Ztracené dívky z Willowbrooku
Ellen Marie Wiseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492973/bmid_ztracene-divky-z-willowbrooku-m9i-492973.jpg
4
254
254
Sage Wintersová vždycky věděla, že její sestra je trochu jiná, i když jsou jednovaječná dvojčata. Jako by citlivá Rosemary potřebovala větší ochranu před světem. Šest let po sestřině smrti ji šestnáctiletá Sage stále postrádá. Jejich matka zahynula při autonehodě a Sagein nevlastní otec Alan nesnáší tíhu odpovědnosti, o kterou nikdy nestál. Sage zjistí, že Alan skrývá šokující tajemství: Rosemary nezemřela. Byla umístěna do státní školy Willowbrook, kde byla až do doby, kdy se před několika dny ztratila. Sage o tajemném Willowbrooku moc neví, jen že jím místní rodiče hrozí neposlušným dětem. Tajně se tam vydává, odhodlaná Rosemary najít. Okamžitě je však mylně považována za svou sestru. To, co se dozví, jí změní život…... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2023 , Ikar (ČR)Originální název:
The Lost Girls of Willowbrook , 2022
více info...
Přidat komentář
ZTRACENÉ DÍVKY Z WILLOWBROOKU
Hodnocení Knihánkova: 4,5 hvězdy
Parádní kniha, která mě bavila od začátku až do konce. Miluju prostředí psychiatrických léčeben a tady bylo úplně dokonale popsáno! A velice - velice! - mrazivě. A do toho šílený sériový vrah... Opravdu super, strašně moc se mi to líbilo a s knihou byla velice spokojená i moje babička, která ji četla taky. Takže z našeho domu hned dvojité doporučení:).
Příběh pojednává o zařízení pro děti s mentálním postižením, které fungovalo od roku 1947 do roku 1987. Kapacitně přesáhla mnohonásobně své limity a v určitém období mělo zařízení 6 tisíc obyvatel. V okolí bylo zařízení známo jako škola pro postižené. Nikdo absolutně netušil v jak šílených podmínkách děti žijí. Po stovkách v jedné místnosti bez tepla. Hygienické návyky minimální. Odbornost personálu tristní. Obyvatelé trpěli hlady, nedostávalo se jim pořádné lékařské péče a stovky jich umírali.
Autorka chtěla tento šílený případ přiblížit čtenářům a zakomponovala ho do příběhu o dvojčatech. Sage věděla, že její sestra je jiná. Ano, říkala tomu tak. Jednoho dne Rosemary zmizela a Sage bylo řečeno, že zemřela. Nedokázala se s touto ztrátou vyrovnat, navíc přišla i o maminku při autonehodě a měl ji vychovávat nevlastní otec, který měl zájem o všechno, ale rozhodně ne o výchovu dívky, která nebyla jeho biologická dcera. Sage se cítila opuštěná, zlomená, bolavá. Po několika letech přišel obrovský šok...Rosemary nezemřela....a Sage se rozhodne, že udělá všechno pro to, aby zjistila pravdu. Začíná boj o přežití...
Tohle bylo hodně drsné čtení. Popisované praktiky v daném zařízení není nic pro citlivé povahy. Navíc, když víte, že je příběh inspirovaný skutečností. Rozhodně doporučuji si další informace vyhledat i na internetu. Autorka sepsala na konci knihy informace o Willowbrooku a je to nepředstavitelný, kolik let trvalo, než bylo toto hrůzné místo uzavřeno.
Opět skvělá kniha od této autorky.
Od knihy se nedalo odtrhnout a myslim že ve mě dlouho zůstane.
Slabší povahy budou muset čtení této knihy nejspíše prokládat četbou odlehčenější a příjemnější. My, otrkaní čtenáři, však příběh zvládneme bez větších potíží a ještě se budeme ptát, kam dala Sage rozum?! Její chování je naprosto nelogické a jeden by si snad i myslel, že ztratila pud sebezáchovy.
Co musím autorce opravdu velmi pochválit je samotné téma, které zvolila. Poukázala na to, jak se v celkem nedávné době personál choval k postiženým a nemocným lidem a co všechno museli chovanci snášet, aniž by měli možnost z těchto podmínek jakkoliv uniknout.
Samotná promyšlenost děje mi přišla trošku slabší. Každý přemýšlející člověk již od samotného počátku tuší, jak se bude příběh vyvíjet. Podmínky v ústavu vás vlastně asi taky nijak nepřekvapí, pokud jste racionálně uvažující – není to první a nejspíše ani poslední případ, kdy se tohle, bohužel, děje. Co však bylo zarážející je to, jak je možné, že se to dělo v takové míře a že se našlo tak málo zaměstnanců, kteří by se s podmínkami ve Willowbrooku neztotožnili.
Popis prostředí byl celkem věrohodný, což způsobilo u citlivějších čtenářů velmi silné emotivní dojmy (mnohdy negativní) a tempo příběhu bylo příjemné. Žádná hluchá místa jsem nepociťovala.
Knihu tedy mohu doporučit. Pokud máte rádi knihy inspirované skutečnými příběhy a pokud vám nebude vadit číst si o podmínkách, ze kterých by zdravý člověk skutečně zešílel, tak směle do knihy. Je to opravdu silný příběh, který ve vás ještě nějakou dobu zůstane.
Páni, tohle bylo opravdu velmi silné čtení. Po přečtení pár stránek jsem si hned musela googlit Willowbrook a informace o něm. Shlédla jsem i pár videí na youtube a dokonce přímo to video, které se odehrává v ději knihy, když do sanatoria vtrhl Geraldo Rivera a zveřejnil světu první reportáž a žalostné podmínky, v nichž místní rezidenti žijí. Tuto událost autorka zakomponovala do děje a je její důležitou součástí. Díky reportáži se začalo konečně něco dít, v roce 1972 podali rodiče pěti tisíc obyvatel žalobu na stát New York, poté se zúžil počet pacientů na 250 a v roce 1981 se zařízení konečně zavřelo úplně.
Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách
Willowbrook je prototyp strašidelného blázince - o to horší, že byl v provozu v sedmdesátkách, přitom způsob jeho fungování uvízl někdy v devatenáctém století. Podfinancování, nedostatek personálu a úroveň psychofarmak v dané době je jedna věc, ale to, co se dělo za zdmi a co dělali lidi lidem, to je jedna hrůza. Zrození Úchyláka je vlastně logický důsledek. A třebaže nejnapínavější je poslední, thrillerová část knihy, spíš si budu pamatovat plíživý, gradující děs její části prostřední.
Moc hezky zpracovaný příběh z hrůz, které se možná dějí i v dnešní době.
Autorka opět nezklamala.
Ztracené dívky z Willowbrooku jsou prostě wierd! Napětí se mne drželo od chvíle, co dívka jménem Sage překročila brány této tajemné státní školy, která se spíše tváří jako Dantovo peklo! A hrůzostrašné na tom všem je, že takový Willowbrook opravdu existoval, a ještě hrůzostrašnější je fakt, že nebyl (není) rozhodně jediný! A co je úplně nejhorší, že na něčem tak odpudivém, je vždy něco přitažlivého
K tomuto psychologickému románu není co dodávat. Autorka vytěžila z předesílaného tématu maximum, a určitě tak vsadila na jistotu. Romány tohoto typu budou dle mého názoru stále velmi oblíbené. Beletrie založená na historicky doložitelných faktech obohacena o investigativní prvky s živou a věrohodnou (ohavnou) popisností prostředí jsou prostě tahounem. Z četby si rozhodně odnesete mrazivý čtenářský zážitek, i přesto, že v samotném závěru mi to trochu drhlo. Ale určitě se nestydím tento román o sesterském poutě, touze po spravedlnosti a bolesti těch nejzranitelnějších doporučit dále. Takže, pokud jsi fanoušek psychiatrického prostředí (navíc stavějící na reálných základech) nebo rychle odsýpajících investigativních, mrazivých příběhů, je tahle Wisemanová pro tebe jako dělaná.
Výborný příběh, paní autorka zvolila velmi zajímavé téma. I když je v příběhu hodně lidského utrpení, četli se dobře. Nechyběla ani detektivní linka.
Ztracené dívky: dočteno, neuvěřitelné, nenacházím slov a budu mít tuhle knížku dlouho v hlavě, kapitoly příchodu Sage do Willowbrooku jsem musela odkládat, abych to rozdýchala, pak jsem zase knihu nemohla odložit, protože návrat Sage na to místo hrůzy mě děsil za ní, krásné, ale neskutečně smutné to bylo čtení
Zasloužených pět hvězdiček. Skvěle propracované téma,na základě skutečných událostí. Hrůza která se odehrávala v ústavu, chvíli mi běhal mráz po zádech. Autorka píše moc dobře,styl psaní mi vyhovuje. Až knihu zpracuji, pustím se do další.100%.
Knihu jsem dočetla, ale... příběh mě tak úplně nepohltil, více mě začal bavit až za polovinou. Téma zlehčovat vůbec nechci, je hrozné, co se v těchto ústavech dělo a možná i stále děje. Ale prostě mě kniha tak nějak nedokázala plně zaujmout.
Děsivé čtení, i když se mi to líbilo. Není to divné?
Než jsem se pustila do čtení, zjistila jsem si pár informací na netu o škole Willowbrook (stejně jako o psychiatrické léčebně Willard), a tak bylo čtení o maličko těžší s myšlenkou, že autorka příběhu vychází ze skutečných událostí (ostatně tak jako u všech svých knih). Kniha nebyla tak úplně historickým románem, ale měla prvky thrilleru, hlavně ke konci. Čtení jsem si užila a velice doporučuji
Tvorbu Ellen Marie Wisemanové jsem objevila před 2 lety díky Sběratelce sirotků, což byl vynikající historický román a nejlepší kniha, kterou jsem v daném roce četla.
Loni jsem četla od autorky knihu Tmavé stěny Willardu a opět jsem neměla co vytknout, proto se letošní autorčina novinka Ztracené dívky z Willowbrooku stala jednou z mých nejočekávanějších knih celého roku.
Autorka ve svých knihách zpracovává skutečné události (nebo z nich minimálně vychází) a děj zasadí do reálných míst.
V případě tohoto románu tomu nebylo jinak, státní škola Willowbrook skutečně existuje a z její historie opravdu mrazí.
Příběh byl, jak už jsem u autorky zvyklá, naprosto neodložitelný, hlavní hrdinka byla skvěle vykreslená. Byť jsem neodhadla konec, tak ale jednu výtku mám - měla jsem při čtení totiž pocit, že nečtu úplně historický román, ale spíše drama s thrillerovými prvky. Což netvrdím, že je špatně, ale osobně mě to překvapilo, protože jsem nedostala to, co jsem očekávala a zároveň mě příběh nezasáhl tolik, jako jiné autorčiny knihy.
Ve výsledku ale knihu rozhodně doporučuji, Ellen Marie Wisemanová je výborná vypravěčka a já si od ní vždy přečtu cokoli, co napíše. Pokud jste ji ještě nevyzkoušeli, směle do toho!
Přemýšlím a nenacházím správné slova jak knihu popsat. Přiznám se,že první polovina mě moc nebavila,ale bylo napínavé a zároveň děsivé čtení a číst tyto řádky nebylo jednoduché ani lehké. Poté děj dostal určitý spád a obrátilo můj zájem, měla jsem i tušení kdo by to mohl být. Až po přečtení jsem zjistila,že kniha byla inspirována skutečností a o to děsivější příběh byl. Jsem ráda, že jsem knihu četla a zároveň si více přečetla o tomto zařízení, skutečná hrůza....
Děsný příběh dívky, která byla omylem zavřena v blázinci na State Island v New Yorku. Otřesné svědectví, jak tam bylo s postiženými dívkami zacházeno okolo roku 1970. Také je zde asi druhý hlavní motiv v osobě sériového vraha. Najít ho nebylo snadné. Snadné je však tuto knihu s napětím schroustat, o tom nepochybujte!
Popisy Willowbrooku mě bavily a byly čtivě. Ovšem samotný příběh jako takový mě úplně nepohltil. Nebylo to špatné, ale vracet se ke knize už určitě nebudu.
E. M. Wisemanová je autorkou silných, srdceryvných i dojemných příběhů. Opět to potvrdila ve své knize Ztracené dívky z Willowbrooku. Nebylo to příjemné ani odpočinkové čtení, to tedy ne. Příběh Sage Wintersové, která se vydá hledat svoji sestru-dvojče do údajně státní školy Willowbrook, je otřesný, děsivý a těžko pochopitelný či uvěřitelný. Autorka se inspirovala událostmi skutečnými, takže ta představa je o to hroznější... Ráda jsem si knihu přečetla, začátek příběhu byl hodně popisný na úkor děje (jak píše i moje oblíbená Šánka), ale pak jsem stránky doslova hltala. Dokonce jsem odhadla pachatele, což nebývá časté, ale podařilo se mi to. Přečtěte si i vy, příběh, který vede k zamyšlení... !
Štítky knihy
dvojčata mentální postižení sestry
Autorovy další knížky
| 2016 |  Tmavé stěny Willardu |
| 2018 | Pro tvoje dobro |
| 2021 | Sběratelka sirotků |
| 2023 | Ztracené dívky z Willowbrooku |
Příběh, odehrávající se ve státní "škole" Willowbrook, který je o to otřesnější, že jeho reálné kulisy byly zřejmě ještě mnohem horší, než je autorka dokázala v knize popsat. Záměna identických dvojčat je vždycky atraktivním tématem, tady navíc v prostředí, které je doslova příšerné.
Myslím, že autorka především chtěla popsat skutečné poměry, které ještě relativně nedávno vládly v obřím státním zařízení, do něhož americké rodiny doslova odkládaly své mentálně zaostalé, ale i jen méně přizpůsobivé a "zlobivé" děti. Příběh Sage a Rosemary je navíc okořeněn záhadnými vraždami...
Pamatuji se, jak těsně po sametové revoluci vzniklo i u nás jedno takové zařízení pro údajnou převýchovu amerických dětí s podivným programem. Naštěstí bylo díky novinářům poměrně rychle zrušeno...