Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
6994
6994
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
Předem děkuji Cessy za zprostředkování zážitku čtení knihy v mobilu (premiéra). Velice zajímavá kniha se zajímavým námětem. Má druhá od této autorky po Vyhnání Gerty...V hlavních rolích opět ženy. Talentovaná mladá česká autorka opět detailně nastudovala a následně převedla do románové podoby téma "čarodějnic (bohyň)", které žily na pomezí československé hranice. V knize dost často používá výňatků z archivů, které knize dodávají atmosféru skoro literatury faktu, ale každopádně dílo zajímavě zpestří. Nevím zda je to dovoleno, ale dovolím si zde vložit odkaz rozhovoru s autorkou z české televize, který byl vysílán před cca 14 dny (9. 7. 2013 - rozhovor je o jejich dvou knihách Vyhnání a Žitkovské bohyně) - velmi zajímavé, pak Vám dojde, co stojí napsání tak kvalitní knihy. Pro mě 5 *, ale o chloupek více bych hodnotil knihu Vyhnání, právě pro tu velkou odvahu uchopit tak kontroverzní téma, jako je vina Čechů při vyhnání Němců.
Odkaz: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10095690193-pred-pulnoci/412231100252058/video/
HNED NA ZAČÁTEK MUSÍM NAPSAT, ŽE KNÍŽKU CHCI PŘEČÍST BRZO ZNOVU, PROTOŽE SI MYSLÍM, ŽE PŘI PRVNÍM ČTENÍ NEBYLA DOBRÁ "KONSTELACE HVĚZD" PROTO TAKOVÉ ŠPATNÉ HODNOCENÍ...Tak jsem ji konečně přečetla...je to snad poprvé, co se mi knížka, kterou mi všichni strááášně doporučovali a vychvalovali do nebes, nelíbila, respektive mě nebavila a četla jsem jí opravdu jen, abych ji už dočetla. Námět je velice zajímavý, netradiční, ale zpracování na mě bylo takové nijaké.
Autorka promyslela do posledního detailu celý příběh – kompoziční dělení je zcela funkční, jednotlivé části na sebe navazují. Střídání protokolů s úvahami vypravěčky Dory děj posouvá dopředu, čtenář je v napětí, jak se vyvíjely osudy postav. Postavy vystupují z kopaničářských osad, případně z vyšetřoven a čtenář si dovede představit jejich životní osudy.
Autorka používá pestrý jazyk; podrobně popisuje postavy a líčí prostředí (např. kapitola Zaklínání bouřky). Doplnění textu novinovými články zvyšuje autenticitu příběhu. Kapitoly Bílý hádek a především Červený náramek předurčují Dořin osud, přesto mě závěrečný epilog překvapil… Místy se mi vybavily postavy z fiktivních Želar.
Nevím kdy naposledy jsem četla knihu na jeden zátah. Zde to bylo nevyhnutelné. Skoro detektivka. Autorka má u mne velký palec nahoru.
Úžasná kniha. Zase mi poodkryla něco z tajemství naší země, o kterém jsem nevěděla. Oceňuji autorčin badatelský přístup.
Z této knížky jsem poněkud rozpačitá. Měla jsem velká očekávání - po přečtení mnoha doporučujících komentářů, ale nevím. Dočetla jsem, ale nemyslím, že bych se ke knížce ještě někdy vrátila.
Žítkovské bohyně nabízejí čtivě napsaný, široce rozkročený příběh s atraktivní tématikou a z mimořádného prostředí. Životní osudy bohyní, lidových léčitelek, vykladaček a zaříkávaček jsou tvrdé, ale fascinující. Škoda, že je spíš takový přelet než hluboký ponor. Příběh hlavní hrdinky, který osudy bohyň rámuje a propojuje, je temný, smutný a přesto jsem ho napjatě hltala. O to víc mě mrzelo, že se vlastně příliš nerozvinul, trávíme s hrdinkou spoustu času v archivech a víme, jak který vypadá, ale její životní cestu nám autorka jen bez dalšího načrtne. Pro mě důvod, proč se tato kniha z kategorie výborná nedostala do kategorie nezapomenutelná. Ale v každém případě je radost číst opravdu dobrý, současný český román.
Nedočetla jsem.. Už se tím prokousávám na můj vkus dlouho. Zatím odkládám s myšlenkou, že se k této knize vrátím později. Až bude ta správná "konstelace hvězd".
Velmi pěkný román,krásný a smutný příběh!Nikdy by mě nenapadlo,že stb dokázala řádit i v krajinách,kde dávají lišky dobrou noc!Popsaná příroda,samoty,lesy!Mám v plánu se tam letos určitě podívat a aspon na chvilku se nadechnout zdejšího žítkovského vzduchu!
Hezká a zajímavá knížka, psaná krásnou češtinou. Pokud příběh berete čistě jako fikci a beletrii, není co vytknout. Pokud by to však měly být převyprávěné skutečné události, je to pro mě poněkud nevěrohodné. Ale za přečtení rozhodně stojí a mohu doporučit, opravdu se mi to líbilo
Silný a poutavě gradující příběh několika bohyní z Moravských Kopanic, předávající své zkušenosti a vědomosti z generace na generaci, jak zřejmě zamýšlela i bohyně Surmena, pěstounka Dory a Jakoubka. Etnografka Dora se se ovšem brání zastaralému způsobu života negramotné Surmeny i všemu iracionálnímu. Postupem času však přichází na to, že nic není, jak si myslela...
Autorce se podařilo poutavě vykreslit mikrosvět jednotlivých samot a obyvatel Kopanic v Bílých Karpatech, tamní drsnou a krásnou přírodu a také zachytit plno zapomenutých zvyků - zapůsobil na mě např."obřad loučení s mrtvým" -( jako kdyby tam člověk byl s nimi a vyprovázel nebožtíka)...
Jen mi chybělo při přímé řeči to moravsko-slovenské kopanické nářečí, myslím, že by to knize (i čtenáři) prospělo...měla jsem dojem, že mám nějaký "překlad do češtiny", protože "originál" byl vyprodán...
V nějakém rozhovoru se K.T. vyjádřila, že plno úředních dokumentů vynechala z obavy, že by to čtenář "neučetl" a málo platné, ta její pečlivá příprava a řazení archívních dokumentů a zpráv STB je na kvalitě knihy velmi znát !
Musela jsem se také několikrát při čtení pousmát ironii osudu - s bohyněmi (vědmami, čarodějkami) měli problém jak Němci, tak komunisté, a nakonec i ten vesnický farář, přestože je známo, že si Hitler nechal tajně předpovídat vývoj války a dozvěděl se i svůj konec...
Kateřina Tučková má můj veliký obdiv, Žítkovské bohyně se četly krásně, lehké mrazení v zádech z nečekaného konce příběhu a přes absenci autentického nářečí určitě stojí za to si ji přečíst. A také se chystám přelousknout její "Vyhnání Gerty Schnirch" !
Knihu jsem nečetl ale slyšel a díky parádnímu provedení to bylo možná o kousek lepší, než kdybych to četl sám.
Autorka šikovně pracuje s několika časovými rovinami, s vyprávěním hlavní hrdinky a citacemi "úředních" spisů a materiálů a přesto všechno do sebe zapadá jako dílky nějakého důmyslného hlavolamu.
Až nemůžu uvěřit, že jde i gaindžinskou spisovatelku.
Skvěle napsaná kniha, která "chytila" a udržovala v napětí. Jen konec mě trochu zklamal... :-( Dobrý pocit ze skvělé knihy ale zůstal :-).
Nesporne zaujímavá a nevšedná téma, ktorou sa Tučková v knihe zaoberá. Dokonca je to všetko napísané veľmi peknou češtinou, ale.....ja som sa občas nudila. A to majú na svedomí hlavne pasáže, ktoré sú takzvaným výberom z archívu. Nebavilo ma to čítať, viac by som privítala, keby bola kniha napísaná čisto ako román, nie ako nejaká štúdia, ktorej príbeh sa odohráva niekde v pozadí.
Vyhnanie Gerty sa mi páčilo omnoho viac, ale to nezmení fakt, že Tučkovú považujem za jednu z popredných autoriek súčasnej literatúry, a s radosťou si prečítam aj ďalšie diela, ktoré snáď v budúcnosti vydá.
Příběh o bohování z Bílých Karpat. Autorka zručně střídá příběh hlavní hrdinky Dory s dokumenty nalezenými v archivech, s výpověďmi svědků a dobovými materiály. Možná i proto se román čte jako po másle. Jenže. Ať se prosím na mě nikdo nezlobí, postavy z Kopanic jsou pro mě neuvěřitelné. Ne tím, co prováděly, ale svým chováním a vyjadřováním. Pocházím z Valašska a prarodiče žili přibližně v době co Surmena.Rozhodně nemluvili obecnou češtinou a z úst jim neplynuly šroubovaná souvětí s postupně rozvitými přívlastky! Surmena i jiné postavy se vyjadřují jako vzdělané prvorepublikové dámy z Vinohrad. V místech, kde se nečetlo, nehrál rozhlas, kdy lidé k sobě přes kopce měli daleko. Nevěřím jim ani slovo. Proč autorka upustila od dialektu? Že by knihu četlo méně čtenářů? Nevím. Jak si ale vychutnat celkem zajímavý příběh, když při každé přímé řeči postav vesničanů krčíte nos a skřípe vám v uších?
Tak tato kniha mne dostala! Do děje mne vtáhla hned na začátku a nepustila až do konce. O žítkovských bohyních jsem do té doby neslyšela, o to víc mne celý příběh zasáhl. Hned bych se do popisovaných míst vydala jak barvitě a krásně byly vykresleny. Jednoznačně doporučuji!!!
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Moje první dojmy po přečtení jsou neskutečné, dlouho jsem nečetla tak důkladně propracovaný příběh. Kniha mě hrozně bavila a tím jsem ji také rychle přečetla. Ocenila jsem krásný jihomoravský dialekt a nářečí, kterým knihu na některých místech obohacovala :-) Opravdu velmi silný a poutavý příběh, trochu mě překvapil závěr, ale aspoň je to důvod k zamyšlení.