Aerine komentáře u knih

Chtěli byste změnit nějaká rozhodnutí, která jste v minulosti udělali? Myslíte si, že by váš život potom vypadal jinak? Lépe?
Kniha má čtenáři ukázat, že ať se člověk rozhodne jakkoli, ať ho cesty osudu zavedou kamkoli, záleží jen na tom, jak naloží s přítomným okamžikem, jak bude prožívat přítomnost. Aby se s láskou mohl ohlédnout za minulostí a nelitovat svých rozhodutí, aby přijal život, do kterého ho jeho rozhodnutí přivedla jako ten nejlepší z nejlepších.

21 28.02.2023

Současné české literatuře nefandím, ovšem po přečtení Hany uznávám, že i mezi mladými novými autory/autorkami se může objevit skvost. Hana je velmi čtivý příběh, není stereotypní - napomáhá tomu i změna pohledu na hlavní hrdinku (z pohledu neteře / ichforma), i prolínání časových období. Hana jako postava působí neuvěřitelně uvěřitelně. Přesně tak bych čekala, že se člověk s takovou zkušeností bude chovat. I přesto z homole její duše zbyla špetička, aby našla nový smysl života. Díky za tento dojemný, tragický příběh, u kterého jsem musela několikrát zamáčknout slzu.

18 21.06.2018

Brrrr... Nemůžete číst, nemůžete nečíst dál. Podvědomě víte, k čemu všechny ty drobné náznaky budou směřovat. I když jsem četla Řbitov zviřátek minimálně potřetí, stále jsem nabádala Louise, ať to nedělá, ať tam nechodí, že přece sám musí cítit to plíživé zlo... Četla jsem mnoho knih od Kinga, ale tato zůstává v mém pomyslném žebříčku na top pozici, a to proto, že dokáže udržet napětí po celou dobu a dokonce ho stupňovat až k šílenství ještě i na poslední stránce. Ani po dočtení nemáte klid, protože budete muset přemýšlet, co se bude dít dál. Co bude s Louisem a ... ?

18 21.03.2018

Je to jiné. Líbí se mi kombinace příběhu s dokumenty. Díky tomu je poměrně jednoduché orientovat se v čase, když se Dora dostává hlouběji a hlouběji do historie své rodiny. Surmena je silná a nezdolná žena z hor. Dora z ní hodně získala. A její nešťastný osud.... Kdyby to skončilo jinak, byla bych naštvaná.

15 07.05.2018

Nemůžu si pomoct, Brown je jednička. Je mi jedno, že se některá schémata opakují, prostě se mi líbí to propojení prostředí, literatury, architektury, umění a záhady. Vždy si při čtení dohledávám místa, kde jsem nebyla, a propojuji vzpomínky na místa, která jsem navštívila, s příběhem a to mě moc baví :D

12 17.11.2017

Skoro po 10 letech jsem se vrátila ke Stingovi, Nathanovi a Sophii. Když čtenář ví, co ho čeká, bojí se jednotlivých tragických událostí a s každou přibývající stránkou je obava o hlavní hrdiny větší a větší. Ale víte, že se jim prostě nedá vyhnout, a tak čtete a hltáte jednotlivé stránky a na rozdíl od Sophie, vy žádnou volbu mít nebudete... prostě propadnete kouzlu knihy jako Stingo.

12 11.07.2017

Příběh, který si nehraje na velkou literaturu a není možné ho tak brát. Čtenář by měl hlavně pochopit poselství, které Gump lidem přináší. Pes není věc, hračka, stroj na hlídání na řetězu, kterému stačí jednou týdně miska rozmoklých granulí. Je to parťák v dobrém i zlém, jeho láska je čistá a nesobecká...

11 01.01.2021

Jedna z nejdojemnějších a nejsmutnějších knih. Je o křehkosti dětství a zároveň o dětské prohnanosti, o přátelství, které dokáže překonat sociální rozdíly, ale ne žárlivost, o dětském strachu, který je silnější než náklonnost, o tragédiích, které dokážou zamíchat lidskými osudy, o lásce, která musí vykoupit staré křivdy, o spravedlnosti světa, která nám ukazuje, že vše zlé musí být vykoupeno a vše dobré může být odměněno a že naděje umírá poslední. Děkuji za krásný čtenářský zážitek.

11 01.04.2019

Hynek Tas z Boru překonal v poslední části tetralogie sám sebe. Probudil v sobě opět chladného zabijáka vycvičeného v Itálii a promyšleně se mstí svým protivníkům za učiněná příkoří. Ale poznáváme ho i z jeho světlé stránky, jako manžela, otce, ochránce ... Budeš mi chybět Tasi, takže se za tebou za nějaký čas vrátím.

11 13.04.2018

V hodnocení tohoto románu půjdu téměř proti všem komentářům tady. Villona mám moc ráda, ale překlad jeho básní v podání Jarmily Loukotkové se ani zdaleka nemůže rovnat překladům Otokara Fischera. Překlady v tomto románu mi přišly příliš těžkopádné, poměrně dost odlišné od Fischerových, bez kouzla té bezprostřednosti, kterou dokázal O. Fischer vyvolat. Pro srovnání:

J. Loukotková:
Jsem Franta Francouz, toho čert si váží,
vždyť rodná Paříž se mě zbavit snaží.
Teď šíje, na níž oprátku mi háží,
řve z plna hrdel, kolik prdel váží.

O. Fischer:
Františku, už tě nepotěší,
že Francouz jsi a ze vsi zdejší;
teď na krk oprátku ti věší;
ať pozná hlava, oč je zadek těžší.

V rámci výstavby románu první část týkající se zápletky kolem ďáblova kamene mi připadala zbytečně protahovaná v poměru k dalším dvěma částem (jen pro porovnání např. doba pobytu u vévody Orleánského zahrnuje časově stejný úsek, ale v knize zaujímá jen jednu krátkou kapitolu). Prostřední část je nejživější a nejpoutavěji ztvárněná.

Celkově mi autorčin styl nebyl sympatický, s románem jsem se hodně prala, ale nakonec jsem vyhrála, i když si nejsem úplně jistá, jestli bych se k této knize někdy chtěla vrátit.

10 30.06.2019

WAU. Tak krásný jazyk, to bylo pohlazení po mé čtenářské duši. I přes náročnější téma musím říct, že jsem si knížku moc užila. Líbila se mi rámcová kompozice, propracované střídání míst, vypravěčů. Na tomto románu jsem nenašla jednu jedinou věc, kterou bych autorce vytkla.

8 04.10.2018

Geniální dílo připomínající 1984 od Orwella. Jen zde není zobrazen tak propracovaný svět, ale jen jedna jeho část - nebezpečí skryté v knihách. Tak plochý a nudný život, jaký si vybrala Mildred, je pro mě naprosto nepochopitelný, ale zároveň nevím, zda bych dokázala bojovat proti systému stejně jako Montag.

8 17.03.2018

Hynek Tas se mi dostal pod kůži až v druhém díle, sice stárnoucí, ale o něco více lidský, řešící "obyčejné" problémy, lásku, vzpurnou ženu, se kterou nakonec musí čtenář chtě nechtě soucítit, lapky a boje s husity. Není žádná novinka, že slovo má velikou moc a svévolný výklad jakéhokoli náboženství může skončit katastrofou a rozdělit společnost.

8 27.01.2018

Přečteno jední dechem. Po severských krimi trocha oddechu. Navíc mě baví to spojení s ČR a SR.

8 16.01.2018

Ani se nenadějete a jste v 19. století a přejete Elizabeth štěstí s tím zpočátku protivným Darcym. A celý ten rok uteče jako voda. Jsem moooc spokojená

8 17.12.2017

Konečně jsem na konci cesty. Byla dlouhá, nudná, plná nesympatických lidí a drog a jazzu. Ani jednomu neholduju, a tak jsem se stala nezúčastněným spolucestujícím, který se tak moc těšil "domů", že druhou polovinu knihy jsem zvládla v nepoměrně kratším čase, jen abych to měla už za sebou. S Kerouacem se už Na cestu nevydám.

7 02.03.2022

3 různá století, 3 příběhy, jedno velmi zajímavé a ojedinělé téma - včely. Do přečtení románu jsem si vůbec neuvědomovala, jak důležité jsou včely pro každodenní, obyčejný život. Při představě světa z příběhu z budoucnosti se čtenáři tají dech...
Jediné, co mě mrzelo, byla malá propojenost příběhů - v podstatě působí opravdu jako samostatné příběhy, určitou spojitost čtenář vypozoruje (nemluvím o tématu včel) alespoň mezi Williamem a Georgem, škoda, že autorka nenašla pojítko k Tao - nebo jsem ho nepostřehla?
Každopádně doporučuji k přečtení a zamyšlení ;-)

7 01.10.2019

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Tak by se dal popsat plán Ludvíka, kterému "bylo kdysi dávno ukřivděno" a on si svou křivdu nese po celý život jako prokletí. Díky této křivdě nemůže najít své vlastní štěstí, a když se mu naskytne příležitost k zosnování plánu pomsty, doufá ve vykoupení. Koho ale kdy vykoupila pomsta?

7 01.04.2019

Pro mě tak za 3,5*. Začátek příběhu je velmi působivý a zdrcující. Ale od okamžiku, kdy začne čas uhánět mílovými kroky a v některých kapitolách se mění vypravěči, jsem začala ztrácet souvislosti a pozornost. Jako by se autorka snažila nacpat co nejvíce tragédií na omezený prostor. Účelově. Možná díky tomu ve mně hlavní hrdinka nevzbuzovala sympatie, její osud mi nakonec byl docela fuk. Nejvíc jsem si oblíbila paní Zipfelovou, živelnou vesnickou ženskou s ohromným srdcem.

7 07.05.2018

První polovina knížky je moc fajn, čtenář ne náctiletý zavzpomíná na svá dětská dobrodružství, když jsme se proháněli od východu do západu slunka venku a díky fantazii jsme prožívali spoustu dobrodružství. Druhá polovina je až trochu smutná. Držte pěsti ;-)

7 31.03.2018