Zlatníkovo tajemství
Elia Barceló
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125624/mid_zlatnikovo-tajemstvi-hD3-125624.jpg
3
36
9
Novela s odkazy na píseň Leonarda Cohena Famous Blue Raincoat je fascinujícím příběhem "cestovatele v čase", příběhem plným nostalgie, sexu, vášně a hledání sebe sama. Úspěšný, ale osamělý zlatník přemítá jedné noci v zasněženém New Yorku o svém dosavadním životě, ale neustále se ve vzpomínkách ztrácí. Vzpomíná, jak se náhle ocitnul v rodném městečku Villasanta ve Španělsku, kde jako devatenáctiletý prožil milostné dobrodružství s přitažlivou a záhadnou Celiou, vrstevnicí své matky. Najednou se propadá v čase a dostává se do Villasanty let padesátých, sedmdesátých a konce devadesátých let 20. století. Neví, co je snem a co skutečností, co přítomností a co minulostí.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2012 , PasekaOriginální název:
El secreto del orfebre , 2003
více info...
Přidat komentář
Zajímavý příběh zlatníka o cestování v čase a šanci změnit si osud. Trochu v průběhu knihy se ztrácím v tom, co je vlastně sen a co skutečnost. Takže nejen zlatník v tom tápe. Ale děj je psán čtivě a mile. A vzhledem k počtu stran, je to taková jednohubka na odpoledne.
Elia Barcelona má jediný štěstí, že její knížka o Zlatníkovi je asi tak dlouhá, jako můj penis, páč bejt o trochu delší, tak by šly hvězdy kvapem dolů. Napsaný to je hezky, o tom žádná, Barcelona umí jak věty, tak i otazníky, vykřičníky a nebo souvětí, ale zápletku vymýšlela asi tak dlouho, jako já dělám sex - kolem tří minut. Páč jedině tak se dá vysvětlit, že člověk uhádne pointu zhruba po patnácti stránkách (i když je ale docela možné to, že jsem génius), přičemž stávající stránky jsou pak už jen dojezdem, kdy čekáte, jestli se teda z toho Návratu do budoucnosti vyklube něco víc. A ono nevyklube, že jo, páč to není vejce
Asi mi nebudou stačit slova, abych dobře vystihla, jak na mě příběh působil a co jsem si z něj vzala. Tak to vezmu jen krátce. Četlo se to jedna báseň, lahodná slova, plynoucí jedno za druhým a společně tvoří příběh, kde čas je hlavní aktér, ale ve výsledku z toho plyne, že čas vlastně nic neznamená. Vše se protíná, pojí, opakuje. Jednoduchý příběh o nenaplněné (nebo snad ano?) lásce dvou lidí, kteří dostávají prapodivné šance, jak být spolu. Prostě nádherný příběh.
Z kratičké novelky si odnáším rozporuplné pocity. Určitě mi byl příjemný způsob autorčina psaní, ale souhlasím s jedním z komentářů, že určitě by se dalo z motivu vytěžit více.
Příběh krátký navenek, hluboký obsahem. Ihned po přečtení jsem jej začala číst znovu, během čehož mi docházely jednotlivé nuance a významy gest a frází. Opravdu výjimečné dílo, trochu mi připomínající tvorbu Zafona, Murakamiho a film Secret od Jaye Chou.
Ačkoliv se příběh odehrává v několika časových rovinách a autorka se snaží prostřednictvím časové smyčky vytvořit v příběhu lehce záhadnou a fantaskní atmosféru, je tajemství "cestovatele v čase" a jeho milé Celie zhruba od půlky lehce odhadnutelné, až zjevné. Myslím si, že Barceló plně nevyužila jinak zajímavý motiv a tak trochu jej vlastně promrhala. Zvlášť výrazně to vychází napovrch, srovnáme-li, jaké časové "kejkle" ve svých příbězích vytvářejí např. Mario Vargas Llosa, Umberto Eco či Jorge Luis Borges...
Já jsem byl více spokojený. Takové poetické, pohádkové, fantaskní. Ale čtenář musí být velmi pozorný při čtení, aby se nezapletl do těch časových rovin (smyček).
Krátká novelka, tedy i krátký komentář. Nejvíce mně na této knize zaujala obálka, ta je opravdu hezká, ale tajemství co skrývá uvnitř už tak hezké a úžasné není. Nudný příběh bez atmosféry uzavřený v časové smyčce.
Štítky knihy
cestování časem španělská literatura
Zlatníkovo tajemstvíKniha Zlatníkovo tajemství je v
| Přečtených | 44x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 10x |
| Chystám se číst | 10x |
| Chci si koupit | 1x |
Krátké útvary ukazují, kdo je velkým spisovatelem, a kdo umí jen skládat umně slova za sebe, a tedy je literátem. Ač nedávám na obálky knih, musím říci, že u této je obálka asi to nejlepší, co si z této novely-delší povídky odnáším. Příběh je vyprávěn velmi banálně, ono je to mistrovství zachytit na pár stranách to, co by se jindy dalo roztáhnout na celý román, ale u velkých autorů jako je Faulkner, Poe či Borges je schopnost stlačit hodně do mála jistotou. Barceló mě o této schopnosti bohužel nepřesvědčila.