Ztracená
Adam Nevill
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/318444/bmid_ztracena-Bi8-318444.jpg
3
54
16
Je rok 2053 a kvůli změně klimatu jsou na Zemi miliardy bezdomovců a hladovějících – snadná kořist pro pandemie, které zaplavují celý svět. A jsou to žně pro násilné gangy a bandy pašeráků lidí, kteří živoří v rozpadajícím se světě, kde vládne "královna Smrt". Svět otce se změnil v peklo před dvěma lety. Jeho čtyřletá dcera se ztratila, když chvíli nedával pozor. Okamžiky před jejím zmizením se mu neustále dokola honí v hlavě. Ale policie nemá zájem; kdo by se dnes ještě staral o nějaké ztracené dítě? Všechno je to na něm, musí ji najít sám.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2016 , OmegaOriginální název:
Lost Girl , 2015
více info...
Přidat komentář
Super obraz postapo světa, vražedná jízda zoufalého otce taky stála za to, ale hvězdičku dolů za chyby, těch bylo fakt moc, což je škoda, dost to kazí výsledný dojem.
Popisy možného vývoje našeho světa jsou zajímavější než samotný příběh, který eskaluje po spirále přímo psychopatické. Na počátku je únos dítěte. Co bychom dělali, kdyby se nám to stalo? Někdo nic, jen by doufal, někdo sa vydá cestou krve. V tomhle světě je jenom jedna cesta. Když se taťulda spamatuje, je z něj sériový vrah. Aby to trochu uhrál, začne filozofovat, najde si vhodného partnera, který si ochotně vezme kolík hlavního psychouše. Jenom zmar a skáza. Čtení pro nihilisty.
Zajímavé,ikdyz už trošku okoukané téma, ale to by nevadilo. Spíš se mi hrozně nelíbil styl psaní (a nesnáším v knize najít chyby, zde jich bylo hned 6) takže za mě i překlad nic moc. Špatně se mi četla, nebavilo mě to, žádná postava mi neuměla přírůst k srdci.. Naštěstí jsem dočetla ale pod tlakem, konec v zásadě otevřený a o ničem, nic skoro nevysvětlil.. za mě ne..
Příběh knihy je zasazen do poměrně dobrého "postapo" světa, který je možná celkem reálnou vidinou budoucnosti.
Příběh začíná tím, že otcovi vpodstatě přímo před nosem unesou jeho malou dceru. Následuje teleport o dva roky dále, odkud je bohužel kniha "Ztracená" v absolutním průměru tohoto žánru.
Dobrý nápad s dobře vykresleným nechutným světem úplně kazí ona triviálnost celého děje. Děj knihy je v podstatě jen absolutně nudným postupem typu: najdi člověka A, ten ti řekne o člověku B a ten o C....a tak dále..... bohužel svět knihy měl dobrý potenciál a nezachraňuje to ani poměrně napínavý konec knihy(posledních 80 stran).
Tato kniha je pro mě vzhledem k potenciálu světa, který pro ni autor stvořil, naprostým zklamáním. Potenciál tu byl, ale bohužel zkažený absolutně nelogickým a až triviálním průběhem celého příběhu. Abych knihu jen nehanil, tak musím říct, že hlavní hrdina(Otec) byl vcelku dobře vykreslený a byla pěkně vidět jeho charakterová proměna v knize.
Za mě ale bohužel slabý průměr 4,5/10
„Už jsme přešli hranici. Zoufalí lidé, zoufalé časy, zoufalá řešení. Všechno je kontraproduktivní. Já bych to prostě nechal všechno skončit, do pekla s tím. Planeta to tak chce, jen my to neumíme přijmout.“
Na přebalu je upoutávka ve znění: „Znepokojivé a drsné čtení vás od první stránky zaujme svou přesvědčivostí.“ Ta věta příliš nepřehání. Téma únosu dítěte a s tím spojená ochota otce jít přes mrtvoly, aby dostal holčičku zpátky, je dost silné samo o sobě. Dosaďte si ovšem k polovině 21. století přelidnění, klimatické změny s extrémními výkyvy počasí, stoupající hladiny oceánů, války o vodu, miliardy lidí v pohybu za snesitelnějším místem k existenci, propukající epidemie smrtících chorob, zárodky pandemie, nemocnice zoufale zahlcené a se zcela vyčerpaným personálem, chudobu, násilí, gangy, policejní složky absolutně nestíhající, zkrátka obrázek kolabující civilizace. Adam Nevill vykreslil budoucnost velmi precizně, použil pouze temné odstíny s převažující černou, jasnější jsou jedině chlístance krve, promíchané s úlomky kostí.
„Právě teď, v této minutě, jsme hluboko v šestém velkém úhynu druhů. Není žádné skučení nebo rána, jenom dlouhá série katastrof. Rok za rokem, dekáda za dekádou, pořád se to zhoršuje a po žádné krizi se nevrátí předchozí stav. Minulost je mimo dosah. Vymírání postupuje. Neexistuje žádná science fiction. Pokročilá fyzika, mezigalaktické cestování, nové přístroje? Pouhá bujná fantazie, to je vše. Před námi jsou jen hrůzy.“
A někde v šílenství umírajícího světa poblikává nepatrný světlejší flíček, pixel naděje, že jeden obyčejný zlomený táta dokáže najít a vrátit radost zpět do životů své rodiny... za jakoukoliv cenu. Pokud by to vůbec bylo možné po všem, čím si prošli, jaká traumata na duši i na těle utrpěli.
Autorův styl má svá negativa, občas je zbytečně popisný - zvláště v pasážích líčících psychickou i fyzickou mizérii hlavního hrdiny. Zapomeňte na Kulhánka či Kotletu, tenhle člověk není nezničitelný, bezskrupulózní profík. Přeskakovala jsem celé věty i odstavce, abych zjistila, že otec (jeho jméno se za celou dobu nedozvíme) už čtvrtou stránku stále ještě blouzní a cítí se asi jako myš vyloučená z kočičího trávícího traktu. Mírně rozpačitá jsem z poněkud mysteriózních pasáží kolem feťáka a kultu smrti, to byl víc než náznak boha ze stroje. Překladatel a redaktor také místy zaváhali - nijak drasticky, ovšem kdykoliv se psalo o “otcovi“, mozek se mi zadrhnul a musel slovo přeskloňovat do obvyklejšího tvaru, tedy „o otci“.
Dilema s hodnocením (tři nebo čtyři?) rozetnul fakt, jak věrohodně, nepříjemně pravděpodobně vypadá nedaleká budoucnost v Nevillově podání. Nelítostně rozdmýchal mé doutnající obavy na téma, v jakém světě budou žít naše děti, jak drsný a depresivní bude nikoliv jejich vinou. Té trpké pachuti bude těžké (spíše nemožné) se zbavit... což beru jako plus, na růžové brýle jsem moc stará. 70%
Je sice pravda, že začátek knihy je pomalý, ale pokud ho překonáte, budete odměněni.Otec je postava, které opravdu fandíte. Tím spíš, že není vylíčen jako vyloženě kladný hrdina a i on dělá chyby. Jeho odhodlání jít pro dceru do pekla a ještě dál prostě musí být oceněno. A všechny postavy, které spolupracovaly s otcem, byly také perfektní.
Líbíl se mi i styl autora. Hodně popisný, ale přitom jsem se nudila, a s velkou slovní zásobou.
V knize je opravdu do podrobna rozepisována deprese kolem Otce. Ale já sám jako otec dokáži pochopit jeho myšlenkové pochody a činy, kt musí provést, aby dceru našel. Snad nás nečeká tak krutá budoucnost, jak je v knize popisovana
Tak jako Milunka21 i já měla problém se začíst, je to dost depresivní, když pominu hororové postavy tak vylíčení situace ve světě je dost reálné.
Autor až příliš tlačí na pilu. Jeho snaha uvést čtenáře do deprese a získat si tak pozornost je až zarážející. Sice jde jasně vidět, že rád píše, ale nemá ještě zajímavý příběh, který by vyprávěl. Je to prostě kýčovitá nuda. Neustálé pasáže o tom, jak je otec v prdeli z vykonaných činů, se velmi rychle zají. Tomu celému se ještě přidává dost ujetý překlad (go fuck yourself přeložit jako "běž se vopíchat" je celkem drsný. Google překladač?). To nejlepší na celé knize je vlastně obálka. Komiksové ladění dává pocit, že tohle bude akční post apo jízda plná drsných hlášek a béčkovitosti. Bohužel je to špatně napsaný psychologický román plný neoriginálních pasáží. Možná příště.
Dost pomalý rozjezd, ale v cca poslední třetině knihy děj vygradoval a nemohla jsem se odtrhnout.
Super kniha, skvěle napsaná postava otce, můžu všem doporučit
- skvělé postkatastrofické prostředí až dosti reálné když se nad tím zamyslíte
Ze začátku jsem měla problém se začíst, styl autora mi moc neseděla ale příběh výborný.
Mé první knižní setkání s Adamem Nevillem hodnotím velmi pozitivně. Bylo to velmi napínavé a drsné čtení, o krev, pot a slzy zde opravdu nebyla nouze. Přesto mě příběh o otci, který hledá svou dceru (a je ochoten pro to udělat naprosto cokoliv), velmi zaujal a všem jej můžu s čistým svědomím doporučit :)
Štítky knihy
otcové a dcery zmizení dětí postapokalyptické romány
Kniha Ztracená je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 60x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 94x |
| Chystám se číst | 49x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 3x |
Příběh mě úplně nebavil - přišlo mi to od začátku docela průhledné. Velmi mě ale pobavila epidemie SARS-CoV-11, jakožto ten poslední hřebíček do rakve našeho druhu. Rozšířila se z jižní Číny, původně pocházela z netopýra a na lidi se dostala na tržišti. Skvělé. Méně mě pobavilo, že předchozí virové epidemie zastavila ve vyspělých zemích antibiotika, nevím, zda se používá v angličtině s širším významem než v češtině, ale u nás jsou termíny antibiotika a antivirotika užívané pro zcela odlišné skupiny léků. Znovu knihu určitě číst nebudu, ale vzhledem k tomu, že jsem se k ní dostala během pandemie SARS-CoV-2 jí i trochu zvyšuji hodnocení (za jiných okolností bych asi záležitost s novou nákazou přešla bez větší pozornosti).