Úskalí lásky
Jane Austen
Vzácný dar tvůrčího nadání vedl pero pozdější slavné spisovatelky už v útlém věku dospívajícího děvčete. Povídky z tohoto výboru vznikaly v době, kdy si Jane Austenová na psaní vlastně teprve hrála. Překvapí však čtenáře nečekanou vyzrálostí: poznáváme v nich už autorku, která vidí svět kolem sebe otevřenýma očima, umí nahlédnout až na dno lidské duše a s humorem a ironií sobě vlastními nám svá poznání zprostředkuje. Dobově oblíbená forma dopisů, kterou často volí, umocňuje dnešnímu čtenáři pocit převládajících mravů i celkové společenské atmosféry na konci 18. století.... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2010 , Leda , RozmluvyOriginální název:
Love and Friendship , 1790
více info...
Přidat komentář
Pravidlo zní, že máte psát o tom, co znáte. A Janička vzhledem ke svému "životnímu údělu" znala hlavně návštěvy a namlouvání. Ale protože byla i moc chytrá, vtipná a servítky si neberoucí, není divu, že její díla patří do zlatého fondu. Neříkám, že zrovna i tohle, ale já jsem se móóóc bavila! Zajímalo by mě, kam by to byla bývala dotáhla, kdyby byla bývala žila dneska. Ale jak jí znám (jasně, no), tak si myslím, že by se nikam nedrala, ačkoliv by na to měla...
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy, není to literatura (myšleno především období svého vzniku), kterou bych vyhledávala. Nepřečetla jsem všechny povídky, ale o autorce jsem se toho dozvěděla poměrně hodně. Překvapilo mě, že takové povídky psala vlastně v období svého dospívání a děj představila svým čtenářům z pohledu různých postav. Na dobu svého vzniku jistě pozoruhodná záležitost stejně jako autorčin vztah k tématu zamilovanosti, lásky a vzájemných vztahů mezi ženou a mužem.
Splněno na Čtenářskou výzvu. Pokud tyto texty psala Jane A. jako "mladičká", tak měla dost cynický přístup k zamilovanosti :-))) A nebo si ze zamilovaných kolem sebe dělala legraci. Každopádně její romány jsou skvělé ;-)
Tak tohle se mi vůbec nelíbilo, nebavilo mě to, nic mi to nedalo. Přečteno jen kvůli vyzve.
Je zajímavé, že autorka uměla tak skvěle psát i v začátcích své kariéry. Líbilo se mi, že kniha byla vyprávěna jen dopisy a proto ukazovala děj z pohledu několika osob. Smála jsem se hlavně u "Dějin Anglie". Rozhodně stojí za přečtení.
Jednu hvězdičku za smysl pro humor a ironii, další za trefné vykreslení lidských charakterů, třetí za archaický jazyk se všemi těmi kličkami a kudrlinkami, který mě dost bavil, a čtvrtou za mládí a současně vyzrálost autorky. Pátou hvězdičku dát nemohu, protože povídkám chybělo většinou to podstatné - pointa.
Nečekala jsem, že se mi knížka zalíbí. Ale byla skvělá. Hodně povídek se mi dokonce tak líbilo, že by mi vůbec nevadilo přečíst si je jako celou knížku s velkým počtem stránek. Jane to psaní měla prostě v krvi.
Neuvěřitelné co dokázala Jane v tomto věku stvořit. Jako již přede mnou, musím taky vychválit Dějiny Anglie, u těch jsem se smála nahlas :D
Na první autorčiny pokusy docela dobré. Nejzábavnější jsou Dějiny Anglie, jak už tady zaznělo.
Rané práce Austenové mě hodně baví. Ten humor a příslib budoucího (a potvrzeného) vývoje autorky je velmi znatelně přítomný, a pokud člověk Janin projev zná z pozdějších, již dokončených, románů, pak ho tyhle marginálie bez pochyby pobaví.
"Tři sestry" a "Catharine neboli altánek" jsem poznal již v jiných souborech, které jsou v češtině dostupné, takže nemá smysl, abych svůj komentář opakoval. Avšak "Na hradě Lesley" jsem zažil několik okamžiků, kdy jsem se neubránil hlasitému smíchu, což se jistě stalo i fiktivním adresátkám těchto dopisů, Margaret Lesleyové a Charlottě Lutterellové. Ještě více jsem se pobavil nad "Dějinami Anglie", u nichž je ovšem potřeba danou látku trochu znát, aby jejich humor vyniknul. Tahle část mě pak trošku vede k otázce, čím to, že Austenová i Dickens (a patrně další autoři tohoto období; nevím jak jejich tehdejší čtenáři) měli takový despekt k mým oblíbencům Jindřichovi VIII. a Alžbětě I., zatímco Richarda III. vcelku obhajovali? Navíc v kontrastu s dnešní dobou, kdy je to právě spíše naopak. To ale jen tak mimo téma=o)
Nebylo to úplně úžasné, ale rozhodně by to nemělo ujít žádnému obdivovateli J.A.. Nejvíce se mi líbila část Anglických dějin očima Jane Austenové, které prostě neměly chybu!
Na tak mladý věk, ve kterém Austenová tyto příběhy psala, je to velice zdařilé, ale vždy mi chvíli trvalo, než jsem se do jednotlivých příběhů vžila, a když už jsem se do příběhu začetla, náhle skončil. Je opravdu škoda, že je autorka nedokončila. Asi nejméně mě zaujaly dějiny Anglie, na které jsem se prostě nebyla schopná soustředit, ale to nemůžu dávat autorce za vinu, záleží čistě na vkusu čtenáře. Krom těchto nedostatků můžu říci, že se mi kniha líbila a milovníkům Austenové mohu doporučit, ale je možné že se v knížce trochu zklamou, protože příběhy nejsou určitě takové, jako Pýcha a předsudek, Emma atd.
Pro každého, kdo si zamiloval J.Austenovou z jejich neznámějších děl jako Pýcha a předsudek nebo Rozum a cit, nemůže být zklamán ani tou to knihou. Příběhy jsou kraťoučké, mnohdy bohužel nedokončené, ale současně neuvěřitelně vtipné a je z nich zřejmé, že z malé dívenky, která je psala vyroste skvělá spisovatelka. Část příběhů je psána formou dopisů třeba jako Lady Susan a je nutné je číst se stejnou nadsázkou, s jakou byly psány :-)
Štítky knihy
láska anglická literatura romantika
Část díla
- Catharine neboli Altánek / Catharine, aneb Altánek
- Dějiny Anglie
- Hrstka dopisů
- Na hradě Lesley
- Tři sestry
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy. Z větší části se skládá z dopisů, které si vzájemně vyměňovaly ženy a mladé dívky z vyšší společnosti. Nad jejich dopisy jsem se velmi pobavila, někdy až tak, že jsem se musela smát. Když porovnám dopisy žen a slečen z přelomu 18. a 19. století, musím vidět ten obrovský rozdíl mezi tou dobou a naší dobou, kdy jsem i já, ještě jako mladá dívka, když neexistovaly mobily a internet, tak ráda a nadšeně psávala dopisy svým přítelkyním.
Jane Austenová v dopisech popisuje jejich povahy, zájmy, romantické představy o lásce a manželství. Dopisy jsou plné sebechvály, popisů vzhledu druhých žen a dívek, kde většinou pisatelka vyzdvihuje jejich záporné rysy a vady na kráse. Jindy dopis obsahuje celé dvě stránky popisu, co si dotyčná pořídila, jaké šaty, boty, kabelky či šperky si koupila, jak jí všechny kamarádky záviděly. V neposlední řadě pisatelka vzdychá a naříká, jak moc miluje muže, kterého předtím jednou nebo dvakrát viděla, či mu byla zatím jen představena. Usmívám se nad nadšením jedné z nich, když po druhém setkání s vytouženým mužem ji dotyčný požádal o ruku. Nejedenkrát jsem si povzdechla: Milé dámy, vaše starosti na moji hlavu
Knihu jsem přečetla poměrně rychle, dala se dobře číst, jeden dopis zábavnější než druhý. Také jsem se něco dočetla z dějin Anglie o jejích panovnících.