Zátiší s kousky chleba
Anna Quindlen
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247783/bmid_zatisi-s-kousky-chleba-Xgx-247783.jpg
3
246
81
Rebeca Winterová se v mládí proslavila sérií fotografií, které pořídila jedno obyčejné ráno u sebe doma. Pár fotografií nepořádku na kuchyňské lince… ještě dlouhé roky ji fascinovalo, jak ji kritici vynesli do nebe. Po letech úspěchů se ale Rebeca dostává opět do smyčky stereotypu, pracovního i osobního. Když jste na vrcholu, dostává se vám pozornosti, když jste za zenitem, dostává se vám ocenění – kdysi tohle někdo prohlásil a měl pravdu. Rebeca si v šedesáti letech uvědomuje, že se dostala do věku, kdy se jí onen zpropadený citát osobně týká. Opouští život v New Yorku, který je pro ni po všech stránkách náročný, a hledá novou inspiraci v zapadlém venkovském městečku. Až tam, na loveckém posedu, ve společnosti pokrývače Jima Batese, zjišťuje, že skutečný život je barvitější, než jak ho viděla přes hledáček fotoaparátu. Zátiší s kousky chleba je příběhem o nečekané lásce. Příběhem ženy, která dospěla k zjištění, že život je mnohotvárnější, než předpokládala.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Still Life with Bread Crumbs , 2014
více info...
Přidat komentář
dostala jsem k narozeninám na podzim, pokouším se číst opakovaně, některé kapitoly znovu, hledám smysl (třeba ta o psovi co ho potká kdesi v motelu a zná přitomjeho historii i jeho paničky) hrozná nuda, nicotný, jak může někdo chválit...dají si na to zlatou plaketu pulitzeroy ceny, horor, styděla bych se sama něco takového napsat. Nejradši bych ji zahodila, to ani nikdonekoupí na bazaru, ale byl to dárek bud emusettrčet v knihovně... dost dlouho jsemnic tak hrozného o ničemneměla v ruce.... hlavně vždy to velmi zajímavé povolání hlanvíh hrdiny, rodičů... nuda je slabý slovo.... usíná se u toho, jestli psal Jack Kerouac Na cestě pod drogama, tak nevím co užívala tahle autorka...... ale učit se o tom určitě nebude. Nedočteno - nelze.
Zajímavá kniha, velmi odpočinková. Někomu může připadat nudná, ale mně se líbila. Odpočinul jsem si u ní. Příjemné prostředí, děj, postavy..
Úplně jsem si představoval jak s touto knihou sedím někde na louce nebo u vody a čtu si a přitom svítí sluníčko a lítají okolo mě motýli a tak :D
Krásná kniha! Tak jsem si ji užila! Opravdu jsem byla v lese. Stála jsem v tom domku s tenkou střechou, okna potemnělá lesem za mými zády. Chodila jsem lesem, cítila lesní půdu, jedla bochánky v kavárně a čekala na Jima Batese. Hodně mi to připomínalo atmosféru knih Alice Munroové, ale tady samota všechno nepohltí. A to je velice osvěžující.
Komentáře této knihy mi připadají úsměvné - jak ji hodnotí jako nudnou nebo oddychovku..Je to ale vzhledem k věku čtenářů pochopitelné. Já jsem ve věkové kategorii hlavní postavy, a to je hlavní důvod, že ji hodnotím jinak. Není to sice žádná těžká četba, ale taky ne oddychovka. Čte se dobře a postupně se člověk seznamuje se životem a členy rodiny známé fotografky, která prožívá období sestupu úspěchu, finančních potíží a osamělosti. Zamýšlí se nad svým životem a paradoxně v ústraní, téměř mimo civilizaci, nalézá klid, lásku a novou inspiraci.
No - pro mladé to asi nebude :-)
Příjemná oddychovka, od které bych nečekala žádné zásadní literární výkony. Jednou jsem ji odložila a po "těžké" knížce se k ní velmi ráda vrátila, přičemž v druhé půlce jsem se už moc těšila na pokračování. Pokud chcete něco na relax, s trochou zamyšlení, určitě doporučuji. Hvězdiček bych dala 3,5 ;)
Z této knihy mám velice rozporuplný dojem. První polovina se z mého pohledu táhla, nebyla příliš záživná, spíš zvláštní a tak trochu nudná, trochu o ničem a zdlouhavá, bez výrazného děje. Také mi trochu vadila věc, která se týká celé knihy, že autorka ráda přeskakovala v čase děje. Psala o současnosti a najednou jsem zjistila, že popisuje, co se stalo v minulosti či v budoucnosti, ale bez upozornění, bez nějakého momentu, kterým by dala najevo, že se mění čas. Je to zřejmě její styl vyprávění, ale mně moc nevyhovoval, protože jsem pak nevěděla, jakého času se informace či děj týká a pletlo mě to. Od druhé poloviny bylo více akce, více děje, jako by se autorka ,,zahřála" a lépe a snadněji se jí psalo. Příběh pro mě začal být takový...hřejivější, konejšivý, hladivý...a líbilo se mi to...místy i moc líbilo. Na začátku knihy jsem uvažovala o dvou hvězdičkách (a vlastně nejdřív i o tom, zda vůbec knihu dočtu), místy v knize při čtení i o čtyřech, ale protože je to u této knihy tak rozporuplné a doteď vlastně nevím, jak s dojmem z knihy naložit, volím zlatou střední cestu, což jsou hvězdičky tři. Celkový dojem ale příjemný. Prostě klidný, plynulý a příjemný. Ovšem nijak extra výrazný a emotivní. Zkrátka mám v duši klid. A přesto i tak jsem ráda, že už to mám za sebou.
Kniha je hrozně nudná a děj příšerně vleče. Ano, dočetla jsem ji, ale pořád jsem čekala, kdy se něco stane a rozjede se to. Ale asi to je trochu tím, že nejsem hlavní hrdince ani trochu věkově blízko a moc nechápu její myšlenkové pochody. Od propagované držitelky Pulitzera bych ale stejně čekala trochu více :/
Zátiší s kousky chleba je příjemnou oddychovkou, která čtenáře dokáže okouzlit. Všední život jedné starší ženy která se proslavila několika fotografiemi a která po letech upadla v zapomnění.
Příjemné čtení, které dokáže zaujmout především ženy. Některé části jsou sice trošku roztahané, ale když se člověk začte a překouše se tou úvodní částí, tak se mu dostává velmi dobré čtení, které má rozumnou délku a několik sympatických postav. Příběh ze života, který je lehce uvěřitelný a přesto, tak nějak kouzelný.
Pěkná a milá odpočinková kniha o hledání životní cesty, ztrátách a nálezech ve zralém věku. Takové zátiší klidu, rozcestí, na kterém se hrdinka ocitá.
Velmi příjemné odpočinkové čtení, laskavé a milé. Některé úseky vedou k zamyšlení, ale spíš čtenáře, jejichž věk se blíží věku hlavní hrdinky.
Pokojné čítanie- asi tak by som ohodnotila túto knihu. So svojou jemnosťou človeka vtiahne do inej dimenzie...
Jedna z mála knih, které jsem nedočetla...Asi nejsem cílená věková kategorie, nebo se jen nedokážu vcítit do hlavní hrdinky.
Mi se knížka líbila. Taková milá a oddechová. V knize jsou pasáže, které by možná měly čtenáře donutit se nad nimi hlouběji zamyslet, nevím ale zda splnily svůj úkol tak, jak autorka zamýšlela...
Je mi to líto, ale odkládám nedočtenou. Na můj vkus se děj neskutečně vleče, nic moc se tam neděje, zkrátka nuda, nuda a zase nuda. Ale možná je to tím, že mám všeobecně raději akčnější knihy, kde děj "odsypává".
Štítky knihy
fotografování láska stáří americká literatura schizofrenie
Zátiší s kousky chlebaKniha Zátiší s kousky chleba je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 354x |
| Čtenářské výzvě | 80x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 128x |
| Chystám se číst | 126x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 4x |
Pro mě i přes všechny negativní komentáře 5P. Myslím, že knížka je velmi citlivě napsaná a každý si v něm může najít něco svého. Nezáživná určitě není a reflektuje spoustu aktuálních témat. Nemyslím, že jde pouze o příběh 60-leté téměř zapomenuté fotografky, člověk v knížce může najít nejen Rebečino bilancování s minulostí, ale taktéž změnu priorit v životě a pro to člověku nemusí být 60. Každá změna je v podstatě pro člověka něčím novým a pro některé z nás také těžkým, ať je vám 60 nebo 25, otázka je, jak jste schopni tyto změny vnímat, přijmout a něco s nimi udělat. Hrozně se mi proto líbí zvrat v Rebečině myšlení, jejíž hlava nejdřív naprosto nepřipouští vztah mezi ní a Batesem kvůli věkovému rozdílu atp, což pak absolutně mizí.Retrospekce do rodinných vztahů zase hezky vykresluje vztah k matce.V knížce lze najít také spoustu příběhů, Rebečin, jejího muže, jejich rodičů, syna Bena, historii bochánků kavárny v městečku a příběh její majitelky, klauna, který má tendenci "dávat lidi dohromady", Polly Batesové a spousty dalších.... Kapitola, kdy Rebečin dům zapadne sněhem a ona tak přijde na spoustu myšlenek, je taktéž výborná. Protože jsem vyrostla na vesnici a k přírodě mám neustále velmi vřelý vztah, i když nyní bydlím ve velkoměstě, oceňuji právě tyto pasáže, protože jsou mi blízké. Soubor fotografií křížů pak odhalí příběh Polly až na kost, nejdřív jsem nechápala, proč je Jim odstraňoval, nakonec byl jejich příběh ještě silnější, než jsem čekala, který ani mecenáši ani bohatí představitelé této společenské vrstvy neznali...
Také pocit Rebeky, když se Jim nevrátil se slíbenými lasagněmi a toto časové vakuum mezi jejich dalším setkáním je moc pěkným obrazem toho, co si někdy my lidé myslíme, že je tak a tak, pak jsme naštvaní na ty druhé nebo smutní a ono to může být někdy úplně jinak, než si myslíme.
Příběh Rebečiných rodičů mi zase reflektuje aktuální stav stárnutí populace a také fakt, že se o tyto lidi pak musí někdo postarat. Z vlastní zkušenosti vím, jak je toto těžké a jak jakékoli rozhodnutí často velmi naruší vztahy v rodině, které pak už nejdou vzít zpátky.
Takže pro mě je Rebečin příběh nejen bilancováním s vlastním životem, ale taktéž příběhem o opravdovém přátelství, lásce a spoustě dalších jemně vykreslených nuancí. Záleží na tom, kdy si k této knížce každý najde svou cestu. Zkuste si ji přečíst někdy jindy, za půl roku, za rok, jindy, pokud vás to k ní teď netáhne a považujete ji za nudnou, ona to totiž taky není žádná detektivka, stojí ale určitě za to.