Zloději labutí
Elizabeth Kostova
Nový román autorky bestselleru Historička začíná okamžikem, kdy známý malíř Robert Oliver zaútočil ve washingtonské Národní galerii s nožem v ruce na vystavený obraz. Není známo, proč se pokusil zničit umělecké dílo. Robert se ocitne v psychiatrické léčebně a uzavře se do tvrdošíjného mlčení. Doktor Marlow, jeho psychiatr, se pouští do pátrání. Poznává ženy, které geniální umělec opustil, a do rukou se mu dostává svazek dopisů, které s sebou Oliver neustále nosí. Od něj vedou nitky k mnohem staršímu příběhu, který má kořeny až devatenáctém století, kdy v Paříži začínalo vznikat hnutí impresionistů…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Ikar (ČR)Originální název:
The Swan Thieves , 2010
více info...
Přidat komentář
Musím přiznat, že zpočátku jsem se v příběhu docela ztrácela - v čase, v postavách. V momentě, kdy do děje vstoupila Mary se svojí zpovědí, se to změnilo a osudy tří "Robertových žen" mi začaly dávat smysl. Na rozdíl od některých níže komentujících, jsem důvod Robertova činu sama neodhalila, takže setkávání s dalšími zainteresovanými postavami mi postupně odhalovalo tajemství obrazu, kterým příběh vlastně začal.
V knize jsem velmi obdivovala, jak autorka dokázala vykreslit vzhled, povahu, názory, jednání všech tří žen, které spojovalo jedno: malířství a Robert. Přestože byly tak rozdílné, dokázala jsem si je představit a všechny jsem si oblíbila.
Nejvíc mě ale v knize zaujalo barvité a tak výstižné popisování obrazů, že člověk má při čtení chuť si sednout a pokusit se alespoň zlomek té krásy sám namalovat (nebo ještě více, moci přímo jako Mary malovat pod vedením Roberta nebo jako Béatrice spolu s Olivierem) :-).
Kromě toho jsem pochopitelně skutečná díla, malíře, místa, která autorka ve své knize zmiňovala, vyhledávala na internetu.
Jediné, co mi připadalo spíš násilně vložené, bylo těhotenství Mary, dělalo to na mne dojem takové nucené paralely Béatrice + Olivier a Mary + Marlow.
Na závěr jsem si pak znovu přečetla úvodní popis obrazu, kterému jsem na začátku nerozuměla, po přečtení jsem pochopila jeho obsah a tím se vlastně příběh i pro mne uzavřel.
Poklidná atmosféra. Podrobné popisy ani jakási rozvláčnost mi vůbec nevadila. Nechala jsem se jen unášet příběhy jednotlivých aktérů. Jen mě nakonec trochu mrzelo, že jsem si knihu nevzala o měsíc později - mohla jsem mít splněno 3. či 8. téma čtenářské výzvy na příští rok.
Já mám ráda knihy, které mě donutí přemýšlet a zde se to podařilo. :) měla jsem otevřenou Wiki a dohledávala jsem si určitá umělecká díla, to mi zaručeně utkví v hlavě víc jak samotný příběh. Pokud na tuto knihu narazíte , určitě si udělejte pohodlí a pusťte se do ní.Za mě slušné 4*
Začátek knihy mě nadchnul, toužila jsem odhalit příčinu Robertova konání, ale pak mě to trochu zklamalo. Za to ovšem nemohla kniha, ale moje špatné očekávání. Jelikož jsem si úplně zamilovala autorčinu Historičku, očekávala jsem, že i Zloději labutí budou ve stejném stylu, konkrétně že i zde půjde o nějaké tajemno. Jelikož mi začalo být dost brzo jasné, kdo je ona tajmená žena z Robertových obrazů, přemýšlela jsem, odkud ji může znát, a vymýšlela různé fantaskní teorie - třeba cestování časem, nic z toho se ale nesplnilo. Místo toho se kniha věnuje především Robertově tvorbě a jeho vztahům se ženami. Ty jsou mistrně podané, autorka dokáže během pár kapitol vyvolat pocit, že jste s postavami žili roky, od seznámení se až k jejich rozchodu, a absolutně nic nepůsobí uspěchaně nebo nerealisticky. Po psychologické stránce jsou postavy také brilantně napsané. Velké plus jsou také nádherné a barvité popisy. Bohužel Robert - možná to byl účel, by velmi brzy začal být docela nesympatický, takže jsem si říkala, co na něm ty ženské viděly. Marlow mě taky extra neoslovil, byl pro mě takový nemystný, neslaný. Nejvíc z celé knihy miluji Beatrice de Clerval a její příběh zakázané lásky. Ten mě oslovil natolik, že bych si ráda přečetla knihu jenom o ní. Určitě by z toho bylo i skvělé kostýmní drama, kdyby chtěl někdo natočit pěkný historický film :-) Bohužel Beatrice dostala v celé knize docela málo prostoru. Jako celek se mi kniha líbila, poslední kapitoly, kdy jsem se smířila s tím, že jde o úplně jiný příběh, než jsem očekávala, jsem už hltala s nadšením. Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, protože kdybych předem věděla, o co půjde, že většina prostoru se týká jen analýzy vztahů a duševního rozpoložení jednoho malíře, asi bych po ní nesáhla. Myslím však, že pokud od knihy nebudete očekávat druhou Historičku, určitě Vás bude bavit. Původně jsem uvažovala jen o třeba hvězdičkách, protože jsem s příběhem docela dlouho bojovala, ale za Beatrice musím hvězdičku přidat, ta si moje srdce získala okamžitě a už napořád :-)
Po Historičce, kterou jsem už několikrát přečetla a rohy už mám ošoupané, jsem se na Zloděje labutí hodně těšila. Ale byla jsem trochu zklamaná. Příběh je zajímavý, výlet do světa umění rozhodně stál za to, ale ty rozvláčné pasáže, kdy se Robert seznamoval s Mary a pak zase ona a Marlow, to mě trochu odrazovalo od dalšího čtení. Závěr jsem tak nějak čekala, ale jsem ráda, že jsem knížku dočetla. Teď už mám přečtenou i třetí knihu v zemi stínů a tam už je to zase ta napínavá Elizabeth jako u Historičky.
Zajímavá kniha vtáhne do děje uměleckého světa natolik, že si člověk začne dohledávat jednotlivá umělecká díla. Mohu vřele doporučit
Po knize Historička jsem byla natěšena na další dílo z pera Elizabeth Kostove. Bohužel přišlo zklamání. Děj o dost méně poutavý než v předchozí knize. Závěr dosti nejasný. Občas jsem se ztrácela v příběhu.
Přečetla jsem na doporučení kamarádky. Ocenila jsem krásné dopisy. Snad si zaslouží, abych ocenila i velmi podrobný popisný způsob, který čtenáři umožní si vše opravdu detailně představit. Autorka je nejspíš také malířka, takže vlastně její styl psaní je něco jako malování. Roberta jsem si opravdu živě představovala. Zápletka byla pro mne zajímavá, její pomalé rozklíčování mě však nutí naučit se rychločtení. Nejzajímavější je pro mne to, že se dozvídám o malířce, která byla velmi talentovaná a asi bych o ní bez této knížky neměla ponětí do konce svých dnů. Zajímalo by mne, zda obraz Zloději labutí opravdu existuje. Na netu jsem nic nenašla. Zato tam bylo dost o Béatrici. Takže nakonec opravdu děkuji, že jsem to přečetla, ba i se smiřuji s těmi několika šotkovskými chybami v textu.
Tato kniha mi ležela doma dlouho než jsem po ní sáhla. Příběh o malíři, který napadne obraz v galerii mě zajímal... ale kniha je strašně nudná, příliš roztahané popisy (hrnečky, moucha na stropě....), téměř žádný děj, knížkou jsem se prokousala až do půlky ale dál to fakt nepůjde. Po přečtení recenzí že se stejně nedovím proč to udělal, nemám nervy na druhou polovinu a nutit se do toho fakt nebudu... Nikdy jsem nečetla tak nudnou a nezáživnou knihu.
jak shrnout ? Melancholie.
ani nevím jak bych zhodnotila styl psaní, příběh nebo postavy. spíš mám velký zážitek z toho, jak na mě kniha dýchla jako celek, celá atmosféra je jakoby zahalená do mlhy, tajemství a stavu, když se dá jen přemýšlet. i když upřímě řečeno knihu jsem četla snad půl roku, vždy kousek a pak jsem nemohla a pak se k ní zase vrátila. jsem ráda, že jsem se prokousala a prosnila až do posledníh stran.
Historický román s prvky detektivky s vytříbenou psychologií postav s perfektně vykreslenými charaktery. Kostova je mistryně popisů. Pocity člověka dokáže rozepsat na pěti stránkách, když jiný autor by to sfoukl ve dvou větách. Za mě do poloviny knihy supr, ale potom se vám styl omrzí, včetně střídání kapitol z pohledu různých postav - postupem času přibylo více a více a na čtenáře je toho už trochu moc. Četla jsem v originále, takže nevím, jaký je český překlad, ale autorka má velmi bohatou slovní zásobu :D líbilo se mi skloubení psychologického románu ve směsi s historickým příběhem a uměleckým prostředím. Doporučuji těm, které zajímá impresionismus nebo umění celkově. Popisy obrazů jsou fascinující.
Tak po Historičke som sa tešil aj na túto,...och, nemohol som to dočítať, žiaľ, veľké sklamanie. To snáď ani nepísala Kostovová?! Škoda papiera,...aspoň krásna obálka :)
Nuda, rozťahanosť, predvídateľný záver, v mnohých momentoch ťažko uveriteľný dej, nadbytočnosť postáv, ... (Mary, jej tehotenstvo a vzťah s Marlowom) Dočítať knihu do konca ma stálo veľa síl a robila som to s vidinou prekvapivého záveru / zvratu, ktorý sa napokon nekonal.
Tri hviezdičky nahrala románu úvodná a záverečná pasáž o tom, ako sa Beatrice dostala na Pissarov obraz. To je (ak nerátame niektoré vydarené opisy krajiny či malieb alebo procesu vzniku obrazu ako umeleckého diela) jediný svetlý moment knihy.
Kniha je rozvláčná, ale příjemná a milá. Autorka je mistr popisů a tak trochu zaprášené atmosféry - jako u babičkky ve svátečním pokoji. Rozhodně skvělá volba.
I já jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, už je proto, že jsem si oživila a doplnila své znalosti o impresionistech, díky ní vyhledala obrazy Pissara a Sislyho, což není málo. Samotný akt malování resp. tvorby obrazu je popsán tak barvitě, že jsem místy cítila vůni barev, představovala si, jak malíř drží štětec, dívá se na své dílo, Roberta, jak otáčí obrazy vzhůru nohama, aby viděli jejich nedokonalosti.
K samotnému příběhu mám spoustu výhrad, myšlenka posledlosti téměř neznámou malířkou, vedoucí k odhalení jejího životního příběhu, těžký osud ženy - malířky mezi muži v době, kdy žila, mě pohltil. Jak už to tak bývá, s hrdiny přítomnosti jsem se nějak nedokázala ztotožnit. Až do seznámení Roberta s Mary to byla solidní psychologická sonda jedné lásky, která ztroskotala na všední realitě. Postava Mary pro mě byla do knihy uměle vložena, autorka zřejmě nenašla jiný způsob, jak "oženit" stárnoucího psychiatra prahnoucího po teple domova. Konec dobrý, všechno dobré, jako bonus nečekané těhotenství - pro mě bohužel klišé, které narušilo jinak křehkou a poutavou atmosféru knihy. Naštěstí je konec věnovan Beatrice a jejímu osudu, sic očekávánému, ale přesto umně popsanému rozuuzlení. Pasáž, kdy Beatrice rychle prochází zimní krajinou a nečekaně se ocitne na obraze Pissara, je tak plasticky vykreslena, že jsem se jí téměř mohla dotknout. Právě pro tuto a ostatní silné pasáže autorce odpouštím úlitbu čtenářům toužícím po dobrém konci.
Tato knížka mi hodně dala. Díky ní jsem se znovu podívala na impresionismus, ať vím, o čem čtu, a doslova jsem se do něj zamilovala. Děj byl rozvláčný, tempo pomalé, ale přesto jsem byla vtažena do děje a čtení bylo příjemné. Pravda je ale, že vyprávění každé postavy krom Roberta, mi někdy přišlo zbytečné. Rozsáhlé seznámení Roberta s Mary už bylo až nekonečné, tam jsem určitá místa jen přeběhla, protože už jsem se chtěla konečně dozvědět něco nového. Přesto jsem až překvapená, jak moc se mi knížka líbila.
Pěkné čtivé a malířské prostředí mě velice zaujalo. Psychologické vlákno v celé knize se mi velice líbilo.
Při čtení knihy mě dokonce přepadl pocit, že jsem v temném tunelu a ani autorce jsem nevěřila, že na konci najdu světlo, ale bylo tam. Bylo těžší, než jsem si myslela, se knihou propracovat (hlavně kolem poloviny), ale stálo to za to. Jsem spokojená. A připomnělo mi to jinou knihu - Posedlost od A. S. Byatt.
Pomalé plynutí příběhu a rozsáhlé popisy mi vůbec nevadily...naopak...vychutnávala jsem si každé slovo a měla jsem pocit dokonalého ponoření do děje...jako když autorka sama je malířkou a maluje obraz. Kouzelná kniha, doporučuji!!!
Štítky knihy
malířství impresionismus malíři pátrání v minulosti společenské romány
Kniha Zloději labutí je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 180x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 152x |
| Chystám se číst | 50x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 1x |
Hlavní postavu psychiatra jsem autorce neuvěřila ani za zlatý prase, současná romance tam byla vsazená tak na sílu až to bolelo a zápletka nebyla žádná záhada, ačkoliv se to kniha snažila čtenáři vnutit. Na druhou stranu obě "umělcovy ženy" měly moc hezkou a propracovanou linku. Propojení všech časových linií bylo super a stejně tak celá linka z dávné minulosti. Takže dobrý průměr a stále mám za to, že Historička byla autorčina top top.