Veselí

16.09.2018

Některé knihy vás odhalí a vy už pomalu nevíte, jestli čtete o sobě, svojí rodině, svojí blbý povaze, o svých blbých chlapech, anebo ne. Veselí se do mě trefilo. Do věčného rozporu typu „doma je mi to malý“, ale zase jinde málo opravdový, do návratu domů, který se nemilosrdně rozpadá, do neschopnosti projevovat lásku, i když se líbáme na pusu, do hledání sebe sama těmi nejpitomějšími způsoby. Autorka je v této knize trefná, vtipná, ale zároveň protivná a nemilosrdná. Je to dojemné, je to uvěřitelné, k nasrání i k beznaději. Má to v sobě ale veselí každodennosti, které nevnímáme, od kterého utíkáme, které nechceme, ale zároveň je domovem, zázemím a láskou.
Právě tématem návratu domů mě tentokrát Radka dostala, protože já jednoduše tyto příběhy mám ráda, přestože se s nimi za poslední roky ve světě literatury roztrhl pytel. Možná je to tím, že nám začínají chybět kořeny, a rádi se tak vracíme ke starým příběhům (nejen) svých rodin, nevím, ale já to tak mám. Ne, nechci Veselí přirovnávat k Rybí krvi, Slepé mapě, Mariím a Magdalénám, Dědině… je to úplně na jiné vlně jazyka, humoru, ale vlastně i příběhu. Neříkám lepší, nebo horší, ale jiné, více znalé města a jeho pravidel, více současné, více nejasné. Tentokrát mi tedy nevadí, že se Třeštíková veze na módní vlně, protože je hrozně cítit, že je to z ní samotné. Křečovitě nefabuluje, nevymýšlá koniny jako v posledním románu Osm, který se sice dobře četl, ale zapadl jen do podobných pokusů o další Zmizelou. Ve Veselí je jednoduše „svá“, což mě na ní baví nejvíc.

16.09.2018

První setkání s knihou- díky její obálce. Ta má dle mého názoru zdařilý a hlavně onen hravý, veselý design. Při bližším ohledání má přebal jistý odkaz na hlavní motivy z knihy:) Skvělé je promítnutí moravského dialektu, humoru a lokality do knihy.
Ti, co Radku sledují na FB či Instagramu vědí, že autobiografické je téma nefunkčního kotle a vztahu s mámou a tátou. Líbí se mi autorčina dlouhá souvětí se širší slovní zásobou (je vidět respekt k češtině a ne jen komunikace formou zkratek a formou emoji, do kterých chtě nechtě upadáme), kdy děj není plytký a chtivě se čte.
Kniha o životě, emocích, vztazích, odchodu, mouder.. Chvílemi se bavíte a pak najednou přijde něco méně optimistického... Díky ději se setkáme s pozlátkem soc. sítí, se Šmejdy a také o tom jak má babička zakramařený kredenc vánočními dárky, které doposud nevyndala, ale jsou její, tak si s nimi může dělat co chce, žejo. V knize se tak nějak pozname a nebo naše okolí. A taky že domov máme jen jeden


"Když máš něco fakt rád, musíš to umět pustit".
"Bav se s volem o sobotě, když jdeš v pátek na porážku."
"Lásku, kterou nechceme, si vezme někdo jiný."

...a buďme veselí :)

Úplně jiná Třeštíková, ale ještě lepší než Bábovky, které u mě doposud vedly.

15.09.2018

Musím uznat, že Veselí je výrazně lepší, než předchozí dvě knihy, kterou jsem od Radky Třeštíkové četla. Zacílení na jednu hrdinku, humor, znalost místních poměrů a jazyka (nářečí je super nápad), možná trochu generační zkušenost, to vše v mých očích autorku trochu rehabilitovalo:-)

15.09.2018

Nejdřív jsem to nechtěla dočíst.. Ale nakonec jsem se přemohla.. Vůbec mě to nebavilo.. Četla jsem od ní zatím jen Bábovky a ty stále vedou..

Miluji Trestikovou, tato mě však zoufale nebavila.. i ten styl psaní a vykreslení hlavní postavy...jako by to nepsala ona.. nebavilo, velké zklamání. Čekala jsem napjatě a těšila se. Bohužel