Večeře
Herman Koch
Luxusní elegantní podnik v hlavním městě, příjemné prostředí, přepychová večeře pro dva bratry a jejich ženy, nože jsou nabroušené. Setkali se, aby rozhodli, co dělat se svými patnáctiletými syny, komplici při zločinu. Během večeře vybublají nespokojenost, závist a frustrace, které v nich doutnaly roky. Nedůvěryhodný vypravěč Paul je agresivní, nenávidí celou tu snobskou restauraci i s jejím okázalým servisem a jídlem, nenávidí i svého úspěšného a pokryteckého bratra Serge, populárního politika, který se chce stát premiérem. Matky stojí za svými dětmi. A celý příběh je s každou stránkou temnější a děsivější. I z toho, kdo se zdá být zpočátku klidný a loajální, se na konci této uhrančivé knihy vyklube chladnokrevný spoluviník. Jedno je jisté: Po této večeři už nic nebude jako dřív.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , Lukáš a syn (Barrister & Principal)Originální název:
Het Diner , 2011
více info...
Přidat komentář
Prosím vás nečtěte si popis knihy, jsou tam spoilery z celé knihy...
Zajímavé, komentuje mnoho kontroverzních témat. Creepy, i když občas jsem se nudila, protože to bylo zdlouhavé
Výborně zvládnuté psychologické drama obracející z několika stran problematiku potomka a pachatele zároveň. Jednoznačně v každém, kdo se dostane na konec probudí otázku, co bych dělal já. To si asi můžeme říkat všichni, ale realita by nám nakopala prdel a snad se ani nikdy u nikoho nedostaví. Nejvíce bych vyzdvihnul gradaci, postupné odkrývání temných historek, motivů a náznaků, a vypravěče Paula, který se umí dostat pod kůži už jen tím, že některé jeho myšlenky jsou řekněme "společensky nepřijatelné", na druhou stranu se přistihnete, že s ním souhlasíte a nevíte, jestli se máte stydět nebo si rázně říct "No a co!". Trošku mi na konci haprovala proveditelnost určitých skutků a tím i malinko logika, ale to se v literárních vodách beletrie u takhle dobře zvládnutých příběhů odpouští.
Kniha, která se zprvu tváří jako povedená vtipná a trefná kritika snobů a snobáckého života, snobáckých způsobů… Nahrává tomu i umístění děje do nesympaticky snobácké restaurace. A chování populárního politika před volbami nám taky není moc sympatické, že?
Pak jsme jako čtenáři najednou svědci zvláštního překlopení, postupně zjišťujeme, že je vše trochu jinak, co bylo nahoře je dole, a co bylo dole je nahoře….
Nakonec pochybujeme, jaké že to jsou vlastně hodnoty, které je nutno chránit – šťastná rodina, vlastní děti, obecné morální zásady? Co je důležitější, koho a co jsme ochotni obětovat? Jak se dá vymazat svědomí? Ve vyústění cítím určitou nadsázku, ale i tak je závěr znepokojivý a nutí nás přemýšlet...
Průměr. Byl jsem nalákán zajímavou premisou, každopádně ještě důležitější než látka je autorův styl, který mě často dosti štval (například: nechce zmínit název školy, kde pracoval, ale s jinými daleko osobnějšími věcmi se vypravěč svěřuje, přijde mi to postrádající logiku). Navíc je to kniha, kde jsem si již na začátku uvědomil, že je založena na twistech, neočekávaných zvratech, takže jen kvůli tomu jsem to dočetl, abych se přesvědčil, že to samé jsem viděl již několikrát ve filmech, a tak se překvapení a nějaký šokující závěr nedostavil. Postavy mi připadají také nekonzistentní a konec uspěchaný a postrádající nějaké rozumné uzavření. Umím si představit, že filmové zpracování by mě zaujalo. V té 90 minutové stopáži se přece jenom člověk nemůže moc zamýšlet a pozastavovat nad konkrétními problémy ve výstavbě příběhu, ale v literatuře se to příliš zakrýt nedá. Jestli si chcete přečíst něco o odkrývání tajemství a rodinném dramatu radši doporučuji Srdce tak bílé od Javiera Maríase. Večeře je nenáročné čtení, které celkem odsýpá díky očekávání dalšího "zvratu" v ději, ale pro mě osobně to tedy nefungovalo. Kniha sice měla úspěch, ale již jen text na obálce Světový románový bestseller / Prodáno přes milión výtisků mě měl upozornit, většina těch opravdu dobrých knih tohle přece snad nepotřebuje proklamovat ne?
Povedené drama, odehrané za jedné návštěvy restaurace. To, co zpočátku působí jako soukromé rodinné setkání, se rychle mění v sérii nepříjemných odhalení, z nichž tuhne krev v žilách. Škoda jen, že Herman Koch nedokázal celý thriller vtěsnat právě do té konkrétní večeře a v druhé půlce si musel notně vypomoci vzpomínkovými výlety do niter jednotlivých charakterů. Jinak ale klobouk dolů za propracovanou psychologii a hru stínů v druhém plánu, díky níž čtenář průběžně mění názor na přirozeně plynoucí dialogy. Třešničkou pak je důmyslné rozvržení osnovy, která perfektně funguje v kombinaci s podávanými chody. Tohle je pravá literární degustace.
Neříkám ovšem, že všechno funguje dokonale. Osobně bych měl výhrady stran smysluplnosti ústředních aktérů, kteří děj nakonec nijak zásadně neovlivňují (neberu-li v potaz osobu, která tahá za provázky). Jen skrze ně získáváme lepší povědomí o nezvedných potomcích. A jestli je i v Nizozemsku rodina základ státu, tak potom pánbůh s námi a zlý pryč.
Jedna večeře, čtyři hlavní protagonisté a jeden zločin. Otázkou ovšem zůstává, kdo je tady vlastně pachatel? Ti, kteří spáchali konkrétní zločin? Nebo ti, kteří věděli o skryté hrozbě v podobě časované bomby a nic nepodnikli? Nebo snad ti, kteří se rozhodli aktivně jednat, ale proti obecným morálním a právním zásadám? Mateřská láska je všeobjímající, ale má zároveň právo použít jakékoliv zbraně?
Nakonec je mé hodnocení nižší kvůli jisté nedokončenosti příběhu a podivné nevěrohodnosti v jednání některých postav. Chvílemi mi příběh přišel stejně chladný a neosobní jako ta luxusní restaurace, ve které se hlavní hrdinové scházejí.
Vecere potesila i - samozrejme- znechutila. Absolutna absencia akehokolvek moralna ma drazdila, zrkadlo je vsak nepochybne nastavene dokonale. Videla som i taliansku filmovu adaptaciu - s urcitym pozmenenim, azda divacky znesitelnejsim.
Nizozemská literatura je svým způsobem specifická. Všimla jsem si toho už před lety při čtení "Po Valentýnu" - na nic si nehraje, nic pro ni není tabu, nesnaží se o nic uměleckého... Zkrátka si s ničím nedělá servítky - a v tom je její síla.
Večeře mě nadchla. Souhlasím s tím, že každé téma/problém jsou v knize "nakousnuté" jako nechtěný předkrm (ehm, no dobře..., ale jen proto, abych neurazil) a pak odsunuté na okraj stolu. Ale v tom tkví Kochova genialita - jako by společnosti zkrátka jen nastavil zrcadlo - téma imigrantů, bezdomovectví, dětského násilí, homosexuality - nakousnout, rychle požvýkat (zkritizovat či vychválit) a... dá si někdo něco k pití? (rychle od toho pryč). Podle mě vystihl Koch lidské pokrytectví a egoismus naprosto bravurně. Večeře o všech chodech a se vším všudy. Absurdní, zvrácené, nechutné? Beze sporu, stejně jako náš svět sám.
Okamžitě mi to připomnělo divadelní hru "Bůh masakru", rovněž i skvělé filmové zpracování s Christophem Waltzem, K. Winslett, Jodie Foster a J. C. Reillym ... Večeře má podobné téma, jen o poznání temnější.
Pro mě trochu zklamání, vláčný děj, který mě tedy spíš znechutil než cokoliv jiného..
Nenechte se odradit začátkem. Příběh se pozvolna rozvíjí a ke konci si kladete otázku: Je to vůbec možné, že jsou mezi námi takoví špatní lidé? A pak začnete přemýšlet, co byste udělali na jejich místě vy......
Nečekala jsem, že budu jako čtenářka skutečně součástí jedné jediné večeře. Zajímavý koncept a pomalu rozkrývané tajemství vtáhne do děje a ke konci je těžké knihu odložit. Strhující finále a hodně témat k zamyšlení. Rozhodně netradiční příběh.
Sáhla jsem po ní na doporučení kolegyň a i když jsem ji nakonec dočetla, vůbec ničím mě nezaujala. Vlastně ani pořádně nevím o čem je. Nečetla se úplně špatně, ale ten děj mě vůbec neoslovil. A konec? Naprosto absurdní a zvrácený. Možná si ji za čas přečtu ještě jednou a možná mě osloví víc ;-)
Tato kniha mě vůbec ničím nezaujala, po přečtení sté stránky jsem ji zavřela a odložila a myslím, že se k ní nevrátím.
Perfektní krátká a proklatě aktuální kniha. Hlavní postava vlastně jen dotáhla ad absurdum ty názory, jimiž je dneska prolezlá každá veřejná internetová diskuse. Ze začátku mě hrozně sralo to vynechávání podstatných událostí, protože nemam rád finální překvapení za každou cenu ale nakonec to nevadí. Víc než samotná konstrukce děje je důležitý to, co z knihy vyplývá. Fakt super...
Výborná kniha, přečetla jsem jedním dechem.. před startem mi bylo naznačeno, ať čekám zvrat.. nutno doplnit, že jsem dočítala mezi bezdomovci na lavičce v Praze na Florenci, nešlo knihu nedotčenou zaklapnout napotom.. pak se mi z "happy"endu udělalo až fyzicky zle.. Přesto doporučuju všem!
Ze začátku jsem si moc nedovedla představit o jaký zvrat půjde, druhou půlku knihy jsem nestačila otáčet stránky. Moc pěkně napsané a (alespoň pro mě) hodně zajímavá struktura zápletky, myslím, že něco podobného jsem ještě nečetla. Chválím a jsem ráda, že jsem se k této knize dostala...
Štítky knihy
VečeřeKniha Večeře je v
| Přečtených | 92x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 14x |
| Chystám se číst | 49x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 2x |
Tak tuhle knihu z hlavy dlouho nedostanu. Hodně témat k zamyšlení.