Snoopi diskuze u autorů

Hrubín byl jako poetik dětské duše nepřekonatelný... Je neuvěřitelné, jak dokázal porozumět vnímání a chápání dítěte a přesně vystihnout, čím jej zaujme. Jeho verše se zdají být zdánlivě jednoduché až triviální, ale ohromují svou pravidelností, rytmem, lehkostí... přičemž v nich lze nalézt i stopy nenápadné edukace. Žádná složitá souvětí: slovesa zredukovaná do podoby citoslovcí a k tomu nijak komplikované obrazy reality běžného života, s níž se každé dítě běžně setkává... Verše určené pro přednes a snadné zapamatování. Přitom žádné slovo není zbytečné, každé má v básni své místo... Nevím, jestli ho jako básníka dětské poezie dokážeme ještě dnes náležitě ocenit, každopádně patří mezi mistry. A věřím, že by byl rád, že jeho odkaz žije dál: svou stopu nechává v dalších a dalších generacích dítek, neboť rodiče, kteří s jeho verši vyrůstali, se k nim s potomky rádi vracejí :-)
Málokdo ví, že se na poezii pro děti upínal v době největší tvůrčí krize, způsobené společenskou deziluzí 50. let. V té době zoufale hledal sám sebe a opřel se o jediný záchranný bod, který se mu nabízel: rodina a dcera... otevřel se mu tak svět dětské křehkosti a nevinnosti, který mu nabízí jistotu a hledaný řád... a kdo ví, možná do tohoto světa utíkal i před svými běsy.
Nepochybně byl i zajímavou osobností, v jeho povaze se snoubila křehkost s obrovskou sílou, za což ovšem také draze platil - kvůli svému zásadnímu střetu s režimem (v roce 1956 vystoupil na Svazu spisovatelů velmi odvážně na obranu vězněného Jana Zahradníčka) pravděpodobně utrpěl trauma, které stálo i za jeho alkoholismem... O to více si jeho veršů vážím: vidím za nimi člověka. A básníka, který jen chtěl čtenáři sloužit co nejlépe...

Dne 14. května by tento nesmrtelný autor knih převážně pro děti a mládež oslavil své 100. narozeniny. Svou tvorbou ovlivnil celé generace dětí a dospívajících. Málokdo ví, že byl také autorem antiutopie "Cesta do země Lidivoni", literárněhistorického dokumentu a palčivé eseje, alegoricky kritizujícím praktiky komunistického režimu. Psal jej v době, kdy spolu se svými přáteli očekával domovní prohlídky, počítal dokonce i se zatčením a nevěřil, že vůbec ještě někdy vydá knihu. Ve formě pohádky pro děti ji pro rozhlas upravil Tomáš Loužný. Natočeno na počest autorova výročí.

Bílá Voda, zapomenutá vesnice v horách… O poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl všechny řeholnice do sběrných klášterů, sem přišly dvě mladičké, Bohu zaslíbené dívky – Tobie a Evarista. A stejně jako ostatní řádové sestry byly nasazeny na nucené práce do fabriky. Jednu těžká dřina navždy poznamenala fyzicky, druhá nedobrovolně porušila svůj slib čistoty a posléze byla vystavena ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Může se řádová sestra vzbouřit proti světským i církevním autoritám, postavit se režimu a zaprodané církvi? Nejtěžší bitvu musí svést člověk na vlastním poli…
Poslední román spisovatelky Kateřiny Tučkové se dočkal své druhé divadelní adaptace, tentokrát pod taktovkou režiséra Michala Vajdičky - dramatizoval jej slovenský dramatik Daniel Majling. Na jevišti se objeví Jana Pidrmanová, Veronika Lazorčáková, Kateřina Winterová, ale i Vladimír Javorský, František Němec, Martin Dejdar a další. Uvádí Stavovské divadlo.

Máte pocit, že na obrazovkách a displejích digitálních přístrojů žijete víc než ve fyzické realitě? Řešením nemusí být digitální detox, ale změna vztahu k technologiím. Ve svém článku "Zpátky do skutečného světa" v květnovém čísle časopisu Moje psychologie se Barbora Šťastná věnuje tématu digitálního detoxu.

Podle terapeutů Ludmily Trapkové a Vladislava Chvály stále větší počet teenagerů, a především dívek, odmítá své biologické pohlaví. Situace této dvojici odborníků připomíná boom poruch příjmu potravy na konci minulého století. Jak vyplývá z jejich rozhovoru pro květnové číslo časopisu Psychologie dnes, domnívají se, že oba projevy signalizují obtíže oddělování se od rodiny.

Karel Pavlica učí na Ostravské univerzitě, snaží se přispívat k budování respektující společnosti a šíří osvětu v rámci genderové, sexuální a vztahové rozmanitosti. V rozhovoru "Nevejdu se do škatulek" pro květnové číslo Psychologie dnes povídá o tranzici, kterou prošel před více než dvaceti lety, o strachu i o důležitosti bezpodmínečného přijetí nejen v terapeutickém prostředí.

Spiritualita může přispívat k duševní integritě a celistvosti. Je-li vědomá a svobodná, vede k hlubšímu a plnějšímu prožívání a rozvíjí v nás kvality moudrosti, laskavosti a soucitu. Podmínkou zdravé duchovnosti je však odvaha přijímat náročné emoce, které odhalují naše slabá místa, říká A. Borzič ve svém článku "Zranitelnost jako klíč k srdci" pro květnové vydání Psychologie dnes.

Zamilovat se do duše - Jitka Holasová s psychiatričkou a psychoterapeutkou Alenou Večeřovou Procházkovou v květnovém vydání časopisu Psychologie dnes probíraly téma genderové dysforie a transgenderu, podívaly se do zákoutí partnerských vztahů trangender lidí a řešily důležitost celospolečenské edukace.

Ve svém článku "Trans identita a nebinarita u dětí a dospívajících" v květnovém čísle časopisu Psychologie dnes sexuolog Pavel Turčan říká: "V poslední době se častěji setkávám s názory lidí, kteří jsou vyděšení z toho, kam se to dnešní svět řítí, že dříve byly všechny děti "normální". Dnes aby se už člověk bál někoho oslovit, a když to takto půjde dál, vymřeme. Jsou to ale zbytečně alarmující obavy."

Co se stane, když se zeptáte režiséra Jana Svěráka (59) na ženy? Dostane se vám nejen upřímných odpovědí, ale také plno postřehů k zamyšlení. Věděli jste například, že nejlepším lékem na partnerskou hádku je havajská technika ho'oponopono? Jan Svěrák na ni nedá dopustit. "Poslouchejte své srdce," říká v květnovém čísle časopisu Marianne.

V květnovém čísle časopisu Marianne s jazzmanem Rudym Linkou o tom, že ani nejlepší mamince na světě se člověk nezavděčí, o kouzlu dlouholeté lásky a bláznivých nápadech, které ještě čekají na uskutečnění. "Štěstí je nastavení mysli," říká Rudy Linka.

Měl se stát zubařem. Nakonec ho ale představa, že se bude celý den dívat lidem do pusy, vyděsila natolik, že změnil plány. A dobře pro nás pro všechny. Díky tomu nám Ferdinand Leffler (45) ukazuje nejen to, jak mají zahrady vypadat, ale především jak v nich žít. Ze zahrad mizí upjatost - rozhovor v květnovém čísle časopisu Marianne.

Ve svém fejetonu "O (ne)laskavých matkách" v časopise Marianne, květen/24, autorka říká: "Ne všechny jsme měly vstřícné, empatické a přijímající rodiče. Je na nás, abychom v sobě našly odvahu být těmi, které změní tohle neblahé dědictví po předcích naší generace."

Simona Martínková Racková o svém rozhovoru s herečkou A. Geislerovou (Marianne, květen/24): "Nejdřív jsme spolu probraly její aktuální role, nakonec se však Aňa Geislerová (48) nejvíc rozpovídala o své široké a vzácně provázané rodině - a taky o své vášni pro psaní. Rozepsané má totiž rovnou dvě knihy."

V minulosti získal třikrát prestižní ocenění Zlatý kuchař, ostruhy sbíral v zahraničí, patnáct roků byl šéfkuchařem vyhlášených zážitkových restaurací v centru Prahy a získal i michelinské ocenění Bib Gourmand. Před pěti lety si Jan Punčochář (44) splnil sen a založil si vlastní podnik U Matěje v malebném zákoutí pražské Hanspaulky. Zde hostům servíruje nejraději poctivou českou kuchyni a plzeňské pivo. Nejen "O buchtách nacucaných rumem i o fotbalu" v časopise Téma, 19/24.

Na projektu, který přibližuje nové skutečnosti ze života Jaroslava Haška, pracuje scenáristka, dokumentaristka a divadelní režisérka Světlana Lazarová. Na předloňském Světě knihy představila svůj filmový scénář Haškův písař. Ve svém rozhovoru pro časopis Téma (19/24) vysvětluje, co se o autorovi Osudů dobrého vojáka Švejka neví, v čem tomuto spisovateli dodnes Češi křivdí a co měl společného s pozdějšími československými prezidenty A. Zápotockým a L. Svobodou.

Nejistota, stárnutí... Jaké bude Česko za 10 let? Není to povzbudivá vize. Podle sociologa prof. PhDr. Martina Potůčka (75), CSs., MSc., nefunguje český stát tak, jak by měl, a proto nevidí budoucnost našeho národa zrovna růžově. Počet zemřelých pravidelně převyšuje počet nově narozených, nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají, je potřeba řešit bezpečnost země, zdravotnictví je plíživě méně dostupné... "Uznávám, že je můj náčrt následujícího desetiletí poněkud negativní, i když jsem jinak pozitivní člověk. Ale úkolem takové skeptické vize je varovat a motivovat k iniciativám směřujícím k nápravě," říká profesor z Univerzity Karlovy v rozhovoru pro týdeník Téma, 19/24.

"Něco si představit bývá mnohem jednodušší než se něco nabiflovat. Můžete namítnout: "Spoustu věcí jsme se ve škole museli nabiflovat, a taky to dobře dopadlo!" Otázka ovšem zní: "Co z toho si po deseti patnácti letech pamatujete?" Velké množství věcí nám z hlavy zmizí, protože jsme si je na počátku do paměti dobře neuložili," říká jeden z našich nejznámějších paměťových trenérů Jakub Pok (45), který před patnácti lety založil Školu paměti. Mimo jiné je autorem úspěšných knih - více v rozhovoru časopisu Téma, 19/2024

"Chov králíků je krásná záliba, která člověka naplňuje, protože se věnuje živým tvorům a má to brzy jasně viditelný a hmatatelný výsledek - nesmírně lahodné a zdraví prospěšné králičí maso," říká MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D. z Veterinární univerzity Brno v rozhovoru pro týdeník Květy, 17/24.

"Nikdy jsem se nenudila," vzpomíná na své dětství herečka, spisovatelka a šperkařka Vlastina Svátková. Ta věta ostatně vystihuje celý její dosavadní život plný různorodých aktivit, od herectví přes výrobu šperků po psaní knih, ale také zvratů včetně bulimie, domácího násilí, rozvodů. Ani její křestní jméno není nudné a každý se na něj ptá. Má ho po tátovi Vlastimilovi: "Je zajímavá potřeba lidí někam si zařadit vše, co budí pozornost. Přitom jméno o vás nic neříká. Vlastina se mi líbí, mám ho v občance, v pase i v rodném listě. Ani bych nepotřebovala příjmení," usmívá se - týdeník Téma, 18/24