Vzali mi i dítě
Věra Řeháčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71770/vzali-mi-i-dite-71770.jpg
4
31
31
Hrdina románu má od dětství konflikty se svými politicky přepjatými sousedy. Neudělá jim nic dobrého. Když pak odchází z domova, netuší, že zasel špatné zrno. Poznává to až poté, co se už dospělý a vybouřený vrátil do rodného města s manželkou a tříletou dcerkou. Kam až sahá lidská zloba, pocítí v okamžiku, kdy je mladé rodině odebráno dítě a on sám i se svou ženou jsou nevinně odsouzeni.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Tento příběh ze života je opravdu velmi smutný.Dočteme se v něm co vše dokáže lidská nenávist ,zášť a zloba.Příběh Vaška ,který zrovna nebyl od dětství žádné neviňátko,ale nakonec se usadil a se svou ženou Jiřinou měl dcerku a právě o tu je připravili závistiví sousedé.Falešně manžele obvinili ,že týrají své dítě,aby ho sami mohli dostat do péče.Rodiče byli odsouzeni ,každý jiným trestem Jiřina se nakonec své dcerky vzdala a měla další děti,ale Václav nikdy na svou malou Vendulku nezapoměl.
Kniha je napsána na základě skutečné události. Bohužel konflikty s politicky angažovanými lidmi obyčejní lidé opravdu neměli šanci vyhrát. Určitě stojí za přečtení.
Údajně vystavěno podle skutečnosti. Život Vaška by se dal nazvat sjezdem divoký řeky. Od malýho kluka až po dospělost. Sám se víc než míň choval jako pěknej smrad a ultrasobec. I to byl jeden z důvodů, proč rodina Tomkova dosáhla toho čeho dosáhnout chtěla. Zlo nelze odstranit zlem a tady si zloba a pomsta doslova podávaly ruce. Nejsem zastáncem toho, že by měl člověk rejt rypákem v zemi. Ale umět se zastavit, nadechnout a na pár minut zapojit mozek, má leckdy větší šanci na úspěch než rovnou někomu, obrazně řečeno, nakopat zadek . Ne, Vašek nepřitahoval průsery, on jim šel cíleně naproti. Já ho v podstatě politovala asi až na posledních deseti stranách. Prostě to byl materiál stejně jako bába, dědek i Karel Tomkojc :)
Paní Věrku mám ráda stejně jako karamelovej větrník. Ten taky vždycky zbodnu rychlostí světla :)
Nijak zvlášť mě kniha neoslovila, ale u V. Řeháčkové to tak mám, buď je kniha super nebo mně nic neříká. Téma dobré, ale nějak špatně uchopené.
Autorku jsem si oblíbila jako dítě. Tak jsem sáhla i po její literatuře určené pro dospělé. Jsem trochu zklamaná, příběh mi přišel místy překombinovaný, ale je i tak zajímavý a stojí za přečtení. Autorka si často vybírá takové těžké témata.
Nemám slov. Po dlouhé době se mi do ruky dostalo něco, co za přečtení rozhodně stálo! Po obědě jsem knihu začala číst a skončila jsem večer poslední stránkou. V okamžiku, kdy sousedka začala uskutečňovat svůj plán s Vaškovou dcerou, mě zamrazilo a tento pocit trval až do konce knihy. Umocnilo to i zjištění, že byl příběh napsán na základě skutečné události. Knížka je svým způsobem depresivní, ale stojí za to si ji přečíst!
Velmi zajímavé čtení. Asi takto, od určité chvíle a to se přiznávám, mi nebyla hlavní postava příliš sympatická. Pořád jsem čekala až trošku dospěje, to se pak stalo, a na konci jsem se s jeho povahou a psychologií smířila. Ale...konečná část knihy, mně nejdřív rozesmutněla, pak naštvala. Opravdu nemám ráda, protivné, závistivé a prolhané......lidi (když už jim tak musím říkat). A úplný konec ? Trochu potěšil, trochu možná rozčaroval, ale celkový dojem je skvělý.
Za dob komunismu měli vysoce postavení lidé ve straně moc ovlivňovat životy druhých. Sousedská žabomyší válka zničila celou rodinu a ovlivnila život dvou generací. Jak smutné, ale pravdivé
Příběh byl napínavý a poučný. Nechápu, jak lidé mohli být takové svině a jen proto, že si někdo dupnul, že chce to a to dítě, byli ochotni dělat takové křivárny. Vaška mi bylo líto, i když i on byl v mládí pěkný hajzlík
Autorovy další knížky
| 2004 |  Adam a Erik – kluci z hor |
| 2013 | Prožila jsem něco neuvěřitelného |
| 2011 |  Dívka s cizí tváří |
| 1995 | Jsi jednička, Zuzko |
| 2007 | Dívka se zvláštními schopnostmi |
Příběh, který mě pohltil až narozením dcery Vaška. Nejsmutnější byly intriky na samotném dítěti, které za nic nemohlo.