nedozvíme v nějaké další knize, jaké zážitky má ohavný vrah dívenky Susie a mnoha dalších obětí, v kotlech pekelných, plných vařící smůly.

1 08.12.2019

Ohýnek se musí uhasit hned v zárodku. Proto se soudce Ťi rozhodne vyjet z města a zjistit, co bylo příčinou bitky mezi obyvateli dvou sousedících klášterů - buddhistickými mniškami a taoistickými mnichy. Později se dozvíme pikantní detail: mniši, ač v přesile, byli zmláceni namodro a nadobro poraženi prchli.
Ťi míní vyjet k taoistům a vše vyšetřit. Ale koho vyslat k mniškám? Ejhle, nápad! Pošle tam svou První paní, velitelku domácnosti. Ta je totiž nadobro otrávená životem, unavená a velmi nervózní. Ač sama bezdětná, musí si nechat říkat maminko od rozjívených ratolestí, které soudci povily (a ještě budou povíjet) další dvě manželky. A to netuší, že Ťi hodlá kroužek rozšířit o bujně prsatou a širokými boky oplývající čtvrtou manželku... Možná by se Ťi musel zabývat další násilnou smrtí... I když, zavražděný vlastně svou vraždu vyšetřit nemůže...
Soudce Ťi po komplikovaném pátrání samozřejmě vyřeší záhadné úkazy, sebevraždy a také vraždu v mužském klášteře. První paní si pobyt s mniškami (podle mého soudu) skoro užívá. Mimo jiné se cvičí v bojových uměních... Zprvu se jí nedaří. Když si ale namísto slaměného panáka představí postavu oděnou do soudcovského taláru, v čapce s křidélky, a mrští po ní olověné kuličky, trefí dokonale svůj cíl...
Manželský pár Ťi se vrací zpátky domů s dobrým pocitem, že jejich mise byla úspěšná. Jen kdyby soudce Ťi tušil, co se jeho První dámě honí hlavou...
Můj velmi oblíbený van Gulikův soudce Ti tohle opravdu není a zbytečně zde budu ty dva porovnávat. Rozpitvávat, jak hrozně zničil ten francouzský spratek dokonalý obraz kultovní postavy skvělého čínského detektiva...
Soudím, že ji nezničil. Prostě úmyslně vytvořil jiného soudce - soudce Ťi. S tím prvním, neskonale lepším a skvělým, nemá tenhle nic společného - ale určitě po něm nebudu metat kameny. Lenormand vystavěl kriminální příběh a oživil ho vtipnými situacemi a hláškami. Není to tak špatné - pobavila jsem se - a v tom je podle mě účel autorova psaní.
Tak jako jsem přečetla, a ne jednou, všechny příběhy soudce Ti, hodlám přečíst i ostatní dostupné příběhy soudce Ťi.

1 03.11.2019

Kniha má krásné hodnocení a komentáře, takže to vypadá, že nelze sáhnout vedle. Pravé romantické čtení...
S tím, že každý má opravdu jiný vkus, musím konstatovat, že této romanci s detektivní zápletkou by stačil poloviční rozsah. Méně řečí a popisů... Bohužel, ačkoliv jsou přítomni dokonce dva úžasní hrdinové, nepobavila jsem se a mám obavu, že moje nadšení pro autorku, jejíž díla jsem se chystala s potěšením číst, asi trochu opadne..

1 25.07.2019

Dozvídáme se úplně nové a důležité informace. Zmínky, prolínající se všemi díly Kronik, o ostrovním náboženství rocanismu, které vypadaly spíš tak trochu jako vata, vlastně nebyly vůbec od věci. Učení, které znala veřejnost, a dokonce i špičky rocanismu, což s překvapením zjišťuje bývalý rocan Matthias, bylo pozměněné a upravené, bylo vlastně tak trochu lživé.
Roca, který bojoval s vojsky Nepřítele, nebylo pravé jméno. Ve staré ostrovštině to znamená Spasitel. Podle vlastních Rocových zápisků, k nimž se Matthias skoro zázrakem dostal, se ve skutečnosti jmenoval Coulter a měl dva syny, Alexandra a Matthiase... Už jen ta jména nám mnohé napovídají...
Událostí jsou přehršle a jsou vskutku dramatické. Každopádně, směšná skupinka osmi válečníků v čele s králem Nicholasem, z nichž jeden je navíc vlastně jen něco jako duch, dlící v jeskyni Moci na Krvavých útesech, se chystá bojovat s tisícovkami Feyů, vedených Černým králem...
Poslední díl snad vysvětlí vše. Kdo byl vlastně Roca? Přežil Sebastian? Jak dopadne krutý mocichtivý Rugad? Co Modrý ostrov? Co ostrované? Budou nakonec v míru žít dál? Doufejme... I když už nikdy tak, jako předtím... Bolestí a ztrát je přespříliš...

1 11.07.2019

Nacházíme se tam, kde jsme dosud nebyli, v místech, o nichž jsme neměli ani tušení. Tři skupiny, navzájem pro sebe životně důležité, se nezávisle na sobě dostávají na svém útěku před nebezpečím do odlehlé hornaté části ostrova, ke Krvavým útesům, a zjistí, že tam žijí zajímaví, spíše až podivní lidé.
Před Feyi prchají král Nicholas spolu s Ariannou a feyskou šamankou, bývalý rocan Matthias, o němž se dozvídáme nové závažné informace, s bandou lupičů, a pravý královský syn Dar s Coulterem a Počisťou.
A zjišťujeme, že překvapením zdaleka není konec. Co to jsou Mocnosti a co jsou Mystéria? A jak to, že Dar se setkává s Diamantou, svou matkou, zavražděnou Matthiasem před patnácti lety? A jakou úlohu hraje v příběhu mladičký novic - aud Con, zachránce Sebastiana, povrženého Nicholasova syna a nálezce varinového meče? Meče, který i v necvičených rukou dokáže dát Feyům co proto?
Nezapomínejme ještě na jednu významnou postavu z příběhu: Černý král Rugad sice ztratil hlas, ale jinak nic ze své zloby, krutosti, chtivosti a touhy dostat do svého područí svoje pravnoučata, přetvořit je k obrazu svému a spolu s nimi ovládnout svět.

1 08.07.2019

Neobyčejný meč ze zvláštního kovu varinu, další z možných zbraní, které dokáží zničit Nepřítele (jiné nám dosud nebyly odkryty), je prozatím v rukou člověka, který toho mnoho neví. Přesto tuší, k čemu se úplně náhodou dostal.
Královské rodině se podařilo uniknout pryč z města. Princ Dar putuje s jednou skupinou, král Nicholas a Arianna jsou na jiném místě. Král se dosud se svým pravým synem nesetkal. Každopádně se mu podařil husarský kousek: těžce zranil Černého krále Rugada. Pravděpodobně však přitom ztratil svého podvrženého, ale milovaného syna, golema Sebastiana.
Rugad pozbývá naděje, že se mu podaří získat pro své cíle svá pravnoučata, Dara a Ariannu... Krutý, nemilosrdný, mocichtivý... Leží v posteli, léčí si krk, do něhož se zasekl meč vedený Nicholasem... a nemůže mluvit, dorozumívá se pouze psaním. A zuří.
Tento díl Kronik je nabitý událostmi. Na četných a hodně křivolakých stezkách se pohybuje Osud... Vede ty, kteří po nich procházejí...
Někteří, jimž nebude přáno, už nikdy nevykročí vstříc budoucnosti... Jiní, ti nejdůležitější, musí hledat a najít správný směr, protože variant budoucnosti je mnoho... A my cítíme silný žal nad těmi, co nepřežijí, a ze všech sil prosíme, aby bylo co nejvíce ostrovanů, od nejnižších po nejvyšší, kteří z té hrůzy, co zasáhla Modrý ostrov, vyjdou živí a vítězní.
Roca a Bůh, který mu naslouchá, jim pomáhej!

1 05.07.2019

Modrý ostrov, zdánlivě nedobytný, je po dvaceti letech podruhé obsazován Feyi - a tentokrát to bude mnohem, mnohem horší okupace! Účinky svěcené vody, dokonalé zbraně, která předešlá vojska nepřítele zabíjela, feyští cenzoři totiž dokázali zneutralizovat.
Černý král Rugad, otec dobyvatele Rugara, který neslavně skončil s krbovým pohrabáčem v hlavě, a děd Diamanty, milované ženy krále Nicholase, kterou zabil záštiplný rocan Matthias, si připlul pro svá pravnoučata, Dara a Ariannu. Dar, mimořádně nadaný osmnáctiletý mladík, se má stát jeho následníkem a vládcem světa...
Po dvaceti letech od prvního napadení všechny nejdůležitější postavy prošly zajímavým vývojem. Uvidíme, jak se se svým osudem budou za těchto okolností rvát dál...
Svatyně, chrám rocanismu, ostrovního náboženství, je dobyta a zničena. Královský palác padne nejspíše hned na začátku dalšího dílu. Ulicemi hlavního města Jahnu krev teče proudem. Kůže a maso, seřezané zaživa z těl ostrovanů, potřebné pro tvorbu zaklínadel, plní vaky feyské pěchoty.
Je vůbec ještě nějaká naděje, když svěcená voda selhala? Staré události z doby před padesáti generacemi, kdy Roca, Bohem vyvolený, bojoval s vojsky Nepřítele, jsou zapomenuty... Je vůbec možné v těch zdánlivě vymyšlených bájích najít pravdivé vodítko, které pomůže lidu Modrého ostrova porazit nelítostné nájezdníky... a přežít?

1 04.07.2019

Není pravda, že jenom Feyové vládnou magií - každý z nich je ale nadán nějak jinak. Není to žádné mávání kouzelným proutkem, je to vrozená vlastnost, která se postupně rozvíjí. V tomto dílu se ale překvapivě objevují i ostrované, kteří mají blíže neurčenou magii v sobě. Je to rocan Matthias, který se vzdal pozice hlavy církve a opustil hlavní město, a Coulter, zajatec Feyů ve stínozemí, který vyrostl z batolete v pětiletého chlapce.
Coulter a Dar, syn Nicholase a Diamanty, rovněž unesený do stínozemí, se sblížili a jsou svázáni mentálním poutem. Dar má ale pouto i ke svému "bratrovi" Sebastianovi, podvrženému dítěti, stvořenému z kamene, který ho zaměňuje v královském paláci, a ke své maličké sestře Arianně, jejíž vlastnosti dlaka - člověka schopného proměny, děsí osazenstvo paláce i ostatní lid.
Rugar se pokusí Ariannu z paláce unést, s úmyslem ji využít, protože Dar se jím odmítl nechat ovládat... a skončí s pohrabáčem zapíchnutým v hlavě. Obě stínozemí se po jeho smrti zhroutí. Ještě předtím se ale podaří uprchnout dvěma zajatcům, ostrovanům. Již zmíněnému Coulterovi, o němž cenzoři kouzel tvrdí, že má budoucnost čaroděje, a farmáři Adrianovi, který byl nucen zůstat mezi Feyi jako rukojmí. Také jejich setkání s rudokapem Počisťou, který už několik let celkem spokojeně přežívá stranou Feyů i lidí, změní určitým způsobem vývoj událostí.
Každá postava v této knize je něčím důležitá, více, či méně. Jsou lehce zapamatovatelné. Každé jméno je lehce přiřaditelné. S každým dalším dočteným dílem se těším na pokračování. Je to inteligentní, skvěle propracovaný příběh.
Bezva věc, kdo miluje fantasy, neváhejte a jděte do Kronik!

1 30.06.2019