000nugatovej komentáře u knih

Aspoň jedna báseň - jako ochutnávka:
Další prosím // Červená rozpařená tvář ženy propouští jej / do místnosti s vanou otlučeným zrcadlem a poličkou / starou rozviklanou židlí pavoučího tvaru / ústředním topením zakrytým dřevěným rámem s drátěným pletivem / věšákem na šaty / otevřeným oknem s podzimními stromy a řekou / strojním mlýnkem který vypadá jak starý zámek / trochu tlící // Voda šumí a bublá do vany / z jednoho kohoutu teče teplá a z druhého studená / jestlipak jsou v rovnováze pomyslí si / a zkouší vodu rukou Voda je horká a kouří se z ní / Musím pustit více studenou / Ani nevím kdo se tu / koupal přede mnou Vedle e šla koupat taková krásná ... / taková štíhlá a přece tak plná ňadra Asi se svléká / a vstupuje do vany jako já // Voda je horká a muž leží ve vaně // Budu celý malátný Příjemně malátný / Jestlipak je ona také malátná Má asi dlouhé vláčné údy / pokryté světlými chloupky a zvolna jimi pohybuje / v horké vodě jako se pohybují šlahouny vodní rostliny! Ňadra plují po hladině Chtěl bych být hráčem vodního póla / Jaké by to bylo ležet s ní ve vaně a hladit její dlouhé / a malátné tělo oblévat je svým hlazením jako voda / horká ... zmalátňující // Z vody se kouří a žena leží ve vaně // Díval se na mě jako by mě svlékal / ale není na tom nic zlého mám přece / pěkné tělo Ta voda je horká / Jsem celá malátná / Co si jenom večer vezmu na sebe Ty zelené sametové // jsem už měla několikrát Nejvyšší čas abych si pořídila ... / Kdyby tu tak někde byla dírka a on se na mě díval / Nesmím si namočit vlasy jak bych večer vypadala / stejně pořád nechce slyšet o tom aby si mě ... / Měl takový hladový pohled Jsem celá malátná // A žena a muž ležící ve vaně / uviděli současně své šaty / visící osaměle na věšáku (str. 209 a 210 v souboru Básně)

10.05.2023

Juliš svůj experiment, který různě variuje ve všech básních této sbírky, osvětluje v básni závěrečné. (Ta je z mého pohledu nejlepší, neboť jinak je ta Julišova hra chvílemi samoúčelná, často vyprázdněná, ztrácejí se v ní i jinak velmi povedené verše...)
"Čtenáři// JIstě si všiml, že mnohé básně této knihy jsou tvořeny určitým způsobem opakování vět jejich prostupováním prolínáním jejich záměnami a obraty jejich variacemi / je tak učiněno naprosto záměrně důsledně a cílevědomě / nejsou tak ale vyčerpány všechny možnosti tohoto způsobu ani všechna možná látka ú je proto možné ba žádoucí aby v dalším vytváření básní pokračoval čtenář sám / ... / jediným předpokladem hry je aby čtenář v ni měl důvěru / i když tento návod není návodem ke štěstí - neboť čtenář zajisté má život takový jaký právě život je - je přesto jedním z návodů jak možno vyjít z temné jeskyně slov do krajiny kde je možno pozdvihnout obličej z bláta strachu a pohlédnout na harmonickou stálost proměnlivých oblaků slov. " (str. 197 a 198 v souboru Básně)

10.05.2023

Málo čtivá, těžká poezie. Věcná lyrika ovlivněná Moste) (z dob, kdy neznali "Dycky Most" :-)) a Kolářem.

10.05.2023

Docela jízda. V závěrečných scénách ulítlá a nepravděpodobná. Superhrdinky typu Linn to tak ale v tomhle typu literatury mívají.
Myslím, že je dobře, že série končí...

13.02.2023

"Svět je v napjaté vnitřní nerovnováze. Vezmeš-li nebo pozměníš jednu s ostatními propojenou molekulární částečku v této struktuře, poruší se a pozmění všechno. " (Str. 46)
Budiž. I Gregor Gradnik to prožívá. Odešel do ciziny, na krátký čas, ale vše je tam jiné: v Orleans - parné, vlhké a plné chtíče - i v dynamicky uhánějícím Yorku. Kolik si odnáší nazpět do své země (do té "krajiny smrti")? Ke své Aně? Porušilo se vše, co před rokem opouštěl?

09.01.2023

Dobrý. Napínavý. Oproti prvnímu sílu méně podobné Larssonovi.

01.01.2023

V rozmezí několika let čteno podruhé.
A opět mne ten příběh ze země, kde je "příběh důležitější než člověk. Pokud si osoba a příběh protiřečí, musí se změnit člověk." (str. 145), opět mne ten příběh zasáhl. V mnohém je nepochopitelný, jakoby přehnaný, vždyť realita skutečné KLDR je prostě pro nás ve střední Evropě, pro nás žijící už více než 30 let v demokratickém státu, nemyslitelná. (V absurditě příběhu se odráží absurdita totality.)
Jenže se mi zdá, že jsme těm nesmyslům i u nás blíže, než bychom si připustili...
I nám hrozí situace, kdy "prozradit pravdu někdy nesvědčí zdraví." (str. 354)
A i my cítíme smysluplnost svého života jen tedy, když se nenecháme vmanipulovat do nechtěného, když za své životy neseme vlastní zodpovědnost, když jsme vlastními pány...

19.12.2022

Prostá forma, za níž se skrývá příběh několika postav. Tragédie jejich životů vyplývá z reality současné Číny. Na rozdíl od "Dvou liangů ..." mne však ta prostota jazyka a prostota příběhů přece jen tolik nedojímaly,

10.12.2022

Dojemný příběh! Jeho prostí hrdinové čelí svým vlastním selháním mnohonásobně znásobovaným společenskými okolnostmi. V jejich soukolí vypadají sice slabí a zcela bezbranní, ale jejich skutečné činy plné lidské lásky je činí silnými.
Dojemný a přitom tak silný příběh!

26.11.2022

Zvláštní atmosféra, pitoreskní děj. Zajímavé čtení.

23.11.2022

Nečte se lehce, pomalé ... Ale je to Joyce, takže člověk to dočte.
Ono to stojí za přečtení, i kvůli rozkošným vyjádřením jako je např. toto: "Však vy strach potřebujete, a hodně strachu, abyste se učili." (str. 328)

Dobrá detektivka. Mrazivý byl pro mne zejména popis (genderově trochu neobvyklé) šikany. Pro mne jako čtenáře bylo rovněž zajímavé, jak se postupně a promyšleně chystala dějová zápletka s poslední obětí.

21.09.2022

Ptaní se: o psaní (o jeho lehkosti a tíži), o životě (o jeho lehkosti a tíži), o lásce (té platonicky povznášející a po dvou centimetrech i té plné chtíče), o spasení, o zázraku víry a o odvaze nevíry, o smrti, k níž vše směřuje.
Nelehké čtení, některé části některých podobenství čtu ve snaze je uchopit a pochopit několikrát za sebou, přesto se ke konci knihy ztrácím. Možná mi chybí kontext severské protestantské kultury. Možná i Enquist (ten hledající vyléčený alkoholik) se ztratil /chtěl se ztratit.

26.08.2022

Kvůli množství postav a rozbíhavosti témat se nečte nejlehčeji. Přesto - stejně jako při prvním čtení před mnoha lety - mne znovu okouzlila pihatá, hubatá, pravdivá Robina... (Jsem to já jak za mlada...)

12.07.2022

Poněvadž jsem komentoval předcházející romány u jejich samostatných vydání, platí toto povídání pro Válečného pilota.
Zajímavý vhled do uvažování válečného pilota, resp. (jelikož nejsou všichni váleční piloti stejní) do reflexí Saint Exupéryho, hledajícího důvody svého marného boje: "Počkám do noci, bude-li mi dáno ještě žít, a projdu se trochu po hlavní silnici, jež vede naší vsí, zahalen do své milované samoty, abych v ní objevil, proč mám zemřít." (str. 271).
A nalézá východiska: "Nasadil jsem v tom dobrodružství své tělo. Celé své tělo. A nasadil jsem je pro ztracenou věc. Dal jsem vše, co jsem mohl, do pravidel hry. Aby se stala něčím jiným než pravidly hry. Získal jsem právo cítit se v rozpacích, až se mne teď za chvíli bude major vyptávat. Totiž právo být účasten. Být spjat. Přijímat. Dostávat a dávat. být něčím více než sebou samým. Dospět k té plnosti, která se ve mně tak mocně dme. Pocítit tu lásku, kterou pociťuju ke svým kamarádům ... " (str. 352)
Ač je pilotem (v té chvíli) prohrávající Francie, té Francie, jež je pro autora synonymem civilizace v boji s nacistickým zlem: "Nedostává se nám slov, kterými bychom ospravedlnili svůj pocit vítězství. Ale cítíme svou odpovědnost. Nikdo se nemůže cítit zároveň odpovědný i zoufalý." (str. 360)

12.07.2022

Dobojováno, dočteno. Chvílemi zdlouhavé, nejasné, ke konci se všechny motivy skloubily dohromady. To jo. Chtěl jsem si - jak to dělávám u detektivek a thrillerů - trochu relaxovat. No ... Teď se ale těším na normální literaturu!

No, co na to říct? Dám autorovi ještě jednu šanci? Uvidíme ...

01.05.2022

Pomalé, přesto čtivé. A pak na konci akce, která nicméně souvisí s vedlejší zápletkou, která vás provází ve více románech této dvojice a přesto ji opět nerozpletete. Možná někdy příště ....

18.04.2022

Viana čtu rád, nicméně povídky v této knize měly dost nevyrovnanou úroveň.

27.04.2021

Opět oddechovka, která se celkem lehce čte. Na rozdíl od Zápachu odlivu mi tady odbočky k rodinným peripetiím Fredrika vadily. (Ostatně mi tyhle úlety v detektivkách a thrillerech vadí téměř vždy. Ono samozřejmě srovnání s psychologickou beletrií často pro autory tohoto typu literatury nevyznívá nejlépe.) Samotný ústřední příběh je ale vcelku zajímavý.

11.10.2019