Snoopi diskuze u autorů

Článek Lukáše Kašpara o legendě jménem K. H. Mácha v časopise Téma, 46/2023, str. 48 - 55: "Mýtus Karla Hynka Máchy - Kacířský život rozervaného romantika."

Rozhovor s autorem v časopise Téma 46/2023, str. 56 - 62: "Od Sherlocka Holmese k Haně Zagorové."

Rozhovor s autorem v časopise Téma 46/2023, str. 36 - 42: "Oceňovaný tulák po hvězdách."

Rozhovory se spisovatelkou:
časopis Mladý svět, 10/2023, str. 70 - 77: "Můj muž je větší matka než já."
časopis Moje psychologie, 11/2023, str. 82 - 87: "Učím se žít s chybami."

Rozhovor s autory v časopise Vlasta 45/2023, str. 42 - 43:
"Detektivka musí mít srdce."

Rozhovor s autorem v časopise Vlasta 45/2023, str. 38 - 40:
"Zločin dělá příběh zajímavější".

Rozhovor s autorkou v časopise Vlasta 45/2023, str. 28 - 30:
"Zázraky se moc nedějí, je to v našich rukách."
- nejen o psaní, inspiraci, rituálech, relaxaci a osudu...

"Romány nás učí empatii" - rozhovor s autorkou o její nové knize "Hotel Atlantic" v časopise KNIHKUPEC, 10/2023, s. 14 - 15.

"Než Bratři zamíří do kin" - rozhovor s autorem a scénáristou hlavně o filmu "Bratři", na němž se podílel, v časopise KNIHKUPEC, 10/2023, s. 8 - 10.

"Století na vlnách vzniklo z lásky k Finsku" - Rozhovor s autorkou nejen o jejím novém románu v časopise KNIHKUPEC, 10/2023, s. 12.

Rozhovor s autorem v časopise KNIHKUPEC - 10/2023, s. 4 - 5:
"Sudetenland hodně překvapí ty, co mají vůči jménu Kotleta předsudky."

Zajímavý rozhovor s touto literární historičkou v časopise Vlasta 25/2023, s. 34 - 36. Týká se fenoménu tzv. "červené knihovny" a oblíbeného pojmu "literatury pro ženy". Autorka se v interview zabývá nejen jeho historií a popularitou, ale řeší i žánrové vymezení - odkud vzal svůj název, co je pro něj typické, co znamenal dříve a co může nabídnout dnes.

"Plánuju napsat román o vaší D1"
S tvorbou tohoto autora jsem se dosud nesetkala - jeho knihy však vypadají zajímavě a určitě po nějaké z nich časem sáhnu.
V časopise Vlasta - č. 25/2023, s. 38 - 41 - s ním vyšel rozhovor pod taktovkou Evy Halbichové. Už jen ten titul - "Plánuju napsat román o vaší D1" - mě zaujal: takový název dokonale přitáhne zraky čtenářů :-) V interview autor na sebe mimo jiné prozradil spoustu zajímavostí, nejen o své rodině, ale i o inspiraci, četbě, tvoření a plánované knize. Vybírám malou ukázku, stojí za povšimnutí:

Předpokládala bych, že vás všude, i v Německu, vozí autem...

Ne, jezdím vlakem. Je to rychlejší. No vážně! Většina knižních akcí se odehrává kdesi v centru, kde bývají nádraží, kam pohodlně dojedete vlakem. Všimnul jsem si, že si tady na osobní dopravě dost zakládáte. A přitom ta vaše dálnice je tak titěrná, zatáčky na ní tak děsivě ostré, a ten provoz! Já vlastně o D1 tady u vás plánuju napsat román.

Takže nejdřív máte nápad a pak k němu hledáte místo, nebo je to obráceně?

Tak i tak. Někdy přijde jako první nápad, jindy se mi zalíbí místo. A někdy se sejde obojí. Když se vrátím k tomu nápadu psát o D1, o prokleté dálnici. Viděl jsme fotku, jak po té dálnici jedou tanky. A v hlavě hned "přízračný tank"! Nevím, proč zrovna přízračný tank. Teď mám hrubý obrys. Vím, že se děj bude odehrávat v roce 1968, ale vrátí se až do období husitství. Než se pustím do vlastního psaní, strávím tady v Česku poměrně dost času a budu nutit svého nakladatele, aby mě po D1 vozil tam a zpátky. To se mu nebude líbit. A dobře mu tak! Nějaký čas pobudu i v Brně, kde se děj bude částečně odehrávat.

V Brně? Proč právě tam?

Hlavně proto, že se nad tím každý ofrňuje. A všechno se odehrává v Praze. Takže chci něco, co nemá každý. A přitom je to úžasné město. Ty příběhy o něm jsou vážně zajímavé. Takže si to tam chci projít a poznat to tam. Hlavní část příběhu ale zasadím jinam...

Rozhodně stojí za povšimnutí, nejen jako básník, ale i jako osobnost. Do světa literatury vstoupil poznačen cejchem smrti a rodinné tragédie: v osmi letech mu zemřela maminka a ještě předtím i pár sourozenců, jeho otec byl dělnický bouřlivák a komunista, často vězněný. Vyučil se knihkupcem, díky čemuž "přičichl" k té vášni, která jakmile jednou vzplane, nejde uhasit - ke knihám a čtení... a dále ho to ponouklo k doplnění vzdělání :-)
Je mi nesmírně sympatický tím, co o sobě prohlásil:
"Bylo hodně hladu a bídy, ale knihy, které jsem miloval a hltal, to pomáhaly snášet lehčeji. Zuřivost četby byla tak nesmírná, že když nebylo čím svítit, čítával jsem i pod lucernami na ulicích..." Jak já mu rozumím... :-)
Dále přidávám i jeho slova, jimiž komentuje svou básnickou tvorbu. Je dobré si uvědomit, že "žádný učený z nebe nespadl" a i takoví velikáni, mezi něž se Halas může směle zařadit, také prožívali cosi jako tvůrčí krize, vnitřní boje a pochybnosti. Líbí se mi na něm právě ta jeho skromnost a bezprostřednost, kdy se nebojí přiznat těžkosti, s nimiž se při svém tvoření musel potýkat:
"Nevyznal jsem se nikdy příliš v teorii básnického řemesla, třebaže nesčetněkráte mi kamarádi (viď, Horo, Zahradníčku, Seiferte i jiní!) vtloukali do hlavy, co je předrážka a jiné záhady poetiky. Proto ty verše tak kodrcají a skřípají, ale co jiným trhalo uši, mým se zdálo dokonalou libozvučností!"
Ano, z těch slov čiší opravdovost - a ještě jedna úžasná věc: síla opravdového přátelství a síla lásky k obrazné řeči :-) Je dobře, že se nenechal zastrašit svými pochybami a zbylo po něm velmi hodnotné dílo.
Jako poslední si dovolím citovat jeho slova o vztahu k dětství:
"V dětství lze ještě zahlédnout údivnost prvních tvůrčích gest. Tam si věci uchovaly zářivost neporušené novoty a teplo dlaně, která je hnětla a probouzela... návraty k živé vodě dětského živobytí nejsou však nějakou zvláštní výsadou poezie a umění, utíká se tam časem každý, aby pookřál a zbavil se byť jen na okamžik okoralosti chmurných a těžkých dnů." (O jedné závisti, 1943)
Všechny tři citace převzaty z díla "Česká literatura od počátků k dnešku", kol. autorů, NLN, 2000, s. 618 - 619 a 689.

Nedávno jsem se účastnila besedy s ním v naší knihovně - byla opravdu velmi vydařená, musím přiznat, že mě svým výstupem naprosto ohromil :-) Dosud jsem od něj nic nečetla, zaregistrovala jsem ho prvně na DK a ponětí o jeho tvorbě jsem získala z knihoven a knihkupectví. Velmi mě zaujala témata, o nichž píše, navíc jsem chtěla získat jeho autogram, pročež jsem si vybrala jeho knihu "Chaloupky". Byla jsem na něj zvědavá také proto, že mi o něm říkala i naše společná známá, Markéta Prášková.
Překvapil mě svým erudovaným projevem, úrovní znalostí i zápalem pro věc - zajímají ho vysídlené a zaniklé osady z Krušnohoří v poválečné době, dokumentuje fakta a píše o pohnutých osudech obyčejných lidí, které převálcovaly dějiny.
Mluvil spatra celé dvě hodiny a mě se to zdálo ještě málo - vůbec mi nevadilo, že překročil čas a že jsem kvůli tomu setkání dorazila domů až pozdě večer. Jeho řeč byla hodně zajímavá a poutavá. On je snad rozený vypravěč: chvílemi jsem brečela smíchy, chvílemi následovaly hotové salvy - a pak mi náhle běhal mráz po zádech, úplná husina, a jindy jsem zase skřípala zuby nebo mi v očích stály slzy - tak působivé jeho vyprávění bylo. Dozvěděla jsem se fakta, o nichž jsem neměla ani tušení. Obdivuji jeho mravenčí práci a to, že se nebojí "kopnout do vosího hnízda", že se noří do hlubin minulosti, na níž jsme možná už zapomněli, jíž jsme zametli pod koberec, ale s jejímiž důsledky se potýkáme dodnes.
Působí mile a sympaticky - líbilo se mi, s jakým humorným nadhledem a smyslem pro sebeironii hovoří o své maličkosti. Jestli je tak dobrý vypravěč i v rovině psaného projevu, tak se mám opravdu na co těšit, a doufám, že mě jeho kniha nezklame.

Nový rozhovor s autorkou na Seznam Zprávy, 22.07.2023 08:30:
Podcast Galerie osobností - "Příběhy žen zametené na okraj." Kateřina Tučková nejen o traumatu z dětství. Ptá se Jiří Kubík.

Tento citát je nadčasový - a dal by se vztáhnout na jakoukoliv formu diktatury:
"Těm, kteří si myslí, že komunistické režimy ve střední Evropě jsou výhradně výtvorem zločinců, uniká základní pravda: zločinné režimy nevytvořili zločinci, ale nadšenci, přesvědčení, že objevili jedinou cestu vedoucí do ráje. Hájili ji udatně a popravili mnoho lidí. Později vyšlo všeobecně najevo, že žádný ráj neexistuje, a nadšenci byli tedy vrahové."
Nesnesitelná lehkost bytí, in "Česká literatura od počátků k dnešku, str. 738

Koncem roku 2022 navštívila autorka Prahu, aby zde svým čtenářům představila svou novinku "Musím tě zradit".
Mimo jiné také prozradila i své plány ohledně další tvorby, které se přímo týkají dějin Československa. Docela jsem zvědavá, jak její další text bude vypadat, každopádně přidávám úryvky ze dvou časopisů, jimž poskytla rozhovor:
KNIHKUPEC, únor 2023, str. 35:
Během své návštěvy našeho hlavního města jste zavítala i do archivů. Znamená to, že se chystáte napsat příběh vycházející z českých či československých dějin?

Řeknu to takhle - něco se rýsuje. Dějiny vaší země jsou velmi zajímavé. Zaujali mě třeba legionáři a jejich cesta rozpadajícím se carským Ruskem. Taky jsem se byla podívat na památníky v Lidicích a Ležácích a v archivech pátrala po všem, co souvisí s Mnichovskou dohodou. Nechci předbíhat, ale ráda bych všechny tyhle události nějak propojila. Vrstvila bych jednu za druhou a dohromady by je pak spojila nějaká vlastnost či motiv. Třeba vaše odolnost a schopnost klást klidný odpor zlu. Mám z vás totiž pocit, že si prosadíte to svoje jakousi poklidnou, nenásilnou cestou.

VLASTA, 4/2023, str. 46:
Slyšela jsem, že máte v plánu napsat i o českých dějinách. Je to pravda?

Ano, něco se rýsuje. Vaši zemi jsem navštívila už několikrát a pokaždé jsem tu objevila něco, co mě zaujalo. Třeba legionáře a jejich cestu rozpadajícím se carským Ruskem. Taky jsem se byla podívat na památníky v Lidicích a Ležácích a v archivech pátrala po všem, co souvisí s Mnichovskou dohodou. Vaše dějiny jsou neuvěřitelně bohaté a vzrušující. Hodně o nich přemýšlím a zatím jsem došla k tomu, že bych všechny vyjmenované události mohla spojit do jedné knihy. Vrstvila bych je jednu za druhou a dohromady by je spojila nějaká vlastnost, motiv. Třeba vaše odolnost a schopnost klást klidný odpor zlu. Mám z vás pocit, že si prosadíte to "své" jakousi poklidnou, nenásilnou cestou... Víc neprozradím, na výsledek si budete muset počkat. A vzhledem k času, který do každého investuju, být hodně trpěliví.

O této autorce jsem hodně četla, a poněvadž ji čtenáři i kritici hodně chválili, tak jsem neodolala a její knihu "Až uvidíš moře" si pořídila. Už jsem když jsem ji kupovala, byla jsem rozhodnutá, že pokud někde proběhne její autorské čtení, ráda se té akce zúčastním a požádám o autogram :-) Mé přání se splnilo před pár dny, kdy se s ní konala beseda v Městské knihovně v Praze, a já se tam tedy s nadšením vypravila. Rozhodně nelituji :-)
Líbilo se mi, jak sofistikovaně mluví o řecké menšině u nás, o důvodech, proč se zde ocitli, o jejich složité situaci v naší společnosti, přičemž o nich vypráví s nebývalým nadhledem a pochopením, což nesmírně oceňuji. Povídala moc hezky a dostala se i k tomu, kde získala své netradiční jméno :-) Hodina a půl uběhly jako nic, skoro mi bylo líto, že už je přiblížil konec, a vzrostla ve mě chuť nejen dozvědět se něco víc o Řecku, ale podívat se i na portál postbellum.cz a poslechnout si další osudy Řeků, kteří měli tu smůlu/štěstí, že se dostali zrovna do naší země. Autorce moc děkuji - jak za autogram, tak hlavně za její slova a náhled do problematiky - a těším se, až se do její knihy začtu. Myslím, že se nám v české literatuře objevila další silná autorka, a přeji ji do příštích let hodně tvůrčích úspěchů a spokojených čtenářů :-)

Přečetla jsem od ní čtyři romány, jako poslední mi chybí jenom kniha "Potrhaná křídla", na níž jsem docela zvědavá. Ruta Sepetys je autorka, která umí psát: dobře ví, jak text vystavět, aby byl poutavý a udržel čtenářovu pozornost. Její vyprávění stojí hlavně na ději, na akci, která příběh pohání kupředu.
Své čtenáře nechce příliš zahlcovat unavujícími fakty: míří přímo na jeho srdce, cíleně v něm vyvolává emoce a udržuje ho v neustálém napětí takovým způsobem, že knihu klidně přečte na jeden zátah. Ví, kdy přidat na dramatičnosti, kdy ubrat, kdy svůj tlak zesílit a kdy jej raději trochu povolit. Její manipulativní taktika jí kupodivu vychází: získala si uznání a respekt v mnoha zemích, její knihy jsou překládané a čtou je nejen teenageři, pro něž jsou přednostně určeny, ale i dospělí.
Uznávám, že po stránce řemeslné jsou její romány vyvedené na jedničku, texty jsou čtivé a mají spád. Je tu však jedno velké "ale!". Její největší slabinou jsou totiž postavy: chybí jim větší hloubka a propracovanost, mnohé se v textu jen míhají, nic bližšího se o nich nedozvídáme, navíc příběh jen tak klouže po povrchu. Při čtení jejího posledního románu "Musím tě zradit" jsem měla až nepříjemný dojem, že již kopíruje princip výstavby svého předešlého díla, že píše podle jakési šablony, na níž vsadila, a která jí prostě přináší úspěch. A za tu určitou schematičnost jsem jí již musela strhnout body: trochu se obávám, že z jejího psaní se stává prostředek obživy, její jméno má zvuk - ale umění to není. Už její předchozí kniha, Mlčící fontány, byla na mnoha místech taková "hezky nadýchaná a načechraná"... asi jako pěna, která časem slehne a nakonec z ní nezbyde nic: mnoho pasáží se mohlo zkrátit, lépe graficky upravit a ušetřilo by se také na papíru.
Zároveň však musím ocenit, jak dovedně a poutavě dokáže zachytit atmosféru: je dobře, že mladým lidem zpřístupňuje bolavá témata naší nedávné historie a umí v nich vzbudit patřičný zájem. V rámci "young adult" knih dobrá a chytlavá četba, ale za tou skutečně kvalitní, "velkou" literaturou znatelně pokulhává a "něco" jí chybí, bohužel. Přesto jsem zvědavá na její další román: během své návštěvy ČR se vícekrát nechala slyšet, že ji naše pohnuté dějiny fascinují, a dokonce zvažuje možnost sepsat něco, co se bude přímo týkat naší nedávné historie. Nechme se překvapit, každopádně se budu těšit :-)