Za tajomstvom ríše Chetitov
Vojtech Zamarovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/143010/bmid_za-tajomstvom-rise-chetitov-Ygy-143010.jpg
5
80
80
„Tí Chetiti nás mozu zaujímať z dvoch dovodov. Jednak sú to prííbuzní, aj keď trocha vzdialenejší, ale hlavne: aj československá orienntalistika sa zaslúžila o to, že po tisícročiach vobec prehovorili. Za osudmi útočných šíkov filológov, archeológov, orientalistov, ale tiež cestovatel'ov, misionárov, diplomaatov .a roznych amatérov sa vydal Vojtech Zamarovský. Napísal populárno-náučnú knihu, akých je u nás stále málo ... Z množstva materiálu zvolil autor šťastne taký, ktorý čitatel'a priam vťahuje do prostredia pracovní majjstrov starých písem, do stratených maloázijských dedín, na univerzitné katedry i do sféry sympátií a nenáviistí, do stredu polemických bojov. Autor skrátka našiel pravú mieru. Predkladá informácie, niekedy naaozaj románového rázu, vecne, živým jazykom, so vzácnym zmyslom pre ich súvislosti. Kde može, dáva slovo vedcom. Nadto však zaujíma k udalostiam a k I'uďom okolo nich vlastné stanovisko. Portréty z galérie báádatel'ov oživuje úsmevnými historrkami. Tá, čo Iíči, ako sa Hrozného nadriadený, nepríliš osvietený naddporučík Kammergruber dostal do chetitológie, dokonca patrí do rodu švejkovských epizód. Právom vyhradil V. Zamarovský takmer polovicu knižky Bedřichovi Hroznému. V kaapitolách, ktoré mu venoval, sa laik dozvedá veci, o ktorých nemal pootuchy. Okrem výborne spracovaného životopisu si prečíta i názorné poučenia o starých písmach, aby mphol lepšie sledovať Hrozného pracovný postup. Autor síce s chuťou Iíči dobrodružné hl'adania, s radosťou referuje o Hrozného medzinárodných úspechoch, nezamlčuje však ani bádateľovo blúdenie a omyly, ktoré vznikali a prežívali sa vtedy, keď »zlyhala záchranná brzda vedy, kritika«. Tak zrozumitel'ný prehl'ad vedeckých aktív a pasív nášho priekopníka chetitológie sa bežnému čitatel'ovi dostáva do rúk po prvý raz.“ LITERÁRNí NOVINY, roč. 1962, č. 9. (M. Rektorisová)... celý text
Přidat komentář
Čitavo napísaná kniha faktu. Kniha nie je iba o Chetitoch ale aj o Bedřichovi Hroznom a jeho živote, ktorý rozlúštil chetitské písmo a tým zmenil pohľad na dejiny v oblasti dnešného Turecka, Sýrie, Iraku a Grécka.
Jedno z mála diel slovenskej odbornej literatúry venujúcich sa národu chetitov. Vojtech Zamarovský, ako vždy, píše knihy svojim zázračným perom. Napriek tomu, že sa jedná o literatúru faktu, text je písaný zrozumiteľne so štipkou umeleckého citu. Obsah čitateľa skutočne stiahne na krásnu cestu poznávania. V samotnej knihe je možné dozvedieť sa kto boli chetiti, akým jazykom sa dorozumievali, a v čom boli výnimoční. Okrem toho kniha rozoberá aj nálezy archeológov, a taktiež aj zásluhy Bedřicha Hrozného, zakladateľa chetitológie. Ako celok kniha pôsobí veľmi prívetivo, text je sprevádzaný názornými obrázkami artefaktov. Jedinou nevýhodou tohto diela môže byť iba to, že v chetitológii sme sa za posledné roky o niečo posunuli a niektoré informácie tam tým pádom nie sú. Napriek tomu hodnotím toto dielo veľmi pozitívne.
Vojtech Zamarovský je skrátka fenomén. Jeho kniha je síce z roku 1963 avšak bádanie na ktoré nás pozýva je akoby z dneška. Kniha je síce skôr cestom Chetitológie, či pútavým rozprávaním o Bedřichovi Hroznom, českom filológovi, ktorému sa ako prvému podarilo preložiť chetitské písmo a objaviť chetitštinu. Samotný Chetiti sa pri knihe dostávajú do úzadia, avšak spracovanie je aj tak úchvatné, hoci rozsah je menší ako by čitateľ čakal. Chetiti predstavujú ozajstný staroveký fenomén. Ich ríša bola po stáročia silným hráčom vo vtedajšom svete. V čase keď boli Gréci ešte v plienkach boli rovnocenným súperom Egyptu a Babylonskej ríše. Ako Zamarovský konštatuje, Chetiti neboli bežnou orientálnou despociou. Ich vláda bola tvorená kráľom, ktorý mal poradný orgán radu-tuliu a tiež určité zhromaždenie - pankuš, akýsi pozostatok vojenských ľudových zhromaždení. Chetiti boli skôr podobní stredovekému lénnemu systému ako centralizovanej vládnej moci. Chetitskú ríšu tvorilo množstvo malých kráľovstiev avšak, ak kráľ zavelil do vojny napr. proti Egyptu vytiahli všetci Chetiti. Aj z postavenia pankušu a tulie vidno, že indoeurópania boli náchylnejší k zdieľanej vláde a to z rôznych príčin. Chetiti boli úžasní aj svojimi vynálezmi ako napr. spracovaním železa, ale asi najviac tým, ako ďalej rozvíjali literatúru. Ich písomné pamiatky, ktorých ukážky sú zachytené aj v knihe nenechá čitateľa na pochybách, že z hľadiska literatúry boli Chetiti jasným pokrokom a vlastne aj predskokanom Grékov. Grécka kultúra nevznikala na zelenej lúke ale v susedstve Chetitov. Niektoré chetitské pamiatky poukazujú na kontakty s Achichijcami - Achájcami, či ich prenikanie do oblasti Malej Ázie, azda aj do oblasti Tróje. Známe je aj to, že boh brány Apuluna -Apolóna bol bodla Homéra ochrancom maloázijských trójanov pred Grékmi. U Chetitov sa tiež stretávame s takými fenoménom ako vojenskej prísahy či komentáre k zákonom. Veľmi ma prekvapila aj Mitanská (indoeruópska) učebnica o výchove koní, ktorá sa od tej dnešnej údajne veľmi nelíši. Po výcviku kone striedavo prešli za noc aj vzdialenosť 112 km.
Zamarovský konštatuje, že sláva Chetitov bola príliš krátka. Architektúra dospela "ku kolosálnosti, ktorá je výrazom vzostupu od bezvýznamnosti k moci, avšak čas jej už nedoprial, aby ju rozvinula do monumentality."
Kniha približuje postupný "prechod" záujmu od Mezopotámie k Helade. Poklady západnej civilizácie možno začať objavovať.
Aj po pár desiatkach rokov nestratila kniha pútavosť aj napriek tomu ,že ide o literatúru faktu.
Pán Zamarovský bol naozaj kapacita vo svojom obore,
Pro milovníka historie vyčerpávající, až téměř detektivní čtení o nalezení nejstarší indoevropské říše včetně kontextu s ostatními civilizacemi tehdejšího světa. Přečetl jsem na jeden zátah :-)
Říše Chetitů patří stále k nejméně prozkoumaným starověkým říším. Přitom se její historie odvíjela skoro 1300 let a v dobách svého největšího rozmachu ovládala téměř celou Malou Asii, na jihu se dotýkala Egyptské říše a na západě Babylónské, nebo Asyrské říše. Chetitští králové byli skutečně rovnocennými soupeři králů Egypta, Asýrie, Babylónie ... Chetitská říše zanikla v době, kdy se Řekové teprve připravovali na své úžasné vzepětí a kdy Řím bylo jen malinké městečko.
Tato říše byla po velmi dlouhou dobu opředena tajemstvím. Nejen, že se o ní dlouho nevědělo, ale i po jejím znovuobjevení v 19. století vědci dlouho nedokázali rozluštit chetitské klínopisné písmo. Podařilo se to až v roce 1915 našemu učenci Bedřichu Hroznému (brzo tomu bude 100 let). Do dnešního dne je stále ještě mnoho klínopisných tabulek nepřečtených a ještě zbývá mnoho, co je možné o říši Chetitů objevit.
Vojtěch Zamarovský nás ve své knize velmi příjemným stylem seznamuje s dosud získanými informacemi o Chetitské říši. Zajisté to není vyčerpávající výklad, ale spíše ucelený souhrn znalostí o tomto starověkém národě. Zamarovský píše čtivě a poutavě - to je jeho velké plus, díky kterému už generace čtenářů získávají cenné informace o starodávné historii lidstva. Kniha mi pomohla rozšířit znalosti o starověkém světě v oblasti Malé Asie a nalákala mě k dalšímu studiu té doby. 90%
Tato kniha sa mi od zamarovskeho pacila suverenne najviac. A najviac ma aj bavila. A to napriek tomu, ze chetiti ma v dobe, ked som ju citala, velmi nezaujimali.
Moje hodnotenie: 85%
Chetitové po sobě nechali hodně tajemství, jako jiné starší civilizace. A kdo to má pořádně vyluštit? Asi budoucnost, ale ne dnešní věda, která si neporadí ani s ekonomikou, natož s historií, která se nemá jak bránit, obhajovat....
Štítky knihy
archeologie starověké civilizace Chetité
Autorovy další knížky
| 1970 |  Bohové a hrdinové antických bájí |
| 1972 | Řecký zázrak |
| 1962 | Objevení Tróje |
| 1964 | Za tajemstvím říše Chetitů |
| 1986 | Jejich veličenstva pyramidy |
Jak je uvedeno níže, čtivě podaná kniha kombinující prvky popularně naučné knihy a biografie Bedřicha Hrozného. Zatímco v případě nástinu chetitských dějin a jejich písma, včetně samotného odkrývání a "dešifrování" dobových pramenů je čtenáři předkládáno množství slepých uliček výzkumu a nutnost vytrvat, v případě osobnosti Bedřicha Hrozného jsou mimo zapálení pro danou problematiku prezentovány také vlastnosti, z nichž by se značná část současného akademického prostředí, vrcholných akademiků nevyjímaje, měla vzít příklad. A to jak z hlediska výzkumného, tak z hlediska přístupu k jiným.