Vyučil jsem se u Kafků
František Xaver Bašík
https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/66962/vyucil-jsem-se-u-kafku-66962.jpg
4
16
16
Paměti Františka Xavera Bašíka jsou událostí nejen pro kafkovské bádání, ale i neobyčejně zajímavým dokumentem o životě a práci obyčejných Pražanů zhruba před sto lety. Od roku 1892 se František Bašík učil jako příručí v obchodě s krátkým zbožím, který patřil otci Franze Kafky Hermannu Kafkovi. Své vzpomínky psal jako stárnoucí muž v letech druhé světové války; jeho vztahy s rodinou Kafkových skončily vyučením. V tomto smyslu mají jeho vzpomínky hodnotu primárního pramenu nedotčeného eventuálními pozdějšími interpretacemi, jež tak často přibarvují vzpomínky pamětníků, kteří se už dožili Kafkovy slávy. Bašík je kromě toho bystrý pozorovatel a jeho vzpomínky jsou napsány svěžím jazykem. Umožňují nahlédnout do všedního života v obchodě a současně i do života rodiny Kafkových, jenž byl soustředěn kolem dění v obchodě také proto, že obojí v té době spojovala stejná adresa – Celetná č. 3. Bašíkovy paměti jsou ovšem pozoruhodné i jako autentický dokument o každodenním životě a práci obyčejných lidí, učňů, prodavaček, příručích a podomků, a podávají tak barvitý obrázek života v Praze na konci 19. století v nejlepší tradici medailonů Ignáta Herrmanna. Zachycují mimoděk národnostní spory a animozity; kromě toho je v nich otevřeným způsobem vylíčeno i sexuální dozrávání dospívajícího chlapce a posléze mladého muže na přelomu 19. a 20. století.... celý text
Přidat komentář
Poslech na mujrozhlas.cz, famózně načetl můj oblíbený Martin Stránský.
Vyprávění o mladém drobném chlapci, který se shodou okolností stal na krátkou dobu "přiučovatelem" češtiny ještě mladšího Franze Kafky. Jenže to na tom není to nejzajímavější. Tím je detailní popis běžného denního života na počátku 20. století, a to i v oblastech značně intimních. Životní osudy vypravěče musely být velmi zajímavé a patrně jsou popsány ve zbytku devítisvazkových deníků, z nichž knižně vyšly první dva. Což mi přišlo jako velká škoda. Kniha tak nemá konec, prostě jen přestane.
Užívala jsem si archaické češtiny plné přechodníků a najednou ticho.
Můj otec se ve 30. letech 20. stol. také vyučil obchodním příručím, a tak osudy malého Františka vyvolávaly vzpomínky na historky mého otce.
To bylo hezké. Kdyby se v názvu neobjevilo jméno rodiny Kafků, asi by si k této knížce moc lidí cestu nenašlo, ale to je jen detail. Mám jen jedinou výtku a to, že kniha byla příliš krátká. Klidně bych pokračovala a sledovala osudy mladého Franze. Bylo to velmi příjemné nahlédnutí do časů, které už dávno minuly.
Poslouchám na ČRo.
Je to opravdu lahůdka, reálie tehdejší doby očima šestnáctiletého kluka.
Dala jsem všechny hvězdičky, něco tak upřímného jsem už dlouho nečetla. Bystrým očkám mládence nic neuniklo.
Popis na tehdejší dobu běžného života v rodině obchodníka s galanterií. Ale strašně zajímavé pro současníka, jako bych se přenesla o desítky let zpět.
Tak to je lahůdka prvního řádu. Mladý klouček František (Franz) začíná po obecné škole jako příručí v obchodě pana Hermanna Kafky a poznává velký svět obchodu - nejenom jeho atmosféru, ale také jeho metody, obchodně-prodejní fígle, zákonitosti. Poznává také, co to je pracovat jako křesťan u židovského obchodníka a shodou okolností má za úkol doučovat jejich syna (taky) Franze Kafku češtinu. Kluk zažívá plnými doušky atmosféru Prahy (a to i doušky piva, sherry i kuřiva), získává také první poznatky o svém tělesném vývoji v konfrontaci s ženským tělem. A pak, to už mu je skoro 18 let, získá místo v továrně Sezemský na výrobu svíček a vosku v Mladé Boleslavi, kam se přestěhuje a buduje si tam svůj kariérní postup. A jako na dlani tu František zažívá maloměsto se všemi jeho klady i zápory, dokonce si najde i cestu (opakovanou) do místního "bordelu". Spát s někým za peníze se nerozpakuje ani při návštěvě hlavního města, Vídně. (A už nebudu dál spoilerovat).
Kdo má rád atmosféru a realitu konce 19. století se všemi plesy, slečnami, továrníky, obchodními příručími a cesťáky, svět, kdy lidé ještě věřili, že pilnou prací se lze vypracovat a v rámci kontinuity vybudovat hodnoty (tj. svět, který se po Velké válce zhroutil) a cítit se svým způsobem bezpečně, tak si v líčení pana Bašíka přijde na své plnými doušky. Bašík není spisovatel, ale píše pěkně. Má v sobě něco nerudovského (však rád v Národní politice četl Nerudovy fejetony, které tehdy aktuálně vycházely) a něco z Ignáta Hermanna. Je někdy příliš popisný a doslovný, ale z dnešního hlediska je ta podrobnost vlastně zajímavá. Ten svět je líčen s takovou samozřejmostí a dramaticky jsou představeny tak obyčejné situace, až to může budit úsměv, ale jako celek je to klenot. Je to skutečně niterná sonda do života začínajícího a pak už ostříleného obchodníka, účetního a cesťáka, kterému jeho povolání přirostlo k srdci. A samozřejmě je tam dnes cítit nostalgie, tato Praha již neexistuje a Mladá Boleslav jakbysmet - tu se na rozdíl od Prahy podařilo zlikvidovat téměř úplně.
Probleskují zde i úvahy o sociálním postavení dělníků, autor postupně směřuje myšlenkově k socialismu (psal to ale v roce 1940!) a téměř šokující se neuvěřitelná otevřenost v líčení jeho intimních pocitů a myšlenek - ať už jde o finance, vztah k otci nebo právě o milostná vzplanutí a nebo "jen" tělesná (sebe)ukojení. A právě tyhle věci, které v normálních biografiích a natož v autobiografiích českých velikánů nenajdeme, dělají z textu vynikající svědectví, dokumentární literaturu bez laciného efektu i bez afektu. Škoda, že nebyl možno vydat pokračování, že zde jsou pouze dva díly, když jich autor napsal devět. No tetelil jsem se u toho rozkoší.
Poučné a čtivé přiblížení způsobu života na přelomu 19. a 20. století. Pracovní dobu delší než 12 hodin denně a 6 a půl pracovních dní týdně by dnes akceptovali jen workoholici a majitelé podniků. Co se však za těch více než sto let nezměnilo, jsou mezilidské vztahy.
Nenásilné, poklidné, místy úsměvné i smutné, nostalgické i velice bolestné vzpomínky, čtení jsem si užívala. Knihu jsem začala číst právě pro očekávání nových detailů o Kafkovi, nedočkala jsem se, ale kniha sama o sobě je zajímavá a poutavá a ona absence pikantností z kuchyně Kafkových není na závadu.
Vyučil jsem se u Kafků
Jako nebýt v názvu jmeno Kafka, se kterým teď knižně koketují, tak by mě kniha určitě minula.
Posloucháno jako audio a jo, líbilo se mi to
Nejvíc mě samozdřejmě zajímala postava pana Hermana Kafky ( otce ml. Franze), protože z dosud přečtených děl od FK, hlavně Nezvěstný a Proměna, kde je otec popsán jako přísný diktátor a hlava rodiny, ale tady je popsán jako sympatický, velký muž klidné povahy. Mladého Franze, Bartík doučuje češtinu.
Bartík - autor popisuje své období života kdy se učí u Kafku v obchodě s galanterním zbožím a pak pracuje v továrně na svíčky. Popisuje zde život obyčejných lidí a dospívání mladého chlapce na přelomu 19 a 20.stoleti