Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku

Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku

Dějištěm sedmnácti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995—2014, je jihočeský venkov. Většina příběhů z tohoto povídkového výboru jsou všednodenní lidská mikrodramata, někdy jde více o zachycení nálady a atmosféry, jindy o odvyprávění příběhu nebo o záznam životního pocitu či zkušenosti. Čtenář tak v textech objev... celý text

Dějištěm sedmnácti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995—2014, je jihočeský venkov. Většina příběhů z tohoto povídkového výboru jsou všednodenní lidská mikrodramata, někdy jde více o zachycení nálady a atmosféry, jindy o odvyprávění příběhu nebo o záznam životního pocitu či zkušenosti. Čtenář tak v textech objeví podzim v krajině, jaro a kvetoucí trávy, žhavé léto, vánoční příběhy i povídky o vesnickém fotbale. V několika povídkách se Hájíček dotýká témat, ke kterým se později vrátil ve svých románech.

Autor záměrně nezakrývá jistý odér regionálnosti, naopak jej používá jako koření a ozvláštnění obecně lidských příběhů. Neokázalost, pokud jde o styl, literární hrdiny i příběhy samotné, důvěrná znalost venkovského prostředí, vykreslení atmosféry — to jsou hlavní atributy Hájíčkova psaní. Návraty k realismu a přímočarému vyprávění jako by u autora nebyly otázkou volby, ale nutnosti či samozřejmosti vyplývající z témat a samotné podstaty a poslání jeho próz.

Povídkový výbor Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku dotváří obraz Jiřího Hájíčka jako autora vesnických románů a doplňuje tak jeho dosavadní prozaické dílo. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/20_/207123/vzpominky-na-jednu-vesnickou-tancov-azJ-207123.jpg 4112
Žánr:
Povídky, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (24)

Přidat komentář
4xbabča
04. června

Kniha se mi velmi líbila, i když je tentokrát formou povídek. Je to již pátá kniha, kterou jsem od autora četla a nikdy nezklamal a jeho láska k Jižním Čechám z jeho děl je krásně čitelná.

KocIQ
30. května

Asi až v půlce knihy mi došlo, že některé povídky navazují na předešlé, takže se samozřejmě dají číst (a chápat) nejen samostatně ale i v kontextu. Asi jsem už nekritickým obdivovatelem J.H., ale vždy mne zas a znova dostává jeho schopnost vyhmátnout z osudů obyčejných lidí ze vsí u Budějc ta jemná dramata všedních životů, která ke knize přibijí i "velkoměšťana". Všechny příběhy jsou uvěřitelné tím, že se opravdu mohly stát, ale podle mne neuvěřitelné je to přesné dávkování zdánlivé obyčejnosti a lehkost, s jakou nám J.H. vsugerovává, že skoro v každé chalupě můžete najít inspiraci pro velký příběh. Alespoň já už několik let nedokážu projít žádnou vesnicí bez toho, aby se má fantazie rozbíhala naplno.

rozvera
19. dubna

Kniha povídek se mi velmi líbila, vrátila mne ve vzpomínkách na dětství na vsi a příběhy mi byly blízké.

sachista
11. března

Selské baroko mě neoslovilo, ale Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku mě naopak okouzlily. Naprosto se dokážu ztotožnit s dvěma výseky recenzí na tuto knihu, které jsou uvedeny na přebalu, a to konkrétně, že obsadil vyklizený prostor (přestože se můžeme pyšnit tradicí Raise, Světlé či Stašek), a že dokáže přesně vystihnout dva natolik odlišné světy vesnice a města. Kdybych měl za sebe popsat, co je pro Hájíčkovy povídky nejtypičtější, uvedl bych melancholii, nostalgii, pocit stěží popsatelného smutku, nicméně se nevyhýbá ani lehké erotičnosti či humoru, obojí se skvělé mísí v nově vydané povídce Lvíčata. Potěšil mě i propojením některých postav, které se objevují v dalších povídkách. Čistě subjektivně pro mě nejhezčí povídku představuje Příběh milovnice koňakových špiček.

Caa
10. března

Nemám ráda povídky, nevyhovuje mi, že si nemůžu číst tak dlouho, jak chci já, ale vždycky jen tak dlouho, jak chce autor. Tyhle různorodé povídky jsem ale zhltala a Hájíčkův styl psaní se mi zalíbil natolik, že jsem sáhla po jeho románech.

knihomolka1976
06. února

Výborná kniha!

Crimble
25. ledna

Po dlouhé době český autor, který mne zaujal. Zajímavě pojaté povídky, někdy jen takové plynutí času - bez nějakého výrazného děje i bez pointy - a tím jsou možná o to uvěřitelnější. Jako původem vesničan mohu potvrdit skvělé vystižení venkovské atmosféry, rozdílů proti městskému životu. Určitě přečtu i autorovy romány.

sisanakq
25.11.2016

Některé povídky jsou slabší, některé silnější, to je pochopitelné, nicméně i když jsou v podstatě obyčejné všechny a neodehrává se v nich žádné velké drama, jsou neuvěřitelným obrazem lásky, rodiny, minulosti a budoucnosti a života tak ryzího, až z toho mrazí. Ne nijak dramaticky, přesto tak reálně.

tanuki
19.10.2016

Na Hájíčkovi mám rád, že jsou jeho knihy realistické a uvěřitelné. Lidé jako my prožívají příběhy, které by se nám mohly stát také. K tomu navíc dokonalý obraz české vesnice, který nikdo jiný tak plasticky popsat neumí. Tyhle povídky mi bohužel ale něčím vadily. Občas mi více než jako povídky připadaly jako torza příběhů, které autor rozpracoval pro možné budoucí využití a potom opustil, protože se mu nikam nehodily. Navíc jsou téměř všechny příběhy smutné a neutěšené. Stáří, samota, bezmoc, slabost, vzpomínky, promarněné životy, nevyužité příležitosti, mizející vesnice, narušené rodinné vztahy. Jen občas, výjimečně a příliš řídce, záblesk naděje, že vše není tak beznadějné, že něco přece jen smysl má.

str.167: "Víš, co je podle mě mládí?" chvíli jen mlčí, jako by čekala na odpověď. "Mládí je přece pomyšlení, že všechno to nejkrásnější teprve bude."

str.197: "Vlastně je to všechno pořád stejný, Pavle," říká pan doktor zamyšleně, když jíme u stolu koláč a pijeme kávu, "točí se to dokola jako kolotoč na pouti, duben, to jsou zvýšené teploty, a v máji horečka z lásky, pak metání trav a přejde úpal, uschne listí na stromech a nakonec zamrzne voda. Je to furt stejný, s lidma, s přírodou, ale nesmí tě to nikdy omrzet, nebo aspoň ne na moc dlouho, i když už jsi jenom tichej pozorovatel. Jinak jsi vyřízenej..."

Gwendelína
06.09.2016

Málokterou knihu nepřečtu do konce a tato byla bohužel jedna z nich. Neměla jsem příležitost číst jinou knihu tohoto autora, sáhla jsem tedy po těchto povídkách. Styl není špatný, možná je čtenáři bližší, neboť vystihuje běžný mluvený jazyk, vyprávění je pěkné. Ale asi jsem narazila na špatnou náplň příběhů. Měla jsem pocit, že konce některých jsou takové useknuté, jako by se autorovi nechtělo dál příběh rozvíjet. Navíc to na mě působilo strašně stísněným dojmem, neměla jsem z příběhů radost. Minulý režim samozřejmě měl špatné stránky, ale zase paušalizovat, že "co je totalitní, to je špatné", jako například hospody, chování lidí, prostě každá doba má něco. Kniha se mi nelíbila. Čekala jsem jiný popis jihočeského venkova, neboť v něm žiji, přála chtěla jsem číst o své krajině a lidech, jejichž chování znám. To se bohužel nestalo.

montaana219
06.03.2016

Milé, příjemné, k pousmání, k zamyšlení, dojemné, posmutnělé, lidské, obyčejné, o životě.... :-)

IYv
25.02.2016

mě se tedy povídky moc líbily a vůbec je nepovažuji za nejslabší Hájíčkovu knihu. Přečetla jsem na jeden zátah, mnohá povídka mě dojala. Snad je to tím, že jsme stejný ročník a velmi dobře si vzpomínám na pachuť dospívání v té době, léto na vesnici u Vltavy, komančský nápisy a budovatelské řeči.
Líbilo se mi, že se jednotlivé postavy objevují ve více povídkách.

simecef
11.02.2016

Zatím nejslabší Hájíčkův kousek. Trochu mi to připomnělo bezcílné vesnické chlastání v Krobotově Díře u Hanušovic. Hájíček prostě nastavil laťku dost vysoko a jakmile přijde po brilantních propracovaných románech typu Rybí krev či Zloději zelených koní podobná povídková oddechovka, čtenář se oprávněně vzteká.

O to víc se tak těším na další dílo, které skóre bezesporu srovná.

niknikita
05.11.2015

Mám ráda citlivý styl, jakým Jiří Hájíček vypráví obyčejné příběhy z jihočeského venkova. Díky jeho poetickému jazyku jsem se stávala součástí postav v obnošených svetrech v krajině, která voní kvetoucími loukami.

zuzi1162
07.10.2015

Můj vkus to teda nebyl, ale věřím, že si to čtenáře najde.

JanaDor
22.09.2015

V některých povídkách byl zachycen pouze okamžik jednoho večera. Malinko mi chyběl konec, přesto se mi to líbilo. V některých byl zachycen celý život. To je pro mě mistrovská práce. Na pár stránkách vystihnout podstatu toho daného člověka, ukázat ho jak se jeví lidem a pak v pár větách odkrýt jaký je doopravdy. Je to jakoby jste se dívali na maškarní bál. Chvíli někoho vidíte s maskou, představujete si, kdo se za ní schovává. Pak masku sundá a vy jen zíráte, kdo to ve skutečnosti je. Každá povídka má své kouzlo a nic se neopakuje.

triatlet
06.09.2015

Vyspělé vypravěčství. Hájíčkovo vyprávění působí realisticky.

azeret
29.07.2015

Hájíčka mám ráda a u některých povídek mě vážně mrzelo, že je to jenom povídka a ne celý román. Zajímaly mě postavy, ráda bych si o nich přečetla víc

douchová
14.07.2015

Dobré povídky.

bookcase
22.06.2015

Tvorbu Jiřího Hájíčka mám ráda a byla jsem zvědavá i na tyto povídky. Líbily se mi hodně, on se opravdu umí vcítit do obyčejných lidí a popsat prostředí venkova hodně věrohodně.

Blíženec
12.03.2015

Povídky jsou řazeny od raných,až po vyzrálou tvorbu.
Sám za sebe mohu říct,že začátečnické mi přišly první dvě povídky.
Není jednoduché na pár stranách poskládat zajímavý příběh,aby vygradoval v pointu,,,
Pan Hájíček je příjemný vypravěč a jeho příběhy nenudí,,,

ivzu77
20.01.2015

Děkuji za krásné zážitky při čtení jednotlivých povídek. Opravdu jsem se cítila vyprávěním vtažená do děje. Dokonalý popis situace, prostředí, pocitů a charakteristik jednotlivých osob je obdivuhodný. Také veliké množství použitých českých slov má opravdu vliv na tom, že se vám příběh pomalu "zfilmuje" v hlavě.
Bála jsem se toho, že se mi jednotlivé povídky pomotají, jak je budu číst postupně hned po sobě. Přestože nejde o román, ve kterém se děj a osoby rozvíjejí a jejich jméno vás provází po celý děj knihy, osudy lidí a rodin se mi nepopletli a každá na mne zapůsobila individuálně.
A ještě připíši jednu citaci z recenze, která je pro mne také důležitá a se kterou se stotožňuji:

V jedné ze svých povídek vytváří Hájíček obraz, který z mého pohledu dokonale ilustruje jeho autorské gesto: stařec se svou dcerou prosedí den co den celé dlouhé hodiny v pramici, která se líně posouvá po téměř nehybné hluboké řece. Oba upřeně civí do vody, na jejímž dně je utopená vesnice, kde kdysi žili. Tam dole jsou všechny ty nedobrovolně opuštěné domovy, sny, vzpomínky a staré křivdy. Hladina, na kterou se oba dívají, je však klidná. Podobně nechává Hájíček vyznít většinu povídek ve Vzpomínkách − to, co je na první pohled viditelné, je obyčejné, nenápadné. Skutečné tragédie zůstávají kdesi pod povrchem.

Jirko díky!!!

marca_m
17.01.2015

Povídky skrz na skrz "hájíčkovské", hlavními postavami jsou úplně obyčejní lidé a pojítkem povídek jsou samozřejmě jižní Čechy a venkovská identita. Jiří Hájíček umí psát uvěřitelně, poutavě, lidsky a píše tak i povídky.
Pro nás čtenáře jen škoda, že Jiří Hájíček nepíše víc románů. Příběhy vyprávěné na omezeném prostoru, jaký povídka poskytuje, v sobě totiž nesou něco víc, co by možná bylo třeba doříct, a co umí říct jen pan Hájíček.

Pistácie
18.12.2014

Další velmi zajímavé dílo. Jedná se především o sebrané povídky z jeho dosavadních sbírek. Mnoho z nich jsem již četla. I tak mě podruhé čtené povídky chytly a nepustily. Jeho povídkové příběhy se čtou sami. I když jsou některé veselé a druhé smutné, jeho styl psaní nadchne a já osobně mám pocit, že musím přečíst všechny jeho knihy :) Jednoduše mě jeho psaní baví.

Autor a jeho další knihy

Jiří Hájíček

Jiří Hájíček
česká, 1967

všechny knihy autora

Uživatelé mají knihu

v Přečtených154x
v Právě čtených11x
v Knihotéce44x
v Doporučených8x
v Chystám se číst87x
v Chci si koupit8x