Zátišie
Joy Fielding
Casey Marshallová je krásna, šťastne vydatá majiteľka úspešnej dizajnérskej firmy. Je dokonale spokojná so svojím životom, až kým ju nezrazí auto a celá sa nedoláme. No nielen to. Upadne do kómy, a keď sa z nej preberie, zistí, že nevidí a nedokáže komunikovať, zato počuje všetko, čo sa okolo nej deje. Veľmi rýchlo pochopí, že ľudia, ktorým dôverovala, nie sú takí, ako si myslela – a že jej nehoda v skutočnosti vôbec nebola náhodná. Má pocit, akoby sa jej život premenil na nočnú moru, z ktorej sa nemôže prebrať.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2010 , Ikar (SK)Originální název:
Still life , 2010
více info...
Přidat komentář
Kniha, která se hezky čte a svižně běží. Za měsíc si na ni už asi nevzpomenu, ale to mi vlastně ani nevadí.
Fajn psychothriller, nejednalo se zde tolik o překvapení z pachatele, jako o napětí z toho, zda to skončí dobře či špatně. Kniha byla velmi čtivá a zvlášť na konci došlo k velmi napínavým scénám, které jsem se i trochu bála, číst, jak to skončí. Od autorky jsem četla už Jane utíká a tady zase dokázala, že opravdu umí.
Za mě je kniha napsaná opravdu výborně. Autorka dobře vystihla kóma, a stav s tím spojený. Já ji četla jedním dechem, jakmile se blížil konec, byla jsem překvapená, jak to autorka finálně pojala, možná až trošku fantasy, ale jako celek mi kniha přišla napsaná na skvělé úrovni. Možná byly některé pasáže zdlouhavější, ale v celkovém čtení mi to vůbec nevadilo.
Tak nevím co napsat,po dobu pobytu Casey v nemocnici,nuda,trochu se to rozjelo, když ji převezli domů,ale opravdu jen trochu.Docela jsem zklamaná vzhledem k tomu, že jsem už četla jiné knihy od autorky a ty se mi líbily.
Bohužel je to pro mě zklamání. Čekala jsem, kdy se to rozjede, ale celou knihu se nic nedělo. Konec také prakticky nijaký. Za něj strhávám půl hvězdy. 2,5*
Já nevím, už podruhé jsem si vybrala knížku JF a zase jsem trochu v rozpacích. Což o to, téma uvěznění v kómatu je hodně zajímavé, zvlášť, když takový člověk všechno kolem sebe slyší a dovídá se strašné věci. Jenže celý příběh Casey byl celkem předvídatelný, docela rozvleklý a nepříliš napínavý...
U mně za tři.
tak tohle byla jízda. poměrně komorní příběh s několika aktéry vypráví z pohledu hlavní hrdinky o nehodě, po níž upadla do kómatu. Hlavní hrdinka sice nevidí, nemůže se hýbat, ale bohužel slyší a chápe. Takže její blízcí se jí představí ve světle, ve kterém by je raději neznala. Pocity ženy upoutané na lůžko, její bezmoc, myšlenky a kriminální zápletka z této knihy dělají super kriminálku s psychologickým nádechem. Závěr sice není překvapivý, ale je dobře vypointovaný a celé knize nechybí napětí a spád. Od téhle knihy se nejde odrhnout aniž by u ní člověk myšlenkou nezůstal.
(SPOILER) Je to dobrá kniha, čte se rychle, nějaké pasáže typu předčítání knihy jsem přeskakovala, ale celkové pojetí se mi líbilo. Je to zajímavé v tom, že hrdinka slyší a vnímá rozhovory lidí, kteří se jí střídají u lůžka a vlastně neví, že je slyší. Náznaky zlepšování jejího vegetativního stavu přichází až s přesunem domů, kdy ale musí své tělo přinutit, aby reagovalo rychleji nebo jí hrozí smrt.
Úžasná kniha. z počátku takřka tuctový příběh ženy, která po dopravní nehodě upadla do kómatu. Posléze se její stav maličko zlepšuje, ale její okolí to nepostřehne, protože prozatím jen slyší. A děj se dramatizuje. Spousta hodných odhalí svou pravou tvář. Najednou to už nejsou ti nej, zato ti, co až doposud stáli na druhé straně pomyslného hodnocení čtenáře překvapují. Kniha se určitě nedá odložit. Děj si vás prostě vtáhne do sebe. A o zvraty tu opravdu není nouze.
Tak tuhle knihu jsem doslova zhltla. Hrozná představa jen tak ležet, nevidět ,bez pohybu, ale všechno slyšet. Bezmoc a strach o život.
Začátek knihy skvěle interpretuje pocity ženy, která je po dopravní nehodě v ireverzibilním kómatu - slyší, ale nevidí, myslí, ale nekomunikuje. Stává se svědkem v okolním světě, ve kterém pouze existuje. Drobné repetice do dětských let jsou pro celé dění důležité. Ještě mě nezabíjej je další skvěle napsaná kniha od Joy Fielding.
Představte si situaci , co byste dělali kdybyste byli sražení autem, řidič by ujel a vy byste skončili v nemocnici v kómatu? Není někdy lepší být hluchý?
Přesně to se stalo hrdince knihy Casey, kdy ji jedno odpoledne změnilo celý život. Napínavý a retrospektivní thriller od slavné autorky. Doporučuji !
Děsivé. Při představě, že by se člověk dostal do takové situace se dělá po celém těle husí kůže. Nejhorší pocit na světě je bezmoc a ta tady sálá z každé stránky. Joy Fielding je na popis niterních pocitů opravdu dobrá, a tak není divu, že při čtení pomalu ani nedýcháte. Není to moje top od autorky, ale i tak vysoký nadprůměr.
Skvělé čtení. Ze začátku jsem se sice nemohla začíst, ale postupně začal příběh nabírat na napínavosti a já se nemohla odtrhnout.
Ve chvílích nemoci nebo zranění hlavně potřebujete mít u sebe své blízké. Ještě že hlavní hrdinka má milujícího manžela. Velmi zajímavá zápletka. Kniha mě bavila i když trochu zvráceným způsobem. V podstatě od poloviny knihy už je jasný její konec
75%
Ne! Ne! Ne! rozkřičela se neslyšně Casey, když už dál nedokázala zastírat pravdu. Žádná míra popírání, žádná míra racionálního zdůvodňování, žádná míra předstírání, že se doktoři mohli splést, nedokázala zakrýt děsivý fakt o jejím stavu - že je dvaatřicetiletá žena, která je zřejmě v ireverzibilním kómatu.
To bylo tak napínavý! Možná si řeknete, co mohlo být napínavého na ženě v kómatu, která slyší, co si kolem ní povídají (použito už vícekrát u jiných autorů). Jo, právě tohle to bylo, ta bezmoc, zoufalství. Její myšlenky, úvahy, pocity a zase bezmoc. Zápletka byla šikovně vymyšlená, i když trochu předvídatelná. Víc už prozrazovat nebudu, mně se knížka líbila a k přečtení ji doporučím.
Jedna z mých nejoblíbenějších autorek tajemných a psycho příběhů. Ještě mě nezabíjej mi přišla sem tam trošku natažená v ději, ale nakonec se líbila a hodnotím pozitivně.
Štítky knihy
thrillery bohatství dědictví kóma thrillery pro ženy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Zachráníš mě ráno |
| 2004 | Poprvé |
| 2010 | Jane utíká |
| 2005 | Panenka |
| 2019 |  Špatná dcera |
Zase jsem se nechal zlákat hodnocením a názvem a začal číst typicky ženskou literaturu plnou nesmyslných zbytečných ženských tlachání. Napětí zpočátku téměř žádné, neustálé myšlenky typu cože? mě někdy lezli na nervy, od autorky se mě líbí pouze jedinná kniha , kterou jsem četl jako první „Jane utíká" a kdoví, zda by se mi dnes ještě líbila. Asi jsem si od té doby zvyknul na lepší.
Hned od samého začátku jsem věděl, kdo za vším stojí, otřepaný model, klišé. Neuvěřitelné množství ženských zbytečných keců, silou vůle jsem se donutil knihu dočíst jen jak to dopadne. Casey vyťuká prstem: „chce mě zab". a Drew to netrkne apod.