Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
6985
6985
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
Tohle.Bylo.Totálně.....super :D
Ne vážně, pro mě je knížka od české autorky, jako je tato, (děj+archiv+noviny) úplně nová zkušenost. Četla jsem sice podobných knih, to ano, ale tady se mi prolínání všech "materiálů" líbilo úplně nejvíce. Téma pro mne také dosud neprobádané, nové, nevšední, avšak autorka mi jej podala tak, že mám tendence sbalit si batůžek a vyrazit na Žítkovou hned teď. :) Prostě krása. Když si tam někde v kopcích u chalupy představím stařenku, co ve větru zlézá strmé stráně za dunění hromu podzimní bouřky, aby natrhala "nějaké ty zeliny"- úžas.
Příběh celkově shledávám velmi zajímavým, leč smutným, snad i melancholickým. (Ten konec?????)
Nemám teď, co víc bych dodala, to se musí přečíst. ;)
Tahle kniha je nyní už kult. Chápu proč. Je zajímavé, že někdo v takovém obřím množství dokáže ocenit náročnější literaturu, která je někde na pomezí literatury a reportáže. To je skoro v něčem tak novátorské až je to na cenu. Ale na české poměry. Kniha se čte dobře. Tučková to umí, to ji nemohu upřít. Spíše ale můj zájem o dílo postupně klesal až jsem se nedokázal tolik s tématem a příběhem takovým ztotožnit nebo hlavně se do něj ponořit. Takže trochu na černou ovci mám sice dočteno, ale o oslovení či užívání si moc mluvit nemohu. Někdy příště. Audio ČRo: Později jsem zjistil, že je audio dost promazané. Naschvál, což kupodivu nevadilo. Připadalo mi to podezřele krátké. Nicméně dílo netratilo nijak extra na síle. Myslím, že to vůbec nebylo špatné a naopak mi to názor na knihu trochu zlepšilo. I když zásah do díla takovýmto způsobem není moc šťastný.
Poutavě napsaný příběh s připomínkou tehdejší nelehké doby. Snoubí se zde líčení těžkého života v Bílých Karpatech, magie a přírodního léčitelství s výzkumy nacistů a záznamy z archivu StB. Tyto spisy dodávaly knize na autentičnosti ač jde o fikci. Téma knihy mě zaujalo.
Říkala jsem si: 'Zuzano nemůžeš pořád číst jen ty erotické romanťárny, přečti si i něco, co můžeš zmínit ve společnosti'... Protože čtu celkem dost, a když to někdo z rodiny propálí před přáteli nebo nějakou rodinnou sešlostí, padne celkem jistě ta ožehavá otázka: co pěkného bys/te mi doporučila?
Kamarádkám doporučím jednu nebo druhou Wardovou, Kennedy, March, Moreland... Ale tetičku by jeblo, kdyby na ni z knížky vyskočili sexuchtiví, majetničtí bojovní upíří válečníci nebo sexem posedlý šéf impéria obchodujícího se zbraněmi a drogami... Občas potřebuju prokládat i 'intelektuálními' knihami.
Proto ráda doporučuji Cartera, teď čerstvě i Castillo - není pro mě podmínkou že v knize musí být ero-romantika... jenže to jsou thillery. A pořád jsem ale měla neodbytý pocit, že by to chtělo nějakou 'klasiku', intelektuální klasickou literaturu.
Žižkovské bohyně jsem začala číst loni v listopadu. To asi vypovídá hodně.
Proložila jsem je asi 50ti dalšími knihami a s velkou úlevou (a ke konci i malým fixlováním) je konečně dočetla. A souhlasím s mnoha komentáři zde. Začátek super, chytlavý, moc mě bavil. První třetinu jsem přečetla velmi rychle. Pak ale nastala stagnace a knihu jsem čím dál častěji odkládala.
Pokud by ale nebyly knihkupectví a knihovny plné jiných, pro mě svůdných knih, pokud by na mě nevolaly ty, které mě baví číst více, mohly by se i Žítkovské bohyně dočkat třeba vyššího ohodnocení v mém soukromém řebříčku.
Jsem zvědavá, jak si mě získá Šikmý kostel a Slepá mapa, které se už chudiny klepou na poličce a zelenají závistí před Mount trilogy, Bratrstvem černé dýky, hokejisty z Briaru od Kennedyové a dalšími peckami...
Tak já vám nevím, váhám mezi 3 a 4*. S knihou Žítkovské bohyně se mi dostal do rukou příběh (respektive příběhy) na nevšední téma, o kterém jsem zatím nic nečetl a otevírala tak přede mnou zajímavé novum.
K četbě láká i nádherná vazba knihy, radost držet ji v ruce!
První část byla velmi zajímavá, nevšední, poutavá. Obraz života "bohyní" a přístupu socialistických, komunistických a Stb šmejdů, spisy odhalující jejich praktiky, režimoví přisluhovači a režimové oběti. A v tom Dora objevující informace a zjištění, co se vlastně událo skryto jejím očím. To se četlo jedním dechem.
Další část, která popisuje život a osudy dalších jednotlivých bohyní ale nepopisovala nic nového, zajímavého, mnoho stránek s prázdným textem. Kapitola Otec přinesla pár očekávaně zajímavých řádek, ale další stránky opět ploché, musel jsem se nutit k dalšímu čtení.
Poslední třetina byla živější, otevřením německých pohledů a investigativního zájmu o téma nabylo čtení nové zajímavosti.
Nemohl jsem se ale zorientovat, co je/byla realita a co fikce, jak to celé při mé pragmatické podstatě pojmout, očekával jsem osvětlující doslov, ale závěrečná poznámka autorky byla neúměrně stručná.
Je zřejmé, že za knihou je spousta autorčiny práce, bádání a zájmu o tématiku.
Nelze upřít ani zajímavý jazykový styl. Nakonec tedy dávám 4 hvězdičky.
Upřímně řečeno....nechápu. Nechápu ty ovace a všeobecné nadšení nad touto knihou.
První cca polovina je výborná. Napínavá, dramatická, člověk hltá stránky, aby věděl co bude dál.
Ovšem od poloviny jako bych četl jinou knihu. Něco jako když pomalu teče med. Zcela nesmyslné historické popisy čarodějnických procesů, příšerně zdlouhavé opisy zbytečných věcí, až jsem pojal podezření, že je autorka placena od písmenka :)
Je to asi jako když si vyjedete autem na výlet, všechno je parádní a uprostřed cesty někde v polích Vám dojde benzín. Tak se kolem toho auta motáte, nevíte co dělat a jenom bezradně rozhazujete rukama.
Za mě jednoznačně zklamání.
Posloucháno jako audiokniha. Klasickou knihu bych nedočetl a odložil. Strašně to autorka pohřbila.
Jedna hvězda za první půlku knihy, druhá, za rozšíření obzorů o fenoménu Žítkovských bohyní.
Leží mi tu Bílá voda a jak jsem se na to těšil, jsem ted značně na vážkách....Ale jo....zkusím Tučkovou ještě jednou....i když značné obavy jsou.
Zajeď v týdnu, kdy tam není tolik lidí, do Žítkové. Auto nech na parkovišti u obecního úřadu a pokračuj dva kilometry směrem ke slovenským hranicím. Cestou po asfaltové silničce se ti začnou otevírat výhledy na hřeben Bílých Karpat, jako útěcha za časté vyhýbání se autům jedoucím k nedaleké salaši Sýr od kapličky a k Muzeu poslední žítkovské bohyně. Až dojdeš za tyto dvě turistické atrakce, sejdi po neznačených cestách do lesů a luk, sejdi do světa kopanic. Černé, Lazy, Koprvasy… Teprve tady budeš opravdu v knize. Teprve tady si dokážeš představit, jaké to tu bývalo v dobách bohování Surmeny, Irmy a dalších. Přečteno podruhé po deseti letech, a to k navození nálady před odjezdem do Bílých Karpat. Zajímavé téma, postup - pátrání v archivech, správné dávkování děje, živé postavy, příroda. Opět na mě zapůsobila jako jedna z nejlepších knih současné české prózy.
(SPOILER) Kniha o rozbitých charakterech. Ať už se jedná o hlavní hrdinku, její příbuzné nebo hlavního antagonistu, u každého je patrná cesta dehonestace osudem. Postupně jsou linie všech odkryty a čtenář si může jednotlivé části pospojovat. Evidentně si autorka vytvořila obsáhlou rešerši, poněvadž příběh je mnohovrstvou skládačkou, sahající do několika desetiletí a na celistvosti neztrácí po celou dobu četby. Použitá forma výňatků, dokumentů a zpráv, pro mne, dodává příběhu vyrovnaný balanc na pomezí skutečnosti a fikce. Pasáže o bohování naopak silně navracejí do reality... Hlavní myšlenka, že příbuzní okolo hlavní hrdinky vlastně nebyly téměř nikdy v bezpečí a někteří lidé je toužili zničit, se zdá bát dobrou fackou pro můj budoucí život. Alespoň něco si z knihy odnáším. Každopádně znovu už bych tuto depku číst nechtěl a ve vlastní knihovně ji mít absolutně ne.
Při prvním čtení jsem knihu odložil, protože mě vůbec nezaujala. Po letech jsem se k tomu vrátil a byl jsem velmi příjemně překvapen, včetně zajímavé pointy celého příběhu.
Zklamání. Nějak nerozumím tomu všeobecnému nadšení? Začátek mě velmi bavil, ale jakmile se kniha přehoupla ve čtení starých spisů a příběhů dávných bohyň, nedokázala jsem udržet pozornost. Škoda že autorka nepopisovala jen příběh Dory, v tom případě bych byla nadšená. Za mě 2 hvězdy za tu práci co to muselo dát a hezkou češtinu.
Už po třetí ji beru do rukou a čtu. Nacházím místa, které si nepamatuji , objevuji nové věty, nové poznatky. připomínám si , to co si pamatuji.
Jednou jsem přemluvila manžela, aby jsme tam jeli. Otočena zády k naučné stezce , penzionu a komerci vychutnávám si krásu , která se mi otevřela. Kopce, strmé a neschůdné ,nekonečné lesy, výhledy za milion. Ta krása nedotčené přírody , vzduch plný něčeho , co v člověku zůstane. To vidím, to mě sem táhne a to je proč si tuto knihu brzy přečtu po čtvrté.
Líbilo se mi neotřelé pojetí románu i příběh jako takový. Autorka uchopila toto velmi zajímavé téma lehce netradičním způsobem, který se mi líbil. Moc hezky vykreslila život dané doby a daného místa.
Trochu jsem se tohoto titulu obávala, přestože mi ji hned několik lidí z mého okolí doporučilo. Nakonec jsem se odhodlala a do knihy jsem se pustila. A překvapivě jsem nelitovala. Sice jsem ji občas musela odložit, protože chvílemi to bylo celkem depresivní čtení, ale příběh byl velmi fascinující a téma bylo dobře zpracované. Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Ja tak strasne nemam rada divne useknute konce a nedokoncene myslenky kvuli tomu kniha ztratila jednu *. Pribeh byl velmi ctivy a po celou dobu jsem byla vtazena do deje. Podle recenzi jsem mela obavy ze budu otravena ze spisu z archivu ktere se v knize objevuji a bylo to prave naopak hltala jsem veskera fakta aby mi neco neuniklo. Tesim se na dalsi knihy spisovatelky.
Kniha opravdu pěkná, čtivá, jen některé pasáže mi přišly hodně zdlouhavé. Proto čtyři hvězdy, jinak jsem byla opravdu spokojená. :-)
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Námět a téma knihy mi přišly velice zajímavé a i ta linka, kdy se řeší zkoumání historie, nahlížení do archívů, to jsem četla jedním dechem, zbytek mě vůbec nezaujal a kolikrát jsem si pasáže přeskakovala. Knihu jsem si přečetla na základě tak skvělých hodnocení, ale ve výsledku jsem spíše zklamaná.