Zpěvy staré Číny (3 sbírky)
Bohumil Mathesius
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/114208/zpevy-stare-ciny-hGf-114208.jpg
5
78
15
Zpěvy staré Číny je označení pro několik básnických knih Bohumila Mathesia, obsahujících volná přebásnění staré čínské poezie. Tyto texty byly vydány v několika sbírkách a měly velký vliv na českou poesii dvacétého století. Bohumil Mathesius se k čínské poesii dostal poprvé ve sbírce Černá věž a zelený džbán (1925). Tato sbírka se stala jádrem pozdější sbírky Zpěvy staré Číny (1939). Tuto sbírku Mathesius později doplnil o další básně, čímž vznikla sbírka Nové zpěvy staré Číny (1940) a později Třetí zpěvy staré Číny (1949). Později vydal Mathesius všechny tři sbírky v jednom svazku - Zpěvy staré Číny ve třech knihách (1950). Tato sbírka byla později několikrát znovu uspořádána, např. Jaroslavem Průškem (1960 pod názvem Zpěvy staré Číny). Několik dalších Mathesiových parafrází čínských textů do sbírek nezařazených (např. výbor Krásná slova o víně, soukromý tisk 1943, Zpěvy nové Číny, překlady moderní čínské poesie, 1948, texty z pozůstalosti). Celkově vyšlo do roku 1988 dvacet osm vydání některé části Mathesiových překladů. Všechny Mathesiovy čínské parafráze vyšly v kritickém vydání pod názvem Zpěvy staré Číny v nakladatelství Československý spisovatel v roce 1988 v edici Jiřího Fraňka a Oldřicha Krále.... celý text
Přidat komentář
Soubor klasické čínské básnické tvorby, kterou předělal do ,,českých,, básní Mathesius.
O Mathesiovi jsem jako o mistru slova pro čínská díla četla už od sinoložky Berty Krebsové, zaujalo mě tedy, když jsem se v doslovu dozvěděla, že on sám čínsky neuměl a že tedy čerpal primárně z jiných překladů a básně zejména dotvářel pro potěchu českého ducha.
Básně jsou to krásné - mluví o měsíci, horách, vínu i strastech války. Přiznám se však, že kdybych nevěděla předem, že je čerpáno z čínské lidové tvorby, tak bych tu cizokrajnost poznala jen ze zmínek o opicích, bambusech atd. :D
Společně s Verši psané na vodu (které hodnotím trochu lépe) je to básnický literární skvost. Úplně mě dojímá, že autoři těch krásných textů je napsali před tisíci lety a pořád k nám promlouvají. Co jen zbyde po člověku? Dílo mám sešité a přepsané na stroji, takže vlastně netuším, které vydání se mi dostalo do ruky. Moc hezké
Mně se to líbí moc, i když je tedy pravda, že se jedná o parafráze. Dokonce se prý znalcům u některých básní nepovedlo dohledat originály, natolik si je překladatel upravil. Mathesius neuměl čínsky vůbec, při překladech zpočátku vycházel z cizojazyčných překladů, až později si k ruce přibral J. Průška, který patřil k významným sinologům. Ale i tak jde o velmi pěkné čtení a upřímně řečeno, čistě technické překlady z čínštiny by tolik čtivé nebyly.
Opět se musím pozastavit u předmluvy, jejímž autorem byl právě Průšek. Kromě zajímavostí o překladech z čínštiny se čtenář mezi řádky dozví také to, že pro každé vydání a pro každý režim musel Průšek sepsat novou předmluvu. V té ve vydání z roku 1960 tak aktuálně chválí Velký skok, v jehož důsledku se Číňané vrhli na umění všeho druhu, především pak na poezii. Trochu mě vyděsilo, že by snad v knize měly být nějaké ódy na 伟大舵手 (Velkého kormidelníka), naštěstí si všichni zúčastnění zachovali soudnost a kniha obsahuje básně od starověku jen po zhruba 13. - 14. století n.l.
Úchvatný, hluboký čtenářský zážitek. Křehká sugestivní lyrika. Prožívala jsem všechny imprese sporu s básníky.
VÝJEV POZDĚ NA JAŘE (Jie Li):
Dokořán okno - sedím, čtu a sním
o Knize proměn. Vlaštoviček pár
se kmitá kolem police mých knih
a za listem list jako kapky deště
mi na tuš kane z korun okvětních.
Čtu Knihu proměn, nemyslím,
jak dlouho bude jaro ještě.
Ještě musím doplnit k mému komentáři kritiku. Teď jsem srovnávala toto souborné vydání s jednotlivými vydáními z let 1949 a 1950. V těch jednotlivých knihách jsou verše přehlednější a pěkně rozdělené. Tento soubor nese název Zpěvy staré Číny podle první knihy. Obsahuje básně i z druhého a třetího dílu/Nové zpěvy staré Číny a Třetí zpěvy staré Číny/, vy ale nepoznáte, které jsou odkud. Jsou přeházené. A ty starší mají i lepší doslov a obsahují i chronologii. Je to přehlednější, než letopočty u jednotlivých básní v obsahu jako je u tohoto vydání.
Takže ty starší knihy se mě líbily víc svým uspořádáním a průvodním slovem. *však neubírám, protože na verše to nemá žádný vliv. Požitek z recitace je krásný ať je to kterékoli vydání.
Zpěvy staré Číny obdivuji už od střední školy. Škoda, že vlastním zrovna ty z roku 1974. Jak jsem se dočetla tady v komentářích, nejsou úplné.
Na mne-li myslíš
ještě jen trošinku,
vykasám sukýnku,
přebrodím řeku Cen.
Když na mne nemyslíš
už ani trošinku --
inu, jsou na světě
jiní přec, blázínku!
Paní profesorka stála před lavicemi, v ruce držela knihu a zpaměti recitovala Na mne-li myslíš. Vždy, když vezmu do ruky tuto knihu veršů, slyším její hlas. Pro mne byla a vždycky bude nedostižným vzorem. Takový cit a vroucnost, s jakou nám předávala lásku k básním, bych přála poznat každému.
Citace :" Že by motýl kradl jaro ?
Ve třetím měsíci
na květů šik
vrhá se motýl
loupežník,
posbírá jaro,
posbírá pyl,
celičké jaro uloupil
a odnáší v krajinu jinou.
U cesty sedí
opuštěn, sám,
ubohý poutník,
chvěje se zimou.
Šao Jung "
Cituplné verše a hezké chvíle s nimi.
Pakliže si vás má kniha najít, najde si vás. Já tuto sbírku objevila v r. 1980 v popelnici. Od té doby mě její verše stále okouzlují, dojímají - někdy rozteskní, někdy pobaví. Ale vždy nad nimi moje srdce plesá i díky skvělému přebásnění Bohumila Mathesiuse.
Vějíři z hedvábí, ty lichotný a hladký, ty sněhu bělejší, bělejší jinovatky,
jak luna kulatý, když kráčíš oblohou, jdi k němu, vějíři, jdi za mne nebohou!
Buď ve dne v noci s ním, skýtej mu doprovod,
tvůj vánek chladivý měj vůni stinných vod!
Pak - chladný podzimek až lehne do kraje a žlutým listovím si vítr zahraje-
on v skříně zásuvku tě hodí nedbale jak symbol, vějíři, znak lásky nestálé.
Přišel jsem za tebou, venku ač sněží,
přišel jsem, venku ač chladně je,
otevři dveře, viz: v mokrém sněhu
tají mé šlépěje.
P.S: Tuto sbírku si beru s sebou i do příštího života.
Tak snad tu moji oblíbenou:
Mám šedivou hlavu a sval mi změk,
z mých synů se žádný nepoved:
A Šu (let šestnáct) je líný jako veška,
A Süan (let patnáct) číst neumí dneska,
Jung a pak Tuan (těm třináct je let),
oba mi tvrdí : je dvakrát dvě pět,
A Tchung (let devět) jen po stromech lozí -
vypijme číši: tak tomu chtí bozi!
nádherná kniha, skvělý překlad a přebásnění a jako třešnička na dortu půvabné Sklenářovy ilustrace
Bohužel vydání z roku 74 není kompletní, jedná se o pouhý výbor ze Zpěvů starých číny, s tím, že jsou vyškrknuty básně na kterých Mathesius spolupracoval s Průškem. Zdroj informací: Jan Zábrana, Můj život.
Donesla jsem si z antikvariátu příjemné překvapení. Přebásnit čínskou poezii muselo dát spoustu práce. Nejvíc se mi asi líbily básne "Nástup" a "Verbíř ze Šichao". V příští válce už ale nebude platit tahle část "Nástupu":
***
Kéž, až naše ženy budou
čekat těžkou chvíli,
kéž by jenom chlapce nerodily!
Dceru v lože sousedu dáš jako prázdnou číši,
syn však shnije nepochován, nezahrabán v poli...
***
Verbíř ze Šichao
Klesalo slunce. Chtěl jsem právě spát.
Šel sivý mužík prašnou silnicí;
na vršku zdi sed, pusté vesnici
verbířskou píseň začal notovat.
Jde stará žena, v kupku slitý žal,
dí - slova duní, kamení jak řada
když do bezedné studny temně padá:
- Tři syny měla jsem - tři císař vzal.
Psal včera nejstarší - eh, nadarmo!
Psal: Žiju. Žije? - Válečná když doba?
Ti druzí v poli zůstali mi oba,
šli, černí voli, černé pod jarmo.
A ty chceš muže? Tady? Blázníš snad?
Zde jen mé vnouče v stínu matky stojí.
Hlad mají oba. Pro nahotu svoji
z polního kvítí pletou sobě šat.
Co chceš tu, muži? Mne snad bys ty rád?
Hrst starých kostí - půjdu, je-li třeba,
vojákům tvým já budu péci chleba
a ve stanu s tvým vůdcem budu spát. -
Křik její nářkem sovím táh se v dál,
bolesti vlny do vsi pusté bily;
když ráno vstal jsem, den už smál se bílý
a sivý mužík na zdi skřehotal.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih s tímto tématem. K mé velké radosti se skví v knihovně i s podpisem autora ;)
Štítky knihy
Čína čínská literatura čínská kultura poezie čínská poezie
Autorovy další knížky
| 1960 |  Zpěvy staré Číny (3 sbírky) |
| 1956 | Verše psané na vodu |
| 1939 |  Zpěvy staré Číny |
| 1958 | Babí léto |
| 1949 | Třetí zpěvy staré Číny |
Kniha Zpěvy staré Číny (3 sbírky) je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 125x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 133x |
| Chystám se číst | 31x |
| Chci si koupit | 11x |
| dalších seznamech | 3x |
První seznámení s tímto žánrem. Ale jak ho vnímáme my, a jak oni? O tom mluví odborník:
Čínská čtyřverší … o nichž se dá říct, že slova ustrnula, ale smysl pokračuje dál bez konce. Čínská duše si uvědomuje, že vše, co je vyjádřeno slovy, barvami a zvuky, nedokáže přesně vystihnout skutečnost, a proto nalézá svůj domov mimo slova, barvy a zvuky. Slova využívá k evokování nedefinovatelného, zvuky vyjadřují ticho a barvy beztvarý prostor. A to všechno slouží k evokování ducha. Imprese nemá být konečná, ale je jen jakousi předehrou k dlouhé řadě vizí a pocitů. Je plná narážek, které věčně trvají a nedávají nám obraz konečné dokonalosti, jsou to obrazy zahalené do hávu nekonečnosti našich nejjemnějších myšlenek.
Většina těchto básní sice mluví o přírodě nebo o blízkých věcech, ale nejde o fotografické záznamy jednotlivých faktů, ale o jemné pastelové náčrtky intimních prožitků.
I když Mathesius neuměl čínsky a spíše přebásňoval, povedlo se mu to a my se mohli trochu seznámit s čínskou duší.