Vlasta Burian v obrazech

03.01.2020

Publikace shromažďující fotografie, publikace stojící na fotografiích víc než na textu, by mohla (měla) být dotaženější, propracovanější. Tím myslím, aby ony snímky, jejich pořadí mělo určitý řád. Nejlépe ten časový – pěkně od nejstaršího snímku k nemladšímu. Nikoli začít rokem 1940, pak 1932, 1938, a šup zpět do roku 1930, kdy vznikl film C. a K polní maršálek, atd.

Druhý nedostatek bych viděla ve snaze autora do souboru zařadit i větší fotografie a věnovat jim celé dvoustrany. Z kompozičního (a jistě i propagačního) hlediska se totiž Vlasta Burian jako strůjce a záchrance všeho děje nachází většinou přesně ve středu oněch snímků, a ten - ani při nejlepší vůli a maximálním otevření knihy (nechce-li ji čtenář roztrhnout na dvě poloviny) - není vidět…. Momentky jsou šitím zkrátka zdeformované, zkažené, znehodnocené, a dojem, který mají u prohlížecího vyvolat, snad ani nevyvolají. Příkladně snímek z filmu U pokladny stál (viz str. 64-65) aneb pusinkovací oživování omdlelé Adiny Mandlové. To jakoby nebylo. Na levé straně zůstane jen ze dveří prchající gremiální rada Pěna a na pravé straně bezhlavá slečna ve světlých šatech a k ní naklánějící se maminka. Dávám proto tedy jen tři hvězdičky.

Ovšem jako milovnice černobílých fotografií a filmů pro pamětníky musím autorovi za knihu poděkovat. Je to dobrá odpočívací/startovací plocha! Připomene člověku názvy několika skvělých filmů, jména jejich režisérů a jména Burianových kolegů, kteří jsou, stejně jako Vlasta Burian sám, na televizních obrazovkách vidět čím dál méně, prakticky jen během vánočního a silvestrovského televizního maratónu. A těm, kteří je ještě neznají a znát chtějí, dá vědět o jejich existenci. Z tohoto hlediska je kniha dostačující.

Desátá příčka letošní ČV obsazena.