URaNovA
Lenka Elbe
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442125/bmid_uranova-eUC-442125.jpg
4
232
232
Anglická dívka Angela, která má těsně před svatbou, se v srpnu 1968 vydá do Československa navštívit rodinu svého otce, jehož nikdy nepoznala. Poslední, co od ní její snoubenec Henry uslyší ze sluchátka telefonu, je slovo „chleba“. Pak se po Angele prostě slehne zem. Tak začíná pozoruhodná románová prvotina Lenky Elbe. Angela však oproti očekávání nezahyne pod pásy ruských tanků, její život pohltí historie ještě hlubší a síly ještě temnější. O mnoho let později se z terapeutických důvodů po Angeliných stopách vydává Henry v doprovodu nové, teď už dlouholeté partnerky. Hlavním hrdinou románu je ovšem město Jáchymov, město lázní a lágrů, stříbra a uranu, město s historií slavně krásnou i neslavně strašnou. V knize se mísí všechny jeho paradoxy, osudy i chování lidí ovlivňují jevy normální i paranormální, ve střízlivém lázeňském domě s přísným řádem se dějí nepochopitelné věci, a všechny nitky vedou do jáchymovského podzemí, jak toho skutečného, tak pomyslného. A nade vším se tajuplně line zelenkavá záře uranového skla.... celý text
Přidat komentář
A tohle se mi fakt líbilo. Propojenost, promyšlenost, podivnost. Vliv Murakamiho jsem viděla, hlavně v tom, že to bylo psané jakoby pro cizince, ale atmosférou bych to nejvíc připodobnila spíše k Jääskeläinenovi, konkrétně ke Dnu falešné kočky, ovšem URaNovA mělo mnohem lepší konec.
„Bylo to divný. Jako kdyby na sebe ta malá oblaka čekala.
… nechal se unést vlastní schopností iracionálního myšlení, (prostě) protože toho PŘEDTÍM nebyl nikdy schopen …“
V příběhu nabitém fantazií se ponoříte do mírně alternativní, blátivě až sajrajtovitě špinavé a dost bolavé historie krušnohorského města duchů, a to pořádně radioaktivních duchů, abysme byli přesní.
A protože tento příběh v sobě (jako příjemné překvapení) skrývá spoustu žánrů, tak budete v mírně detektivním a příjemně vtipném sledu událostí svědky návštěvy 2 prázdných hrobů (plných jen temnou minulostí a záhadnou přítomností) a 1 profláklého hotelového pokoje („na pokoj č. 8 ubytovávají jen kretény“), a abych nezapomněla, někde kolem bude pobíhat 1 abstinenční pes a samozřejmě, někde poblíž něho pak ještě zajímavě podivínská majitelka abstinenčních příznaků .
Fiktivní příběh, řekla bych „gaimanovsky-urbanovského stylu“ (během čtení jsem si několikrát vzpomněla na svět Nikdykde a obyvatele Podlondýna, zrovna tak jako na paralelní svět Urbo Kune a jeho objevitele) bohatě naplněný novými, dosud neprobuzenými tématy, mě docela dostal! Pokud je toto autorčina prvotina, rozhodně si nenechám ujít další její příběhy! A hodně se rozmýšlím mezi 4-5*, možná si tu 5 nechám na další autorčinu knížku, ale tady dost možná, že ji ještě časem přilepím i k Uranově.
K příběhu, který nám vypráví o tom, že si někdy (úplně zbytečně) klademe celou řadu otázek, na které máme (už dopředu) připravené vlastní odpovědi (a jiné podvědomě odmítáme) – máme připravené naše vlastní pochybně racionální argumenty, s jejich pomocí se snažíme (sami sobě si) objasnit některé (naprosto iracionální) situace, a nejspíš – opět – úplně zbytečně :-) …
… třeba Henry … „Zatímco se Henry zaobíral svou příčetností, mrak zcela přešel nad střechu domu a znovu se objevilo slunce.“
… nebo doktorka … „Doktorka brala situaci na obloze mnohem vážněji, než by člověk očekával.“
… a co z toho plyne pro vás, čtenáře? … vlastně celkem nic, snad jen možná mějte na paměti, že …
„Vy z toho prostě ještě venku nejste.“
„Aha, úplně tom nerozumím, ale …“
No prostě … „Byly to vážně podivné černé mraky.“
„Ticho. Zapomenout svět.
Na jak dlouho?“
Čekal jsem něco úplně jiného, ale i tento způsob vypořádání se s minulostí má něco do sebe. Jak jsem se později dočetl, inspirací je i můj oblíbenec Murakami. A tady je trochu zádrhel: Lenka Elbe umí dobře morbidní fantazie i černý humor, ale chybí jí pořádný literární fundament. Navzdory momentům, které jsou výborné je tu poměrně dost částí, kde se to neúnosně vleče.
Uranova mě bavila, i v místech, kdy mě nebavila tolik:) Originální, vtipné, drobné výhrady vzhledem k celkovému dojmu ani nezmiňuji, ta kniha JE dobrá
… a mrzí mě, že jsem ji měla půjčenou z knihovny, možná dodatečně dokoupím:)
(SPOILER) Uranova v sobě nese všechno - lásku, cestování, paranormální jevy, českou historii, horor, lidské charaktery. Kniha se mi líbila a dobře četla, byla jiná než ostatní, co běžně čtu, ale druhá polovina knihy už se mi nečetla s takovou lehkostí a chutí. Občas jsem se zamotala do toho, kdo, co, jak a proč. Tím, že Jáchymov mám za humny, přirostl mi příběh ještě víc k srdci. Ve výsledku si ale myslím, že je to moc povedená kniha s neotřelým "motivem".
(SPOILER)
Uranova je příběhem, který vám dá od všeho něco - střípky české historie, hororovou linku protkanou magickým realismem až paranormálními prvky, romantický vztah postav… Já si knihu ohromně užila! Navíc jsem ji poslouchala v audioverzi, kterou načetl Petr Čtvrtníček, jenž to celé dovedl k dokonalosti :)
Hlavní hrdina, anglický učitel v důchodu Henry, se vydává do jáchymovských lázní, aby se vypořádal s jistou minulou záležitostí, která mu změnila život. V mládí totiž přišel o snoubenku. Mladá dívka Angela se před svatbou vydala do Československa navštívit svou rodinu, bohužel se ale pod ní právě v Jáchymově, během čekání na autobus, propadla země. Angelino tělo nikdy nebylo nalezeno a dívka byla prohlášena za mrtvou. Její snoubenec Henry se proto po dlouhých letech vydává do Jáchymova ve snaze najít více informací o smrti své snoubenky; důvod je jednoduchý - Henry od té doby totiž trpí psychickými problémy, k jejichž vyřešení může dojít pravděpodobně pouze na “místě činu”. V Jáchymově sice přijde svým strastem na kloub, krom toho zde však nalezne něco, o čemž se mu ani v tom nejdivočejším snu nemohlo zdát…
Napínavý příběh zasazený do Jáchymova je protkaný tajemstvím, napětím, podzemními chodbami a uranem. Sotva vstřebáte jednu neuvěřitelnou skutečnost, ihned se potýkáte s další. Autorka si se čtenáři pohrává, navozuje tím ale touhu číst dál a přijít všemu na kloub. Místy nevíte, co je realita a co sen, předpokládám ale, že po dočtení budete mít sto chutí jet navštívit Jáchymov.
Jedná se o autorčinu prvotinu a já smekám! Moc mě to bavilo.
Poslední roky registruji rostoucí počet zajímavých českých autorek. A Lenka Elbe není výjimkou. Její kniha byla pro mě překvapením. Trochu Kafka, trochu Bulgakovův Mistr a Markétka. Oceňuji její humor, ironii a jazyk. Podle řady komentářů je to na prvotinu skvělé. Myslím, že by kniha neztratila na své jedinečnosti a osobitosti ani jako druhá, třetí v pořadí. Co rovněž oceňuji, je téma Jáchymova. Měla jsem jen obecné povědomí o podmínkách, v jakých zde žili a pracovali političtí vězni. Až teprve nyní mi došel celý dosah hrůz, které se tady odehrávaly. A nic tomu neubrala forma, kterou k tomu užila.
Tuto knihu jsem si vybrala jen díky čtenářské výzvě. A byla to naprostá bomba pořád mě to nutilo číst abych tomu všemu přišla na kloub a nejvíce se to rozběhlo od poloviny. Bylo mi ale líto Henryho toto si nezasloužil, ale asi to tak mělo být.b
Když jsem začala číst, nevěděla jsem vůbec, co očekávat. Jáchymov a příběh na pozadí jeho nechvalně proslulé historie? Již po pár prvních stránkách jsem ale nevěřila vlastním očím – nápadité, vtipné, místy morbidní, originální čtení. Přestože děj měl i prvky hororu a fantasy, které nevyhledávám, nedalo se přestat číst. Užijte si i vy lázeňskou kúru radonem, zaručeně dostanete chuť na domácí makový závin a dozvíte se i spoustu reálií z Jáchymova.
Ještě se podělím o malou myšlenku, která se mi moc líbila. ↩
"Lidi jen tak neprobudíš, a i když se ti to povede a jsou už na půl oka vzhůru, nechce se jim vylézt z pelechu."
Místo jedné mohla Lenka Elbe napsat rovnou třeba pět knih. Hořkosladký román o snoubence, která se propadla do země, a hrdina od té doby nemůže pozřít (ba ani vyslovit!) chléb. Humornou novelku z lázeňského prostředí, v hlavní roli švihlí profesoři, co se lámou smíchy z nukleonových čísel izotopů uranu. Knížku pro děti, ve které má každý člověk na obloze svůj obláček nebo mrak. Netradičního průvodce jáchymovským nadzemím a podzemím. Horor plný nemrtvých a živoslizu a mrtvoslizu. Z toho je vidět, že autorka pere do čtenáře nápady ze všech hlavní. Ale míří přesně! Ačkoli se to zprvu nezdá, každý nový motiv zapadne přesně do propracované fantastické skládačky.
Do vylidněného Jáchymova plného kontrastů směřují postavy někdy panoptikální, jindy hrozivé, každopádně dokonale, s humorem a s nadhledem vykreslené. Vyprávění není chronologické, linie se proplétají a záhadné a fantastické motivy jen zvolna odhalují svá tajemství. Děj je svižný, a i když po úvodní třetině trochu ztratí spád, v závěru opět nabere dech. Humorné scény střídá až hororové mrazení, kniha je neskutečně zábavná a závěrečný motiv nezničitelného zla ponechá čtenáři spoustu prostoru k přemýšlení.
Lehce ujetá fantasmagorie urbanovského ražení. To mě baví. :o) Je to dobře napsané, a ačkoli námět vůbec není veselý a občas se blíží téměř až k hororu, tak černý humor a ironie to dostatečně odlehčují. Nad tím, že některým věcem scházelo vysvětlení, takže jsem je úplně nepobrala, přivírám oko (vzhledem k tomu, že se jedná o prvotinu) a Lenku Elbe budu rozhodně dál sledovat.
Rozhodně něco, co při kontextu Jáchymova nečekáte… a nakonec i v magickém realismu vyvstane otázka - to ty svině vážně budou vždycky tady?
Vůbec nevím co si o tomto dílku myslet . Až do konce jsem čekal , kdy se začne něco dít , ale marně . Za mne těžko pochopitelná fantasmagorie .
Klobouk dolů, takhle jsem se u českého autora naposledy bavil při Stančíkově Mlýnu na mumie. Dobrá, jsou tam skvělé hororové scény a atmosféra správně houstne, Kafka by měl asi radost a Murakami nejspíš taky, ale mě nejvíc dostal humor, který se vine celou knihou, párkrát jsem si pořádně zařval smíchy. Autorka také udržuje čtenářovu pozornost různými fígly, nahodí například nejdřív výsledek nějaké situace a pak se vrací k tomu, co k tomu vedlo... mám rád příběhy, které čtenáře nutí přemýšlet a nevodí ho za ručičku. Tahle kniha nebude pro každého, ale spousta lidí se jí určitě nechá pohltit jako podzemním jezerem mrtvoslizu...
To MonkeyMarty: Knihou poplivala hroby vězňů v Jáchymově?! Kristepane. Doporučuji omývat určité části těla vlažnou vodou...
Lenka Elbe je krásná nadaná žena, která měla co říct a vybrala si zajímavé téma ke zpracování. Avšak způsob, jakým zvolila svou myšlenku předat nebyl vybrán nejlíp. Sama přiznala, že jí inspiroval Murakami, který je sám jednooký král mezi slepými a přijde mi, že Lence se jeho styl tak líbil, že si zakryla své nádherné talentované oči a nechala se vést králem fantasmagorií do propasti dolů Jáchymova, kde pohřbila zajímavý koncept knihy a knihou poplivala hroby vězňů v Jáchymově, byť záměr měl být zcela opačný.
Nezazlívám jí to, spíš bych potřeboval vysvětlit, proč tak postupovala. Proč je tam postava pojmenováná po ní? Proč se tam zničeno nic změní vypravěč? A proč je to nakonec nuda, když to ze začátku bylo dobrý?
Jedna z variací na podobenství o věčném zlu dřímajícím v temných koutech kolektivního vědomí lidstva - oné esence, která tráví duši a kvůli které máme i v jednadvacátém století války, přestože se v podstatě jednomyslně shodneme, že jsou špatné, kdy lidé trpí a umírají mnohdy zcela zbytečně a často jen pro potěchu (ať už přímou nebo nepřímou) někoho dostatečně zvráceného. Zrůdy se rodily a rodit se budou. A jejich výskyt a to, čeho jsou schopné a čeho zhusta dokážou dosáhnout, je nakonec vlastně absurdnější než existence takových jedněch jáchymovských lázních provoněný makovým závinem.
Uranova je svěže zelená jako rádium, je to takové finské podivno v českých kulisách, které mě rozhodně bavilo, ale nakonec mu chybělo cosi stejně neuchopitelného, kvůli čemu po mně jen neškodně sklouzlo a zaplulo do odpadu docela jako ten sliz.
Má ovšem úžasnou obálku (dílo autorky), na tu se nemůžu vynadívat. Ta fakt nemá chybu.
Tohle bylo tak... divné... nečekané, nezvyklé?
A líbilo se mi to. Překvapení za každým rohem. Na nic podobného jsem zatím nenarazila.
Začátek mě i bavil, už jsem myslela, že mám nějakou představu, o čem to bude. Pobavila mě "fóbie" z chleba.
Ale pak se to nějak zvrtlo a nestačila jsem se divit :D
Na prvotinu mi to připadá hodně dobré. Věřím, že o autorce ještě uslyšíme.
rozhodně zajímavé a spousta skvělých námětů, bude zajímavé sledovat autorku dál
Zpočátku oslnivé, ve střední části jsem se trochu začal ztrácet a nudit, závěrečná fáze nakonec zase lepší. Ten žánr mi přijde trochu neujasněný, příběh dosti chatrný a fantasmagorický, ale nakonec proč ne. Vypravěčsky velmi dobré. Mrtvosliz a živosliz top! Suma sumárum, kdybych to nečetl, asi o moc nepřijdu, na druhou stranu - nebyl to ztracenej čas.
URaNovA
Těžko uchopitelné. Crazy. Humorné. Horror. Průvodce Jáchymovem. Silně "cinklé" (radioaktivní) vědou. Napínavé. Pohlcující "page-turner"..... To všechno mne napadá po dočtení poslední stránky této neobvyklé knihy. Tohoto mixu žánrů, mixu reálných a nereálných světů. Obecně nemám rád ani sci-fi, ani horrory. Natož většinu knih Haruki Murakami. Ale tohle mne pohltilo a dostalo - i přes pár ošklivých, deprimujících momentů v textu.
Ale myslím, že hlavní a velmi vážné poselství knihy, (související s dějinami naší země i obecně platné kdekoliv), je skryto ve dvou úryvcích, které si dovolím ocitovat:
(1) Zlo. Jeho modely nemají dlouhou životnost. Ale jeho obsah a často i forma zůstávají. Je jen otázkou času, kdy přijde nějaký nový, plně fungující model.
(2) Je jak balzamovaný zevnitř. Když tu vydržel od roku čtyřicet pět, dá i další půlstoletí. Kolik jemu podobných sviní už tu bylo, to víme. Kolik jich ale ve světě ještě je? A kolik jich bude?