Válečný reportér
Patrick Chauvel
Strhující svědectví světoznámého fotoreportéra o lidské krutosti i solidaritě. Patrick Chauvel popisuje osobně prožité příběhy z osvobozeneckých a občanských válek od Šestidenní války v Izraeli po Čečensko. Po Izraeli následovaly konflikty ve Vietnamu, Kambodži, Irsku, Eritrey, Libanonu, Angole, Mosambiku, Íránu, Panamě, Haiti a v Čečensku. Byl několikrát vážně zraněn, v Libanonu dokonce odsouzen k smrti, s prchajícími Haiťany zažil ztroskotání. Všude musel Chauvel přihlížet nejen dojemným okamžikům lidské soudržnosti či nádheře dalekých měst a divokých krajin, ale i barbarství, zvířecímu násilí, krutostem, popravám, lynčování, davovému šílenství.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2009 , GaramondOriginální název:
Rapporteur de guerre , 2003
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi líbila, moc mě nezaujala, byla taková pomalá, nudná, ale lehká ke čtení. Jediné co se mi líbilo je, že tam bylo něco málo o Vietnamu.
Když balancujete na ostří nože dostatečně dlouho, ztratíte schopnost kráčet po pevné zemi.
Patrick Chauvel patří k dřevní generaci válečných fotografů. Lidí, kteří museli být přímo u toho, aby mohli zaznamenat, co se děje, co s sebou tahali kinofilmy a složitě je pak posílali do mateřských redakcí, ke generaci odkojené vietnamskou, barmskou a africkou krví. Ke generaci těch, kteří dopili v baru pivo, vyhrnuli si rukávy a vyrazili do boje. Žoldák války, který byl ochotný platit, jen aby mohl dál tančit na ostří nože.
Cena, kterou zaplatil, nebyla malá - o osobním životě se z jeho nesmírně poutavých a dramatických pamětí dozvíme jen málo (žel bohu navíc značně útržkovitě, kdy ve vzduchu zůstanou otázky, na něž měla zaznít alespoň stručná odpověď), ale už jen počet manželek, které jeho životem propluly, dává jasně znát, že tahle práce není pro ty, kdo milují stabilitu. A z hořkosti ze světa, do něhož už nepatří, ze kterého vyrostl nebo který možná přerostl jeho, ze světa, ve kterém se fotky dělají jinak, tak jak on to neumí, se až srdce svírá. Co když dáte něčemu všechno - tělo i duši - a ono to pak přestane existovat? Co bude s vámi?
Chauvelovy paměti jsou veliká adrenalinová jízda. Je to zpráva o světě, který už neexistuje - a je to obraz války, kterou jako by si lidstvo hýčkalo, místo aby se jí snažilo zbavit.
(Jen dvě výtky - nic jako ostřelovač neexistuje. Ostřelovač by mohl možná tak neúspěšný odstřelovač, ale přesto je to vždycky s D. Protože se snaží někoho odstřelit, ne ostřelit. A Libanon opravdu neleží na Středním východě. Blízký východ. Prosím. Blízký východ.)
Neotřelý příběh a k tomu nemůžu napsat mnic jiného, než vynikající a za plný počet hvězd.
Strhující je přesně to slovo, které tuto knihu vystihuje. Tempo vyprávění je neuvěřitelné. Už úvodní kapitola je jako vystřižená z akčního filmu, až na to, že popisuje realitu, která předčí kdejakou fikci. Šílené, ale především cenné svědectví. Je důležité "vyprávět o nich", o tom, co se dělo, o tom, co se děje...
O válečných konfliktech jsem toho přečetl už docela dost. Ovšem nic se nevyrovná svědectví z první ruky, kor když je to ještě dobře a poutavě napsané. Časem zkusím ještě Apače, který chtěl být orlem, snad to bude stejně dobré.
Nesmrtelný Patrick Chauvel ukazuje svými bezprostředními snímky zvěrstva páchana člověkem na jiném člověku. Neuvěřitelná vyprávění vás pohltí a nepustí. Není to ovšem "čtení na dobrou noc". :-/
Drsné válečné reportáže psané jakoby z odstupu. V tomto případě to asi jinak ani nejde... Chvílemi obdivuhodné, často neuvěřitelné, šílené. Ale ono se to opravdu děje...
Co může obyčejný reportér zažít ve válce. Co všechno musí obětovat. Strach, touha, adrenalin, ale hlavně o všem psát a točit. Je neuvěřitelné kolik štěstí měl, kolikrát se objevil na kraji smrti. Ale nebýt jeho, jsme hloupí a nevíme. Chtěl nám otevřít oči a myslím, že díky této knize se mu to opravdu podařilo.
Beznadějný adrenalinový junkie a jeho životní zpověď. Jedna z těch knih, které se čtou úplně samy.
Je až neuveriteľné koľko šťastia môže mať jeden človek, koľko stresu a strachu môže prežiť a ako môže byť taký blázon, že bez toho napätia a neustáleho ohrozenia života nemôže žiť. Kniha je napísaná výborne. Chýbali mi tam však nejaké autorove fotografie na dokreslenie tej hrôzy, ktorú si autor prežil. Patrick Chauvel je veľmi inšpiratívny človek a Válečný reportér je prvá, avšak určite nie posledná kniha od tohto "blázna".
Deník Supermana. Patrick Chauvel prochází celý život situacemi, které by pro normálního smrtelníka byly zcela osudové. Díky tomu to vypadá, že si ho asi osud (či cokoliv jiného) vybral, aby nesl břímě dějin naší zeměkoule druhé poloviny dvacátého století. Patrick Chauvel je Pozemšťanem odvrácené strany světa.
Patrick Chauvel je blázen. Člověk za hranicí normálnosti. Ale nebýt takových bláznů o hodně bychom přišli! Prostřednictvím jeho fotek měli lidé naději, že jejich příběh bude žít! Nemůžu jinak než obdivovat ho.
Patrick Chauvel - muž, který opovrhuje konejšivou náručí míru a materiálního nadbytku své domoviny a neúnavně se vydává dokumentovat nejnebezpečnější konflikty po celém světě. Důvod? Dle jeho slov touha podat svědectví o tom, co se doopravdy děje: otevírat lidem oči. Podle mě je tak trochu závislý na adrenalinu. Běhá mezi střelami, nedbá na svá zranění, myslí pouze na své fotky, nevydrží v klidu. Chauvel je skvělý vypravěč. Jak žije, tak píše: čtenář se nenudí ani na malou chvíli. Kniha působí velmi nestrojeně. Máte pocit, jako byste s Chauvelem seděli v příjemné francouzské kavárničce u sklenky červeného vína a hladově naslouchali jeho příběhům plným krve a potu. Kouzlo je v tom, že dobrodruzi jako Chauvel nás jednoduše fascinují.
Válečná svědectví francouzského reportéra z různých koutů světa. Patrick Chauvel mi někdy připadal jako Superman. Přežil mnoho zranění v bojích a velké fyzické i psychické utrpení . Klobouk dolů, prožil opravdu dobrodružný život plný adrenalinu...
"Zapiš si to, vole, a udělej nám laskavost: staň se novinářem, abysme tě mohli nenávidět ! Teď nevím, jestli jsi můj mladší brácha, kámoš, nepřítel... Foť, kritizuj nás, vyprávěj. Chci tvoje svědectví, tvůj cit - ne přecitlivělost -, bereme tě, tak nás ber taky a ušetři nás svých sympatií..."
Neznám moc knih s podobným tématem, takže nemohu srovnávat, ale každopádně téhle dávám plný počet bodů za lidskost a neokázalost.
Váleční reportéří - neznámi hrdinové , takhle by se dalo ve zkratce popsat knihu.
Možná by někdo mohl namítat, zdali příběh(y) nejsou přikreslené, to nikdo ale nezjistí a i kdyby, tak mu to žeru a Patricka obdivuju. Čtivé, silné a dojemné tak, že knihu mátě přečtenou za pár dní. Ke všemu mi kniha otevřela oči, hned když teď někde v novinách, na zpravodajském webu apod. vidím fotku, nechá mě přemýšlet, pozastavit se nad ní, protože za ní může stát další člověk, co klidně mohl riskovat život.
Válečná vřava v přímém přenosu. Chvílemi jsem knížku odkládala s pocitem, že už dál nic takového nechci číst. Obdivuji reportéra, že se dokázal i po mnoha zraněních a ztrátách svých kamarádů opět vrátit do pekla bojů. Nevím, zda mám knížku někomu doporučovat, to je jako přát vám strašidelné sny.
Štítky knihy
autobiografické prvky válečný zpravodaj
Autorovy další knížky
2011 | Apač, který chtěl být orlem |
2009 | Válečný reportér |
2013 | Boty Ricarda Jesuse |
Kniha Válečný reportér je v
Právě čtených | 3x |
Přečtených | 117x |
Čtenářské výzvě | 4x |
Doporučených | 15x |
Knihotéce | 36x |
Chystám se číst | 52x |
Chci si koupit | 7x |
dalších seznamech | 2x |
Výborně napsané. V mé sbírce nechybí Luciferův efekt, kde autor popisuje změnu psychologie lidí zasažených válkou. A tato kniha nám dává podobný, ne tak vědecký pohled. Strhující kniha.