Žít z vlastního pramene
Anna Hogenová , Michal Slaninka
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413348/bmid_zit-z-vlastniho-pramene-YgK-413348.jpg
4
51
11
Žít z vlastního pramene znamená být usebrán, být u sebe. V tomto "u sebe" je zároveň přítomný celek, bytí, které prožíváme a ze kterého vždy poprvé a naposled žijeme. Otevírá se tady to vzácné, podstatné a posvátné. Vždyť nakonec bytí, otevřenost a pravdivost v životě nebo láska poukazují na totéž. Kniha rozhovorů s Annou Hogenovou je knihou o životě a živé filosofii, knihou o podstatném v životě.... celý text
Přidat komentář
Četl jsem ke studiu, ale jsem rád, že jsem se k této knize dostal. Velice zajímavé, čtivé, poučné. Člověk u toho naprosto vypne, dostane se z aktuálních starostí a může se tak zamyslet nad sebou a nad okolím. Zda se něco s pokolením lidským nestalo. A stalo-li se, jak se z toho poučím skrze své poznání. Jak se vymanit, jak se hledat. Naprosto skvělé a doporučuji.
Annu Hogenovou miluju!Úžasná žena, která má obrovský dar otevírat lidem oči a srdce. Každé slovo které říká, každou její myšlenku bych tisíckrát podepsala. Rozhovory, podkasty a videa mi však přišla mnohem srozumitelnější, možná proto že když Annu zároveň vidime/slyšíme může k nám proniknout více z její energie, to jak sama své myšlenky prožívá... prosťe to má úplně jinou úroveň....
Myšlenky Hogenové jsou skutečně velmi inspirativní, osvěžující, vybízí k zamyšlení. Ale redakční úprava knihy a práce tazatele je otřesná, kniha postrádá jakoukoliv strukturu, členění, návaznost otázek, jakoby byla jen doslovně zaznamenaným ústním rozhovorem bez úprav. Občas by bylo namístě klást i otázky kritické, některé myšlenky konfrontovat s jinými argumenty. Celou dobu jsem měla pocit, že se autor otázek paní Hogenové vlastně podbízí. Další hvězda dolů za to, že otázky ani nebyly přeložené ze slovenštiny, pro mě něco nepochopitelného.
Kniha velmi hezky doplnuje a rozviji myslenky Anny Hogenove, ktere znam z jejich rozhovoru a podcastu. To, ze jsem pred ctenim slysela nektere jeji rozhovory a myslenky, byla vyhoda a v knize jsem netracela orientaci.
Format rozhovoru se me libil, byt otazek bylo nekdy malo nebo byly spis doplnujici, nez rozvijejici.
Myslenky z knihy do me krasne vstupuji a podporuji v dalsim premysleni a ptani se dovnitr sama sebe.
Pokud bych měl hvězdičkami hodnotit sílu myšlenek, kterými paní Hogenová ke mně coby čtenáři promlouvá, bezpochyby bych zvolil nejvyšší počet. Pakliže zde mám spíše hodnotit knihu jako takovou, tedy knihu jako celek, ubírám od plného hodnocení část. To proto, že by si kniha zasloužila jinou redakční práci s rozhovory. Mnohokrát se nám dílčí témata a motivy vracejí do hry, ne nutně to musíme brát jako výtku, ale leckdy jde poznat, že tazatel zkrátka "jenom" naslouchá a velmi málo se ptá. A až při našem čtení se odkrývá slabina takového přístupu. Kniha by proto mohla být klidně o třetinu kratší, byla by velmi intenzivní. A dost možná by vůbec bylo nejlepší, kdyby se upustilo od formátu rozhovoru a Michal Slaninka by výpověď paní Hogenové zpracoval do tematických celků, "vysebral" to, o čem zejména Anna Hogenová vypráví a přemýšlí.
Nicméně, přes tyto výtky ke zpracování, rozhodně je to kniha, která do člověka vstupuje. A to je moc vzácné.
Být autentický...Kdo dnes je a chce být
Je to práce moc krásná, na celý život
Jdeme svou cestou a většina kroutí hlavou
Přednášky a život paní Hogenové mě velmi zaujaly. Kniha obsahuje mnoho hodnotných moudrých myšlenek, nicméně jsou zabaleny často ve větách a obklopeny výrazy, které jsou pro obyčejného čtenáře divné a mně vadily. Na autorce jde poznat, že se celý život vášnivě věnuje studiu filozofie. Přesto si p. Hogenové velmi vážím a její práci oceňuji.
Kniha mě obohatila, Hogenová z mnoha úhlů popisuje víceméně to samé (bytí), což nemyslím nikterak pejorativně; víc toho totiž není. Přibližuje čtenářům v rozhovoru se Slaninkou svoje prožívání hlubin přesahu. Slaninkovy reakce pro mě žel bohu byly rušivé, často jako by ho Hogenová musela vláčet za sebou a vracet se pro něj, aby mu znovu vysvětlila, že bytí jednoduše nelze kategorizovat.
Její přednášky mě uchvátily, na knížku jsem se moc těšil, je tam spousta zajímavý úryvků, který jsou z nějakýho důvodu uvedeny v několika jazycích. Uceleně na mě knížka působí jako smotanec předstírající větší smysl. Často mi to připomínalo plácání lidí na dojezdu LSD.
Mám za sebou sice jen pár filozofických knížek, ale nad ničím jsem nestrávil tolik času jako nad autorčinými souvětími v tomhle díle. Hledal jen náznak smyslu, symbol, kontext, cokoliv, ale fakt mi nejlíp vycházely ty drogy.
Hogenová na mě teď působí jako chytrá paní, která pouze přečetla hodně mnohem chytřejších knížek.
Neznám nikoho, kdo by v naší zemi byl schopen tak jasnou a pochopitelnou formou ukázat, co je štěstí a jak ho poznat v tom, co jest. Mišo Slaninka je skvělý nahrávač v rozhovoru a Anna Hogenová má srdce na dlani, je vřelá, bouřlivá, autentická, svobodná, někdy taky smutná a jindy plná naděje, přibližuje zhoubu konzumu, machenšaft, naši tendenci k opájení se "raušem", jako naplnění existenciální prázdnoty a jako náhrady za cosi, co chybí - za čiré bytí, které nutno vyhmatat z nitra. Připomíná Platona a jiné filozofy, kteří jsou jaksi v běhu reklam lehce zapomenuti. Mně připomíná svým neústupným ukazováním prstem rovnou k měsíci Zen, Jáství Maharišiho, Bruntona a Eduarda Tomáše, bezčasí a také budhistické "rozpoznání matky synem", když se noří individualita do oceánu Bytí, dobře připravena a vědomá v okamžiku smrti.
Paní Hogenovou miluji, její slova mě vždy zasáhnou, nebo možná zatáhnou někam, kde přemýšlím o sobě, o světě, poskytnou mi jiný pohled. A to spoustě věcem v knížce vůbec nerozumím. Ale už se mi víckrát stalo, že jsem nechápala, co paní Hogenova říká, a pak najednou, za pár dní nebo týdnů to doteklo a bylo to prostě whauuu.. Nejsem filosof a tak se mi knížka četla těžko, pomalu, musela jsem u toho hodně přemýšlet. Někdy jsem toužila se ptát místo pana Slaninky, víc polopaticky.... Přesto dávám plný počet hvězdiček, protože nějak nevysvětlitelně cítím, že je to všechno přesně tak, i když jsem k tomu ještě "nedorostla"